Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
Kdy¾ nám ujede ve mìstì autobus nebo tramvaj, máme vìt¹inou zlost, proto¾e buï nìkam spìcháme a obáváme se, ¾e pøijdeme pozdì, anebo jen proto, ¾e stát na jednom místì a èekat na dal¹í spoj deset minut i déle, je hrozná otrava. Ale nemusí být. Posuïte sami. Bylo to koncem srpna, asi pøed tøemi lety. Krásný den prozáøený sluncem. Pøestupovala jsem z metra...
|
Ano, ale k té sobotì se teprve musíme dostat. Ka¾dý týden toti¾ zaèíná pondìlkem. V pondìlí se táta ráno sebral a ¹el do práce. Bylo to asi kolem osmé a pøedtím jsme posnídali, celá rodina pospolu. Vùbec se nepamatuji na ¾ádný nervózní spìch a shon. Pravdìpodobnì byl tento ranní rituál tak zabìhnutý, ¾e nebylo potøeba...
|
®eny jsou svým zpùsobem zvlá¹tní stvoøení. Jsou jako koèky, svéhlavé i ¾árlivé a také dávají nepokrytì najevo svùj zájem nebo i nelibost. A proto¾e jsem ¾ena, urèitì platí zmínìné vìty i na mnì. Proè? Proto¾e se chci s vámi podìlit o své dávné zaèátky s poèítaèem, které se urèitì podobaly høe koèky s my¹í...
|
Pracovi¹tì, kterému se øíká propagace, bylo na ¹achtì v¾dy støedem pozornosti kvùli zajímavé práci i osazenstvu samotnému, které se na ní podílelo.Bývaly èasy, ¾e tito propagaèní pracovníci mìli tolik práce, ¾e jim chodili vypomáhat i horniètí uèni. Do uèení pøicházeli chlapci odev¹ad, jedni ¹ikovní a ti druzí - ¹koda mluvit...
|
Øíká se, jaký pes, takový pán. Jestli je to pravda to nevím, ale jedno jisté je - ten mùj se mnou v¾dycky vybìhne. Posuïte sami. Jmenuje se Ben a u¾ co by ¹tìnì, mì pìknì namíchnul. Byl milouèký, pøítulný, jen ten pohled, který obèas po mnì hodil, prozrazoval, ¾e to bude fi¹kus. Man¾elka se z nìj rozplývala, Beneèku sem, Beneèku tam...
|
Vánoce skonèily, Nový rok je ji¾ také trochu vìt¹í mladík, (to aby stihl zestárnout do prosince) ale pøesto my postar¹í a mírnì pohybovì nadaní se mù¾eme jen tak procházet a se smutkem koukat, jak se kolem nás ¾enou ly¾aøi na hory a nebo z hor. No co...
|
Èas od èasu si prohlí¾ím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mnì promlouvají atmosférou minulých století i dálek. Právì dnes se probírám pohlednicemi zaøazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na jednu hodnì starou, na ní¾ je zátoka...
|
Je nìkdy podivuhodné jak se umíme ve vzpomínkách vracet. A¾ tam, kdy se stalo nìco co se stát mo¾ná nemìlo a co mìní va¹i obdivuhodnì pøímou cestu v cestu plnou kopcù, zatáèek a kamení. V¹e se mìní, v¹e je jinak a vy u¾ nejste vy, ale nìkdo úplnì jiný. Po svìtì létá mnoho otrávených ¹ípù a vy jimi zasa¾eni máte jen dvì mo¾nosti...
|
Pøi zaslechnutí slova "papiòák" se vìt¹inì lidí vybaví jistá kuchyòská vymo¾enost, tedy tlakový hrnec. Ne tak mnì. Já si pod tímto pojmem pøedstavím svého mu¾e. Zajímá vás, jak souvisí mu¾ s touto nádobou? To tedy musím zaèít od Adama.
V Praze máme pøátele, k nim¾ jsme dost èasto jezdívali na náv¹tìvu. Mají dcerku pøibli¾nì ve stáøí...
|
Jdu roklí k hradbì domù slepených z panelù z dob nedávno dávných. Pomalu se pøede mnou vztyèují, jako hradba stromù, které jen tu¹ím v dálce za nimi. Ne, vlastnì netu¹ím. Jsou tam a vím to. Rád se vracím ze samoty k lidem. Z chtìné a známé samoty zahrady do spoleènosti anonymních, poloznámých a nìkdy i známých...
|
Je¹tì není listopad. Je¹tì ne a nepadá dé¹». Ale u mì u listopad je a dé¹» u¾ padá. Svìt neví a ani já nevím a jen Axl mi huèí do hlavy svým nakøápnutým hlasem a Slasch svou rozezpívanou kytarou, ¾e u¾ bylo. V¾dycky, a mo¾ná i vícekrát ne¾ v¾dycky, si vybavím tento klip...
|
Jednou si nicota koneènì v¹imla, ¾e je sama, obrátila kousek sebe na ruby a narodil se èas. Proto¾e v¹ak byla sobec, její potomek byl tak nepatrný, ¾e i nula byla vedle nìho skoro nekoneèná. Èas byl v¹ak dítìtem nicoty, té která byla a¾ do té doby v¹ím, a tak vìdìl, ¾e ví...
|
Pokusím se trochu pøiblí¾it závratné tempo výroby televizních poøadù, tempo, které mnohdy urèitì hazardovalo se zdravím vìt¹iny zúèastnìných, pøesto mìlo i obrovské kouzlo nádherného dobrodru¾ství. V prùbìhu ètyø dnù bylo nutné inscenaci, zhruba nazkou¹enou ve zku¹ebnì, posadit do dekorace...
|
Jak øekl kdysi dávno Jan Werich - Nejlep¹í je, kdy¾ je ka¾dej z nás pøímo odnìkud.
Já jsem se asi narodil tak nìjak trochu se zelenými blánami mezi prsty na nohou a na rukou.
Bylo to u¾ pomìrnì dávno v Brnì a tak trochu na truc mému fyzickému stvoøiteli. Maminka pracovala...
|
Tak poslednì vám páníèek prásknul, jak jsem ze strachu o plnou misku zdolávala skálu. Ono mì to ale zaèalo bavit a tak jsem se stala horolezeckým psem. Jen skály v Jizerkách mì nebavily. Tam mìli i páníèkové od ¾uly odøené pøední tlapky. To si ale já nemohu dovolit...
|
Nový senior
