Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Bohumír,
zítra Bohdan.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stal diplomatem

U¾ jako kluk jsem mìl rád kuriozity. Fascinovaly mne Verneovy romány a k nim se vztahující filmy - Cesta do pravìku a hlavnì Vynález zkázy. Vidìl jsem je mnohokrát. Ani tehdejší èasopisy kupodivu zprávám o svìtových kuriozitách nìjak nebránily. Asi se zdály komunistickým papalášùm a cenzorùm vzdálené, a proto málo ideovì nebezpeèné.

A tak jsem se jednoho dne roku 1976 v èasopisu Dikobraz doèetl o tom, ¾e na západì Austrálie existuje trpaslièí Kní¾ectví Hutt River, které tam u¾ v roce 1970 vyhlásil farmáø Leonard Casley, nespokojený s výší daní, které musel platit australské vládì. Jak informoval èlánek, mìla nevelká monarchie pøi vyhlášení nezávislosti asi tøicet obyvatel, pøevá¾nì èlenù rodiny a zamìstnancù podnikavého novopeèeného monarchy, který u¾ jako kní¾e Leonard I. pasoval  èleny své rodiny na hrabata a rytíøe. A své dìti na princezny a prince. Pranic nevadilo, ¾e Kní¾ectví Hutt River bylo opravdu velmi malé a odpovídalo zhruba velikosti evropskému San Marinu.

Proto¾e se místní šerif s policisty pokusili vniknout do Kní¾ectví a zjistit, co se to vlastnì dìje, ozbrojené síly státeèku vyhlásily válku Austrálii. Konflikt trval dva dny a podle starých anglických zákonù skonèil smírem a faktickým uznáním nezávislosti malé monarchie, kterou potvrdila i královna Al¾bìta II. 

Povzbuzeno tìmito zjevnými projevy pøíznì tehdejší konzervativní vlády, zaèalo se mít Kní¾ectví èile k svìtu. Vydávalo vlastní poštovní známky, zavedlo svou mìnu huttriverský dolar, svou státní vlajku i hymnu a dosáhlo dokonce uznání nìkolika státy svìta. Byl tehdy mezi nimi napøíklad i Vatikán, který pro Kní¾ectví Hutt River formálnì jmenoval i svého velvyslance, jednoho z kardinálù. A tohle vše mi bylo nesmírnì sympatické, ¾e nìkde mù¾e existovat malý samostatný státeèek jako dlaò, kde si ¾ijí po svém, co¾ se mi zdálo tak absurdní uprostøed Rusy okupovaného Èeskoslovenska a podivnì nemocné Evropy.  A tak jsem napsal kní¾eti pánu, vyjádøil mu své sympatie a po¾ádal o podrobnìjší informace. Pøišly mi spolu k pìknými poštovními známkami, pak poslal i pohlednice a prospekty. A nakonec i k mému pøekvapení dotaz, jestli bych se nechtìl stát diplomatickým zástupcem Kní¾ectví Hutt River v Èeskoslovensku.

Ani¾ bych se komukoli svìøil, okam¾itì jsem souhlasil. A pak jsem to pustil z hlavy. A¾ jsem jednoho dne pøišel z práce a doma mì u¾ v pøedsíni pøivítala ¾ena s velkou obálkou v ruce. Ta obálka byla z Austrálie. Otevøel jsem ji. Byl v ní jediný tuhý list papíru, zdobený barevným státním znakem Kní¾ectví Hutt River, s podpisy a vyra¾enou peèetí.

„Pokud tomu dobøe rozumím, tak mám v ruce dekret, kterým mì Jeho Královská Výsost kní¾e Leonard I. a jeho vláda jmenují honorárním neboli èestným konzulem a povìøují diplomatickým zastupováním svého státu v Èeskoslovensku."

 

Uslyšel jsem cinknutí, jak moje stará matka upustila talíø do døezu. Já sám jsem tím tolik pøekvapen nebyl. A mé srdce milovníka kuriozit starého i nového svìta pøitom poskakovalo jako kùzle. Polo¾il jsem dekret na stùl.

„Mami, kdy¾ Jan Masaryk kdysi po válce obdr¾el èestný doktorát univerzity v Brnì, prohlásil nìco v tom smyslu, ¾e je výborné stát se doktorem, ani¾ by na to musel dlouho studovat. Tak proè bych se podobným zpùsobem nemohl já stát diplomatem?" „To není mo¾né," øekla maminka. Narodila se ještì v dobì Rakousko–Uherska, prošla nìkolika re¾imy, pøe¾ila dva císaøe, øíšské protektory i nìkolik prezidentù. Kní¾ata a králové se jí vzdálili do dávných dob vzpomínek na dìtství a do nereálna pohádek a zázrakù. „To je bájeèné," vydechla moje ¾ena a skoèila mi kolem krku. Jen¾e s tím ty pravé problémy teprve skuteènì zaèínaly.

 
Text a foto: Vladimír Køí¾
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 14.03.2023  09:27
 Datum
Jméno
Téma
 14.03.  09:27 Vladimír Køí¾
 13.03.  23:58 Václav Moc pìkný pøíspìvek
 13.03.  17:02 Vesuviana
 12.03.  17:31 Ivana Látalová
 12.03.  10:33 olga janíèková
 12.03.  08:25 Von
 12.03.  07:43 Ivan