Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radoslav,
ztra Stanislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafíku v Americe (12)

Nabídnte si eské buchty…

David brzy ráno odjel. Ml ped sebou jeden z dleitých ivotních úkol, jím byl poven svou enou. Sehnat hezký byt v hezké tvrti, ne píliš daleko od nákupního centra, ne moc drahý, slušn vybavený, nebude-li s prakou, a je alespo s lednicí a mrazákem. Ml by mít pokud mono balkon a neml by být píliš daleko od zamstnání. A zbývala mu jen sobota a nedle. Byt sehnal, protoe je šikula, a i kdy nesploval vše podle pedstav jeho eny, nakonec po nkolika telefonátech souhlasila. David je diplomat.

S Danou jsme v pohod posnídali, a protoe jsem odmítl odvoz do práce – byla by to pro ni, kdy má volno, zbytená cesta – mohla si v upánku, bez tch ranních “enských píprav” v klidu vychutnat sobotní ráno.

“Tady máš prachy a a  pjdeš z práce dom, kup prosím pár jablek, já udlám Davidovi štrúdl… Dlám ten, co m nauila ped ticeti lety babika. A jestli ty umíš njaký jiný, pak udláme kadý svj. Nemám strach, e by se nesndly, vdy se nám zítra naveer vrátí Tonda.”

Za jablka jsem byl pochválen. Dokázal jsem prý vybrat pkná a levná. Byla levnjší sice jen asi o dvacet cent, ale já vybíral podle vzhledu, ne podle ceny. Pochvala však byla na míst, protoe jsem se dle názoru mé sestry správn ídil jejími pokyny: “Cent k centu a za chvíli máš celý dolar.”

Ne jsme se odpoledne pustili do štrúdl, musel jsem si ješt vyslechnout pipomínky k mé zapoaté práci na renovaci lavice. Dodnes nevím, kde jsem zanechal njaké stopy. Dal jsem si opravdu velmi záleet na tom, abych vše po sob dkladn uklidil. Pesto m pekvapila otázkou: “Ty chceš dlat nco s tou lavicí? No, budu ráda, u jsme na nco podobného s muem mysleli. Víš, je to jeho oblíbená sedaka, kterou u máme ticet let. Dostali jsme ji u jako starší a hned si ji zamiloval. Hodn se na ní nasedával v prvních letech po našem píjezdu, hlavn po veerech, kdy pi sklence piva vzpomínal na domov. Ale zatím nic nedlej. Já ti koupím perfektní brusný papír a barvu na natení.”

Samozejm e to nechtlo barvu, ale nejdíve moidlo a pak povrchovou úpravu lakem. Vše mi bylo pozdji schváleno. Ani Dana, ani já jsme však v tuto dobu nevdli, e budu mít starosti, abych renovaci laviky dokonil do svého odjezdu. Práce to byla velmi “titrná” a s pomckami, které jsem ml k dispozici, velice zdlouhavá. Strávil jsem na opravách nkolik desítek hodin a nkdy v polovin íjna byla lavice pipravená k provedení povrchových úprav lakem. Vím, e kdy na ni dnes švagr usedá, jist zavzpomíná, jak jsme na této “oivené” lavice staili ješt ped mým návratem dom prosedt nkolik veer.

David se vrátil dív, ne se nám podailo dopéci oba štrúdly. Hned volal manelku, celý šastný, e sehnal byt. Jeho radostný výraz se bhem hovoru postupn mnil v zasmušilý. Po tetím telefonátu, které se odehrávaly za zavenými dvemi, pišel spokojený: “Maminko, u mi dala ano. Za dva týdny se meme sthovat.” Byt je dost. V rzných velikostech, s rzným vybavením, za rznou výši nájemného. U slušných byt mají pronájemci jeden nepsaný zákon. Musíš doloit, e své pípadné pjky pravideln splácíš a e máš roní píjem tak veliký (je to vlastn jakási záruka), abys byl schopen pravideln platit poadovanou msíní ástku. Pedem pak musíš sloit nájem na dva msíce dopedu, který ti po opuštní bytu, pokud je nepoškozen, majitel vrátí v celé výši zpt.

Ne dokonil hovor s Danou, byl mouník dopeen. Po veei, kdy si David znovu zopakoval kue na paprice s knedlíkem, ješt spoádal pl šišky jablkového závinu. Zítra ml ped sebou volný den a s mámou se tšili, jak proberou události za nkolik posledních msíc, co se nevidli. Ale hlavn se u nemohl dokat táty, od kterého si chtl nechat schválit vše, co se mu dnes podailo zajistit.

Dva následující dny v dopoledních hodinách, kdy jsem byl doma sám, zaal jsem petáet veškeré záznamy, které jsem poídil videokamerou od mého odletu z Prahy, na videokazety. Chtl jsem svj proitý uplynulý msíc, touto formou popsaný, odeslat dom jako pekvapení. Film líil mé první kroky na letišti v New Yorku a v Chicagu, seznámil diváka s mstekem New Glarus, s mou první veeí v rybí restauraci – pravým americkým biftekem, s tanením vystoupením sourozenc, s “veery pod lampou” na terásce ve spolenosti Tondy a Dany, nahlédl do bytu mé sestry (moná i trochu vtírav), pedstavil synovce Davida a jeho nesmírnou chu k jídlu, natoil jsem pípravy jídel u Dany i pi mém zauování v práci. Zkusil jsem zdokumentovat msteko Kenosha, Monroe a hlavní msto Medison. Nahlédl jsme v mnoha pípadech detailn i pod pulty velkých supermarket. Nikdy však tato páska na adresu mého bydlišt  nebyla doruena. Nevadí – pivezl jsem si originály.
 

Ped dalším pracovním dnem jsem se pevn rozhodl, e pedvedu všem kolegm v hotelu, jaká je vlastn naše eská kuchy. Jak vše provedu, jsem ml u dávno vymyšlené. Te u šlo jen o souhlas “paní domácí” a poskytnutí surovin z jejich domácích zdroj.

“Máš perfektní  nápad, Honzo! Kdy nemou pijít na party k nám, dones jim jídlo do práce… Samozejm e ti seenu vše, co budeš potebovat.” Jak ekla, tak se i stalo. Ba ješt víc: “Vezmi si trochu máku z toho, co jsi mi pivezl, a upe jim makové a ješt tvarohové a jablkové pravé eské buchty.”

Mohl jsem tedy dopoledne ped odchodem na odpolední smnu zadlat kynuté tsto. Dana na devátou odjela do práce a já ml ped sebou pt hodin istého asu, abych vytvoil buchtiky “jak malované”.

“lovk míní, pánbh mní,” tak njak to íkávala naše babika. Za prvé, kdy jsem po hodin koukání na televizi zjistil, e se tsto vbec nehnulo, zahýbalo to se mnou. “Co se vlastn stalo, vdy jsem pouil stejné  drodí, jaké mi dala Dana do knedlík.”

Ne, nepouil. Nepouil jsem toti vbec drodí. V odpadkovém koši jsem se pesvdil, e jsem sáhl vedle, e má sestra mezi koením velikostí si podobné dva druhy sák, z nich jeden bylo drodí a druhý, jak jsem se pozdji dozvdl, byla elatina. Já pouil ten druhý. Zaloil jsem novou várku, vypnul televizi a snail se oima pomáhat tstu kynout. Mezitím jsem namlel mák (mlýnek si sestra nechala kdysi dávno poslat z domova), osladil, ochutil trochu skoicí a vanilkovým cukrem, zalil mlékem a … pipálil jej.

“No, to by m šlak trefil! Do pr… do prkýnka dubovýho, co se mi ješt dnes pihodí!?” To bylo druhé povyraení. Píprava tvarohu, podušení jablek a uvaení nové makové nápln jsem úspšn dokonil souasn s perfektním vykynutím tsta.
 
Zaala tetí fáze výroby – provést naplnní, správné uzavení a dokonalé promaštní kadé buchtiky zvláš. Byla s nimi práce zdlouhavá, ale celkem se vydaila. Vbec by m však ani ve snu nenapadlo, jak obtíné bude pro mne finále – vlastní upeení. Trouba u amerických sporák je mnohem vtší ne naše. U nás máme starosti s upeením velké husy, u nich není problém s   peením velkého krocana. Ovládat poíta pro nastavení teploty a asomíry m Dana nauila. Kdy “to cinklo”, e je trouba dostaten pedehátá, zbývala mi do odchodu do práce slabá hodinka. “Do tak velké trouby se musejí nad sebe vejít pece pohodln dva pekáe.” Celkem logicky jsem si zauvaoval, a co mi rozum velel, jsem hned provedl. Za necelých tyicet minut se bytem linula známá vn. Z trouby se na m usmívaly zlatavé buchtiky, ale jaké bylo mé pekvapení, kdy jsem je po vychladnutí vyklopil a zjistil, e obsah horního pekáe je zespod syrový.

Te u se nedalo nic dlat. asu nebylo nazbyt. Musel jsem jeden peká rychle pocukrovat a pipravit k odnesení do práce. Rozhodnutí, co s tím druhým, jsem nechal na seste, neb jsem toho dnes u dost vyházel. I kdy jsem se veer ke všemu nepiznal, jist bylo Dan jasné, co se v kuchyni odehrálo. Promlouvaly k ní hromady nádobí – mimo jiné dv mísy od tsta, dva hrnce od máku a ješt k tomu peká napl syrových buchet. Ona si však dokázala se vším vdy poradit. Nedopeené, u studené buchty po píchodu z práce narovnala zpt do pekáe a dala je dopéci. Nikdo by nepoznal, co mly všechno za sebou.

Samozejm e cestou do práce s tácem pocukrovaných buchet jsem vzbudil u mých “pátel”, s kterými jsem se denn zdravil, zvídavé pohledy. V práci jsem tác poloil na stolek hned u vstupu do kuchyn, piloil k nmu cedulku s krátkým anglickým textem (který mi Dana peloila): NABÍDNTE SI ESKÉ BUCHTY, KTERÉ JSEM VÁM PIPRAVIL. DOBROU CHU VÁM PEJE JOHNNY, a za rohem potají sledoval reakci personálu. Nadšení, s jakým toto pekvapení pivítali, nebralo konce. Nejdíve kadý opatrn oichal, pak se zakousl do té, co si vybral, zvdav ochutnal tsto, labunicky peválel na jazyku, jako kdyby degustoval starý roník vzácného vína, a zaal m pochvalovat. Kdy se však zakousli podruhé, a zejména ti, co si vybrali s makovou náplní, pestali pekvapením kousat. “Co to tam je vevnit? Z eho to je? To nám musíš vysvtlit a nauit! Mák? To je mák? No to je fantastické.” Bhem nkolika desítek vtein jsem na tácu nenašel ani drobeek, který by mohl napovdt, coe jsem dnes pinesl. Veer se mi dostalo vysvtlení: “Mák ve Státech, brácho, seeneš pouze v malém balení jako koení a je ješt njak ošetený, aby nešlo z tchto semínek dál pstovat makovice. Zde je to povaováno za drogu, a tak se s ním v americké kuchyni tém nesetkáš. Snad jedin jako jemný posyp na peivu.”

ekl bych, e jsem dnešním dnem završil vzájemné poznávání se všemi spolupracovníky v hotelu a od této první ochutnávky eské kuchyn se zaaly více prohlubovat naše pátelské vztahy.
 
Pokraování píšt...

 
Jan Kurka

* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 18.12.2020  05:29
 Datum
Jmno
Tma
 18.12.  05:29 <p><a href="https://datinghome.page. <p><a href="https://datinghome.page.link/spider"><img src="https://i.i