17.7. 1932 zemřel Oldřich Koníček, narozený 12.10 1886 v Kutné Hoře. Byl to český malíř-krajinář a figuralista, člen Spolku výtvarných umělců Mánes.

Oldřich Koníček pocházel z rodiny kutnohorského právníka Františka Koníčka. V r. 1906 studoval na AVU v Praze, u prof. R. Otterfelda a již v r. 1908 představil některá svá raná impresionistická díla. Zlomový byl rok 1911, kdy Koníček poprvé navštívil Paříž, jeho tvorba se zcela proměnila a maloval v mezích postimpresionismu. Studoval zejména díla Cezannova, Derainova, Matissova či Frieszova. Období 1. sv. války prožil na srbské frontě jako důstojník rakousko-uherské armády. Ve 20. letech hojně vystavoval v Praze, jinde v republice i v zahraničí a v dobovém tisku se mu dostalo pochvalné pozornosti. V 1. pol. 20. let se Koníčkova tvorba přiklonila k neoklasicismu, inspiroval se obrazy renesančních a klasicistních malířů. Závěrečná etapa jeho díla je spojena s odklonem od významu linie, výraz obrazu je nesen harmonickou i expresivní barvou. Převažují krajinomalby a figurální malba.

7.7. 1853 se narodil Jan Říha, zemřel 12.7. 1922. Byl to český pomolog a šlechtitel, autor pětisvazkového ilustrovaného atlasu odrůd "České ovoce". Jan Říha se vyučil truhlářem a později zahradníkem a vlastní pílí se vypracoval na předního znalce ovocných odrůd v Evropě. V roce 1892 se stal okresním zahradníkem v Chlumci, kde roku 1919 z pověření Ministerstva zemědělství založil státní ovocnářskou školku. Shromáždil zde asi 2000 odrůd ovocných stromů a keřů, základ státního ovocnářského arboreta, které po Říhově smrti založili jeho žáci roku 1925 v Újezdu u Průhonic. Vyvrcholením Říhovy celoživotní práce bylo pět svazků obrazového atlasu "České ovoce", který poprvé vyšel v letech 1915-1919 a pak ještě dvakrát v letech 1919 a 1937-1940.

30.6. 1789 v Paříži se narodil Horace Vernet, zemřel 17.1. 1863 tamtéž. Byl to francouzský malíř, syn Carle Veneta. Vernet byl osobností velkého nadání, podivuhodně rychle uzrálou. Vyrůstal v uměleckém prostředí a výtvarné vzdělání získal od svého otce, malíře Antoine Charles Horace Verneta. Byl to nejproslulejší malíř bitev, kromě toho maloval i biblické kompozice. Jeho obrazy vynikají realistickým podáním detailů, efektním koloritem a technickou bravurou. Vernet se zabýval rovněž ilustracemi a řada jeho děl se dočkala grafického přepisu, známých je nejméně 200 litografií a 500 rytin.

14.6. 1926 zemřela ve Francii Mary Stevenson Cassatová, narozená 22.5.1844 v Pensylvánii.

Někteří kritici ji označují jako největší ženskou malířku 19. století, jiní jí připisují pozici nejlepší americké malířky. Mary Cassattová se narodila do finančně dobře zajištěné rodiny, která si velmi cenila vzdělání.
V 16 letech se zapsala na Pensylvánskou akademii výtvarných umění, ale po dvou letech poznala, že se v Pensylvánii už víc v malířství nenaučí. Odcestovala do Evropy, studovala postupně v Paříži, Římě, Parmě a Seville, kde tříbila své schopnosti napodobováním Corregia, Rubense a dalších mistrů. Stala se studentkou Camilla Pissarra.

Roku 1874 se Mary Cassattová trvale usadila v Paříži. Tehdy se v pařížské galerii poprvé setkala se smělými pastely baletek Edgara Degase. Vyzkoušela lepty, rytiny, litografii a kombinaci suché jehly na jemném podkladě. Zvládla tyto výtvarné techniky lépe než kterákoli žena před ní a používala je velmi novátorským a důvtipným způsobem.

Mary Cassattová měla obrovskou pozorovací schopnost, smysl pro detaily a techniku se zobrazováním raného dětství člověka. Všude, kde visí její půvabné a vynikající obrazy, rozzáří všechno kolem sebe.

9.6. 1818 v Týništi nad Orlicí se narodil Jan Adolf Brandejs, zemřel 13.11. 1872 v Praze. Byl to český portrétní malíř a fotograf.
Studoval na Akademii u ředitele Františka Tkadlíka. Původně byl malířem porcelánu ve Smržovce. Z Prahy odešel do Mnichova k malíři Josefu Bernhardtovi. Roku 1853 byl rok v Paříži u Couturea a kopíroval díla slavných mistrů, které pak roku 1854 vystavil pro dobročinný prospěch v Jednotě výtvarných umělců. Roku 1861 si zařídil fotografickou dílnu v Praze v zahradě knížete Thurn-Taxise v Jámě. Své fotografie koloroval pastelovými barvami. K jeho nejstarším akvarelovým podobiznám ze studijních let patří "Podobizna dámy" z roku 1840.

5.6. 1882 ve Vážanech se narodil Antonín Procházka, zemřel 9.6. 1945 v Brně. Byl to český malíř, grafik, ilustrátor, patří mezi nejvýznamnější představitele moderního umění první poloviny 20.století. Studoval na Akademii výtvarného umění v Praze. Jeho inspirací byla jak příroda, tak městské prostředí. Vedle malby se věnoval grafice a knižní ilustraci, vytvářel unikátní díla Byl to významný člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, národní umělec in memoriam.

Dnes se zmíním o irské malířce, o které toho víme málo. Pár obrazů, které je známo fascinuje a člověk zatouží vidět ten zobrazený neskutečný přírodní útvar.

Susanna Drury se narodila někdy kolem roku 1698, zemřela 1770. Byla to velmi schopná malířka, o jejím malířském vzdělání nejsou přesné informace. Bratrem Susanne Drury byl dublinský malíř miniatur jménem Franclin Drury. Provdala se za muže jménem Warter, některé práce tímto jménem podepisovala.
Malovala krajinu jak v Anglii, tak i v Irsku a zhotovila i určitý počet knižních ilustrací.

Nejvíce jí proslavily série akvarelů Giantś Causeway. Místo získalo mezinárodní věhlas poté co si jej vybrala v roce 1739 tato dublinská malířka a zachytila neuvěřitelný přírodní zázrak.
Za výkresy se dvěma dalšími získala od Dublinské společnosti v roce 1740 prémii ve výši 25 liber.

Giantś Causeway nebo-li česky Obrův chodník je zvláštní geologický útvar v Severním Irsku, řadí se mezi kamenné varhany vzniklé díky sloupcovité odlučnosti bazaltů. Sloupce čediče vytváří přirozené útesy vedoucí do moře, kde pokračují i pod jeho hladinou. Většina těchto sloupců je šestistěnná, ale dají se mezi nimi pozorovat i kusy, které mají čtyři, pět, sedm i osm stěn. Nejvyšší odkrytý sloupec měří 12 metrů a lávový příkrov zde dosahuje mocnosti 28 metrů.

27.5.1884 se v Praze narodil Max Brod, zemřel 20.12.1968 v Tel Avivu. Max Brod byl významný pražský židovský, německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel.

Napsal dlouhou řadu románů, povídek, esejí, filozofických pojednání. Je objevitelem Franze Kafky, Jaroslava Haška. Leoše Janáčka. V jeho pamětech nalezneme pozoruhodné charakteristiky vrstevníků jako byl Karel Kraus, Rainer Maria Rilke, Thomas Mann.


Nejbližší osobou Kafkova života byl právě Max Brod, s nímž se spřátelil v době studia na Karlově univerzitě, Max Brod byl i kulturní organizátor a významný prostředník mezi českou a německou kulturou. Zachránil většinu Kafkova díla před zničením, neboť se rozhodl nesplnit Kafkovo přání, aby veškeré nevydané rukopisy spálil. Naopak po Kafkově smrti začal jeho pozůstalost vydávat.

Max Brod v roce 1939 emigroval s manželkou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. V Tel Avivu - v té době již ve státu Izrael - v roce 1968 zemřel.

25.5. 1812 v Pistoii Itálie narodil Filippo Pacini, zemřel 9.6. 1883 ve Florencii. Filippo Pacini byl italský anatom, posmrtně známý jako první člověk, který roku 1854 izoloval původce cholery - Vibrio cholerae. Stalo se tak o 30 let dříve, než se totéž podařilo Robertu Kochovi, který je dnes všeobecně chybně považovaný za jeho objevitele.

Studoval na lékařské a chirurgické fakultě sousedící s nemocnicí Ceppo s anatomickým sálem, kde položil základy pro svůj budoucí objev Paciniho tělísek, který poté sdělil Florentské společnosti pro medicínu a fyziku. Své první anatomické a histologické studie provedl ve Villa di Scornio pomocí mikroskopu, který sestrojil Giovanni Battista Amici a který mu dal k dispozici Niccolo Puccini. Poté s Amiciho pomocí sám Pacini navrhl několik mikroskopů pro svá pozorování.

14.5. 1727 se v Sutbory Anglie narodil Thomas Gainsboroung, zemřel 2.8. 1788 v Londýně. Byl to anglický malíř, jeden z nejvýznamnějších britských portrétistů a krajinářů 18. století. Jako chlapec projevoval Gainsborough raný talent pro kreslení a malování a většinu dětství trávil kreslením v lesích a polích kolem Sutbury. Právě zde se poprvé rozvinula jeho láska ke krajinomalbě, vášeň, která se později stala trvalým rysem jeho umělecké kariéry.

Při malířském studiu na Thomase zapůsobili holandští krajináři 17. století. Krajiny byly ještě považovány za méně hodnotný druh malby, vhodný k dekoraci venkovských sídel. Roku 1759 se malíř přestěhoval do Bathu, módního lázeňského města, stal se portrétistou vznešené anglické společnosti, maloval aristokraty, ale i intimní portréty svých přátel, herců a hudebníků. Byl zakládajícím členem Královské akademie, ačkoli později vznikly pře kolem umístění obrazů. Stal se oblíbeným malířem Jiřího III. a jeho rodiny.
Thomas Gainsboroung patřil k nejpřednějším malířům 18.století.

8.5. 1920 v Příchovicích zemřel Josef Šír, narozený 7.1. 1859 v Horní Branné. Byl to významný regionální buditel, působil jako učitel na školách v Krkonoších a v Podkrkonoší, Roztoky u Jilemnice, Stará Ves, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice. Byl zároveň povídkářem, romanopiscem, příležitostným básníkem, malířem vliv malíře F. Kavána, muzikantem housle, varhany. Jednadvacet let vedl štěpanickou kroniku. Plně se sžil se svými spoluobčany. Poznával jejich strasti a drobné radosti. Osudy, se kterými se setkával, začal měnit v povídky. Příběhy uveřejňoval v Národních listech, Zlaté Praze a dalších tiskovinách. V roce 1904 vyšla v Ottově nakladatelství jeho prvotina - knížka povídek s názvem Horské prameny.

5.5. 1934 se v Praze narodil Jiří Bouda, zemřel 23.7.2015 tamtéž.
Jiří Bouda se narodil do významné umělecké rodiny, byl to syn akademického malíře Cyrila Boudy. Již od mládí byl u Jiřího znát jeho výtvarný talent, vystudoval Státní grafickou školu a poté i Vysokou školu umělecko průmyslovou v ateliéru profesora Karla Svolinského. Snad odjakživa přitahovala Jiřího Boudu železnice natolik, že po ukončení vysokoškolského studia se rozhodl pracovat jako signalista na stavědle nádraží v Praze Bubenči. Láska k železnici, všem možným druhům vlaků zůstala umělci po celý život
Společně s manželkou Janou Boudovou pracoval řadu let na restaurování Langweilova modelu Prahy, což byla zcela unikátní práce, toto dílo se jim podařilo zachránit .Precizní barevné litografie, neuvěřitelné množství volné drobné grafiky, ex libris, novoročenek, knižní ilustrace, tím vším nám nesmírně pilný autor obohatil život. Kromě ilustrací to byly také návrhy a rytiny poštovních známek.

Od absolutoria v roce 1960 se Jiří Bouda zúčastňoval různých výstav, od r. 1989 byl členem SČGU Hollar. Umělec měl řadu samostatných výstav a zúčastnil se mnoha kolektivních výstav v Československu i v zahraničí. Zcela mimořádná byla výstava umělce v Muzeu hlavního města Prahy, nazvaná příhodně: Po vodě, po souši a po kolejích.

Byl to i neúnavný cestoval, miloval cesty na stařičkém jízdním kole a to nejen doma, ale i v poměrně daleké cizině. Dokladem jeho cest jsou poutnické deníky, do nichž pečlivě zapisoval své pocity, radosti i strasti cestovatele. Jiří Bouda byl skvělým dokumentaristou, virtuosním a přesným umělcem s jistou rukou. Ve výstavní síni Hollaru nevynechával vernisáže výstav svých kolegů, vždy byl vlídným, optimistickým a laskavým společníkem, čas měl na každého.

Nádherná kniha Jiřího Boudy Poutnický deník z roku 2003 dokladuje jeho cesty od svatého Matěje v Praze Dejvicích ke svatému Jakubu v Santiagu de Compostela. Kniha je doprovázena skvělými obrázky, kterých je kolem 160. Věrné zachycení poutníka, nechybí ani důkladné meteorologické značky, razítka míst, kde mistr Jiří Bouda projížděl. Díl Jiřího Boudy nás bude provázet i nadále. Fascinující svět, v němž mistr věrně zachytil i cosi, co nenávratně z našeho života vymizelo.

Dne 27. dubna 1882 se v Praze narodil Jaroslav Benda, zemřel 12.1.1970 v Praze, český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů a monumentálních výzdob, který významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl to přední český výtvarník a knižní umělec stýkal se osobně s celou plejádou českých výtvarných umělců, ale i s našimi velikými herci, skladateli, spisovateli.

Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera a AVU. Poté byl profesorem na UMPRUM, později i jejím rektorem. K jeho žákům patřili např. Z. Seydl, J. Šváb, A. Strnadel nebo J. Trnka. Navrhoval grafická řešení knih, věnoval se psaní odborných textů, byl redaktorem časopisu Světozor a společně s V.H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou patří k zakladatelům Artělu v r. 1908. Navrhl také plakáty pro členské výstavy SVU Mánes a je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt, v knihovně ČVUT aj. Společně s O. Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univerzitu. Navrhoval také poštovní známky a bankovky. Věnoval se i tvorbě písma. Podílel se také na vzniku českého kresleného filmu. Byl nositelem titulu zasloužilý umělec.

22.4. 1886 v Praze se narodil Jaroslav Procházka, zemřel 30.9. 1949 tamtéž. Studoval na pražské UMPRUM u prof. Jakesche (1900 - 1904), dále pak i na Akademii výtvarných umění, kde jeho studia přerušila první světová válka. Mezitím se v roce 1911 oženil. Byl členem Jednoty umělců výtvarných v Praze, později dokonce jejím jednatelem.
Jeho tvorbu ovlivnil celoživotní příklon k impresionismu. Dokázal zpodobnit náladu městských zákoutí a uliček, ceněny jsou i jeho krajiny. Velký význam měly pro něj studijní cesty do Paříže a dále do Belgie a Holandska. Obrazy belgických měst, hlavně město Bruggy a krajiny z belgického a holandského pobytu na začátku 30. let 20. století, lze považovat za vrchol jeho tvorby. Právě za soubor obrazů evropských měst byl v roce 1931 vyznamenán výroční cenou akademie věd. Svá díla vystavoval na mnoha samostatných a společných výstavách v Čechách i v zahraničí, například Paříži, Oslu a Kodani.

19.4.1921 se v Praze narodil Jiří Švengsbír, zemřel 3.3. 1983 tamtéž. Byl to český rytec, grafik, malíř, typograf, kreslíř a ilustrátor, autor tisíců grafických listů a stovek poštovních známek. Byl autorem grafických filmových titulků. Kromě tvorby poštovních známek se Švengsbír věnoval rozsáhlému uměleckému spektru. Stvořil přes tisíc grafických listů a drobných grafik, často s motivy Prahy. Ilustroval asi 30 knih a pracoval i s porcelánem. Jeho rozmanitý umělecký přínos zahrnoval také tvorbu filmových titulků. Jiří Švengsbír získal vzdělání jako rytec a medailista ve firmě Bäcker na Smíchově, koncem 40. let se začal věnovat studiu grafiky na UMPRUM v Praze u Antonína Strnadela. Už v mládí se zabýval grafickými technikami. Roku 1947 a 1948 ryl své první známky podle návrhů Karla Svolinského. Většinu z později vydaných asi 250 vydání navrhoval sám. Kromě toho vytvořil mnoho grafických listů, často s pražskými motivy, věnoval se ilustrováním knih.
Jiří Švengsbír je zastoupen ve sbírkách Národní galerie, Památníku národního písemnictví, Národního muzea a Muzea hlavního města Prahy, Die Staatliche Moritzburg v Halle, Harvard University a jinde. V českém umění a grafice zanechal Jiří Švengsbír výraznou stopu a jeho dílo je dodnes ceněno.