23.9. 1845 se narodil Jaromír Hřímalý, zemřel 25.6. 1905 v Helsinkách, Finsko.
Pocházel z hudebnického rodu, který přešel z Polska do Čech v roce 1793. Zakladatelem hudebnické tradice se stal varhaník Vojtěch Hřímalý. Hudbě se věnovalo všech jeho šest dětí. Jaromír Hřímalý vystudoval na pražské konzervatoři hru na violoncello. Od roku 1871 působil se svými bratry v orchestru prozatímního divadla. O rok později se stal koncertním mistrem opery v Helsinkách. Během prázdnin koncertoval v Čechách s Kvartetem bratří Hřímalých.

21.9. 1832 zemřel Walter Scott, narozený 15.8. 1771 v Edinburghu. Byl to skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu.

V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburgské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806-1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu.

Walter Scott začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda (The Lay of the Last Minstrel) se stala bestselerem (za 4 roky se prodalo 21 000 výtisků). Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna (The Lady of the Lake) z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky. Na motiv této poemy napsal v roce 1819 operu Gioacchino Rossini. V roce 1819 byl Walter Scott povýšen do šlechtického stavu.

20.9. 1738 v Manětíně se narodil Václav Norbert Brixi, zemřel 15.4. 1803 v Plané. Byl to český varhaník a hudební skladatel. Pocházel z hudebně založené rodiny, jeho otec byl skladatel a varhaník. Právě po otci zdědil hudební nadání, studoval i hru na varhany. V roce 1758 vstoupil Václav Brixi do cisterciáckého kláštera v Plasech, byl vysvěcen na kněze a přijal jméno Jeroným V klášteře byl varhaníkem a posléze v letech 1772 - 1781 se stal ředitelem kůru. Jeroným Brixi působil jako farář v Plané. Psal chrámové skladby, z nichž se dochovala jen část, většina byla ztracena.

19.9. 1908 se narodil v Helsinkách Mika Waltari, zemřel 26.8. 1979.

Mika Waltari byl finský spisovatel, dramatik, scénárista a překladatel. Studoval teologii, ale později přešel na studia filozofie, literatury a dějin umění. Ve světě je velmi známý, a jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.

Celý život se věnoval literární tvorbě, dosáhl uznání nejen doma, kde v roce 1957 byl jmenován členem Finské akademie, ale i v cizině, byl navrhován na Nobelovu cenu míru.
Literární tvorba Mika Waltariho je všestranná a obsáhlá. Psal kromě prózy divadelní a rozhlasové hry, filmové scénáře, básně a překládal. Jeho knihy nesou životní uznávání osobní svobody, lidskosti a tolerance. Snad nejznámější autorův román je Egypťan Sinuhet z roku 1949. Z dalšího díla je možno jmenovat: Cesta do Istanbulu, Krvavá lázeň, Šťastná hvězda, Tajemný Etrusk.



"Bohatým není ten, kdo má zlato a stříbro, ale ten, kdo se spokojí s málem." Mika Waltari.

14. září 1886 se narodil Jan Masaryk, diplomat a politik, syn T. G. Masaryka

Za druhé světové války byl čelný představitel zahraničního odboje. Jeho promluvy v londýnském rozhlase byly vydány knižně pod názvem Volá Londýn. Byl stoupencem politiky mírové spolupráce mezi Východem a Západem. V únoru 1948 přijal křeslo ministra zahraničí v Gottwaldově vládě. Zemřel 10. března 1948 za okolností, které nejsou vyjasněny.

13. září 1914 při ruské ofenzivě na haličské frontě zmizel básník, prozaik a kreslíř, představitel generace anarchistických buřičů František Gellner (nar. 19. 6. 1881) V básnických sbírkách Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše vyjádřil mravní deziluzi své generace, bohémskou reakci na měšťácký způsob života. Další sbírky - Cesta do hor a jiné povídky a román ve verších Don Juan.

Ukázka z díla

Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.
Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.

(báseň Přetékající pohár ze sbírky Po nás ať přijde potopa)

11. září 1855 se narodila rakouská herečka Katharina Schrattová. V letech 1883 - 1900 působila v Burgtheateru ve Vídni.

Právě ji vybrala císařovna Alžběta (zvaná Sisi), aby císaři, během dlouhých cest po světě, dělala společnost. Katharina se stala důvěrnou přítelkyní císaře Františka Josefa I. Ačkoliv jí byly nabízeny obrovské sumy, odmítla cokoliv z jejich vztahu zveřejnit. Když František Josef I. v listopadu 1916 zemřel, byla k jeho loži přizvána i Kateřina Schrattová, aby se s ním rozloučila. Na pohřeb jít ale nesměa a tajemství o vztahu dvou osamělých lidí si odnesla do hrobu.

9.9. 1890 v Praze se narodil Vilém Zítek, zemřel 11.8. 1956. Byl to český operní pěvec-basista, který patří mezi největší osobnosti v dějinách Opery Národního divadla.


Narodil se v pražském Podskalí a dětskou touhou bylo stát se námořníkem. Se zpěvem začal v pěveckém spolku zaměstnanců tiskáren Vyšehrad a poté začal navštěvovat Pivodovu pěveckou školu, V roce 1911 se účastnil zkoušky mladých talentů v Národním divadle, kde jeho hlas zaujal Karla Kovařovice, tehdejšího šéfa opery. Poznal Zítkův talent a nabídl mu spolupráci, nejprve ve sboru. Vilém Zítek začal zkoušet, ale na slavné scéně vystupoval až od roku 1913 a brzy mu přibývaly další a náročnější role. Přes deset let působil ale i jako činoherec.

V roce 1925 studoval zpěv v Itálii, brzy poté tam vystupoval, mimo jiné v Turíně, i v milánské La Scale. Hostoval také v berlínské opeře, ve Stockholmu, v Paříži, v Moskvě a v Bělehradu. Od roku 1933 opět dostal angažmá v Národním divadle, kde pak působil dlouhá léta do roku 1947. Kariéru pěvce přerušilo těžké onemocnění v roce 1947.
V roce 1946 získal Vilém Zítek titul Národní umělec.
K nejslavnějším rolím Viléma Zítka patřil Kecal, Vodník, Chrudoš z Libuše, Figaro, Mefisto z opery Faust a Markétka, Boris Godunov, Basilio z Lazebníka sevillského, také Don Giovanni nebo Janek z opery V studni.

Před 180ti roky, dne 8.9. 1841 v Nelahozevsi se narodil Antonín Leopold Dvořák, zemřel 1.5.1904 v Praze.

Antonín Dvořák byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Obohatil českou hudbu o četná díla základního významu, je představitelem tzv. klasicistně romantické syntézy.

Antonín Dvořák působil 3 roky jako ředitel Národní konservatoře v Novém Yorku, po návratu zpět se stal profesorem skladby na pražské konzervatoři, vychoval řadu významných českých skladatelů jako byl např. Vítězslav Novák a Josef Suk starší.

Dílo Antonína Dvořáka je různorodé, obsahuje velké symfonie, vokálně instrumentální skladby, oratoria, kantáty, opery. Symfonii č. 9 e-moll zvaná Novosvětská lze řadit k nejlepším dílům světové symfonické tvorby. Nahrávka této symfonie vstoupila v roce 1969 spolu s americkým kosmonautem Neilem Armstrongem na Měsíc při přistání Apolla 11.

V letohrádku Amerika v Praze sídlí od roku 1932 Muzeum Antonína Dvořáka a v kouzelném místě Vysoká u Příbrami cítíme přímo duch inspirace jež dala vzniknout opeře Rusalka či Armida. Je třeba ještě připomenout i obec Nelahozeves, kde nalezneme skladatelův rodný dům.

7.září 1909 v Istanbulu se narodil řeckým rodičům Elia Kazan, zemřel 28.9. 2003 v New Yorku. Brzy po jeho narození rodiče emigrovali do USA.

Elia Kazan byl jednou z nejvýraznějších osobností americké kinematografie, režisér, herec, spisovatel a scénárista.

Ve svých 26ti letech v New Yorku již působí jako režisér v divadle, na konci druhé světové války se stěhuje do Hollywoodu, a začala jeho velká kariéra filmového režiséra.

Filmová adaptace divadelní hry Tramvaj do stanice touha z roku 1951 mu vynesla 12 nominací od Filmové akademie, čtyři z nich proměnil a z herce Marlona Brandona, kterého objevil už dříve, udělal filmovou hvězdu. Další slavný film Na východ od ráje byl adaptací stejnojmenného románu Johna Steinbecka a zrodila se nová hvězda, herec James Dean, který bohužel tragicky zemřel v roce 1955. I tento film byl oceněn Oscarem v roce 1955.

Elia Kazan je i autorem knihy Tichá dohoda jež vyšla v roce 1967 v USA a sklidila obrovský ohlas, autor natočil dle románu stejnojmenný film. V roce 1999 obdržel Cenu Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo.

Dnes se podíváme do doby, kdy žil František Václav Míča. Jmenovaný se narodil 5.9. 1694 v Třebíči a zemřel 15.2. 1744 v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Byl to český skladatel, komorník a kapelník na zámku v Jaroměřicích. Základy hudebního vzdělání získal František Václav Míča od otce, který byl v Jaroměřicích varhaníkem. Stal se komorníkem hraběte Questenberga, se kterým odcestoval do Vídně. Zde účinkoval v jeho kapele a doplňoval si hudební vzdělání. Po návratu do Jaroměřic r. 1723 organizoval zámecká operní představení a současně působil jako kapelník a tenorista. Byl plodným skladatelem, ale větší část jeho partitur se ztratila. Jeho opera O původu Jaroměřic je nejstarší známou operou českého skladatele; dochovala se s libretem v italštině i v češtině. Ve své tvorbě navazoval na barokní skladatele, v symfonické tvorbě však podstatným způsobem přispěl k rozvoji raně klasicistní sonátové formy.
František Václav (někdy je uváděn jako Antonín/ Míča byl nesmírně pracovitý, pilný muž, kapelník,Vedl soubor, taky komponoval, byl skvělý tenorista. Jeho barokní díla lokálního významu mají podle muzikologů galantní styl s důrazem na melodickou zpěvnost. I dnes se podle odborníků stojí zato k nim vracet. Jaroměřice nad Rokytnou prosluly díky hraběti Quenstenbergovi nevídaným hudebním životem, hudba se dala i díky zmíněnému F. V. Míčovi srovnat s hudbou provozovanou na panovnickém dvoře.

4.9. 1907 zemřel Edward Hagerup Grieg, norský hudební skladatel, narozený 15.6. 1843.
Edward Grieg je považován za největšího norského skladatele vůbec, vynikajícího klavíristu.

Narodil se a většinu života prožil v Bergenu, od šesti let ho vyučovala matka hře na klavír. Grieg studoval na konzervatoři v německém Lipsku a později u dánského skladatele Niele W, Gadeho. Spolupracoval s Henrikem Ibsenem , tvořil krátké skladby, drobné, intimní, které měly vyvolávat náladu. Všechny svoje skladby dokázal koncertně zahrát a dirigovat. Jeho dílo zaujalo např. skladatele Ference Liszta, se kterým se několikrát setkal, korespondoval i s Josefem Bohuslavem Foersterem.

Edward Grieg vycházel z národních tradic Norska a čerpal z norské lidové hudby. Mezi nejvýznamnější díla Edwarda Griega patří: Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 16,
Orchestrální suity Peer Gynt vybrané ze scénické hudby ke hře Henrika Ibsena, Lyrické kusy pro klavír včetně slavného Svatebního dne na Troldhaugenu.

1.9. 1831 v Praze se narodil Jaroslav Čermák, zemřel 23.4. 1878 v Paříži.
Jaroslav Čermák byl český malíř, realista, romantik. Jeden rok byl žákem Christiana Rubena na Pražské akademii, poté v roce 1849 odjíždí přes Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf do Antverp, kde se zapsal na malířskou akademii.
Po cestě do Holandska vstoupil roku 1850 do Gallaitova ateliéru v Bruselu. Byl autorem heroických a romantických historických obrazů s náměty k slovanským tradicím. Mimo to namaloval mnoho zátiší a podobizen.
Jaroslav Čermák byl jako první český umělec vyznamenán zlatou medailí na Pařížském salonu. Ve svém díle se inspiroval francouzským malířem Delacroixem a anglickým básníkem lordem Byronem. Žil tři roky na Balkáně.

Velkou zajímavostí je, že Jaroslav Čermák od roku 1869 až do své smrti vlastnil dům v rybářském a korzárském přístavu Roscoff. Byl to první Čech, který absolvoval jachetní školu. Učinil tak při svých studiích na malířské akademii v Belgii, kde si oblíbil moře. O jeho odvážných plavbách a respektu, který k němu měli bretonští rybáři, se zmiňuje František Kožík ve svém románu "Pouta věrnosti".
Z díla např. Čechy po Bílé hoře, Raněný vojvoda, Židovský hřbitov, obrazy z pobytu v Černé hoře jako je např. Černohorská domácnost, Černohorské skály, Černohorská madona, obrazy s náměty z bretaňského pobřeží: Dvoreček v Roscoffu, Život na pobřeží Roscoffu, Marína v Roscoffu, Mladý Bretonec, Zátiší s rybami atd.

Paul Verlaine nalezl pro Čermáka hezké přirovnání: "Byl kormoránem v bouři, který vyrazil výkřik a zmizel v mlhách".

31.8. 1855 v Chrudimi se narodil Eduard Bartoníček, zemřel 7.5. 1915 v Praze. Byl to český hudební skladatel, varhaník, sbormistr, folklorista, hudební publicista. Vystudoval vyšší reálka v Praze, poté následovalo soukromé studium hudby. Byl sbormistrem pěveckého spolku Lumír a později také sboru Záboj. Eduard Bartoníček se orientoval a národní osvětu v oblasti hudby. Zajímal se o lidové písně, sám v jejich duchu skládal nebo je upravoval. Věnoval se i skládání chrámové a duchovní hudby. Je autorem mnoha děl, např. Jitří /vánoční mše/, České requiem a další.

Jan Šmíd byl český akademický malíř a grafik. Narodil se 2.6. 1937 v Brně a zemřel 30.8. 1995 tamtéž.

Vystudoval na VŠUP v Praze. v ateliéru profesora Antonína Strnadela. V šedesátých letech byl dále realizován jeho návrh na poštovní známky v hodnotě 30 a 60 hal., dále návrh vitráží oken pro kostel ve Vyškově a obřadní síň v Blansku, keramický reliéf s námětem cyklistů pro stadion v Brně a další. O jeho vysoké grafické kultuře svědčí zejména podoba brněnského kulturního časopisu Host do domu. V sedmdesátých letech ztratil veřejné zakázky pro svůj negativní postoj k okupaci Československa.
Po zákazu časopisu Host odešel Jan Šmíd do ústraní a věnoval se malbě obrazů. Znovu začal malovat až po roce l989, bohužel přišla závažná nemoc, která mu již nedopřála dostatek času.