21.4. 1730 v Bělči se narodil Antonín Kammel, zemřel 5.10 1784 v Londýně. Byl to český houslista a hudební skladatel působící v zahraničí.

Vystudoval piaristické gymnázium ve Slaném. Hudební vzdělání získal v Itálii u G. Tartiniho. Po návratu si získal hudební Prahu svou Kantilénou. Krátce nato však z Čech odešel. Prošel západní Evropou a usadil se v Londýně, kde v roce 1774 získal místo královského dvorního hudebníka. Svým dílem a činností přispěl nemalou měrou do anglického hudebního života. Příležitostně byl též vydavatelem. V Londýně vydal např. sbírku hudebních děl českých skladatelů.

20. dubna 1768 zemřel italský malíř a rytec Canaletto (narozen 18. října 1697) - celým jménem Giovanni Antonio Canal

Byl hlavní představitel benátské rokokové veduty, vyznačující se dokumentární přesností. Zachytil řadu pohledů nejen na Benátky, ale i Řím a Londýn (známý je jeho obraz - Pohled na Londýn s Temží). Od kontrastního šerosvitu dospěl k průzračné atmosférické světlosti a často byl napodobován.

Přesnost ve svých malbách vytvořil pomocí Camera Obscura. Tato kamera obscura je hra lidského vnímání a byla používána k vytváření obrazů rozostřením vzdálených objektů a malováním je jako postříkání barvy. Zvláštností Canaletta bylo to, že doslova maloval přírodu v přírodě, zatímco jiní mistři svého času strávili hlavně ve studiu.
Více o malíři na: https://www.myartprints.cz/a/canaletto.html

18.4. 1887 se narodil Alois Krčmář, zemřel 20.2. 1961 Slatina nad Zdobnicí. Byl to český pedagog a malíř, krajinář a grafik. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Malířství studoval soukromě u Aloise Kalvody.

Po 1. světové válce učil ve Slatině nad Zdobnicí, kde spoluzakládal Sokol a pracoval v místním ochotnickém spolku Ve své výtvarné činnosti maloval krajinu, vytvářel dřevoryty, také obálky knih, frontispisy a exlibris. Byl zakladatelem obrazové galerie ve Slatině nad Zdobnicí, převzal také funkci knihovníka obecní knihovny, stal se kronikářem obce.
Za okupace byl Alois Krčmář penzionován. K učitelskému povolání se vrátil znovu 1. listopadu 1945 a stal se ředitelem národní školy. Svou učitelskou službu skončil 31. července 1952. Odchod do výslužby neznamenal konec jeho aktivit. Iniciativně se vrhnul do kulturního a spolkového života obce. V té době se snad neuskutečnila žádná akce, na které by se nepodílel. Byl jedním z hlavních organizátorů oslav 700 let založení obce v roce 1960 a po jejich skončení nadále působil ve všech činnostech obce.

17. dubna 1826 se narodil vlastenec, sběratel, cestovatel a mecenáš Vojtěch Náprstek (zemřel 2. září 1894). Účastnil se revoluce v roce 1848, poté žil deset let v exilu v Americe.

Po návratu do vlasti vyvíjel osvětovou činnost a propagoval emancipaci žen. Do svého domu (pivovar u Halánků) zval českou vlasteneckou společnost a založil zde pozdější národopisné muzeum, kterému v závěti odkázal celý svůj majetek, zejména knihy a fotografie.

14.4. 1877 v Teplicích zemřela Louisa Berková, narozená 1.3. 1811 v Teplicích. Byla to česká malířka, kreslířka portrétů. Základy výtvarného vzdělání získala pravděpodobně v otcově dílně. Svou tvorbu začala ve stylu klasicismu a biedermeieru, pod vlivem vídeňské a berlínské výtvarné školy. Dcera předního českého grafika Jana Berky žila větší dobu svého života v Praze, kde se přátelila především s dcerami malíře Augusta Piepenhagena. Stylově Portrétovala zejména své umělecké přátele (August Piepenhagen, Louisa Piepenhagenová, Josef Koruna, Ferdinand Břetislav Mikovec ad.).

12.4. 1693 v Praze se narodil František Kristián Ezechiel Nosecký, zemřel 28.1. 1758 v Praze. Byl to český římskokatolický duchovní, premonstrát a barokní malíř. Později přijal řádové jméno Siard Nosecký.

Pocházel z rodiny, kde otec byl malířem což mělo na syna velký vliv. Později v mládí studoval na jihlavském gymnáziu a poté v tamním jezuitském semináři. Většina děl Siarda Noseckého vznikla pro premonstrátský řád, do kterého vstoupil. Tvořil často na místech, kam byl poslán jako farář, byla to např. Jihlava, Žatec, Mariánská Týnice. Největší prostor získal Siard Nosecký ve svém domovském klášteře v Praze na Strahově, kde vytvořil proslulé fresky a oltářní obrazy.

11. dubna 1514 zemřel představitel vrcholné renesance, italský architekt Donato Bramante (narozen 1444).

Byl to slavný italský architekt a malíř. Působil jako dvorní architekt papeže Alexandra VI. a Julia II. V roce 1504 projektoval rekonstrukci a rozšíření papežského paláce ve Vatikánu. Byl hlavním architektem kostela sv. Petra v Římě.

8.4. 1815 ve Voltuši u Rožmitálu zemřel Jakub Jan Ryba, narozený 26.10. 1765 Přeštice. Původně byl křtěn Jakub Šimon Jan Ryba.

Byl to český hudební skladatel přelomu klasicismu a romantismu. Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků českých písní. Jeho nejslavnější, dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladbou pro vánoční období je Česká mše vánoční. Hudba, a především její tvorba se stávala důležitou duševní vzpruhou v těžkých životních situacích, utíkal se k ní jako do jiného, krásného světa, po kterém stále marně toužil. Jan Jakub Ryba byl často nucen překonávat každodenní překážky, vytvořil dílo, které přetrvalo a může a ještě bude oslovovat posluchače na celém světě.

4.4. 1876 v Paříži se narodil Maurice de Vlaminck, zemřel 11.10. 1958. Byl to francouzský malíř období fauvismu a kubismu, byl též sochařem a spisovatelem.
Fauvismus, styl malby, který vzkvétal ve Francii kolem přelomu 20.století. Umělci používali čistou barvu nanášenou přímo z tuby barev, aby na plátně vytvořili pocit exploze.

Maurice de Vlaminck byl známý svým temperamentem a širokými zájmy; byl v různých dobách hudebník, herec, závodní cyklista a romanopisec. Byl také samoukem, který se hrdě vyhýbal akademickému vzdělání, kromě hodin kreslení. Odmítal učení kopírováním v muzeích, aby nedošlo k oslabení nebo ztráty jeho vlastní inspirace. Po 1. světové válce opustil Paříž a přestěhoval se na venkov, kde maloval venkovské výjevy v dramatickém, ale stylovém stylu.

Vlaminck také pokračoval v psaní poezie, beletrie a memoárů a ilustroval řadu knih. Byl jedním z prvních sběratelů afrického umění, se sbíráním začal po roce 1900.

1.4. 1833 v Hradci Králové zemřel Jan Antonín Venuto narozený 24.5. 1746 Jevišovice u Znojma. Byl to královéhradecký kanovník, sběratel a autor mnoha akvarelových vedut českých a moravských měst.

Vystudoval jezuitské gymnázium ve Znojmě a poté filozofii a teologii na olomoucké universitě. Zde byl promován a byl vysvěcen na kněze. V průběhu své umělecké tvorby spolupracoval s mnoha historiky a topografy. Jeho dílo je převážně uloženo ve vídeňské Rakouské národní knihovně, zahrnuje více než 500 českých a moravských vedut. Vidíme podobu českých zemí až do přelomu 18. a 19. století. Na základě kreseb malíře vznikly na počátku 19.století dvě desítky grafických listů s náměty českých měst, hradů a zámků.

29. března 1941 zemřel nakladatel a knihkupec František Topič

V roce 1883 otevřel knihkupectví na Ferdinandově (dnešní Národní) třídě. Později vybudoval výstavní síň Topičův salón, kde se prodávaly originály obrazů, plastik i předmětů užitého umění. Vydával edice Vzdělávací knihovna, Francouzská knihovna a podobně.

Roku 1909 začal Topičovi v podnikání pomáhat syn Jaroslav, jehož úkolem bylo přivést do nakladatelství mladé autory. Firma se změnila na veřejnou obchodní společnost a její budoucnost se zdála být jasná. Jaroslav Topič ale roku 1936 předčasně zemřel a již téměř osmdesátiletý František musel podnik prodat. Kupcem se stal Jaroslav Stránský, který do Topičova domu přenesl redakci Lidových novin a nakladatelství Františka Borového.

Zemřel roku 1941 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech postavené dle návrhu Jana Kotěry.

28.3.1592 se v Nivnici na Moravě narodil Jan Amos Komenský, zemřel 15.11.1670 v Amsterodamu.

Jan Amos Komenský byl biskup jednoty Bratrské, vědec, spisovatel, myslitel, filozof.
Jako myslitel přesáhl Komenský svou dobu a má co říci i dnešnímu člověku.
Byl to i velký reformátor školství, v mnoha zemích Evropy se školy reformovaly dle jeho zásad, snažil se spojit umění s vědou a víru s naukou.

Citát: "Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem".

24.3. 1830 v Jičíně se narodil Vladislav Šír, zemřel 24.4. 1889 v Praze Byl to český lékař, ornitolog, spisovatel. Po studiích působil jako lékař v Jičíně a organizoval tam vlastenecké spolky. Od roku 1875 žil v Praze. Byl autorem řady vědeckých článků i samostatných publikací s lékařskou, přírodovědeckou a chovatelskou tematikou. Jeho hlavní dílo, Ptactvo české, vyšlo posmrtně.

Vladislav Šír byl vášnivým sběratelem přírodnin a během svého života sestavil velkou sbírku ptáků, hmyzu, motýlů, rostlin, nerostů a lastur. Měl sbírku perfektně preparovaných motýlů, bohužel na exemplářích neuváděl lokální údaje, čímž sbírka byla znehodnocená.

20.3. 1865 se narodil v Českých Budějovicích František Bohumil Doubek, zemřel 26.10.1952 v Novém Jičíně. Byl to malíř, kreslíř a ilustrátor.

Studoval na kreslířské škole a v Praze na akademii výtvarného umění v letech 1880 - 1885 u prof Sequense, Fr. Čermáka a Ant. Lhoty. V letech 1885 - 1888 pokračoval ve studiích na mnichovské akademii u prof. O. Seitze a A. von Lietzen - Mayera. Věnoval se hlavně žánrovému malířství a podobiznám.

Roku 1933 přesídlil František Bohumil Doubek do Prahy, kde vystavoval svá díla a rovněž vytvořil mnoho ilustrací. Portrétoval T. G. Masaryka. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a v letech 1898 - 1900 Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1949 se s přibývajícími zdravotními problémy dostal do sociálního ústavu boromejek v Novém Jičíně, kde zemřel. Je pohřben na místním hřbitově.

19.3.1891 se v Jaroměři narodil Josef Šíma, zemřel 24.7.1971 v Paříži.

Josef Šíma byl český malíř, ilustrátor a překladatel žijící téměř 50 let v Paříži. Patří k předním českým surrealistům, v 60. letech realizoval vitráže pro kostel svatého Jakuba v Remeši, středověkou legendu převedl do moderní podoby.
Jeho obrazy mají v sobě řadu symbolů a prvků, nekonvenčně zpracovával antická témata, pojetí světa a umění bylo splýváním reality s živly a barvou, ohněm i světlem.
V oblasti grafické tvorby patří Josef Šíma k velmi vyhledávaným autorům, ačkoliv žil většinou v Paříži, jeho umění si podrželo český ráz. Po válce se Šíma věnoval mystériu světla, byl znamenitým ilustrátorem básnických sbírek českých i francouzských. Pracoval i v dřevorytu a napsal velikou řadu článků a kritik z oboru moderního umění.
Umělec patří k velkým osobnostem evropského umění 20. století.

Z díla např. Podobizna O.N., Krajina se stébly, Krajina s torzem, Odpoutaný strom, Leda s labutí a jiné.
Reálné napětí Evropy, začátek války, otřáslo i Šímovou harmonickou tvorbou Pád Ikarův, Návrat Théseův, Zoufalství Orfeovo, Lidé z baru, Panenky a mnoho dalších.