Vincenc Lesný, èeský vìdec, indolog (3. 4. 1882 - 9. 4. 1953)
Akademik Vincenc Lesný byl významným èeským vìdcem, indologem. Patøil k prvním èlenùm Èeskoslovenské akademie vìd, kterým byl jmenován v roce 1952. Povìdomí o nìm mají pøedevším jeho kolegové, odborníci a pak lidé, kteøí se zajímají o Indii a o buddhismus.
Pøekládal díla z mnoha orientálních jazykù, ale i sám sepsal mno¾ství vìdeckých pojednání. Zalo¾il Indické sdru¾ení a stal se jeho prvním pøedsedou. Ve vedení této spoleènosti byli všichni tehdejší indologové, kteøí svou pøekladatelskou prací a pøednáškami po celé republice pøispívali k vysoké úrovni poznávání indické kultury u nás.
Narodil se 3. dubna 1882 v Komárovicích u Moravských Budìjovic. Po maturitì na reálce v Telèi studoval na Karlovì univerzitì klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu u Josefa Zubatého (1855 - 1931), profesora indické filologie a srovnávacího jazykozpytu. V letech 1909 a 1910 navštìvoval také pøednášky v Oxfordu a Bonnu. Po dokonèení studií uèil nejdøíve na støední škole, pak na vysoké - docentem se stal v roce 1917 a v roce 1924 byl jmenován prvním mimoøádným profesorem indologie na Karlovì univerzitì. Od roku 1930 byl øádným profesorem indologie a iránistiky. V letech 1937 a¾ 1939 byl i dìkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Indii poprvé navštívil v roce 1923 a celý ¾ivot èerpal poznání z této nádherné exotické zemì. Byl pøítelem bengálského básníka Rabíndranátha Thákura (6. 5. 1861- 7.8.1941), jeho¾ díla pøekládal jako první u nás ji¾ v roce 1914 pøímo z bengálštiny. Pozdìji na Thákurovo pozvání pøednášel na Thákurovì škole - na univerzitì v Šántiniketanu. V Indii se seznámil i s tehdejšími význaènými osobnostmi, napø. s D¾aváharlálem Nehrúem.
V roce 1946 byla za pøispìní Vincence Lesného a sinologa Jaroslava Prùška (1906 - 1980) zahájena výuka indologie a sinologie na Filozofické fakultì Univerzity Palackého v Olomouci, kde se stal Lesný dìkanem. Toto studium však v roce 1951 zaniklo v dùsledku organizaèních zmìn na fakultì.
V letech 1945 a¾ do své smrti 9. dubna 1953 pøednášel V. Lesný i na Univerzitì Karlovì a rovnì¾ byl øeditelem Orientálního ústavu v Praze. Byl také jedním ze zakladatelù èasopisu Nový orient.
Vincenc Lesný napsal mnoho prací, a» u¾ krátké studie èi rozsáhlá pojednání k tématu indologie. Nejèastìji citována je v souèasné dobì jeho kniha Buddhismus: Buddha a buddhismus pálijského kánonu, vydaná v roce 1921.
Buddhu Lesný chápal nikoliv jako spasitele èi svìtce nebo reformátora, ale jako uèitele, který uvádí znovu zákon, tj. dharmu, která byl zapomenuta a které nebylo dbáno. Kniha uvádí základní Buddhovo uèení o ètyøech vznešených pravdách, kde se Buddha zabývá pøíèinami lidského utrpení, a o osmidílné cestì, kterou mù¾e ¾ák dojít spasení neboli nirvány. Jednotlivé stupnì této cesty jsou urèitou osnovou pro morální chování v ka¾dé dobì: Pravý názor, pravé rozhodnutí, pravá øeè, pravé jednání, pravé ¾ití, pravá snaha, pravé rozva¾ování a pravé soustøedìní ducha.
Pøelo¾il také základní spis buddhismu Dhammapadam, co¾ je klasický buddhistický spis s výroky samotného Buddhy. V knize Duch Indie, vydané v roce 1927, se Lesný zabýval dìjinami Indie a nábo¾enstvím na pozadí tìchto dìjin, podobnì se indickou historií zabýval v díle Indie a Indové: pou» staletími. V knize Dnešní Indie z roku 1924 popsal tehdejší situaci v Indii. Vedle pøekladù z Thákurových dìl napsal i monografii o nìm: Rabíndranáth Thákur: osobnost a dílo, která byla vydána v roce 1937.
Zajímal se i o dílo mystika a básníka Otokara Bøeziny (1868 - 1929), o nìm¾ napsal pojednání Básnický zápas Otokara Bøeziny, vydaný v roce 1945. Zabýval se i romskou kulturou a napsal v roce 1934 pojednání Jazyk cikánù v ÈSR.
Pøekládal pøedevším ze sanskrtu a bengálštiny. Jeho zásluhou je pøedevším to, ¾e èeština byla prvním jazykem v evroamerickém svìtì po angliètinì, do kterého se z bengálštiny pøekládalo pøímo z pùvodních originálù. Pøekládal tedy i tehdejší souèasnou bengálskou literaturu. Z Thákurových dìl pøelo¾il krátké prózy, vydané pod názvem Èrty. Spolu se sinologem Jaroslavem Prùškem pøelo¾il i základní filozofické dílo Hovory Konfuciovy. Z jazyka pálí pøelo¾il základní spis o Buddhovì nauce Dhammapadam, který vyšel v roce 1947.
Rozsah a význam díla akademika Vincence Lesného se zdá pøesahovat jeden lidský ¾ivot, co¾ tì¾ko chápeme v dnešní uspìchané dobì, kdy z usilovných sna¾ení zbývají jen málohodnotné výsledky.
