To se dalo èekat! Taková ka¾doroèní novoroèní radost k nezaplacení! Poštovní schránka nacpaná slo¾enkami k zaplacení!
Znám se a vím, ¾e se nemohu pustit do ¾ádné poøádné práce, dokud nevykonám ten hrdinský èin, dojít na poštu a ztratit tam nejménì dvì hodiny èekáním s èísílkem v ruce. Beru si legíny, svetr, bundu, èepici, boty a peníze. Sadistické slo¾enky v batohu mne pøed sebou tlaèí po ledovce a spolu s termíny splatnosti velí „Kupøedu!“
Na poštì je spousta lidí jako na rockovém koncertì. Civí na èísla, která rozsvìcejí roztomilé poštovní úøednice nad obslu¾nými okénky a zvou tak k sobì š»astlivce, na které pøišla øada. Sedím a hledím. Hledím a sedím. Pozoruji ten poštovní rituál, kdy¾ náhle zachytím pohled elegantního pána v èerném klobouku, který kroutí hlavou nad mou levou nohou. Není to ale obvyklý pohyb hlavy zleva doprava a zprava doleva, jako kdy¾ si nìkdo o nìkom myslí své. Jde o zkoumavý, spirálovitý pohyb, který klou¾e odshora dolù po mé noze, plný soustøedìní a zbytnìlého zaujetí. Pod tímto slídivým pohledem mì noha zaèala svìdìt. Probudil mou zvìdavost. „Co to proboha mám na té nohavici napsáno?“ Do tohoto okam¾iku jsem nápis brala jen jako shluk písmen, jako jakousi ozdobnou èmáranici bez hlavy a paty. Teï se však ukázalo, ¾e nápis smysl má. Smyslný!
You can´t watt
Forever
Do some thing
Make it happen
„Nemù¾eš èekat donekoneèna. Udìlej nìco, a» se to stane,“ pøekládá si s úsmìvem pán a pøisedá. „Jsem plnì k dispozici,“ šeptne mi do ucha.
Z horkého pramene na Islandu mì vytáhla náhle úøednice, kdy¾ naštìstí (nebo naneštìstí?), rozsvítila èíslo, které jsem dr¾ela v ruce.
Bì¾ím k okénku, které mne pøipravilo o peníze i o rozpaky. Mému horlivému ètenáøi se èíslo ještì nerozsvítilo, a tak musel setrvat v zajetí pošty.
S èerstvým zá¾itkem, jak ulovit ctitele na levou nohu, bylo nevyhnutelnì potøeba svìøit se sousedce. Náhodou byla doma i její pùvabná, krásnonohá dcera Markéta, která studovala za velkou lou¾í.
Pobavenì pøelo¾ila mou popsanou nohavici.
„Lidko, kdes koupila ty legíny? Okam¾itì jdu pro nì!“ a pøibouchla za sebou dveøe.
LEGÍNY