Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POSUDEK

Nic svìtoborného. Vlastnì papír o profilu jedince vlo¾ený do jeho kádrové slo¾ky. Úroveò vzdìlání pro takovou èinnost, hodnocení charakteru lidí, je¾ bylo z hlediska socialistického re¾imu pova¾ováno za dùle¾ité, nebyla vùbec podstatná. Nejdùle¾itìjším kritériem byl loajální postoj k socialistickému zøízení. Podle toho pak osudy lidí byly mnohdy závislé na subjektivním postoji hodnotitele.
Schùze výboru ulièní organizace KSÈ zvolna konèila, nìkteøí soudruzi ji¾ pospávali, kdy¾ pøedseda Jelínek ticho pøerušil a ráznì øekl:
„Tak hlavní program schùze jsme probrali, usnesení je schváleno, má ještì nìkdo nìjakou pøipomínku? Nemá. Prosím vás soudruzi ještì o chvíli pozornosti. V rùzném je zapotøebí projednat dopis z podniku Obalovna, n. p. Vìrko buï tak hodná, pøeèti ho, máš ho v poštì“.
„No, snad krátce soudruzi. ®ádají nás o posudek na soudruha Jana Holáska. Mìl by u nich nastoupit do funkce èlena Závodní strá¾e od prvního øíjna,“ struènì uvedla znìní dopisu jednatelka ®áková.
„Holásek? Co dìlá, zná ho nìkdo?“ dotázal se Jelínek. 

Všichni mlèeli, nebo se tváøili, ¾e nevìdí, o co jde. Vìtšina skuteènì nevìdìla, o koho jde, jen se sna¾ili, aby úkol, zpracovat posudek, nepadl na nì. Psát o nìkom, koho vùbec neznáte, to je opravdu tì¾ké, má-li to být pravdivé a objektivní a neublí¾it nìkomu ani sobì.

Jedinì èlen výboru Bìloušek, dùchodce, bývalý pøíslušník SNB se ozval, ¾e asi ví, o koho jde. Projevil ochotu posudek na Holáska vypracovat.
„Já myslím, ¾e bydlí v Drašovské, to je ten barák, kde nemají zvoleného domovního dùvìrníka. Tam ani nevyvìšujou vlajky, i kdy¾ jim je z OPBH dali ji¾ pøed rokem na kvìtnové oslavy.“
„Já myslím, ¾e se jedná o toho staršího Bendu, co má syna zavøenýho na Kladnì, bydlí tam U palírny vedle hodináøství,“ doplnila pochyby soudru¾ka Mrázová, „to je taky divnej èlovìk, na schùzi ho nedostaneš. Vìk by na to mìl.“
„Soudruzi a proè u toho Holáska soudruzi nenapsali adresu?“ vtipnì zareagovala soudru¾ka Ryklová.
„To je fakt,“ podivil se pøedseda Jelínek, „napíšou jméno a my abychom ho hledali. Ani nevíme, jestli u nìj v domì máme dùvìrníka.“
„Víte co?“ rozhodnì se ozval Jelínek, „Vìrko, napiš tý Obalovnì, ¾e jestli chtìjí na Holáska materiál, tak a» nám napíšou adresu jeho stálýho bydlištì. Nebudeme jim dìlat vyšetøovací slu¾bu.“
„To jó,“ souhlasila jednatelka ®áková, „já jim to tam napíšu soudruhùm, aby z nás soudruzi nedìlali slu¾ky.“

S pozdravy, èest, èest, èest, se soudruzi a soudru¾ky rozešli domù, nìkteøí spokojeni, ¾e na nì nevyšel úkol zpracovat materiál na Holáska.
Na pøíští schùzi se opìt v rùzném pøihlásil soudruh Bìloušek a se sebejistým úsmìvem výboru sdìlil, ¾e toho Holáska našel.

Jednatelka ®áková oznámila, ¾e na dopis se ¾ádostí o zaslání adresy Holáska stejnì ¾ádná odpovìï z Obalovny nepøišla.
„Je to tak, jak jsem øíkal,“ pokraèoval Bìloušek, „bydlí v Drašovské 12/8, a je to ten barák, kde nevyvìšujou vlajky, nezdobí okna a nemají ani nástìnku. Taky tam nemají zvolenýho domovního dùvìrníka. Prej to nechtìl nikdo dìlat. To je pak tì¾ká práce to uhlídat. Nìco jsem se dozvìdìl od jeho sousedky soudru¾ky Pachtové. Není v domì oblíben a mívá pochybné dámské návštìvy. Vlastnì, tady to je,“ polo¾il na stùl pøed pøedsedu list papíru, a hrdì øekl, „napsal jsem ten posudek pro Obalovnu.“

Pøedseda s uspokojením vzal posudek, nasadil si brýle a chystal se èíst nahlas. Všichni zpozornìli a hluboce si oddechli, ¾e je to minulo.
„Soudruzi, dávejte prosím pozor a eventuálnì mì doplòte,“ po¾ádal pøítomné o aktivní úèast a dodal, „sakryš Bìloušku, to je òáký dlouhý.“ Z textu bylo zøejmé, ¾e posudek psal bývalý pøíslušník SNB. Nešlo ani tak o gramatiku, tomu nerozumìl ani Jelínek, jako spíše o vlastní obsah.

Jelínek si odkašlal a zaèal èíst:
„Vá¾ený soudruzi, jmenovaný Jan Holásek, stálým bydlištìm v Praze 12, v ulici Drašovské èíslo 14/8, je dùchodce, vdovec, bez politické pøíslušnosti. Má ¾ivnostenský pùvod, a není èlenem ¾ádné organizace místního výboru Národní fronty. Bydlí v bytì, který patøí OPBH, velikosti 1+ 1, ètvrté kategorie. Politického ¾ivota se v místì bydlištì vùbec úmyslnì nezúèastòuje. Veøejné schùze obèanského výboru nazývá hanebnì babincem. Styky s kriminálnì závadovými osobami a podezøelými ¾ivly nebyly prokázány. Výzvy ke sbìru druhotných surovin ignoruje, akce Z, údajnì ze zdravotních dùvodù, pomíjí. Do prùvodu pøi oslavách svátku pracujících nechodí.  Na fond solidarity s africkými národy neposkytl výbìrèím ze Základní školy Antona Semjonovièe Makarenka ani pìtikorunu.“

Proto¾e se nìkteøí zaèali smát dokonce nahlas, musel Jelínek ètení pøerušit, aby mohl pøítomné napomenout:

„Soudruzi, prosím vás o klid. Nevím, co je na tom k smíchu. Je to zøejmì ¾ivel, a my to musíme správnì politicky posoudit,“ øekl zcela vá¾ným hlasem a pokraèoval:
„Pøíbuzné v KS, podle vyjádøení spolubydlící Pachtové, asi nemá, ani poštovní styky ze zemí KS nebylo mo¾né prokázat. O akcích klubu dùchodcù se vyjadøuje opovr¾livì a nazývá je plesnivými prïoly.

V noci se uchyluje k pravidelným návštìvám restaurací za úèelem nákupù cigaret a alkoholu, hlavnì v podniku RaJ „U pekaøù“. Jedná se o indiferentní osobu, která má jak navenek, tak i vnitønì, vla¾ný pomìr k socialistickému zøízení.“
„To je tedy element“, podivila se soudru¾ka Ryklová a smích špatnì zakrývala kašláním a smrkáním do kapesníku.
„Bude nosit nìjakou flintu, nebo automat?“ zeptal se lišácky pokladník Formánek. Po jeho dotazu všichni zvá¾nìli.

Nìkteøí soudruzi se opová¾ili vyjádøit, ¾e takové zbyteèné podrobnosti a drby pøece nemù¾ou soudruhy v Obalovnì na funkci vrátného zajímat. Soudruh Bìloušek se urazil a proti znevá¾ení své práce na posudku se výhru¾nì ohradil.

„Pozor soudruzi a soudru¾ky, tady nejde o ¾ádného obyèejného vrátného. To se tedy velmi mýlíte. Tady jde o vá¾nou vìc. Je to potøeba chápat tøídnì politicky. Tady jde o èlena závodní strá¾e a na to je vyhláška ministerstva národní bezpeènosti. To nemù¾eme jen tak pominout. My na to musíme správnì reagovat. Závodní strá¾ nemù¾e dìlat ka¾dý. Máme tady svou zodpovìdnost za celou situaci. Ten èlovìk bude ozbrojen, bude nosit pistoli, kterou bude pøi støe¾ení oprávnìn pou¾ít. Dovedete si to pøedstavit?“ dùraznì upozoròoval na ochranu a rozkrádání národního majetku zvýšeným a roztøeseným hlasem.
„Jakej revolver by jako strá¾nej nosil. To by mìl nabito?“ ptal se soudruh Kulhánek, kterého vybavení vrátného zbraní velice zaujalo. Èetl prý v Rudém právu, jak jeden vrátný zabránil rozkrádání národního majetku, kdy¾ zadr¾el topièe, který odnášel v tašce koks. Jak by k tomu podnik pøišel, aby si zamìstnanci topili doma koksem, který patøí všem.

Jeho pøipomínka probrala soudru¾ku Váòovou. Navrhla, aby se napsalo do Obalovny, o jakou pistoli se jedná a jestli je její u¾ívání politicky nebezpeèné.
„To sem nemotej Váòová,“ napomenul ji Jelínek, „fakt je ten, ¾e takhle ten posudek poslat nemù¾eme.“
„To bych rád vìdìl proè,“ rozhoøèil se Bìloušek, „vy to nechápete. Na to jsou paragrafy. Závodní strá¾ má své povinnosti a ruèí za bezpeènost a ochranu pøed poškozováním a rozkrádáním národního majetku. Kontroluje osoby, co jdou do podniku a co vychází a co odnáší. To nemù¾e dìlat takovej ¾ivel, jako Holásek. Na to dám krk.“
„Tøeba tenhle Holásek pistoli mít nebude,“ sna¾il se upokojit vá¾nost situace Kulhánek, „ka¾dej støílet neumí, na to je výcvik. Byl vùbec na vojnì?“
"Nejde o to, jestli byl na vojnì,“ rozèiloval se Bìloušek, „ve vyhlášce ministerstva národní bezpeènosti je jasnì napsáno, ¾e èlenové Závodní strá¾e jsou oprávnìni pou¾ít zbranì jako krajního prostøedku. To znamená, ¾e zbraò na krajní prostøedek mít musí!“
„Ale nemusí ji mít nabitou,“ odporoval Kulhánek, „mù¾e jen pohrozit. To se ka¾dej lekne.“
„Kulhánku,“ rozmrzele povídal Bìloušek, „ty to zlehèuješ. Ty vùbec nerespektuješ zásadu bdìlosti a ostra¾itosti. Já vím, ¾e ty taky nezdobíš okna na oslavu VØSR a je ti jedno, ¾e takhle špatnì pùsobíš na naši mláde¾.“
„Bìloušku, co to sem taháš za nesmysly,“ rozèílil se Jelínek, „a ty Kulhánku pøestaò Bìlouška provokovat. Dívám se do šématu na hranice pùsobení naší ulièní organizace a nìjak se mi to nezdá. Na který stranì Drašovské je ten barák 14/8?“
„No, kdy¾ jdeš dolù od Masny, tak vpravo ètvrtý vchod,“ trochu nejistì se ozval Bìloušek.
„Tak to je soudruzi úplnì jasný. Holásek nám nepatøí. Pravá strana Drašovské patøí ji¾ do devatenáctky. Soudru¾ko ®áková, vem ten dopis a hned zítra jim ho pošli. A» si s Holáskem poradí oni.“
„Pøedsedo, mám jim to poslat pøímo, nebo pøes OV?“ vznesla s neochotou ®áková„No jó,“ vzchopil se Jelínek, „máš pravdu. Dej jim to na obvodì do pøihrádky. My s tím nemáme nic spoleènýho. Je to jasnaèka.“
„Soudruzi, ale co s tím posudkem. Mnì to dalo tolik práce a bìhání, starosti, a jak to sesumírovat, aby to mìlo správnou politickou linii. Tøeba, ¾e bysme to soudruhùm z devatenáctky nedoporuèili,“ do¾adoval se Bìloušek, „nebo bysme to mohli pøilo¾it k tomu dopisu.“
„Heleï se Bìloušku, já vím, ¾e seš dobrej a obìtavej, ale musíš uznat, ¾e ty drby od té tvé informátorky Pachtové, nebo jak se jmenovala, nemù¾eme pova¾ovat za dùkaz. V Obalovnì by si museli myslet, ¾e jsme se zbláznili, nebo nemáme nic jiného na práci ne¾ šmírovat lidi. Nech to bejt. Na výboru devatenáctky si s tím urèitì poradí. A ty praporky nevyvìšujou všichni ani v tvém baráku, tak nech na hlavì.“

Bìloušek posmutnìl, pokýval hlavou a v duchu si øíkal: Jó, u¾ to není, jak to bývalo po osmaètyøicátým, ta revoluènost u¾ polevila. Jak to jen s náma dopadne.
Soudruzi stranického výboru devatenáctky také dopis projednali a po pohovoru s panem Holáskem poslali do Obalovny n. p. Praha své vyjádøení.  Kromì tøídního pùvodu, politických postojù, jeho anga¾ovanosti a zapojení do spoleèenských organizací, jeho aktivit a nejbli¾ších pøíbuzných se ukázalo, ¾e Holásek je dr¾itelem zlaté plakety MUDr Jana Jánského jako dobrovolný dárce krve, ¾e pùsobí v Obvodním výboru organizace Èerveného køí¾e, je aktivním èlenem sportovnì støeleckého klubu Svazarmu a sportovní støelbì se vìnuje závodnì. Dostal také èestné uznání od Obvodní vojenské správy k výroèí bojù u Dukly.

Ejhle. Ještì štìstí, ¾e se o tomto posudku devatenáctky nedozvìdìl Bìloušek. Ze svého pøesvìdèení by urèitì neubral ani slovo, proto¾e jeho informátorka, soudru¾ka Pachtová byla pro nìho autorita a spolehlivý zdroj posuzování lidí v jejím okolí. Spolu tak dávali smysl neomylnému tøídìní zamìstnancù a lidí do tøí skupin. Politicky spolehliví se správným tøídním pùvodem a loajální k socialistickému zøízení. Potom indiferentní, kteøí neprojevovali ¾ádný odpor k spoleèensko-politickému uspoøádání a reakèní, kteøí byli prakticky nepou¾itelní do jakékoliv vedoucí, nebo øídící funkce.
Holásek, po èase dokonce s pistolí po boku, pracoval jako velitel jednotky závodní strá¾e v n.p. Obalovna, ke spokojenosti jeho i kádrového oddìlení.

 
Pøemysl Èasar
* * *
Ilustrace Eva Rydrychová

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 12.12.2021  12:04
 Datum
Jméno
Téma
 12.12.  12:04 Pøemek
 12.12.  12:03 Václav Omluva
 12.12.  06:58 Mara
 12.12.  00:01 Jana Gotwaldová
 10.12.  10:59 Vesuviana díky
 10.12.  10:41 Von
 10.12.  10:16 Von
 10.12.  07:33 Evussa
 10.12.  07:17 Ivan
 10.12.  06:25 zdenekj