Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Quo vadis, homo sapiens? (4/5)

Krok 3 – Zbavme se rozdìlujících, nerespektujících ideologií

Po celé dìjiny vìzí lidský rod v zajetí nejrùznìjších ideologií, myšlenkových smìrù, konstrukcí, svìtonázorù. Tyto ideologie, a» u¾ politické, nábo¾enské, kulturní èi mnohé další jsou více èi ménì tolerantní, nebo nesnášenlivé, demokratické, èi totalitní a v dùsledku vedou k vytváøení vyhranìných skupin, èasto v nevra¾ivém vztahu vùèi skupinám jiným (s dùvody mnohdy zcela irelevantními a nerozumovými). Je tøeba zahodit toto umìlé rozdìlování lidí, proto¾e uvìdomíme-li si, ¾e neexistuje ¾ádné „já“ na individuální úrovni, nemù¾e existovat ani na úrovni politických, nábo¾enských èi národnostních skupin. Jsme prostì „my“, lidstvo a planeta jako celek, potøebujeme vzájemný respekt, ne nepøátelství, spolupráci, ne soupeøení, tým, ne konkurenci. Proto¾e jsme jedno, musíme také jako jedno vystupovat a spoleènì táhnout za jeden provaz. Podívejme se do minulosti, co pozitivního ideologické soupeøení kdy pøineslo? Kolik válek, neštìstí a milionù zmaøených ¾ivotù pøinesla víra v tu èi onu ideologii? Pou¾ijme hlubší vhled a podrobme jednotlivé myšlenkové koncepty neutrálnímu studiu – doopravdy je potøebujeme? Odkud se vzaly a co nám pøináší? Pøedstavme si, jak by vypadal svìt neovládaný ideologiemi.
 
Do toho si pøiznejme, ¾e nìkteré (mnohé?) z tìchto myšlenkových konceptù jsou samotnou svou podstatou hlásnou troubou zla, nenávisti a eroze všeho slušného a øádného, co lidská spoleènost postupnými krùèky za pìt tisíciletí vytvoøila. K tomu pøidejme ještì ty ideologie, které v poèátcích své existence (snad) mìly ušlechtilé myšlenky, ale pùsobením èlovìka a èasu se z nich vyklubaly jen další systémy násilí a zla. Ten koneèný výèet bude poøádnì dlouhý… Všechny nedemokratické a nenávistné myšlenky musí lidstvo dùslednì a rozhodnì zavrhnout a ráznì se vypoøádat s jejich pøedstaviteli namísto toho, aby jim poskytovalo ještì veøejný prostor plivat svá otrávená slova a šíøit své jedy napøíè spoleèností a získávat tak další a další stoupence, a» u¾ z jejich hlouposti, prospìcháøství èi strachu. Je tøeba se s tímto nebezpeèím vypoøádat døív, ne¾ se promìní v masu, ve vlnu tsunami, která smete vše, co se jí postaví do cesty, a a¾ opadne, zanechá za sebou nedozírné škody. Kolikrát ji¾ jsme to v dìjinách za¾ili? Jen 20. století platí za dokonalou laboratoø zla. A pøijmeme-li myšlenku „ne-já“, pak si uvìdomíme, ¾e všechny tyto projevy špatných myšlenek a úmyslù jsou v našem svìtì tím, èím ve fyzickém tìle nemoc. A stejnì jako nemoc, kdy¾ se vèas nepodchytí a neléèí, mù¾e vést k trvalému poškození èi dokonce smrti tìla, stejnì tak tato spoleèenská onemocnìní povedou ke kolapsu celé planety, nepostavíme-li se jim koneènì ráznì èelem. Kolik historické zkušenosti se ještì musí nahromadit, aby nastala tato dùle¾itá zmìna?

 

I na poli státù lze pozorovat zamìøení na individuálnost, konkurenci a výkon stejnì jako u jednotlivcù. Tyto rozpory a rozdíly je nutné pøekonávat, uvìdomovat si spoleènou podstatu všech národù a spoleèný zájem všech státù na pøe¾ití planety, tedy nás. A spoleèná prohlášení skupin politikù èi státù jsou sice líbivá, ale rozhodují èiny, ne slova, a skuteènì efektivních èinù jsme zatím vidìli pramálo. Kromì toho staèí i jediný stát, který bude maøit spoleèné úsilí, a výsledek se nedostaví. Zní to jako utopie? Ano, zní. Je to ovšem nevyhnutelné? Ano, je. Pokud tedy nemá nastat nevyhnutelný konec, ¾e ano…
 
K posunu tímto smìrem mù¾e ovšem docházet pouze ve svìtì, který bude svobodný a respektující, co¾ v souèasné chvíli platí pouze pro jeho èást. Ta èást lidstva, která se narodila do svobodných regionù, by jednak mìla pocítit vdìk a radost u¾ jen z tohoto prostého faktu, souèasnì ale neignorovat tu druhou èást populace ¾ijící ve stínu totalitních, resp. autokratických ideologií. Proto¾e fatální chybou by bylo domnívat se, ¾e to je jejich vìc, jejich problém, v jakém zøízení ¾ijí, èi ¾e se mají postarat sami, aby nastolili zmìny k lepšímu. Zase toti¾ vìzíme uvìznìni v pøedstavì „my“ a „oni“ a zapomínáme, ¾e „jejich“ problémy jsou (budou) i „naše“ problémy.
 
A v co tedy vìøit? Nepotøebujeme ¾ádné staré ani nové nábo¾enství, ideologii èi svìtonázor. Jediné, v co je tøeba vìøit a dle èeho jednat, je laskavost, soucit, empatie, upøímnost a vzdìlanost vedoucí k moudrosti. Co víc je nutné k pozitivní zmìnì a uvìdomìlému bytí? A proè právì tyto hodnoty v mnoha „zavedených“ ideologiích chybí? Proè asi?
 
Závìr pozítøí...

 
Quo vadis, homo sapiens? (1/5)
Quo vadis, homo sapiens? (2/5)
Quo vadis, homo sapiens? (3/5)
Quo vadis, homo sapiens? (4/5)
Quo vadis, homo sapiens? (5/5)
 
Tomáš Záøecký
* * *
Zdroj ilustrací:  https://demotywatory.pl/2669406/Quo-vadis-Homo, Aktualnì.cz

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 05.08.2021  08:36
 Datum
Jméno
Téma
 05.08.  08:36 Václav Pokorný
 04.08.  21:15 ÈÁRYFUK
 04.08.  18:58 Von
 04.08.  11:04 Jaroslav Kovaøíèek Poznámka