Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Benedikt Roezl, èeský zahradník, botanik, cestovatel a sbìratel rostlin 


(13. srpna 1824  - 14. øíjna 1885)
 
Na Karlovì námìstí v Praze, poblí¾ Faustova domu stojí pomník, kde ústøední postava dr¾í v ruce orchidej a za ní sedí Indián s maèetou.
Je to pomník èeského cestovatele a sbìratele rostlin, pøedevším orchidejí - Benedikta Roezla, který byl ve své dobì pova¾ován za nejvìtšího sbìratele.
Pomník byl postaven v samém konci devatenáctého století, v roce 1898. Tì¾ko øíci, kolik lidí si na postavu, na nìm znázornìnou vzpomene, i kdy¾ v mnoha cizojazyèných pramenech se jeho jméno nachází - a» u¾ jako botanika, který rostlinu popsal a po nìm¾ je pojmenována, tak jako významného sbìratele.

Další absurditou ovšem je, ¾e se mù¾eme dozvìdìt z tìchto zahranièních pramenù, ¾e se jedná o sbìratele nìmeckého, dokonce bavorského...

Nedávno se Roezlovo jméno v tisku objevilo v souvislosti s kvìtinovým kobercem na pra¾ském Staromìstském námìstí. Hlízy onìch begonií - Begonia froebellii, které byly pro koberec pou¾ity, zasílal asi pøed sto padesáti lety z Ji¾ní Ameriky do belgického Gentu právì Benedikt Roezl.

Benedikt Roezl se narodil 13. srpna 1824 v Horomìøicích na západ od Prahy, kde jeho otec Vincenc Roezl, nebo také psáno Rössel, pracoval jako zahradník pro strahovský klášter premonstrátù. Tuto událost pøipomíná v obci pomník ve tvaru pamìtní desky z roku 1964. Rovnì¾ maminka pocházela z rodiny zahradníkù. Benedikt byl nejstarším dítìtem, po nìm se narodila v roce 1826 sestra Anna, pak v roce 1829 Ludmila - obì ještì v Horomìøicích.

Bìhem roku 1829 se rodina pøestìhovala na další panství øádu premonstrátù - do Pátku nad Ohøí u Peruce. Tam se narodily ještì další ètyøi Benediktovy sestry.

Benedikt, stejnì jako pozdìji jeho sestry, chodil do místní obecné školy, která byla dvoutøídní. To bylo veškeré vzdìlání, které ve školách získal. Vedle toho ho otec uèil svému øemeslu.

V roce 1936, kdy¾ mu bylo dvanáct let, zaèal s uèením na zahradníka ve vyhlášených dìèínských zahradách hrabìte Františka Antonína Thuna - Hohensteina (1846 - 1873), význaèného mecenáše, kde byl jeho uèitelem jeden z vyhlášeného zahradnického rodu František Jošt starší. A toho posílali jeho páni za kvìtinami i za hranice, a¾ do Ameriky a odtamtud pøivezl i první orchideje a stal se jejich znalcem. Jeho syn, který po neš»astné náhodì, kdy jeho otec zahynul pøi honu, pøevzal péèi o zahradu, orchideje u¾ nepìstoval, ale za to vybudoval proslulé dìèínské rosárium.

V Dìèínì pobyl Benedikt tøi roky.

Potom pøešel v roce 1840 do zahrad hrabìte Pawlikowského do Halièe, do mìsta Medyka, které je nedaleko nynìjšího hranièního pøechodu mezi Polskem, a Ukrajinou. Hrabì Pawlikowski byl s rodem Thunù-Hohensteinù nìjak spøíznìn. - Zahrady, ve kterých byl Benedikt Roezl zamìstnán, byly v té dobì nejvìtšími zahradami v Evropì a tak se Benedikt mohl hodnì o rostlinách vzdìlat. Uèil se ale nejen o rostlinách. ale uèil se také cizí jazyky. Vedle èeštiny mluvil nìmecky, v Halièi se nauèil polsky, mluvil i rusky. Dále se nauèil bìhem svého ¾ivota francouzštinu a holandštinu na svém dalším místì, pak anglicky a španìlsky na svých dalších pùsobištích. Také pozdìji se domluvil rùznými indiánskými náøeèími, s nimi¾ na svých cestách pøišel do styku.

V Halièi pracoval tøi roky a pak se stal zahradníkem ve vídeòské zahradì barona Carla von Hügela (1795 - 1870), který byl vìhlasným botanikem, ale také i cestovatelem po exotických zemích. Zahrada byla v Hietzingu, v dnešním tøináctém obvodì na západì Vídnì. Od nìj pøešel na lichtenštejnské panství do zahrady zámku Telè a odtud šel do belgického Gentu k dalšímu nadšenci pro orchideje - Louisovi Benoîtovi van Houttemu (1810 - 1876), který mìl v nedalekém Gentbrugge školku s padesáti skleníky, kterých byl Roezl vrchním správcem. Byla to školka obhospodaøovaná pozdìji belgickou vládou. Houtte byl také vydavatelem belgických zahradnických èasopisù. U Houtteho zùstal Roezl pìt let.

Nìjakou dobu pracoval i v Rize a do Belgie se opìt vrátil.

Ale práce, pøes to, ¾e mìl na svùj vìk - i na to, ¾e byl cizincem - velmi pìkné postavení, mu nepøinášela radost. Tou¾il poznat vlast svých milovaných orchidejí. Pilnì pracoval a studoval. Chtìl si ušetøit na cestu do zámoøí.

Prvního bøezna 1854 odplul z holandského pøístavu Vlissingen do Spojených státù - do Nového Orleansu a dále do Mexika. S sebou vezl sazenice rostlin, které chtìl na americkém kontinentì prodávat. Vlivem špatného poèasí a dlouhé plavby mu zùstala jen jedina - ramie snìhobílá - Boehmeria nivea, textilní rostlina, která byla pùvodem z Asie - viz obrázek.

Do Mexika pøiplul v pøístavu Veracruz a dále pokraèoval do mìsta Cordóba. Zde sbíral první americké rostliny, které poslal do Gentu.

Proto¾e se musel nìèím ¾ivit a rostliny sbíral z poèátku jen jako doplnìk výdìlku a pro své potìšení, odešel do hlavního mìsta Mexika a tam si s pøítelem L. Chabém, který pocházel z Francie otevøeli hostinec. V Mexiko City nebyl dlouho, ani ne celý rok a pak s pøítelem pøesídlili do vesnice jihovýchodnì od mìsta Veracruz - do Sontekomapánu na pobøe¾í Mexického zálivu. Podle nìkterých pramenù se tam Roezl postupnì stal i celníkem a velitelem pøístavu a mìl zde plantá¾e, školku, zahradnictví i sad. Dokonce prý chtìl v Mexiku zalo¾it èeskou kolnii, ale z klimatických dùvodù se tak nestalo.

Na své plantá¾i pìstoval ramii, z rodu kopøivovitých, její¾ sazenice jediné pøe¾ily dopravu z Evropy, a zkonstruoval textilní stroj na oddìlování, èištìní a spøádání jejích vláken, ale také na spøádání konopí a agáve. Pìstoval také cukrovou tøtinu, kávu a tabák. Vypracoval i katalóg mexických rostlin, které mohl sehnat a prodávat. Katalóg se týkal pøedevším mexických jehliènanù, jejich¾ semena posílal do Evropy.

Mìl také školku ovocných stromù.

Vydìlával hlavnì na to, aby mohl cestovat. Na podzim roku 1859 procestoval pìt z jedenatøiceti mexických státù a sbíral rostliny, které posílal do Evropy.

Nezjistila jsem, kdy byl Roezl povìøen úpravou mìstské zelenì a návrhem rostlin pro mìstské parky a stromoøadí v hlavním mìstì Mexiku. Navrhl pro nì eukalypty, které zdobí hlavní mìsto dodnes. Z okolí hlavního mexického mìsta pocházejí také kaktusy Cephalocereus senilis - kaktusy „dìdeèci“, jejich¾ semena dovezl do Evropy také on.

Kolem roku 1860 pozval do Mexika své tøi sestry i s rodinami.

V Mexiku pro¾il i revoluci, která vedla k pádu tøíletého mexického císaøství z let 1864 a¾ 1867 za panovaní císaøe Maximiliana I., Mexického (1832 - 1867), bratra rakouského císaøe Franze Josefa I. Maximilián byl po vítìzném mexickém povstání na jaøe 1867 popraven.

Za revoluce Roezl velel pøístavní posádce v Santekomapánu a bránil francouzskému loïstvu pøed vylodìním.

Podle nìkterých pramenù pøišel Roezl v revoluci o své úspory.

Svùj spøádací stroj, k nìmu¾ dostal 17. záøí 1867 v USA patent, pøedvádìl na výstavì v Havanì, kde získal diplom. Pøi pøedvádìní v únoru 1868 se ho kdosi zeptal, vycházejí-li vlákna ze stroje zelená. Chtìli mu své tvrzení dokázat a zatímco Roezl mìl ruku ve stroji, utáhli šrouby a válce byly mnohem blí¾e k sobì. Pøi tøistašedesáti otáèkách za minutu mu stroj amputoval a¾ po loket levou pa¾i. Neví se, byl-li to zámìr nebo neš»astná náhoda.

Rekonvalescencí strávil pouhých šest nedìl a rozhodl se zmìnit zpùsob svého ¾ivota. Své pozemky v Sontekomapánu pøenechal rodinám svých sester a zaèal cestovat. Veškeré cesty si hradil z našetøených penìz a pozdìji z výtì¾kù za rostliny, které ka¾dý mìsíc posílal do Evropy. Procestoval velkou èást amerického kontinentu - na severní i ji¾ní polokouli.

Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e u¾ v roce 1867 se v Anglii setkal s botanikem Henrym Conradem Sanderem (1847 - 1920) ze St. Albans u Londýna, ovšem další prameny neuvádìjí, ¾e by pøed rokem 1872 cestoval do Evropy. V ka¾dém pøípadì byl Sander významným Roezlovým odbìratelem jeho sesbíraných rostlin a spolu zalo¾ili spoleèenství Sander & Comp., jeho¾ sláva trvá do dnešních dní.

Pøi první cestì poslal Roezl do evropských zahradnictví asi deset tisíc orchidejí a pøes osm set jiných rostlin, pøedevším právì pro Sandera.

V roce 1868 procestoval Roezl vnitrozemí Kuby, byl v Panamì a v roce 1869 se vydal do Spojených státù, nejdøíve do New Yorku, pak do Cheynne ve Wyomingu, kde po nìjakou dobu sbíral rostliny. Ale mezi mìsty, která navštívil, jsou napøíklad i Boston a Chicago. Jisté není, pøi které ze svých výprav v nich pobýval.

Pak odjel do Kalifornie. Odtud je jeho zajímavý postøeh, který uveøejnil a¾ po svém návratu do Èech - dost dnes aktuální pro nás. Psal o atmosféøe pøed prezidentskými volbami, jak je v roce 1869 za¾il v San Francisku: „Dnes je zde soudný den - jest to volba presidenta a obì strany proklínají se a perou se, jako by byly za to placeny. Mnì je lhostejno, zda Greeley nebo Grant bude zvolen, bezpochyby bude jeden jako druhý schopen špatných nebo dobrých vìcí - a volièùm je to tak známo jako mnì. Avšak ten ustavièný pekelný køik, hluk a klení po všech námìstích, ulicích a veøejných budovách ohlušují mne tak, ¾e jsem jako omámený.“

V Kalifornii sbíral rostliny v Sierra Nevada. Byl také v oblasti Washingtonu, kde pro zmìnu sbíral semena jehliènanù. Z Kalifornie odjel do Kolumbie v Ji¾ní Americe k úpatí kolumbijských And, do povodí øeky Magdaleny. V období deš»ù se vrátil zase do Kalifornie, kde se soustøedil opìt na sbìr semen jehliènanù. Pak byl nìjakou dobu v Kanadì - Britské Kolumbii a zase se vrátil do Kalifornie a procestoval ji.

Byl prý vysoký pøes sto osmdesát centimetrù s pronikavýma modrýma oèima a mìl prý velkou sílu. Všechny zprávy o nìm sdìlují, ¾e byl velice odvá¾ný, ¾e cestoval neozbrojen, co¾ udivovalo i obyvatele místních kmenù, ale tak u nich spíš získal dùvìru. Byl prý nazýván Don Benito. Od Indiánù kupoval hlízy orchidejí a okam¾itì jim za nì platil.

Vìtšinou cestoval na koni nebo pìšky; výjimeènì mohl na svých cestách pou¾ít ¾eleznice.

Mìl jedinì místo levé pa¾e ocelovou hùl, kterou se mohl bránit. Ale sám uvádìl, ¾e v pøípadì pøepadení bylo lépe všechny peníze a cennosti lupièùm vydat a nebránit se, proto¾e obrana byla ¾ivotu nebezpeèná. Pøepaden byl mnohokrát; dokonce jednou ho lupièi pova¾ovali za pomateného a to ho pøed tímto pøepadením zachránilo. Lupièi byli povìrèiví a domnívali se, ¾e kdy¾ ho pøepadnou, ¾e nebudou mít štìstí. Spíše tedy své neumìlé protézy pou¾íval pro stahování orchidejí ze stromù.

V roce 1871 napsal Roezl sestøe Annì, provdané Klabochové (1826 - 1917), aby, pokud má zájem cestovat, pøijel jeho synovec Eduard Klaboch (1852 - 1915) do Santekomapánu, uèil se anglicky a španìlsky a ¾e se potom sejdou, aby jej vyprovázel na jeho výpravách. Zajímavé je, ¾e Eduard Klaboch byl ještì za pobytu v Pátku kamarádem pozdìjšího cestovatele Emila Holuba (1847 - 1902) a ten se seznamoval u svého pøítele a jeho prarodièù s nìkterými popisy, které Benedikt Roezl domù posílal, pøedevším jeho cestopisem, urèeným pro èasopis „Regl Deutsche Gartenflora“ (Pøedpisy nìmecké zahradní flóry) . Mo¾ná jej toto ovlivnilo natolik, ¾e se sám stal slavným cestovatelem...

Vìtšinou se Roezl øídil pøi sbìru svým instinktem a svými mo¾nostmi a pøáními. Ale na konci roku 1871 uzavøel smlouvu s gentským zahradnictvím Jeana Lindena (1817 - 1898), který byl rovnì¾ cestovatelem po Ji¾ní Americe a sbìratelem rostlin, pozdìji i politikem a diplomatem. Nedávno pøedtím zalo¾il zahradu v Gentu. Smlouva zavazovala Roezla, aby sbíral rostliny pouze v Kolumbii. Roezl tehdy nasbíral veliké mno¾ství rostlin.

Kdy¾ mu smlouva vypršela, odcestoval ještì do Peru a pak se v dubnu 1872 na ètvrt roku vrátil do Evropy. Tehdy navštívil Vídeò, Milán, Brusel a Londýn, kde jednal s významnými zahradnickými firmami. Mezi odborníky bylo jeho jméno ji¾ známé.
V anglických pramenech se uvádí, ¾e v pøípadì zahradnických prodejních výstav èi trhù, kterým byl náhodou pøítomen, udivoval svým „šestým“ smyslem pro orchideje. Mr. Sander mu napøíklad pøedlo¾il zcela neznámou orchidej, aby urèil, z které oblasti pochází. Roezl se nespletl...

Pochopitelnì navštívil i Prahu a Panenský Týnec, kde bydleli jeho rodièe i jeho sestra Anna, provdaná Klabochová, která v té dobì byla u¾ vdovou. - Proto¾e vlastní rodinu nemìl, upnul se na rodiny svých sester.

Posledním z rodu, kterého uèil zahradnictví Benediktùv otec, byl František Klaboch (1856 - 1879), kterému tehdy bylo šestnáct let a který se strýci velmi zalíbil, ¾e mu nabídl, aby s ním odcestoval do Ameriky.

V létì roku 1872 se Roezl doprovázen synovcem Františkem do Ameriky vrátil. Nejøíve se ještì stavili v Londýnì, odpluli z Liverpoolu do New Yorku a pak jeli ¾eleznicí pøes Saint Louis ve státì Missouri do Denver City v Coloradu. František byl podle všeho byl velmi nadaný a stal se v té dobì nejmladším sbìratelem orchidejí.

V okolí Denveru sbíral Roezl rostliny juky a liliovité pìknosemence rodu Calochortus. Pøišel ale kráde¾í o všechny peníze. Odjel sbírat další rostliny do Nového Mexika a kdy¾ se po ètrnácti dnech vrátil, pachatel vypátrán nebyl, musel si na další cestu vypùjèit. Odjeli spolu se synovcem pacifickou dráhou do Kalifornie - do San Franciska. V jednotlivých stanicích vystupovali a cestovali po okolí. Ze San Franciska odjeli lodi do mexického Acapulca a odtud se odebrali na sever do pohoøí Sierra Madre, kde sbírali orchideje ve velkých výškách. Byly to napøíklad orchideje Oncidium tigrinum viz obrázek. Roezl je posílal Sanderovi do Londýna a záznamy øíkají, ¾e kvìtiny došly v dobrém stavu.

Záznamy sdìlují, ¾e Roezl napøíklad zlézal sopku Jorullo nebo Popocatepetl v mexických Kordillerách, ale není patrné, kdy, a zda sám, èi se synovci.

Dále se strýc se synovcem vydali na jih pøes panamský Isthmus a venezuelskou Guayaru do Caracasu, odkud poslali do Londýna tuny orchidejí a jiných rostlin. Pak se odebrali do Ekvádoru a vraceli se na sever pøes Kubu.

Vrátili se v bøeznu 1873 do Santekomapánu k pøíbuzným, kde na nì èekal Františkùv starší bratr Eduard, který se k nim na dalších výpravách pøipojil. Nìjakou dobu cestovali spoleènì, ale pak strýc ponechal Františka v Mexiko City, pro zajištìní tøídìní a expedic rostlin a odplul s Eduardem v srpnu 1873 do Havany a odtud do Peru, odkud jel ¾eleznicí a¾ do nejvyšších míst And, kde opìt sbíral rostliny. Ty odvezl do Limy a vydal se na jih Peru. Byli u jezera Titicaca, zlézali posvátnou bolivijskou horu Illimani, pøes šest tisíc metrù vysokou, a projí¾dìli provincii Sur Yungas. Podle nìkterých pramenù byli i v Chile. Pak se vydali do Ekvádoru, kde dokonce vystoupili na Èimboraso, kde Roezl objevil orchidej Pescatorea roezlii.

Zde byl výnos cesty tak velký, ¾e se Roezl rozhodl zásilku rostlin do Londýna sám provázet. Odplul v dubnu 1874 a Eduard odjel k pøíbuzným doléèit se ze ¾luté zimnice, kterou se nakazil v Bolívii. Zde se také sešel s bratrem Františkem.

Roezl si vyøídil pøedevším v Londýnì své obchodní zále¾itosti a navštívil svoji rodinu v Panenském Týnci a po ètyøech mìsících se zase vrátil za oceán.

Je známo, ¾e pøi svém pobytu v Èechách vìnoval do zahrad zámku v Libochovicích hlízy nìjakých orchidejí, ale byl -li tam za úèelem návštìvy nìjakých pøíbuzných, se mi vypátrat nepodaøilo. V jiných pramenech se tato jeho návštìva uvádí u¾ pøi jeho døívìjším pobytu v Èechách.

S sebou si zpátky do Ameriky vzal dalšího synovce Bohumila Houdu (1855 - 1916), který pocházel z prvního man¾elství jeho sestry Evy, podruhé provdané Sochorové. Opìt pøipluli do New Yorku a jejich spoleèná cesta vedla Spojenými státy. Byli v Chicagu, kolem Niagarských vodopádù, cestovali po západní stranì Spojených státù, zøejmì v hornatém terénu a¾ k San Francisku. Do Mexika dorazili a¾ poèátkem prosince 1874. Jejich tehdejší výtì¾ek byl ke stu tisícùm rostlin.

Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e Roezl koncem roku 1874 se synovcem ještì sbírali semena kaktusù, která byla pozdìji základem mnohé evropské kaktusáøské sbírky, pod mexickou sopkou Colima.

Mezitím bratøi Klabochové dojeli do Ji¾ní Ameriky pøes Panamu do Kolumbie a do Ekvádoru a sbírali orchideje v provinciích Guayas a Azuay. Výsledky svého sbìru oznamovali nejdøíve bratøi strýcovi do jeho tábora pod sopkou Colima, pozdìji do Mexika a nakonec u¾ do Prahy.

Unaven se toti¾ rozhodl Benedikt Roezl k trvalému pobytu v Èechách. Svùj prosperující podnik v Americe zanechal na starosti svým synovcùm, z nich¾ u orchidejí vydr¾el nejdéle Eduard Klaboch. Jeho bratr František, velmi nadaný sbìratel, zemøel ve svých ètyøiadvaceti letech na následky ¾luté zimnice. Na jeho náhlé úmrtí zareagoval svìtový zahradnický tisk, proto¾e pøes jeho mládí bylo jeho jméno mezi odborníky u¾ známé.

Po Roezlovì smrti pøijeli za bratrem ještì další sourozenci, aby mu se sbìratelstvím pomáhali. Bohumil Houda ale u¾ v roce 1882 z nìjakých dùvodù sbìratelství zanechal a odstìhoval se za svými pøíbuznými do Kalifornie.

Benedikt Roezl v Praze sledoval zahradnické a botanické novinky, byl stále ve styku s pøedními evropskými zahradnictvími a sám si zalo¾il podnik ve svém vlastním domì na Smíchovì, který byl tehdy pøedmìstím Prahy, a rozesílal rostliny od synovcù zaslané a i doma vypìstované po celé Evropì.

Konal pøednášky a psal odborné èlánky, vìtšinou nìmecky. Byl èlenem odborných spolkù v cizinì a sám v roce 1880 zalo¾il zahradnický spolek Flora, jeho¾ byl i prvním pøedsedou, a v roce 1883 zaèal i vydávat èasopis Flora. V nìm se objevily jeho jediné dva èlánky psané v èeštinì: „Poslední má cesta na západní pobøe¾í mexické“ a „Rostliny mnou v severní a ji¾ní Americe objevené“. Spolku i èasopisu vìnoval celou svou energii i velkou èást svého jmìní. Do èasopisu pøispíval i Roezlùv synovec Eduard.

Vzhledem k tomu, ¾e František Klaboch zemøel ji¾ v roce 1879 a Bohumil Houda sbìratelství a strýcùv podnik v Americe opustil, sna¾il se Benedikt Roezl všechny své zkušenosti i obchodní kontakty pøedat Eduardu Klabochovi. Ten u¾ v roce 1879 uskuteènil svoji první obchodní cestu do Londýna a uzavøel výhodné smlouvy o dodávkách rostlin ze Støední a Ji¾ní Ameriky, kde pøedevším v Ekvádoru sbíral rostliny do roku 1884.

V roce 1884 Benediktu Roezlovi ruský car udìlil øád svatého Stanislava, který mu pøedal pøedseda ruské Carské zahradnické spoleènosti a poboèník cara Nikolaje II. Rovnì¾ belgická vláda uva¾ovala s udìlením vyznamenání, ale toho se u¾ Roezl nedoèkal.

Zemøel právì pøed sto a pìtadvaceti lety 14. øíjna 1885 ve svém domì na Smíchovì. Místo, kde mìl své bydlištì i zasilatelství, se mi najít nepodaøilo.

Po obøadech ve smíchovském kostele svatého Václava byl pøevezen do Panenského Týnce, kde byl pochován do hrobu svého otce nedaleko hrobu své matky.

Proto¾e byl Benedikt Roezl spíše skromný a neokázalý, u nás se o jeho úmrtí pøíliš nepsalo. Nekrology plnily pouze zahranièní odborné èasopisy.

Strýcovo úmrtí, o kterém se Eduard Klaboch dozvìdìl po návratu z Ekvádoru do Mexika, ho pøinutilo k návratu do Èech. Vydal se však v dalších letech ještì na nìjaké další výpravy, které byly obchodnì úspìšné, ¾e do smrti docela dobøe prosperoval a mohl u¾ivit svou pozdìjší rodinu. Majetek zdìdìný po strýci velký nebyl, proto¾e Benedikt Roezl hodnì penìz vlo¾il do èasopisu i do spolku a podle poslední vùle byl majtek rozdìlen mezi všechny Roezlovy pøíbuzné.

V roce 1886 byl k uctìní Roezlovy památky zalo¾en spolek „Roezl“, urèený pro podporu starým a nemocným zahradníkùm a k dalšímu vzdìlávání ostatních.

28. øíjna 1898 byl v Praze na Karlovì námìstí odhalen pomník od sochaøe Gustava Zouly (1871 - 1915) a Èeòka Vosmíka (1860 - 1944). Ovšem není jisté, zda bylo úmyslem tehdejších mìstských radních, kteøí pomník objednali, postavit pomník slavnému botanikovi Roezlovi nebo dalšímu pøírodovìdci Josefu Svatopluku Preslovi (1791 - 1849), èi neménì slavnému vynálezci lodního šroubu Josefu Resslovi (1793 - 1857), po nìm¾ u¾ tehdy byla pojmenována nedaleká ulice. Nìkteré prameny ale tvrdí, ¾e pomník byl skuteènì ocenìním slavného sbìratele orchidejí a ¾e velkou zásluhu na jeho postavení má rovnì¾ slavný zahradník František Thomayer (1856 - 1938), který byl navrhovatelem parku na Karlovì námìstí... Na pomníku je toti¾ uvedeno, ¾e „Benediktu Roezlovi, slavnému botaniku a cestovateli, vìnují jeho ctitelé.“

Benedikt Roezl objevil více ne¾ osm set orchidejí a latinské oznaèení rostlin jeho jménem „Roezlii“ je obsa¾eno v dvou stech osmdesáti devíti jménech rostlin.

Dnes si tì¾ko pøedstavíme, jaké úsilí musel vynalo¾it, aby zcela sám v dobì, kdy bylo velice málo ¾eleznic, procestoval pìšky nebo na koni v období skoro dvaceti let vzdálené pustiny, èasto skrývající nebezpeèí v neznámých indiánských kmenech nebo loupe¾ivých tlupách, ve výškách amerických pohoøí, v mrazu, v horku a øídkém vzduchu. V Ji¾ní a Støední Americe byly v té dobì také rùzné revoluce. Kdy¾ èteme poèty tun, které z vrcholù hor za pomocí mezkù dopravoval k nìjakému pøístavu nebo k ¾eleznici, tì¾ko mù¾eme uvìøit, jak to bylo mo¾né dokázat - co dokázal ten tichý, nenápadný, stateèný a hou¾evnatý èlovìk...

Pøinášel z Nového svìta do Evropy køehkou krásu. 
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 13.08.2020  17:48
 Datum
Jméno
Téma
 13.08.  17:48 Vesuvjana a je¹tì
 13.08.  16:35 Marta
 13.08.  14:32 Vesuvjana díky
 13.08.  11:30 Von
 13.08.  10:45 olga janíèková