Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála bouøek   

Tato chvála mo¾ná leckoho pøekvapí, proto¾e bude trochu jiná, ne¾ byste èekali, co¾ poznáte za chvíli.

Velmi zdaøilým dùkazem moudrosti matky pøírody je fakt, jak i prostøednictvím zemské atmosféry velmi spravedlivì rozdìluje jednotlivým klimatickým oblastem své pozoruhodné jevy. A tak zatímco obyvatelé tropického pásu kolem rovníku nevidí nádherné polární záøe a v polárních oblastech jich je habadìj, pøíroda to tìm teplomilným bohatì vynahradila èetnými bouøkami, kterými naopak na severu i jihu za polárními kruhy velmi šetøí. Pro zajímavost – na ostrovì Jáva mají bouøku 320x do roka, v oblastech kolem pólù tøeba nìkdy ani jedinou! A jistì velmi pøekvapí, kdy¾ prozradím, ¾e v ka¾dém okam¾iku vzniká ve vzdušném obalu naší zemìkoule témìø 2000 bouøek!

Vychvalovat tento nebezpeèný soubor elektrických, optických a akustických jevù, které se odehrávají mezi oblakem a zemí nebo mezi jednotlivými oblaky, je mo¾ná na pová¾enou, bouøky si ale urèitì chválu zaslou¾í. U¾ tøeba jen pro svou optickou krásu, ale zejména pro to, ¾e díky jim lidstvo na úsvitu svých dìjin získalo oheò!

Kdy¾ se vrátíme do historie k bájím starého Øecka, pak narazíme na známé jméno – Prométheus. Tento Titán nejen¾e stvoøil èlovìka, ale také mu pøinesl v duté holi oheò, který ukradl bohùm. Dovolil si asi pøíliš, nebo» byl za to pøikován ke skále na Kavkaze a orel (nebo to byl sup?) mu ka¾dý den kloval játra, která mu naštìstí znovu a znovu dorùstala!

Báj je to krásná a mo¾ná si nìkdo ještì vzpomene na své dìtství, kdy od rodièù slýchával, ¾e pøi bouøce hrají èerti v mracích ku¾elky. Jejich kácení je hromobití a blesk je jiskra, která vzniká, kdy¾ se náhodou srazí dvì ¾elezné koule, kterými se hraje. I to je hezké vysvìtlení, ale bouøka je prostì výtvor atmosférické elektøiny. Té je v našem ovzduší tolik, ¾e si to snad ani neumíme pøedstavit! A tady se mi vybavuje další zajímavost z trochu pokroèilejšího dìtství.

Nìkdy tìsnì po válce jsem pod vánoèním stromeèkem našel krásnou kní¾ku o kapitánovi Nemo. Tu však nenapsal Julius Verne, ale náš èeský spisovatel J. M. Troska. Líbila se moc a tak jsem pak pracnì shánìl i jeho starší kní¾ky o vesmírných válkách.  Zatímco Vernùv kapitán Nemo brázdil ve svém Nautilu pod povrchem svìtových oceánù, ten Troskùv létal Aeoronautilem vesmírem mezi planetami. A v jedné jeho kní¾ce mì zaujalo, jak vesmírní piráti doslova kradli svými vesmírnými koráby naši atmosférickou elektøinu!  J.M. Troska byl po J. Foglarovi náš nejoblíbenìjší autor dobrodru¾ných kní¾ek a v období 1931 a¾ 1949 jich napsal asi 15. Zemøel roku 1961 v osmdesáti letech, ale u¾ od roku 1947 a¾ do roku 1969 mu nevyšla jediná kní¾ka. Rùzných ocenìní se doèkal mnohem pozdìji a napø. byl po nìm pojmenován jeden asteroid, objevený na naší Ondøejovské hvìzdárnì v roce 1998! A jí si tady dovolím pøekopírovat obálky tøí jeho kní¾ek.
 

Vra»me se ale k meritu této chvály, k bleskùm a hromùm. Jsou to velmi slo¾ité jevy, které vznikají v bouøkových oblacích pùsobením termických, dynamických a elektromagnetických pochodù. Nebudu unavovat, a proto¾e bouøka je samozøejmì vnímána jako jev velmi nebezpeèný, povìzme si jen pár velmi zajímavých, a tedy snad i chvályhodných èísel.

Délka èárových bleskù v rovinì je od 6 do 60 km, ale na horách vìtšinou jen do 100 metrù! Rychlost blesku je 160 a¾ 1600 km/h. smìrem k zeni a pøi zpìtném uderu smìrem k oblaku dokonce a¾ 140 000 km/h.! Rozvìtvené blesky nám pak jistì poskytnou docela hezké divadlo. Teplota v hlavním velmi úzkém kanálu bleskového výboje èárového blesku je 5x vyšší, ne¾ na povrchu Slunce! Trvání celého výboje se pohybuje od nìkolika tisícin sekundy do dvou sekund. Plošné blesky, co¾ jsou vlastnì velmi vzdálené výboje, nám pak ozáøí celou oblohu. A nejzajímavìjší je asi blesk koulový, jeho¾ vznik je stále ještì dostateènì neprobádaný. Je to zøejmì koule o rùzném prùmìru – od 1 cm a¾ po 1,5 m. Tato svítící koule velmi rychle sestupuje od oblaku a pøi zemi pak jen zvolna, nìkdy i cik-cak pluje! Vniká i do domù rùzným otvory, nìkdy zanikne výbuchem, jindy tiše vyšumí! A pøedstavte si, ¾e kulový blesk se zatím nepodaøilo pøesnì popsat ¾ádnou fyzikální velièinou!
A proto¾e se lidé bouøek v¾dycky báli, nakonec ještì bych chtìl pøipomenout nìkolik opravdu chvályhodných osobností, které se o naši ochranu pøed bouøkami nejvíce zaslou¾ili.

V první polovinì 18. století pøicházelo na kloub bouøkám hned nìkolik badatelù. Bohu¾el neznámý Francouz Jean-Antoine Nollet napø. pøišel na to, ¾e blesk je vlastnì velká jiskra. Známìjší Lomonosov pak asi jako první si uvìdomil, ¾e bouøky souvisejí s výstupnými proudy teplého vzduchu, který se ohøál od zemského povrchu. Tím se dostal blí¾e ke správnému vysvìtlení blí¾e ne¾ dva nejznámìjší badatelé Benjamin Franklin a náš Prokop Diviš, kteøí se domnívali, ¾e bouøky jsou vyvolávány vodními parami, které se pøi výstupu  v oblaku stávají elektrickými. B. Franklin pøi svém slavném pokusu v roce 1752 vypustil do bouøkového oblaku na konopném provazu draka s døevìnou konstrukcí, pota¾enou hedvábím, a s ¾elezným hrotem na špici. Pokus byl velmi dramatický. Na konci konopného provazu byl pøivázán tì¾ký ¾elezný klíè a k nìmu pak krátká slabší hedvábná šòùra. Tu dr¾el sám Franklin v ruce, a od jisker které vystupovaly od ¾elezného klíèe dostával elektrické rány. Tento odvá¾ný pokus komentoval nìmecký filosof E. Kant slovy, ¾e Franklin je nový Prométheus! Zachovala se i další pikantérie, ¾e to hedvábné konopí na pokrytí draka prý badatel zakoupil své ¾enì na šaty k Velikonocùm! O dva roky pozdìji pak východoèeský rodák Prokop Diviš, premonstrát a experimentální vìdec uvedl v èervnu 1954 na zahradì fary v Pøímìticích u Znojma do provozu svùj „meteorologický stroj“. Bylo to vlastnì bleskosvod, který mìl na slo¾ité konstrukci 400 kovových hrotù a byl umístìn nejprve na 15 m vysoké a pozdìji 41,5 m  vysoké konstrukci! Diviš pøedpokládal, ¾e pøístroj bude vyrovnávat napìtí mezi nebem a zemí a zabrání vzniku bouøky. Smutný je ale konec tohoto pøístroje. Pøi velkém suchu, které postihlo celou støední Evropu v roce 1759 se pøímìtiètí vesnièané domnívali, ¾e sucho zpùsobil Divišù bleskosvod tím, ¾e rozhánìl mraky, a tak pøístroj strhli a znièili. A aby toho nebylo dost, tak první hromosvody, které byly u nás zavádìny a¾ koncem 18. století, byly „franklinovskéhotypu“!

Co dodat na závìr této pomìrnì dlouhé chvály? ®e u¾ koncem 18. století u nás platilo, ¾e doma není nikdo prorokem… A a¾ vás tedy nìkdy pøekvapí bouøka, vzpomeòte si na Prokopa Diviše i na to, ¾e nám mo¾ná nìkdy v budoucnosti pomù¾e atmosférická elektøina vyøešit celosvìtovou energetickou krizi!

 
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: Frk Kratochvíl a Wikipedie
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 30.07.2020  11:37
 Datum
Jméno
Téma
 30.07.  11:37 Von Kvìtì
 29.07.  22:21 Kvìta krásný èlánek
 29.07.  21:50 Vo
 29.07.  16:39 Karla I.
 29.07.  16:37 Karla I.
 29.07.  11:36 Vesuvjana díky