Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Xenie,
zítra René.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Støípek pro štìstí

Mám ráda sobotní rána, zvláš» na jaøe. Pøi cestì pro noviny a èerstvé peèivo se rozhlí¾ím, hledám a nacházím stopy jara – kvítky zlatého deštì, keøe obalené polorozvitými svìtle zelenými lístky… Jak tak jdu a kochám se tou jarní atmosférou, najednou mi nìco køupne pod botou. Podívám se a ejhle – šlápla jsem na jeden ze støípkù rozbitého talíøe. Vypadl z odpadkového koše, nebo je to stopa po man¾elské hádce? Taky ho mohou mít na svìdomí veselí svatebèané… Ale a» u¾ je to, jak chce, ty støípky mì najednou pøenesly do minulosti. 

Je Bílá sobota a já jdu s babièkou èasnì zrána podél plotu Novotných zahrady na mladé kopøivy do velikonoèní nádivky. Babièka je u¾ daleko vpøedu, já se za ní loudám a dívám se, co u¾ u Novotných kvete. 

A najednou mì a¾ píchne u srdce. Tady má Mirka svou støípkovou zahrádku. V rohu, za rezavým drátìným plotem má vystavené své poklady, barevné støípky zapíchané mezi oblázky a sedmikráskami. 

I já jsem mìla takovou a vlastnì všechny malé ¾abky ve vsi. O prázdninách jsme prolezly všechny okolní skládky a doma jsme hypnotizovaly ka¾dého, kdo právì dr¾el v ruce nìjaký porcelánový zázrak. Upustí, neupustí? Ale støípek s tak nì¾nou rù¾ièkou, jaký mìla Mirka, v mé v zahrádce chybìl. Tou¾ila jsem po nìm tak, ¾e jsem z toho byla a¾ nemocná. 

Chtìla jsem ho vymìnit za své dva pomnìnkové a s velkým sebezapøením jsem na misku vah pøihodila i ten s krásnì vybarveným ptáèkem. Vše marno. A teï mám pøedmìt své touhy na dosah ruky! Ne¾ jsem domyslela, sáhla jsem pod pletivo a u¾ byl mùj. Ale závratné štìstí se nedostavilo. 

Zalila mì vlna pocitù, ze kterých jsem tehdy rozumìla jen jedinému. Byla mi strašná hanba. Slunce zašlo za bouøkové mraky a ptáci v úleku nad tím podlým èinem onìmìli. Støípek v dlani mì pálil jako mince vyta¾ená z kováøské výhnì. V m¾iku jsem ho vrátila zpátky. Tak rychle, ¾e se mi rezavý drát plotu zaøízl do høbetu ruky. Babièka mi pøilo¾ila provizorní obvaz z jitrocele, vyslechla mou zpovìï a tak nìjak smutnì se usmála: „A» je ti ten støípek ke štìstí, dìvenko…“ 

Víc ani øíkat nemusela. Spíš citem ne¾ rozumem jsem jednou pro v¾dy pochopila, ¾e a» èlovìk po nìèem tou¾í sebevíc, nemù¾e jen tak jít a vzít si to. ®e šrámy na duši sice nikdo nevidí, ale to neznamená, ¾e tam nejsou. A ¾e mù¾eme ztratit mnohem víc, ne¾ získáme. 

Škrábanec se hojil dlouho, ale mnohem delší dobu k vyléèení si vy¾ádala rána na duši. Musela jsem tu bolest vykoupit jinou – všechny své poklady jsem zabalila do kapesníku a Mirce je odnesla… 

Sehnula jsem se a jeden støípek s malou nì¾nou rù¾ièkou jsem sebrala. Trochu v dlani zastudil a náhle jsem mìla pocit, ¾e se kruh uzavøel. A závan vìtru, vonícího jarem mi zašeptal: „To je pøece støípek pro štìstí, dìvenko…“  

 
Eva Vlachová
* * *
  Ilustrace © Iva Pospíšilová http://www.bitmapsisters.com/

Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 11.04.2020  15:38
 Datum
Jméno
Téma
 11.04.  15:38 Vlasta
 11.04.  08:38 Von