Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete známého moderátora èeskoslovenských otu¾ilcù Vladimíra Kulíèka podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel.

Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky  "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném." 
Václav ®idek

Záhada lichého kamene
 
Mezi poèetnou skupinou pøibli¾nì stejnì mladých projektantù tvoøil Pepíèek výjimku. Byl asi o 15 let starší. Projektant – rutinér, kterému nejvíce vyhovovaly ocelové konstrukce. Pokud dostal takovou práci, sekal ji jako housky na krámì. Jestli¾e ale práce vy¾adovala vìtší investici a spolehnutí na vlastní rozhodnutí, byl Pepíèek v rozpacích. Jeho základní vlastností toti¾ bylo, ¾e nevìøil moc vlastním rozhodnutím, a to jak v ¾ivotì slu¾ebním, tak i soukromém. 

Navíc byl vzhledem ke svému vìku neuvìøitelnì naivní. Èasto obcházel kolegy a do¾adoval se jejich názoru nebo rady. Nikdo z nás neodmítl radu, pokud ji mohl dát, ale bylo vylouèené za nìkoho øešit jeho projekèní nebo soukromé problémy. Proto byl Pepíèek zvláštì neš»astný, kdy¾ se mu dostalo od dvou kolegù naprosto protichùdného doporuèení. „Co já mám teïka dìlat?“ lamentoval. 

Jeho vlastnosti ho pøímo pøedurèovaly k tomu, aby se stal obìtí rùzných šprýmù. Kdy¾ si zvolil, ¾e nìkomu bude dùvìøovat, pak mu vìøil i ka¾dý nesmysl. Jestli¾e koupil nìjakou vìc bez ohledu na cenu, musel obejít všechny kolegy a poradit se s nimi, jestli koupil dobøe, jestli je vìc kvalitní, jestli není moc drahá, nebo jestli jej neošidili. Tak se stalo i v pøípadì zlatých švýcarských hodinek. 

Pepíèek do nich investoval znaènou sumu, byly samonatahovací, s datem i dnem v týdnu, kvalitní strojek. Obešel opìt všechny projektanty, hodinky mu byly pochváleny, jenom šprýmaø Mirek u¾ toho mìl dost. Kdy¾ k nìmu Pepíèek pøišel, dlouho si s vá¾nou tváøí hodinky prohlí¾el a potom øekl: 
„Já ti nechci zkazit radost, jistì si hodinek dlouho a dobøe u¾iješ, ale kdy¾ u¾ se mì ptáš, musím øíct, ¾e tì ošidili. 

A neptej se mì, ve vlastním zájmu, proè!“. 
Pepíèek zùstal jako Lotova ¾ena. Naléhal vydatnì na Mirka, aby mu prozradil, v èem to ošizení spoèívá, ale ten si vedl svou: 
„Nechtìj to vìdìt, budeš litovat!“.

Tím ale vybudil Pepíèka a¾ k nepøíèetné zvìdavosti. Nakonec to dopadlo tak, ¾e Pepíèek, ani¾ by byl po¾ádán, dobìhl Mirkovi pro svaèinku, jako za to, ¾e mu to poví. Nakonec se tedy Mirek nechal, samozøejmì zámìrnì, obmìkèit: 
„Podívej, jsi pøece technik, ne? Jsou to koleèkové hodinky a ka¾dé ozubené koleèko je fyzikálnì kolo na høídeli. A ka¾dý høídel musí být ulo¾en na obou stranách, tedy ve dvou lo¾iscích, v našem pøípadì ve dvou kamenech. Proto musí být kamenù v¾dycky dvojnásobný poèet, ne¾ je høídelù. A» je jich kolik chce, musí být proto poèet kamenù v¾dycky sudý. A kolik jich tam máš napsáno? 21! To je lichý poèet, o jeden kámen tì ošidili. Tak teï to víš a u¾ mì nech pracovat!“. 

Pepíèek se ještì rozhlédl po ostatních, co tomu jako øíkají, ale všichni vá¾nì pokyvovali hlavou, jako ¾e s Mirkem souhlasí.

Neuplynula ani ètvrthodinka, Pepíèek promluvil s vedoucím, vzal si kabát a odešel. Nemuseli jsme moc hádat, kam. Spoléhali jsme jenom na to, ¾e nám svoji anabázi Pepíèek prozradí sám, ¾e nesmíme projevit nepøimìøenou zvìdavost. Vrátil se asi za dvì hodiny, celý rozzáøený. Vypravoval nám, co se v hodináøské prodejnì odehrálo. Kdy¾ pøednesl svoji reklamaci, nevìøil hodináø svým vlastním uším a pova¾oval jej napøed za nìjakého pomatence, potom za šprýmaøe. Jenom seriózní vzezøení Pepíèka a jeho vyšší vìk ho pøesvìdèily, ¾e to pán myslí asi vá¾nì. Vysvìtlování nepomáhalo, tak byl Pepíèek ovlivnìn Mirkovou nezpochybnitelnou argumentací. 

Hodináø byl málem na mrtvici, kdy¾ dostal spásný nápad: Vzal Pepíèka dozadu do dílny, kde visela na zdi veliká tabule od výrobce náramkových hodinek, znázoròující mnohonásobnì zvìtšený øez hodinkami. Na tabuli hodináø ukazoval jednotlivé kameny a Pepíèek musel poèítat. Dopoèítal se – 21! Kdy¾ se vrátil do projekce, netušili jsme, ¾e pointa šprýmu teprve pøijde! Pepíèek toti¾ vùbec nepochopil, ¾e se stal obìtí legrace, vìøil, ¾e my všichni vìøíme na sudý poèet kamenù a rozhodl se nás pouèit, a na uvedené téma nám uspoøádat pøednášku. To u¾ jsme nevydr¾eli a chechtali se, a¾ nám slzy tekly z oèí. Jenom Pepíèek nechápal, co je na vá¾nì myšlené pøednášce tak legraèního. 

Mimochodem – víte vy, proè je poèet kamenù v koleèkových hodinkách lichý, obvykle 17 nebo 21? Nevíte? Já to ale neprozradím! U¾ dávno jsem zjistil, jaký je to pøíjemný pocit, kdy¾ na nìco pøijde èlovìk sám, vlastním uva¾ováním. Tak hodnì zdaru! 

 
Vladimír Kulíèek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 02.08.2018  13:41
 Datum
Jméno
Téma
 02.08.  13:41 olga janíèková
 02.08.  07:50 Von