Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tanec kolem hromádky
 
Nebyl to tøasák, ani odzemek, ani brejk, ani step. To dotyèný pøed naším domem jen uklouzl – šlápl do èerstvého. Právì jsem šel venèit starého rodinného jezevèíka, a tak jsem cítil jistou morální povinnost vyjádøit se k onomu nevoòavému problému, proto¾e jediný pøítomný eventuální pachatel se tváøil neteènì.

„Je toho všude plno,“ øekl jsem moudøe, namísto: my to nebyli. Kupodivu pán nebyl agresivní ani adresný, dokonce mi ochotnì ukázal slo¾itì litou podrá¾ku a suše konstatoval:
„Chce to rej¾ák.“
„Máte psa?“ zeptal jsem se.„Jo, bobtajla,“ kývl. „S èím kdo zachází, tím taky schází, ¾e jo?“ zasmál se a zmizel naproti ve vratech.
„Hele, chraò tì pámbu tady…“ nasadil jsem ostrý tón a hnal psa v zájmu zachování tajle jeho i mé z Karlína od naší spisovatelky do parku na Letnou.

Tam se toti¾ zèistajasna na jeho zaèátku i konci objevily (jak je asi v nóbl evropských parcích zvykem) jakési ohrádky z moøené kulatiny, vysypané pískem, a aby nedošlo k omylu, i s cedulkou s obrázkem pejska jako od Èapka – psí hajzlíky na úrovni. Jen nevím, jestli všichni ti, co tu hafají a lítají jako zbìsilí, je kapírují a pova¾ují si je.

Ten mùj ne. Ví sice pøesnì, co máme na programu, na ulicích a chodnících se chová disciplinovanì. Pøesto¾e se mi za léta se mnou pro¾itá podobá (je v rámci svých psích pøedstav èistotný, ba dokonce ho podezøívám, ¾e okoukal ode mne i jisté estetické cítìní, tak¾e vyhledává pro onen akt kouty tmavé a plochy nefrekventované), poøád se mi nedaøí vysvìtlit mu úèel onoho útulného zákoutí. 

 

Proè?

Pøedevším je nutno akci pøesnì naèasovat – aby to na nìj pøišlo právì tam. Proto ho vedu na vodítku, a i tak se dvakrát chystal u¾ u¾, nemaje mo¾nost odbìhnout stranou.
„Fuj, tady ne!“ pokáral jsem ho. Podíval se nechápavì, co ho najednou citýruju, kdy¾ je to vyzkoušené a funguje to spolehlivì, najmì pak od doby, kdy pøešel na granule.

Koneènì jsme se ocitli u ohrádky. Postrèil jsem ho dovnitø, odepnul vodítko a dùraznì naøídil:
„Tady se vykaï!“ Stál a nejistì se rozhlí¾el.
„Tak dìlej, no,“ pobízel jsem ho. Nic. Lelkoval. ®lutý neposkvrnìný písek ho nemotivoval. Jen uprostøed le¾el jediný exponát – pod rù¾ovým kapesníkem.

Strnul jsem. Byl to dùsledek èísi krajní nouze, nebo nìjaké zoufalé panièce nezbylo ne¾ jít svému miláèkovi pøíkladem?
Trochu mírnìji jsem opakoval: „Tak to zkus.“ Marnì. Stál tam jak exot v mané¾i, co zapomnìl svoje cirkusové èíslo.
„Nedá se nic dìlat, poèkáme si,“ øekl jsem výhru¾nì a sedl si na latì. Dlouho jsem nesedìl, tlaèily. Starostlivì na mì civìl a pøešlapoval.
„Tak jdem,“ øekl jsem rezignovanì a mnul si pozadí. Š»astnì zahrabal, vybìhl a oèuchal ohrádku. Asi se nìèím inspiroval, proto¾e se k mému ú¾asu typicky nahrbil – a udìlal to… jen¾e vnì, ne uvnitø! Chvíli jsem váhal, jak se zachovat. Pochválit? Za co? Ulomil jsem tedy klacek, „TO“ na nìj napíchl a spustil do písku v ohrádce.
„Koukni, kam to patøí.“ Loupl po mnì oèima: no bó¾e, to je cirátù s hovínkem – ty taky chodíš kadit za plot? – otoèil se a kráèel pryè. Kroutil pøitom zadkem, a¾ mu ocas poskakoval – to pacholek dìlá, kdy¾ mì nebere.

Stránky.

„Nemysli si, ¾e tohle je konec,“ vypálil jsem za ním.

Chodíme a    zkoušíme. V kapse nosím odmotaný kus toale»áku – co kdyby pøíklady pøece jen táhly?

Epilog
Jak najednou se ty hajzlíky objevily, tak náhle zase zmizely. Mo¾ná byly postaveny naèerno, pøíslušné radnici nebyla vèas pøedlo¾ena projektová dokumentace a chybìlo i dobrozdání mìstské veterinární komise o jejich vhodnosti s ohledem na psí psychiku. Na tu lidskou zase patrnì negativnì pùsobí plastové kadikoše na psí – ehm – i ty zejí prázdnotou.
Po svém to vyøešil Derik – je u¾ v psím nebi. A jak tam lítá – ví Bùh a trochu já.
 
František Èadský
* * *
Fotokolá¾ © Marie Zieglerová
Z knihy Václava ®idka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!” 
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
®ivot na psí kní¾ku (Václav ®idek)
Vildóóó k noze! (Václav ®idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštìní èlovìka (Jaroslav Vlach)
Mùj pes má rád drobeèky…(Vlastimil Brodský)
Proè nìkteøí dvouno¾ci ¾ijí na psí kní¾ku? ! (Václav ®idek)
Jak si psi ochoèili lidi (Jaroslav Kovaøíèek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louèení se psem (Jaroslav Kovaøíèek)
Mùj ¾ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mìla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a koleèkáøi (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nìj, patrnì má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slu¾bách èertíka Bertíka (Zdenìk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaèenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Bo¾enka (Soòa Èervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav ®idek)
Nuda?... aneb Chlapeèek a jeho štìteèek (Václav ®idek)
Objevilo se štìnì (Marta Kubišová)
Mají netopýøi psí duši? (Kvìta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobøí rodáci (Vojtìch Jasný)
Jen rolnièka cinkla a on tam stál...(Marina Hu¾várová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Par»ák (Milan Dibïák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méïa Béïa (Eva Støí¾ovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jiøí Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav ®idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav ®idek)
Tak to je pìkná sviòárna! (Václav ®idek)
Moji milí Lupinové (Ondøej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel Èadský)

* * *

Objednávka v hotelu
 


Majitel psa napsal majiteli hotelu: 
"Vá¾ený pane, rád bych se ve Vašem hotelu ubytoval se 
svým psem. Je slušnì vychovaný, neštìká a nepøidìlá 
obsluze ¾ádnou práci." 
 
Majitel hotelu odpovìdìl:  
"Vá¾ený pane, svùj hotel provozuji u¾ 25 let. Za celou tu 
dobu mi ¾ádný pes  neukradl ruèník, osušku, ¾upan, 
toaletní papír ani pøíbor èi obraz na zdi. 
  
Ani jednou jsem kvùli psovi nemusel uprostøed noci
volat policii nebo záchranku, proto¾e se opil a ublí¾il sobì nebo
komukoliv jinému. Ani jednou jsme kvùli psovi nemuseli malovat
pokoj, proto¾e by ho pozvracel. 
Váš pes je tedy v mém hotelu vítán.
A pokud se za Vás zaruèí, mù¾ete pøijet s ním." 
 
***
Fotografie psa © Michael Zidek


Komentáøe
Poslední komentáø: 23.10.2017  18:11
 Datum
Jméno
Téma
 23.10.  18:11 Von
 23.10.  13:17 Vesuvjana díky
 23.10.  09:23 Ferbl.
 23.10.  06:18 Bobo :-)))
 23.10.  06:15 Kamila