SeniorTip

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Dobročinnost za pětku

Muž stojí na zastávce autobusu. Ač přišel na zastávku první, už dávno to tak nevypadá. Přibývající, hlavně ti mladí, si stoupají dopředu. Když přijede autobus, ve kterém zbývá očividně pár míst na sezení, všichni se začnou tlačit do chumlu. Nikdo nechce v autobuse stát.

Když dav několikrát do muže strčí, rozmrzele ustoupí. Trpělivě čeká. Nebude se s nikým hádat.

Na poslední chvíli přiběhne desetiletý klučina. Vytahuje peníze – pak to cinkne, jak se desetikoruna dotkne silnice. Muž i kluk sledují, jak se mu kutálí pod kola. Kluk prohrabává kapsy, rudne ve tváři a pak se vrhne pod kola autobusu, snaží se peníz vytáhnout. (Dav se pomalu souká do autobusu, znatelně ubývá.)

Muž sleduje chlapce. Zvládne to? Dosáhne na minci? Kluk se snaží minci podkopnout. (Fronta se zúžila na poslední dva lidi.) Chlapec konečně penízek rozkutálí – jenže ten se valí rovnou do kanálu – šups, je tam. Chlapec bezradně couvá. Prohrabává kapsy a oči se mu zalévají slzami.

Muž se zeptá. „Ty už nemáš peníze, viď?“ To je zbytečná otázka, spíš společenská konzervaze, než zjištění údaje, samozřejmě že chlapec peníze nemá. Muž mu dá svojí desetikorunu. „Na, vem si to.“

Chlapec šťastně poděkuje. „Děkuju. Já bych pak neměl zase na cestu zpátky.“ Jak v omámení smyslů nastupuje do autobusu. Muž také. Nadnáší ho pocit uspokojení, pomohl v nouzi, usnadnil jednomu človíčku jednu životní situaci. Dalo by se říci drobnost, přesto se sám pro sebe usmívá nad jejím vnitřním obohacením. Nakonec oč lépe je na tom on než klučina, který jen tak zadarmo získal peníze. Cítí se naprosto báječně, ač ochuzený o deset korun, stojící v plném autobuse nad skupinou sedících lidí, kteří prostě jen jedou do práce.

Renata Šindelářová

* * *
Zobrazit všechny články autorky