Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

„S tím Švandrlíkem musí bejt švanda!“  

Pøíbìhy z knihy Václava ®idka a Blanky Kubešové
 „Kolja…to neznáte mého psa!“ 

 
 
„S tím Švandrlíkem musí bejt švanda!“ zabruèel si jakoby pro sebe Kolja, kdy¾ jsem mu doèetl pøíbìh z Chodova.

Taky ¾e je! V¾dy» jeho nejlepší pøátelé mu jinak neøeknou ne¾ Švanda!“ potvrdil jsem.

„Tak¾e se Švandou je švanda a se Švandrlíkem sranda,“ huhlal si mùj pes do deky, ve které byl zachumlaný tak, ¾e mu koukal jen èenich.

„Co budeš dìlat, a¾ zaène opravdu mrznout?“ pomyslel jsem si a èekal, co z nìj zase moudrého vypadne.

„Ten nejtlustìjší pes ve støední Evropì je jeho?“ zamruèel zase Kolja.

„Ne, ten patøí jeho pøítelkyni Jarmile Rù¾ièkové. A proè se ptáš? Chceš snad zaútoèit na jeho první místo?“ odkryl jsem Koljovu slabinu.


 

„Jen se podívej do zrcadla, jak vypadáš. Mìl bys s tím skuteènì zaèít nìco dìlat a trochu se pøibrzdit. Panièka ti odmìøuje a poèítá kalorie, ale ty si v¾dycky tajnì jídelníèek nìèím vylepšíš! V¾dy» ty ses nauèil i ¾ebrat! A mám pocit, ¾e nedìláš celý den nic jiného, ne¾ myslíš na ¾rádlo!“
Trochu jsem mo¾ná Koljovi køivdil. Prodìlal krátce po sobì nìkolik narkóz, a to by snad potom snìdl všechno. Dost mo¾ná to jeho organismus potøeboval. Poka¾dé nás doktor strejda Mech dùraznì upozornil, ¾e 24 hodin pøed operací a 24 hodin po ní nesmí pes dostat nic k jídlu. Ale to neznal Kolju! Ani se neptejte, co se mu našlo v ¾aludku pøi pøedposledním chirurgickém zákroku!

„Jak jste mu mohli dát houby, tak nestravitelnou a tì¾kou potravu!“ oboøil se na nás veterináø.

Dodnes nevím, zda nám skuteènì uvìøil, ¾e si Kolja sám musel nìkde v køoví takhle pøilepšit. To mu zùstalo dodnes – vylepšuje si jídelníèek, kde se jen dá, takový má strach, ¾e by se ze dne na den ocitl na dietì.

„To s tím Švandou je fakt poøád taková švanda?“ zaèal Kolja, jako by chtìl zamluvit Tu svoji roze¾ranost.

„To víš, ¾e jo, a to ještì není nic proti tomu, kdy¾ zaène psát. To se pak lidi válejí smíchy! Napsal u¾ skoro na osmdesát románù!“

„A taky o psech?“ vybafl na mì Kolja plný zájmu.

 „Hm, to jsi mì trochu dobìh. Vím jen, ¾e jedna z tìch knih se jmenuje „Pozor! Zlý pavouk!“, ale píše se v ní i o psech.“

 „A to jsou pøíbìhy opravdový? Proto¾e na tohle já jsem prevít, a kdy¾ si lidi o nás jen tak nìco navymejšlej, tak to já hned poznám!“ vyhrabal se Kolja zpod deky. Krátce ještì uva¾oval, ale pak zaškemral: „Pøeèti mi nìco z tý jeho kní¾ky, jó?! Kdy¾ jde o nás krajany, tak to strašnì rád poslouchám.“

Ještì chvíli jsem Kolju napínal, ale kdy¾ mi slíbil, ¾e mi pøestane ujídat svaèinu, tak jsem mu pøeèetl ještì jednu Švandovu povídku. A ta urèitì opravdová je, proto¾e není mo¾né, aby si nìkdo nìco takového vymyslel!

 
* * *


Nemìl nárok

Pavelka u¾ dohasínal, o tom nemohlo být pochyb. Jeho potøeby byly zcela minimální a nejevil zájem o komunikaci s nejbli¾šími. Pøesto zcela neèekanì o¾il a upøel zrak na man¾elku, která trpìlivì postávala u nemocnièní postele.

„Maøenko,“ vymáèkl ze sebe s potí¾emi, „víš, na co jsem dostal chu»? Na tvoje bo¾ské lívance!“

„Zítra ti je pøinesu,“ slíbila, "anebo víš co? Skoèím teï domù a za dvì hodinky ti je pøinesu. Do té doby to urèitì doká¾u! Co¾ kdybys na nì zítra u¾ nemìl chu»?“

Pavelková tedy bì¾ela domù. Bylo to pìšky pøes dvacet minut. Trochu se zadýchala, ale cítila se fit. Pøedstava, ¾e ještì mù¾e man¾elovi nìèím udìlat radost, ji potìšila. Na schodech se ji pokoušela zdr¾et  zvìdavá sousedka, která se zøejmì nemohla doèkat, a¾ Pavelka umøe. Strašnì ráda roznášela neblahé zvìsti. Také jí bylo divné, ¾e se Pavelková vrací z nemocnice tak brzy.

„Nìco se stalo?“ divila se. „Pán u¾ je v agonii?“

„Není v agonii,“ odmítla její domnìnku Pavelková, „ale tou¾í po lívancích s borùvkami, sypaných tvarohem. Musím je rychle udìlat!“

Zmizela za dveømi svého bytu a nechala sousedku udivenì kroutit hlavou. Bylo na èase dát se do práce.

„Snad tu mám vše, co potøebuji,“ rozhlí¾ela se Pavelková. Ale nemìla. Chybìl tvaroh.

Pavelková si ulevila nespisovným slovem s pøedlo¾kou a bì¾ela do obchodu. Šlo o pomìrnì malé zdr¾ení, ale ani to ji nepotìšilo.

Vrátila se trochu rozhozená, ale pøipravená splnit svùj úkol. Dala se do práce.

Kdy¾ byla hotova, naskládala lívance do misky a peèlivì je ozdobila. Pak je pokryla bílým šátkem a vydala se zpìt do nemocnice.

Pøibli¾nì v polovinì cesty se pøihodila ta nepøíjemná vìc. Proti ní vybìhl pes, zøejmì køí¾enec vlèáka s bùhvíèím. Nemìl pána ani košík a vypadal dost zuøivì. Pavelková se toulavých psù bála, a zvíøe takovou vìc dovede vycítit. Pes se na vylekanou ¾enu vrhl a vyrazil jí misku z ruky. Lívance se ocitly na chodníku a psa zaujaly víc ne¾ jeèící dáma. S chutí si na nich zaèal pochutnávat a bylo zøejmé, ¾e je poøádnì hladový. Zato jeho agresivita vùèi Pavelkové zcela pominula.

„Co teï?“ øekla si neš»astnice. „Doká¾u udìlat nové lívance a odnést je vèas do nemocnice?“

V ka¾dém pøípadì se o to pokusila. Vrátila se domù, jak nejrychleji mohla, a znovu se pustila do díla.

Koneènì bylo vše hotovo. Lívance zaujaly svoje místo v misce a Pavelková opìt vyrazila z bytu. Tentokráte radìji poèkala na autobus, do kterého nastoupila a misku s lívanci støe¾ila jako oko v hlavì. Také s nimi dojela bez nehody a¾ do nemocnice. Samozøejmì mìla urèité zpo¾dìní, nebylo však velké. Hlavnì, ¾e udìlá man¾elovi radost!

Bohu¾el to nevyšlo. Pavelka ještì le¾el na posteli, ale u¾ nedýchal. Neš»astník musel odejít na Vìènost bez lívancù.

Pavelková se zoufale rozeštkala. Jednak proto, ¾e mìla Pavelku stále ještì ráda, a za druhé si uvìdomila, ¾e teï zùstane úplnì sama.

Stála na chodbì s miskou lívancù v ruce a posmrkávala, kdy¾ se k ní pøitoèil malý bìlovlasý dìda. „Pøinesla jste mu lívance, co?“ zeptal se zbyteènì. „A¾ do chvíle, kdy naposledy vydechl, na nì èekal. Vùbec nepochyboval, ¾e je pøinesete!“

Pavelková se znovu rozbreèela a obviòovala se za své zpo¾dìní. Ale dìda mávl rukou.

„Nic si nevyèítejte,“ poradil ji, „proto¾e ka¾dý má svùj osud napsán ve velké tlusté knize. Tam je napsáno úplnì všecko. I to, co ka¾dý z nás v ¾ivotì snìdl a na další nemìl nárok!“

Pavelkové se to jevilo jako dost praštìné, ale nevznesla námitku. Místo ní øekla: „Vy ale  nárok máte! Tak si ty lívance snìzte!“

„Kdepak!“ zavrtìl hlavou dìda. „Já na sladkosti nejsem. Takhle peèená kachna – to by bylo!“

A dost smutnì se odšoural zpátky na pokoj. Patrnì si nebyl jist, má-li ještì na peèenou kachnu nárok.
Pavelková se loudala k domovu, kdy¾ opìt spatøila psa. Køí¾ence vlèáka s bùhvíèím. Tého¾, který ji vyrazil z ruky lívance a pak je s chutí se¾ral. Nyní u¾ nevypadal tak divoce. Naopak. Blí¾il se k Pavelkové témìø láskyplnì a vrtìl ocasem. Pøátelsky zakòuèel a sna¾il se olíznout jí ruku.

Nevìdìla, co má dìlat, a tak mu hodila lívanec. Chytil ho ve vzduchu a spolkl. Pak se do¾adoval pøídavku. „No dobrá,“ øekla po krátkém zaváhání, „kdy¾ je nechtìl ten mlsný dìdek, dám je tobì. Jsi pìkný hubeòour!“

Pak se vydala k domovu, ale u¾ nešla sama. Pes se loudal za ní a sna¾il se na sebe upozornit. Chtìl se se smutnou vdovou spøátelit za ka¾dou cenu. Neodhánìla ho. Jako by tušila, ¾e trpí samotou právì tak jako ona.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se zbyteènì. „Takový pìkný pes se musí pøece nìjak jmenovat.“

Ale vlèák, zkøí¾ený s bùhvíèím, si na jména nepotrpìl. Ka¾dá rodina, u které trávil èást svého psího ¾ivota, ho nazývala jinak.

Nakonec ho stejnì v¾dycky vyhodili a nechali ho na ulici.

Pavelková pochopila. „Kdy¾ umøel Ruda,“ øekla, „nechám si tebe! Máte nìco spoleèného. Ruda se taky mohl utlouct po lívancích. Škoda, ¾e u¾ nemá nárok! Ale ty ho jistì zastaneš!“ Pes souhlasnì zaštìkal a pøidal se k vdovì, která v té chvíli zapomnìla plakat. Oba vìdìli, ¾e se právì našli a ¾e se potøebují.

„Dost mo¾ná,“ napadlo Pavelkovou, „¾e to zaøídil Ruda. Kdy¾ mu došlo, ¾e nemá nárok. Pochopil i to, ¾e nedovedu být sama. Teï sedí v nebi a schvaluje mi to.“

Nebo¾tík se ovšem k tomu nemohl vyjádøit.

Související èlánek: Vzpomínka na Neru...
 
Miloslav Švandrlík
***
Všechny èlánky
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
Vildóóó k noze! (Václav ®idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštìní èlovìka (Jaroslav Vlach)
Mùj pes má rád drobeèky…(Vlastimil Brodský)
Proè nìkteøí dvouno¾ci ¾ijí na psí kní¾ku? ! (Václav ®idek)
Jak si psi ochoèili lidi (Jaroslav Kovaøíèek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louèení se psem (Jaroslav Kovaøíèek)
Mùj ¾ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mìla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a koleèkáøi (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nìj, patrnì má blechy! (Pavlína Filipovská)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaèenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Bo¾enka (Soòa Èervená)


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.05.2016  10:19
 Datum
Jméno
Téma
 29.05.  10:19 LenkaP
 29.05.  09:38 ferbl