Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Byl jednou jeden mezek, poøád se jenom døel, nosil tì¾ké náklady po rovinì i do kopeèka a v hlavì se mu honily všelijaké myšlenky. Dumal nad tím, proè není tak vysoký a štíhlý jako jeho bratránek kùò, to by bylo lepší, nosil by na høbetì jenom lehké sedlo a v nìm tøeba nìjakou pìknou nohatou dívèinu, co by ho hladila po krku a dávala mu kostky cukru, zatímco teï na nìho poøád køièí jakýsi neoholený a špinavý chlap.
V jedné èínské provincii vysoko v horách v bambusovém pralese ¾il zvláštní medvídek. Mìl èernou vestièku a èerné kalhotky, to aby se neumazal, kdy¾ se toulal po dešti mezi bambusovými stvoly, a na svìt se koukal oèima èernýma jako dva èertíci. Dlouho si tak lebedil sám, pomalouèku u¾diboval nejš»avnatìjší výhonky a ani ho nenapadlo, ¾e by mu mìlo být smutno.
mu dobøe, ¾e se ho ryby bojí a utíkají se pøed ním schovat, aby si na nich nesmlsnul. ®ralok mìl k mlsání daleko, pøece nebude zbyteènì tloustnout, to by mu pak nebyly vidìt vypracované svaly… co zaplatil ve fitnes centru, to se nedá ani spoèítat, kdepak mlsky, jen základní strava a hele, támhle se hýbá nìco zajímavého, to jsem tady ještì nevidìl. A proto¾e byl právì èas k obìdu, zakousl se do kusu masa, jen si nevšiml, ¾e visí na poøádném háku a vylomil si pár zubù.
Není moøe jako moøe, tohle mìlo barvu jako šmolka, kterou dávala maminka do máchání, aby mìla co nejbìlejší prádlo. I kdy¾ se nad ním klenula azurová obloha, bylo smutné, proto¾e na jednom jeho malièkém ostrùvku kromì písku a trochy trávy nerostl vùbec ¾ádný strom. No øeknìte, co je to za ostrùvek beze stromu, pod který by se mohl schovat tøeba vousatý troseèník, kdyby sem náhodou doplaval?!