Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O „pøekvápko“ není nikdy nouze


Nemohu si pomoci, ale stále se dopouštím pro man¾ela nìjakých neoèekávaných pøekvapení. Ne vùbec takových, na která by tøeba i rád èekal, ale právì bohu¾el docela jiná. Taková, která ho v¾dy rozladí, ale jsem prostì jak ten škorpion z Ezopovy bajky.


Máme opravdu štìstí, máme pøátele, s kterými jsme stále v kontaktu, to je man¾elova radost a také moje, navíc ale já mám jakousi nutnou potøebu, hovoøit s lidmi, které neznám, které tøeba potkávám v nákupních støediscích. Staèí úsmìv za úsmìv a musím prohodit alespoò nìkolik slov. Man¾el se v¾dycky rychle vzdaluje – podívejte na tu moji man¾elku, zase nìkoho obtì¾uje.


Nedávno jsme šli opìt k nìjakému lékaøi, já se plou¾ím pomalu a man¾el šel trochu napøed, chtìl se pøesvìdèit, ¾e jdeme na správnou adresu.


Na lavièce u zastávky autobusu sedìly ètyøi dívky, tak poèítám 15-16 let. Bylo ten den opravdu velmi chladno, tøi dívky byly jak¾ tak¾ obleèené, ale jedna mìla jenom blùzu s krátkými rukávy.


Zastavila jsem se u nich:
Dìvèata vám musí být zima, zvláštì tobì – otoèila jsem se na tu v té blùze.
Co nastane nyní ? Dìvèata v tomto vìku, se jen ušklíbnou, nebo se mnì vysmìjí ?
Ne.
Ony se s tou starou babkou daly do øeèi.
A hezky povídaly, ¾e tu zimu pøe¾ijí, ¾e je to dobré, a ¾e je milé, ¾e mám o nì starost. Povídaly bychom asi ještì dál, ale man¾el ji¾ dával najevo, ¾e bych si mìla pospíšit.
Moc mì potìšilo, ¾e tìm dìvèatùm stálo zato si se mnou povídat. Takové krásné mládí.


Tak taková pøekvapení já tedy na man¾ela pøipravuji ale jedno z nich, ji¾ pøed dosti lety, kdy¾ jsme ještì létaly s Èeskoslovenskými Aerolinkami, ho musím øíci naprosto šokovalo, ale naštìstí to pøe¾il.


Letìli jsme tehdy pøes Kuala Lumpur, tam bylo mezipøistání. Posedìli jsme v tranzitu a potom zpìt do letadla.


U kontroly se objevilo nìco velmi neèekaného. ®e tam všichni, ¾eny i mu¾i byli velice ozbrojení, to jsme museli pøijmout a pravdìpodobnì jsme to svým zpùsobem také chápali. Ale udivili nás dva jakési stany, kterými jsme museli projít na osobní kontrolu. Jeden byl toti¾ jen pro ¾eny a druhý pro mu¾e. Tu opatrnost jsme opìt všichni pochopili, ale rozhodnì ne ji¾ to hrubé chování k nám cestujícím. Bez vysvìtlení velice striktnì a stroze rozdìlovali man¾elské páry do tìch dvou „stanù“ a opravdu s námi jednali jak s velmi podezøelými lidmi a ne jako s normálními cestujícími.
Zpùsob jejich chování vùèi nám mne najednou pøivedl na „šílenou“ myšlenku .
Kdy¾ u nich normálnì ¾ena bez mu¾e nikam jít nemù¾e, já vám to tedy pøedvedu.
Tak kdy¾ pøišla øada na nás, zoufalou silou jsem se chytila man¾ela a zaèala jsem hystericky køièet: „Já nikam bez mého man¾ela nepùjdu, já bez nìj nikam nepùjdu, já se ho nepustím!“
Man¾el mì nezradil, pøidr¾oval mì a jenom nevìøícnì koukal.


Oni se chvilku na nás dívali, radili se a potom nás oba prohlédli v jednom stanu dohromady.


Man¾el to tedy pøe¾il, já jsem doufala, ¾e získám „Oskara“, ale nestalo se tak.
Pevnì doufám, ¾e takovéto pøekvapení man¾elovi ji¾ nikdy nebudu muset pøedvádìt.


Jana Reichová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 11.09.2015  08:33
 Datum
Jméno
Téma
 11.09.  08:33 Von
 11.09.  08:18 kusan