Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Xenie,
zítra René.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ruce

 

Nedávno jsem èetla èlánek, jak se døíve, v dobì našeho dìtství, ¾ilo na vesnici. Autorka zøejmì vzpomínala na své mládí a vzpomínky na mládí jsou podmalovávány rù¾ovou barvou. Popisovala, jak bylo krásné, kdy¾ babièka prala v neckách na valše prádlo a pøi tom si zpívala. Moje maminka také prala v neckách na valše prádlo. Ale nikdy si pøi tom nezpívala. Kdy¾ se toti¾ rozhodla prát prádlo, musela si zatopit v kamnech, postavit na nì velké hrnce vody a pøivést ji k varu. Do rozeschlých necek asi nejdøív nalila studenou vodu, aby se zatáhly, a potom tam musela nanosit ty tì¾ké hrnce vaøící vody. Špinavou košili musela nejdøív namoèit, pojezdit kostkou mýdla s jelenem a pak ji drbala na valše. Kdy¾ pøišel na øadu povlak z postele, posunovala ho po kousku na stranu a ka¾dý dílek musela vydrbat. Vyprané prádlo naskládala na umyvadlo a poté ho v další vodì máchala. Netuším, v kolika vodách ho máchala, proto¾e jsme u baráku ¾ádný potok, kde by tak èinila, nemìli. Potom ho odnesla na zahradu, kde mezi dva stromy natáhla šòùry a tam se prádlo sušilo. Pamatuji, ¾e nìkdy se pøetrhla šòùra a prádlo pláclo na zem. Asi se sama od sebe nepøetrhla, postarala se o to koza èi jiná pøíèina.


A kdy¾ maminka takhle spokojená s prádlem odcházela ze zahrady, mìla za sebou vstávání se slepicemi, nanošení døeva, zatopení v kamnech, podojení nìkolika krav, pøipravení mléka a odevzdání na povinnou dodávku do sbìrny, nakrmení prasat, slepic, uvaøení melty dìtem k snídani, ne¾ pùjdou do školy. Kdy¾ zhltla hrnek kávy s nadrobeným chlebem, u¾ tahala na plotnu hrnce s vodou na prádlo.


Potom, co povìsila prádlo, musela mít vymyšlené, co bude k obìdu. Mezitím tatínek oral èi rozhazoval hnùj na poli a dvì mladší sestry se nìkde popelily se slepicemi.


Na poledne musel být uvaøený obìd. Hospodáø pøijede z pole hladový, starší dìti se vrátí ze školy a všichni se sesednou kolem stolu. U¾ si nepamatuji, zdali maminka dojila krávy pøed obìdem nebo po obìdì a taky musela pøipravit a nalít šlichtu prasatùm a jestli došlo i na ostatní havì», nevím.

 


A to bylo samozøejmì k obìdu jídlo bezmasé, tøeba škubánky, šišky s mákem nebo nìco takového jalového, jak se tenkrát øíkalo. Kdyby bylo nìco od masa, tak by maminka musela to ptáèe chytit, podøíznout, opaøit, oškubat, vykuchat a strèit na pekáè. To nebylo pøinést a vybalit balíèek z obchodu. Po obìdì zase proces mytí nádobí v chladnoucí mastné vodì. Neexistoval ¾ádný jar èi podobné vymo¾eniny. Kdy¾ maminka zrovna neprala, pekla v pekárnì chleba, ryla a plela zahrádku, a co já vím ještì. ®e by mì vedla k uèení nebo mnì koupila kní¾ku, to si nepamatuji. Zato jsem musela ka¾dou sobotu drbat prkennou podlahu, jeliko¾ se pøezouvání bot z chléva a z marastu na dvorku nenosilo.


Odpoledne mìla maminka mo¾nost jít na pole. Nìkdy to nebyla mo¾nost, ale nutnost. A kde bylo ¾ehlení, zašívání a ostatní práce v domácnosti. Veèer zase stejná kalvárie s dojením, odevzdáváním mléka a krmením zvíøectva. Veèeøe se obvykle nevaøila, ka¾dý si vzal, co našel. Já jsem milovala chleba se sádlem a s cibulí. Kdy¾ byly dodávky, nic moc doma nezbylo. Svaèinu jsem do školy nenosila, nìkdy jsem chytla jen krajíc chleba a jablko nebo hrst švestek. Nìjaké pitíèko, to vùbec neexistovalo. K tomu úèelu byl vodovod. Tak takovýhle denní rozvrh byl pro rodinu v hospodáøství vèetnì sobot a nedìlí. A to ještì církev svatá vy¾adovala nedìlní úèast na modlitbách, i kdy¾ byl kostel kdovíjak daleko. Nebylo divu, ¾e maminka takový kolotoè nevydr¾ela fyzicky, onemocnìla se srdcem a brzy umøela.


A nikdy za celý ¾ivot jsem neslyšela, ¾e by si maminka u nìjaké práce zpívala. Proto se domnívám, kdo píše o poetické práci v hospodáøství, ¾e vzpomíná jenom na své dìtství.


A vidìli jste nìkdy ruce takových lidí, kteøí pracovali v hospodáøství? O kterých rukou na obrázku byste øekli, ¾e patøily vaší mamince.

 

 

Marta Urbanová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.06.2015  00:17
 Datum
Jméno
Téma
 21.06.  00:17 Ludìk
 20.06.  06:07 Bobo :-)))
 19.06.  12:41 Ferbl
 19.06.  10:48 Von
 19.06.  10:42 Blanka K.