Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Podivní tvorové z jiného svìta (6)


Tesaøík nigerijský


Renomovaní entomologové by se jistì podivili, jak jsem pøišel na tesaøíka nigerijského, kdy¾ ¾ádný takový jim není znám. Proto se rovnou pøiznám, ¾e jsem si ho vymyslel. Tedy ne toho brouka, ale jeho jméno, a to èistì z nouze, proto¾e jeho skuteèné ani vìdecké jméno mi nebylo a dodnes není známo.


Moje práce v PZO Strojexport mne nìkolikrát zavedla do africké Nigérie, kde slovenská firma IGHP hloubila vodní studny. Kanceláø naší èesko-nigerijské spoleènosti byla ve mìstì Kaduna, ale vrtaøské týmy pracovaly na rùzných místech tohoto rozlehlého státu. Jedním z nich byla i skupina pracovníkù ze ®iliny, která v dobì, o ní¾ se zmiòuji, vrtala nìkolik studní na severu zemì u mìsteèka Katsina, pøi hranici se sousedním Nigerem.


Práce tam nepostupovaly uspokojivým tempem a smluvní partner, místní municipalita, se do¾adoval urychlené nápravy. Je tøeba øíci, ¾e pøíèiny zpo¾dìní oproti èasovému harmonogramu byly jen velmi zøídka na naší stranì. Vìtšinou šlo o byrokratické pøeká¾ky ze strany místních úøadù, korupci, nebo nekázeò domorodých pomocných sil.


Jednou, bylo to krátce po mém pøíletu do Nigérie, došlo u jedné z vrtných souprav k vá¾né poruše pohonu vrtné tyèe a bylo nutno urychlenì obstarat pøíslušný náhradní díl. Soupravy byly západonìmeckého pùvodu a výrobce nemìl v Nigérii ¾ádnou afilaci, ani agenta a u¾ vùbec ne nìjaký sklad. Spojil jsem se tedy dálnopisnì s továrnou ve Stuttgartu a poslal pøíslušnou objednávku. Ji¾ druhý den jsem obdr¾el oznámení, ¾e firma odesílá po¾adovanou souèást nejbli¾ším leteckým spojem Lufthansy s destinací letištì Kano.


Aby èasová výhoda této bleskové reakce dodavatelské spoleènosti nebyla promarnìna, rozhodl jsem se vyzvednout zásilku osobnì a ihned ji odvézt na pracovištì. Den pøed avizovaným pøíletem zásilky jsem odjel do Kana, které le¾í naštìstí asi na polovièní cestì do Katsiny, pøespal v hotelu a druhý den pøevzal na letišti padesátikilovou bednu. Ten obøad mne stál dvì hodiny èekání, hodinu vyjednávání, deset minut vyplacení úplatkù dvìma celníkùm a jednomu skladníkovi, a deset vteøin k nastartování Peugeota a odjezdu. Na tamìjší pomìry podivuhodnì krátkou dobu!


Po dvousetkilometrové cestì jsem zaprášený, unavený a ¾íznivý dorazil k cíli své cesty, š»astný, ¾e se vše povedlo a práce mohou pokraèovat. Veèer jsme ten úspìch spoleènì oslavili a nazítøí, hned po snídani, jsem vyrazil na zpáteèní cestu. Proto¾e tamìjší regionální komunikace vypadaly v té dobì jako nìkde v Rusku, nemohl jsem místy jet ani dvacítkou, abych neznièil péra a tlumièe zánovního firemního Peugeota.


Cesta sice nevede ¾ádným zajímavým krajem, je to vìtšinou jen suchá nebo travnatá rovina s bušem a obèas s nìjakou skálou na obzoru, ale co mne ohromovalo, byly obrovské a skoro bezlisté baobaby, stromy s kmeny o prùmìru a¾ pùl druhého metru. Bylo to poprvé, kdy jsem tyto obry vidìl, a tak mi to nedalo a u jednoho jsem zastavil. Kromì jeho mohutnosti mne zaujaly i podivné vejèité plody visící na asi pùlmetrových stopkách a tu mne pojala touha, jeden z nich získat, usušit a pøivézt si ho domù jako suvenýr. Od nápadu k realizaci však byla cesta daleká, a jak to vypadalo i nereálná, proto¾e nejni¾ší z nich byl nejménì ètyøi metry nad zemí. U¾ jsem se smíøil s tím, ¾e se mi nepodaøí ¾ádný ukoøistit, kdy¾ jsem si všiml, ¾e pøi pravé stranì mohutného pnì le¾í na zemi, vedle široké pukliny v kùøe stromu, jedno to „vejce“ i s tím jeho ocáskem. Je staré a vyschlé, ale pøece se k nìmu zvìdavì sehnu. V tom okam¾iku ale strnu a nevìøícnì hledím do mezery pod odchlípnutou kùrou. Je tam klubko nejménì dvaceti páøících se blankytnì modrých tesaøíkù alpských (které jsem nikdy ¾ivé nevidìl ale znal jen z kní¾ky „Naši brouci“). Kde se tu v Africe, u èerta, berou? Dívám se pozornìji a skuteènì jsou to oni. Modré krovky s šesti èernými skvrnami a tykadly témìø dvakrát delšími ne¾ jejich tìlo. Jediný rozdíl je v jejich velikosti. Ti alpští mìøí podle údajù v kní¾ce nejvýše nìco pøes tøi centimetry, zatímco tihle jsou mnohem vìtší. Nemám je, bohu¾el, èím zmìøit, ale do pìti nebudou mít jistì daleko.


Bì¾ím k vozu, vyprázdním plechovou krabièku od mentolových bonbonù a vracím se tomu klubku kolektivního sexu, rozhodnut vzít jednoho z jeho úèastníkù domù a tam ho vypreparovat. Pomocí kousku suchého stébla jakési traviny se mi podaøilo jeden exempláø oddìlit a uzavøít do plechovky.


Sice bez plodu baobabu ale zato s pestøejší a vzácnìjší koøistí jsem, skoro u¾ za tmy, dojel š»astnì do Kaduny. Po veèeøi, dobré skopové peèínce, kterou mi náš kuchaø spolu s mísou míchaného ovocného salátu z papaje, manga a banánù urychlenì pøipravil, jsem ještì vypil s naším úèetním nìco na noc, zalehl pod moskytiéru a spokojenì usnul.


Druhý den jsem brouka usmrtil v lahvièce s vatou nasycenou ginem (¾ádný metylalkohol jsem nemìl), vypnul na korkovou destièku a èekal, a¾ vyschne. A opravdu vyschl, jen¾e tak, ¾e zcela ztratil tvar. Mìl jsem ho, jak mi pozdìji vytknul jeden amatérský entomolog, zbavit vnitøností a vycpat vatou, co¾ je prý u vìtších exempláøù nutnost - jsou pøíliš objemné a buï je napadne hniloba, nebo sice vyschnou, ale tìlo se zcela zdeformuje. A co jsem s ním udìlal? Nu co, vyhodil a slíbil si, ¾e u¾ se o nìco podobného nebudu nikdy pokoušet.


Domù jsem se po nìkolika týdnech vracel sice bez baobabového plodu a bez tesaøíka, ale š»astný, ¾e se mi podaøilo zkrátit pøerušení vrtù a zabránit finanèní ztrátì, a nadšen, ¾e jsem poznal ten obrovský exempláø pøíbuzného našich evropských modrokrovcù v tak daleké zemi. Jen mne mrzí, ¾e dodnes nevím, jak jsem ho mìl vlastnì správnì pojmenovat. Poradíte mi, entomologové?


Ludìk «opka

* * *
Ilustrace © Aleš B
öhm

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 08.05.2015  21:46
 Datum
Jméno
Téma
 08.05.  21:46 Ludìk
 06.05.  06:11 Bobo pro Vona
 05.05.  08:10 Von Pro Bobo
 05.05.  05:30 Bobo pro Vona
 04.05.  18:12 Von
 04.05.  14:36 Blanka K.
 03.05.  06:46 Bobo :-)))