Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na problém - Být dobrým hostitelem...


"Host je klenot na podušce pohostinnosti!",

 

øekl Nero Wolfe, jeden z mých oblíbených detektivù. Kdo se s ním zná, chápe, ¾e pøi tom pravdìpodobnì u¾diboval stehýnka tetøevích kohoutkù, krmených borùvkami, které umìl tak bájeènì upéct jeho kuchaø, Fritz Brenner.
Slované jsou kmen, který si na své pohostinnosti v¾dycky zakládal. I kdy¾ z hlediska dnešních dietologických poznatkù by se mìl chléb se solí nahradit øeknìme brokolicí s èesnekem...

 


Být dobrým hostitelem a být pøíjemným hostem není tak úplnì jednoduché. Má to svoje pravidla. Sebekriticky uznávám, ¾e teï, na stará kolena, jsem hostem sice zøídkavým, ale znièujícím. Kriticky prohlí¾ím sedaèky, ¾idle, køesla a jiné kusy nábytku, které si moji hostitelé poøídili na sezení, a odmítám je jedno po druhém. Takový nároèný "casting" není ani na titulní roli ve filmu. Kdy¾ koneènì uká¾u prstíèkem na vyvolenou tvrdou ¾idli, všem se uleví. Jenom mnì ne… Obyèejnì si nevyberu dobøe, ale proto¾e jsem milý host, mlèím a sna¾ím se zaujmout polohu, ve které by mne nebolela záda. Slyšela jsem, ¾e taková poloha je, ale ještì jsem ji neobjevila.


Potom odmítám nabízené pohoštìní:
to je mi tì¾ké, to mastné, tamto mi zvýší cholesterol, toto mi vyvolá prùjem... no, toto by snad šlo... (TOTO mù¾e být tøeba èokoládový dort se šlehaèkou, proto¾e jsem šílenì mlsná...)


Sešlou spoleènost naléhavì prosím, aby se mluvilo nahlas a pomalu. U¾ nedoslýchám. Ale i tak se nìjak èím dál èastìji mluví o vìcech, o kterých netuším, jestli patøí mezi minerály, lidové tance anebo moderní techniku... Sna¾ím se pøispìt ke konverzaci nìjakou aktualitkou, ale moc se mi to nedaøí, proto¾e ka¾dá moje vìta zaèíná slovy "Pøed ètyøiceti léty..."


Pøesto doba plyne. Hodinu pøed odchodem se zaènu chystat na akci "pøesun domù". Odbelhám se na záchod, najdu kabelku, mobil a krabièku s léky, znovu zajdu na WC, cestou ztratím hùl. Po rozlouèení s hostiteli se uká¾e, ¾e nemám brýle. Celou návštìvu jsem je mìla na nose a najednou tu nejsou! Všichni pøítomní hledají brýle jako dubáky v borovém háji a obyèejnì je najdou na stole, pøi notebooku, v lednièce, anebo na jiném místì, kde èlovìk obvykle brýle dr¾í. Jenom jednou se ukázalo, ¾e je uklidil pán domu do své kapsy: mìly toti¾ stejnì vyspravenou no¾ièku, jako ty jeho...


Mezi mými známými se prý vypráví, ¾e je po mé návštìvì výhodné rovnou odjet do lázní.


Tì¾ko øíct, kdo byl nejhorší hostitel v historii, jestli Macbeth anebo je¾ibaba v Perníkové chaloupce. Ale na jisté hosty, kteøí by si mohli nárokovat titul "postrach hostitelù", se pamatuji dobøe.
Zaèalo to tím, ¾e mùj bratr, který byl lékaøem ve Vysokých Tatrách, léèil jednoho Belgièana, který se tam za socialismu nìjak zatoulal. Za dobu léèení se spøátelili a uzdravený Belgièan po¾ádal bratra, jestli by u nich doma, v rodinì, nemohl ještì pár dní zùstat. Chtìla bych vidìt Slovana, který by takovou prosbu odmítl... A tak se milý André nastìhoval do bratrovy domácnosti. Rychle se s rodinou spøátelil, všechno se mu moc líbilo, a¾ na dvì malièkosti. Zaprvé tam nemluvil nikdo francouzsky. Umìli slušnì anglicky, docela dobøe i nìmecky, ale to André neuznával. Øíkal, ¾e jediný jazyk, hodný vzpøímených bytostí, je francouzština, proto¾e prý má koøeny v Belgii a Francouzi ji u¾ hotovou jenom pøevzali. Koupil "Kurz francouzštiny na deskách Supraphonu" a uèil domácí, dospìlé i dìti, vyslovovat "r", aby to znìlo spíš jako "ch", ale pøesto to bylo "r". Dìti mu zaèaly øíkat za zády "pan Bchambocha"... Proto¾e ta druhá malièkost byly brambory. André neschvaloval brambory vaøené, peèené, š»ouchané, ani bramborovou kaši. Øíkal, ¾e je to barbarství a vyspìlé civilizace jedí jenom pomfritky. O tìch taky øíkal, ¾e pocházejí z Belgie. Švagrová je hodná ¾enská a dìlala mu pomfritky tøikrát dennì. Svaz èeskoslovensko-belgického pøátelství prosperoval.
Po tøech týdnech se André vrátil domù do Belgie. Slované jsou pohostinní, ale nejsou vytrvalí. Švagrová zaèala brambory vaøit a dìti pou¾ívaly desku Supraphonu k nácviku hodu diskem. "R", které zní spíš jako "ch", všichni zanedbali.

 


Pøišlo léto. Bratr mi zavolal, abychom - jako obvykle - pøijeli strávit u nich èervenec. Z pronajaté veliké chalupy pod lesem byl krásný výhled a¾ na Lomnièák, kolem šumìly lesy a vzduch byl neuvìøitelnì èirý s voòavý. Toulali jsme se Tatrami, sbírali høiby, pozorovali èerné i bílé èápy, koupali se u ke¾marského Tatralanu, prostì koncentrovaná idyla.

Jednoho letního podveèera jsme posedávali na terase a povídali si o všem a o nièem... Ze zákruty pod chalupou vyrazilo Porsche, èervené jako høích, a za ním mikrobus Fiat.

 

Konvoj zabrzdil pøed terasou a z vozidel vystoupili:
Belgièan André,
jeho ¾ena Anna,
jejich syn Valéry,
sestra Belgièanovy ¾eny Cathe,
její ¾ivotní pøítelkynì Émilie,
Cathina momentální vá¾ná známost, Jack, a
man¾elský pár kterých jména jsme se nikdy nedozvìdìli.


Tím se naše spoleènost, sestávající z:
mého bratra,
jeho zákonité choti,
jejich starší dcery,
jejich mladší dcery,
mne,
mého mu¾e a
našeho spoleèného syna,
ponìkud o¾ivila a významnì obohatila.

 

Pøivítali jsme hosty zdvoøile, ale tolik chleba ani soli jsme doma nemìli. Poslali jsme starší dìti k sousedùm s prosíkem. Švagrová stoupla svému mu¾i, mému bratrovi,nenápadnì na nohu a tiše se ho zeptala:
"Tys to vìdìl, ¾e pøijedou?"
Bratr odšeptal:
"André volal minulý týden. Ptal se, jestli mù¾e vzít i man¾elku..."
"A vzal i okolojdoucí Belgièany!" dodala jsem realisticky...


Zatím co švagrová a já jsme se zmítaly v myšlenkách, kam tolik Belgièanù ulo¾íme a èím je nakrmíme, mùj bratr, mùj mu¾ a mùj syn se intenzivnì zabývali zcela jiným problémem. Upøenì zírali na èervené Porsche s jedinou myšlenkou:
"Kdy se v tomhle povozíme?" (Nezapomínejte, ¾e vùkol zuøil socializmus a toto bylo první ¾ivé Porsche, které kdy vidìli!)


Nìjak jsme to, my se švagrovou, upytlíkovaly... K naší radosti byli ti nejmenovaní man¾elé jenom slovenští stopaøi, kteøí pozdravili, vypili sklenièku a odešli... Nìjak, nìèím jsme Belgii nakrmili a kdy¾ svítalo, ulo¾ili jsme ji spát, tak porùznu, kde se našlo místo... Ráno jsem nalila velkou sbìraèku pramenité vody do mléka a se zájmem jsem pozorovala švagrovou, která se sna¾ila o výrobu ultratenkých øezù z chleba, zapùjèeného nám laskavou sousedkou. Staøí Slované by nás obì vyhostili z kmene, proto¾e jsme obì myslely na toté¾ - a nebyla to pohostinná myšlenka:
"Jak dlouho tu zùstanou?"


Zùstali týden.
Týden jsme stály se švagrovou u sporáku a vaøily. Naše dìti chodily tøikrát dennì do obchodu, kde je vedoucí pova¾ovala za kuchyòskou hlídku pionýrského tábora a nabídla jim velkoobchodní slevu. Mùj mu¾ vyrábìl pomfritky ve velkém, po kilech, den po dni... S lítostí i s opovr¾ením, ale pravdivì, uvádím, ¾e mùj bratr vyhlásil, ¾e má v nemocnici naléhavé pøípady a zbabìle ka¾dé ráno odjel, aby se vrátil a¾ podveèer...


Švagrová zaèala uva¾ovat o rozvodu. Souhlasila jsem s ní tak vøele, ¾e si to rozmyslela.
Doufali jsme, ¾e krásy Tater naše návštìvníky zlákají k nìkolikadenním túrám... Ale marnì. Jenom Jack s Cathe se obèas vzdálili, ale nemyslím, ¾e by šli obdivovat Šalviový pramen anebo Kaèací sedlo, za hodinku bývali zpátky. Zbytek Belgie se povaloval po terase, natíral se opalovacími krémy s vysokým ochranným faktorem (tenkrát jsme nevìdìli co to je, ale doufali jsme, ¾e nìco nièivého) a èekal od jednoho jídla na druhé. Prý jim naše strava moc chutná.


Pozdì v noci jsme se my, domácí, scházívali v kuchyni, umývali nádobí a vedli vášnivé debaty na témata:
Co vadí Belgièanùm na Belgii?
Mù¾e si èlovìk vzít v bance pùjèku na návštìvu?
Co budeme zítra vaøit?
Proè ty vy¾írky nevyhodíme?
Je Vesmír ohranièený, ale nekoneèný, anebo neohranièený, ale koneèný?
Jedí Belgièané francouzské brambory? Jestli ne, proè ne? Jestli ano, kolik?

 


Lehkonohým dupotem pøidusal konec èervence a naše rodina se vracela domù. Poprvé jsme opouštìli Tatry s úsmìvem na rtech, rozpálené dla¾by velkomìsta nám pøipadaly pøíjemnìjší, ne¾ tatranští velikáni i s kamzíky, svišti a høiby... Jenom chvílemi jsem mìla pocit, ¾e opouštím zbabìle bratrovu rodinu ve chvílích jejich nevýslovného utrpení... Belgièané mìli odjet pozítøí...


Jako mnoho mých historek ani tato nemá pointu. Pøedpokládám, ¾e se Belgièané vrátili do vlasti, proto¾e kdy¾ jsme pøijeli na dovolenou pøíští rok, u¾ u bratra nebyli.
Ale musím uvést, ¾e bratr u¾ nemìl pronajatou ¾ádnou krásnou velkou chalupu. Bydleli v panelákové králíkárnì. Bez telefonu. A adresu pøísnì tajil.


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Kreslení - pojïte si hrát

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky 



Komentáøe
Poslední komentáø: 26.02.2015  17:41
 Datum
Jméno
Téma
 26.02.  17:41 Vesuvjana a je¹tì k obrázkùm...
 26.02.  12:49 Vesuvjana díky
 26.02.  07:46 Blanka B.
 25.02.  22:13 zdenekJ
 25.02.  13:06 kusan
 25.02.  08:56 janina
 25.02.  08:50 Von
 25.02.  06:45 KarlaA
 25.02.  06:22 Bobo :-)))
 25.02.  00:43 kvìta