Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek René,
zítra Zina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Radost a nostalgie vzpomínek


Vzpomínky nemají být jen kvìtinkami z uplynulého ¾ivota, ale také i obyèejnými zelenými stvoly stovek druhù trav, které s tím kvítím tvoøí louku ¾ivota. Nelze do nich vkládat nìco, co se nestalo a nepokoušet se stavìt menší èi vìtší pomníèky svých zásluh. Radost v nich je také v tom, kdy¾ jsem se sna¾il, a ne v¾dy dokázal, pøijmout vlídnì, co ¾ivot pøinášel i nevlídnì. Chtìl jsem od ¾ivota èasto nìco, co jsem nedovedl pøesnì formulovat. A tak mi to ¾ivot nepøinesl.

 


O hodnì pozdìji jsem pøicházel k poznání, ¾e je nutné ¾ivotu také nìco dávat, nejen pøijímat. Být vdìèný osudu. Je to jen jiný obrat, jiné rèení na èasto kladenou otázku, zda bych, kdyby to bylo mo¾né, chtìl zopakovat svùj ¾ivot, nebo bych chtìl ¾ít jiný. V tom mám jasno. Pro¾ít jej znova tak, jak šel. Se všemi trapasy, omyly, starostmi, ranami, ale i s tìmi dávkami radosti, zdaru, pohody a úsmìvù. Vìtšina mých vzpomínek je vatou, jak øíkají kritici literárních dìl tomu nepodstatnému. Tato vata nemá a¾ tak velkou dùle¾itost a nestojí, jak se øíká, za zmínku. Sna¾ím se tedy, aby v zápiscích z mého ¾ivota byly pokud mo¾no pouze takové, je¾ pro mne nìco znamenaly.


Takové, je¾ pøicházejí z minulosti a pøesto mne v pro¾ívané pøítomnosti stále ještì pohladí a pøinesou radost a nostalgický povzdech, jak to bylo milé, krásné a stále ještì zùstává v mých pocitech i v pamìti. Píši je v hodnì pokroèilém a zralém vìku a seznávám, ¾e mezi stáøím a mládím existují bariéry, které brání èasto porozumìt tìm mladým mnì a mnì pak tìm mladým. To je vlastnì ta konfrontace, kdy¾ hovoøím s mými vnuky o událostech, dìní kolem, nebo poslouchám hudbu èi sleduji filmy a rozcházíme se v náhledech a pochopení a posléze i hodnocení, které èasto nastoluji, abych se dobral nìjakého závìru a mohl pøitakat na jejich soudy anebo si pøiznal, ¾e se mýlím. To mi stále èastìji sdìluje mé myšlení a má hlava a zcela nelaskavì mé opotøebované tìlo a procesy, které se v nìm odehrávají. I blaho mù¾e být neblahé a v tom asi spoèívá zrádnost pamìti a vzpomínek.


* * *


Glosy ve verších


aneb

 

V ¾ivotì je kromì chleba také poezie tøeba


Všechny druhy umìní jsou od poèátkù èlovìèí existence a civilizace souèástí lidské kultury. Mezi nimi je krásná literatura, co¾ je souhrnným oznaèením pro prózu a poesii. K jeho tvorbì je potøeba dovednosti, talentu, ¾ivotních zkušeností, vzdìlání a pracovní káznì. Tvoøivost, individualita a originalita jsou souèástmi umìleckých dìl. Lidé „moderní“ doby, charakterizované spìchem, honbou za ziskem a komerèností, tráví málo èasu ètením knih. Chtìjí od všeho koncentrát. Vstøebat vše rychle. Vymlouvají se na nedostatek èasu, který vìtšinou pozdìji promarní v nedùle¾itých èinnostech. A poezie je právì literární zkratkou. Je to zhuštìná a¾ symbolická zkušenost ¾ivota, hlavních znakù jeho krásy, støetù dobra a zla a nekoneèného úsilí èlovìka o pochopení smyslu ¾ití.


* * *


Normalizace


Svoboda není nikdy ideální. Vlastnì ani nikdy nebyla.
A ideální nejsme ani sami.Mo¾ná by nás èasto zabila.
Vlastnosti dobré, zlé v genech dál zùstávají.
Moudøí to vìdìli, znali a dobøe znají.
Úsilí o zlepšení je tra» na dlouhou míli.
Uznání všem, kdo¾ na start nastoupili.
Minulost se vším všudy má v sobì staré bludy.
Normalizace v nás má jenom rùzné formy.
Jednou má rudá trièka podruhé uniformy.


* * *


Sekvoje


Staleté vzácné sekvoje
¾ijí v pøírodì ve stoje.
Lidé však ¾ijí v sedì, v le¾e, v èase.
Ne¾ijí sice stovky let,
¾ivot jejich se však nejen zdá se.
Je skuteèný.
Je pravý.
Neexistuje bez boje.

 


* * *


Emigrace


Cena, cukru, mouky, vajec, stoupá stoupá. Kam a¾ kam?
Bude z toho pìkný mazec, øíká kohout slepièkám.
Na tom èeském dvorku holky, neocení dobrou práci.
Plesnivé jsou nejen vdolky, zvolíme snad emigraci.
Bylo dobøe, zle i lépe. Èas pøináší promìny.
V zimì rù¾e nevykvete, ¾ivot není bez zmìny.
Co¾ tak pozvat v tuto chvíli ty blanické rytíøe
a ty co to zavinili, pøibít hezky na køí¾e.

 

 


* * *


Korupce


Stará známá lepá diva. Je tu dávno. Odjak¾iva.
Sestøenice nejstaršího øemesla. Pøi jednání lidí sedí u vesla.
Pøedvádí se dobrotivì. Po penìzích jde v¾dy chtivì.
A tìch podob, rùzné formy, mìní rùzné uniformy.
Co se o ní vede øeèí. Je v ní ka¾dý. Není nìèí.
Zatím je boj bez výsledkù. Není katù, není svìdkù.
Teï však má tváø zcela novou. Zmìnila se v systémovou.
V Èesku stojí právì na tom, ¾e pro ni neplatí zákon.
Co s tím nyní udìláme? Vzít zas na to staré známé.
Probùh, jenom tohle ne. Nepøipus» to obèane!
Škodné z øíše lidských ptákù, nutno obléct do teplákù.
Odebrat jim kradené. Ne jak dosud. Obèané!

 


***


Prostituce


Nejstarší to výdìleèné øemeslo. Biliony vynáší a vyneslo.
Prodávat se všechno chtìlo, proè ne tedy lidské tìlo.
Kdy¾ zaplatíš dé pé há, sma¾e se i nevìra.
Èistá láska stojí sice výše, podlehla však také lidské pýše.
Lidské tìlo, to je zvláštní zbo¾í. Na stokrát je prodáš v cizím lo¾i.
Schopná, krásná prostitutka vá¾í víc, ne¾ desítka l¾ivých koalic.
Prostituce není ¾ádná tutti. V¾dycky je jen sólem mezi prostituty.



* * *


Uèení a chléb


Uèil jsem se, uèím dosud.
Nezmìnil jsem pøec svùj osud.
Neplatí moc rozum, talent,
kdy¾ v rozsahu nebývalém
nejvíc platí prachy, moc a sláva.
Toho se mi, ale nedostává.
Ke štìstí však nejsou potøeba.
To spíš rodina, pøátelé a èest
a poctivì vydìlat na chleba.

 

 

* * *


Èekání


Musela by to být náhoda, aby sestrami byly demokracie a svoboda.
Známe Øecko, Øím a Ameriku. Bývalo to k pláèi, nìkdy k smíchu.
Bohatí vedli diskuse. Chudáky mìli k obsluze.
Svobodní byli bohatí a chudí témìø nahatí.
Ve všem svoboda být nemù¾e. Silný slabšího v¾dy pøemù¾e.
Kdy¾ chce mít víc ne¾ ten druhý, vyrá¾í pak na své druhy.
Sen, který má pouze dìcko, ¾e je za námi u¾ všecko.
Ano, jsou to ideály, touhy, vize víra, nadìje je¾ neumírá.
Srdce ve vesmírech duší – lásku, dobro, spravedlnost tuší.
Je to proces protikladù, bojù chudých s pány hradù.
Štìstí ale nezná hranice. Kdopak ví, kde je ho nejvíce.
V hlavách bohù nebo èlovìka? Kdo v nìj vìøí, ten se naèeká.

 

 

Text: Milan Dubský
Kolá¾e: Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 20.07.2014  14:49
 Datum
Jméno
Téma
 20.07.  14:49 Mara :D
 20.07.  14:00 Tonda milanovi
 20.07.  10:46 Von
 20.07.  10:02 ferbl
 20.07.  09:49 Blanka B.
 20.07.  06:25 Bobo :-)))