Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nezapomenutelný Franta Kanál (2/2)


Nebojte se pøeká¾ek!
A» ¾ádná hora
není pro vás dost vysoká,
a» ¾ádný cíl
není dost vzdálený,
a» ¾ádná øeka
není dost široká…


František Venclovský

 

 * * *


Rok po mé plavbì po Vltavì ze Slap do Prahy (33 km) pøes zdymadla pøehrad a 4 roky po úspìšném pøeplavání kanálu La Manche Františkem Venclovským, jsem obdr¾el na mou propozici spoleèné plavby kladnou odpovìï, ¾e se rád plavby zúèastní. Od této chvíle vznikl mezi námi pravidelný písemný kontakt a stali jsme se ještì vìtšími pøáteli. Pøátelství mezi námi bylo sportovního rázu, zalo¾ené na dálkovém plavání a sportovním otu¾ování. Pøesto¾e naše politická pøesvìdèení byla odlišná, nikdy jsme nezavádìli na téma politiky diskuzi. Tento vztah vycházel ze vzájemné úcty a oba jsme si byli vìdomi, ¾e by jakákoliv debata na téma politiky mohla jen ublí¾it našemu pøátelství.


Jeliko¾ byl František o 14 let starší a plaval pomaleji, domluvili jsme se, ¾e po celý èas poplaveme spoleènì vedle sebe vzájemnì se psychicky podporujíce a ¾e i tak skonèíme na Obèanské plovárnì v Praze. Také jsem nechtìl svého plaveckého kamaráda, jako úspìšného plavce pøeplavání Kanálu, na veøejnosti v oèích jeho pøíznivcù, nìjak poškodit.


Dne 26. èervence nadešel den naší spoleèné plavby.


František, jako v¾dy pøed delším maratónem, si namazal silnou vrstvou indulony své pravé rameno, aby mu vousem obrùstající brada tak rychle neodøela kù¾i. Pøesto¾e se u nás doma peèlivì oholil, mohl oèekávat, ¾e mu za pár hodin po vyplavání vyroste na bradì ostrý porost, který mu pøi plavání rozedøe rameno a zpùsobí palèivou bolest.


Pod vysokou hrází slapské pøehrady pronesl krátký projev vrchní rozhodèí Robert Kovalèík a pøesnì v 6 hodin a 45 minut byl maratón odstartován.


Bylo pomìrnì chladno. Teplota vzduchu byla o dva stupnì vyšší – 16 stupòù. Obojí ideální pro pokus uplavat, v t쾚ích podmínkách pro otu¾ilce, naši ètyøiceti kilometrovou trasu. Hodinu po startu, po odplavání nìkolika kilometrù, se zvednul silný protivítr, který nám nevelkými vlnami znepøíjemòoval plavbu. Ale netrval dlouho, zata¾ené nebe se zaèalo protrhávat a chvílemi vysvitlo slunko. Na bøehu osady Ztracenka nás pozdravili svým máváním a vodáckým zdravením „ahóóój!“ její osadníci. Bylo to pro nás povzbuzení do dalších kilometrù – o naší plavbì se na Vltavì vìdìlo.


Po celou dobu mùj spoleèník nemìnil zpùsob kraula a bylo vidìt, ¾e se mu plave dobøe. Nikdy nepatøil mezi rychlé plavce a, jak by øekl známý plavecký rekordman Jon Erikson, je pomalý, ale silný jako vùl. Po celý èas jsme udr¾ovali stejnou rychlost a pøi zdýmání v první komoøe Štìchovické pøehrady jsme vyu¾ili devítiminutové pauzy k obèerstvení hovìzím bujonem. Ještì pøedtím jsme si museli oba zalo¾it na tìlo korkové kotvy, které byly pøipevnìny silným lanem k motorové lodi – bylo to podmínkou pro bezpeèné zdýmání.


Za pøehradou pokraèujeme dále v stejnì chladné 14° vodì, zatím sil nám obìma neubývá, jen u mne zaèala silná bolest v pravém rameni, která mi nahnala strach, ¾e snad plavbu nedokonèím. Bolest neustupovala, ale nechtìl jsem maratón vzdát a zaèal jsem bojovat sám se sebou. Za ostrovem Kilián na soutoku Sázavy s Vltavou se voda oteplila na 16 stupòù, vítr ale sílil a protivlny rostly, co¾ nás oba stálo mnoho sil. Mìli jsme pocit, ¾e stojíme na jednom místì, a náš doprovod na veslici mìl rovnì¾ co dìlat, aby plynul dopøedu. V Mìchenicích však bolest najednou sama od sebe pøešla.


Kdy¾ jsme vplavali do komory vranské pøehrady, bylo ji¾ po poledni – za 14 minut jedna. Od druhého rozhodèího jsme se dovìdìli, ¾e jsme úsek ze Slap do Vraného uplavali za 6 hodin a jednu minutu.

 


* * *


V komoøe Vranské pøehrady nás zaèali spouštìt o 19 metrù ní¾e. Pøerušení plavby jsme vyu¾ili k posilnìní hovìzím vývarem a èajem. Vrata se zaèala pomalu otevírat a my jsme vyrazili kraulem na druhou polovinu cesty. Byl jsem pár metrù v pøedstihu pøed Františkem, kdy¾ se ozvalo volání doprovodníkù.


Otoèil jsem se a vidìl Frantu, jak plaval, jako by ztratil orientaci; levou stranou tìla se tlaèil na stìnu zdymadla, pár metrù o ni døel a obèas udeøil høbetem ruky o její slizké kameny. Trvalo to nìkolik vteøin, pak mì zaèal dohánìt.


Pod pøehradou nám pomáhal silný proud vody z vypouštìné nádr¾e, a tu se Franta zastavil a stál na místì. Zaèínal jsem být znaènì nervózní a mìl o nìj starost. Zastavil jsem taky, šlapal vodu a z nervozity najednou pocítil silné prochlazení nohou. Zaèaly mi tuhnout, necítil jsem je. Pomalu se dostavil i strach. Musíme se sebou nìco udìlat. Dál plavat nešlo, a tak se vracím k Františkovi.


Krou¾il jsem kolem nìj, abych byl poøád v pohybu a svaly na nohou mì ještì víc neprochladly. Moje bláznivé krou¾ení najednou pøerušil Franta. Stál na místì a s udiveným výrazem na mì køikl: „Vendóó, co blbneš!“ – Zasmál jsem se a vìdìl, ¾e je zase v poøádku. Dodnes nevím, co bylo pøíèinou tìch dvou krizí a nikdy jsme se o tom s Frantou nebavili. Domnívám se, ¾e to byla momentální indispozice, zpùsobená nároèností maratónu. Po doplavání se František novináøùm k téhle krizi nepøiznal, a je mo¾né, ¾e o tom vùbec nevìdìl, mohlo to být takzvané „okno” z vyèerpání. Ten samý rok mìl odjet na oslavy 100. výroèí prvního pøekonání kanálu La Manche kapitánem Webbem, kde mìl plavat pøes kanál v kategorii veteránù, který pozdìji opìt pøeplaval.


(Z knihy autora „Sám ve víru zdymadel“)


* * *


Kdy¾ jsme mìli za sebou 27 km, na Obèanskou plovárnu v Praze nám scházelo ještì kilometrù tøináct – byli jsme ji¾ za zbraslavským mostem, který byl plný divákù a nás v ledové vodì høál pocit, ¾e do cíle máme ji¾ kousek. Voda se dr¾ela na 16 °C a vzduch vystoupil na tøiadvacet. Nasazené tempo jsme oba opìt udr¾ovali stejné, jako kdy¾ jsme ráno vyplavali. František byl opìt ve své formì.

Kdy¾ jsme v Braníku minuli most „Inteligence“ a proplavávali kolem klubovny otu¾ilcù, dostali jsme šílený hlad, termosláhve se vyprázdnily do poslední kapky a my jsme byli rádi, ¾e doprovodníci mìli ještì suchý chleba, který nám pøišel velmi vhod a pochutnali jsme si na nìm. Za Vyšehradem pod ¾eleznièním mostem køièeli naši doprovodníci na most, kde stáli naši lidé z oddílu a známí, aby nìco pro nás pøipravili k jídlu do smíchovské komory, tak velký byl ten náš hlad.


Jako tøetí a poslední zdymadlo bylo u Dìtského ostrova. Tady nám u¾ bylo obìma jasné, ¾e náš nelehký 40 km maratón zcela jistì doplaveme. S blí¾ícím se cílem se nám obìma jakoby navracela všechna energie, kterou jsme za celou plavbu ztratili.

 


* * *


Asi dvacet minut jsme museli èekat, ne¾ se otevøela brána komory. Spolu s námi tam vplulo nìkolik cizích lodí, které se k nám pøidaly ze zvìdavosti po cestì. Koneènì se otevøela i druhá vrata a nám zbývaly poslední desítky metrù k cíli. Na Karlovì mostì se u kamenného zábradlí tlaèili diváci, nad nimi dominovalo sousoší svatých. Pod jedním obloukem mostu stála motorová loï s exotickým názvem „Africká královna“ a na její palubì byl sportovní redaktor Pavel Kováø. Z Obèanské plovárny se na uvítanou neslo nepøetr¾ité zvonìní z místního zvonu.


Za jeho šòùru tahala vìtšinì Pra¾anùm známá postava Obèanské plovárny – pan Platil. Zbývající metry do cíle jsme plavali tìsnì vedle sebe a¾ k døevìným schùdkùm a souèasnì se dotkli pravou rukou plovárenského plata.


Diváci nás vítají obrovským potleskem a my se na sebe š»astnì usmíváme. V duchu obdivuji Frantu, toho tvrdohlavého moravského palièáka – v¾dy» je o ètrnáct let starší!

(Z knihy autora „Sám ve víru zdymadel“)

 


* * *


František miloval nade vše øeku Beèvu, kvùli které se nechtìl ani mìnit své mìsto Pøerov za jiné. Je velmi smutné, ¾e právì tato øeka se mu stala, na konci jeho ¾ivota plného dobrodru¾ství, osudnou. Koncem mìsíce listopadu 1996, po rozdílení pøerovských vyznamenání, šel si do ní zaplavat, aby svému novému sportovnímu pøíteli z armády ukázal, co umí v ledových vodách. Po jednom vynoøení z hlubin Beèvy náhle ztuhnul a nemohl se pohnout. Kdy¾ ztuhnutí trochu povolilo, dostal se na bøeh, kde usednul a zùstal nehybnì sedìt. Jeho pøítel zpoèátku myslel, ¾e to asi patøí k nìjakým otu¾ileckým rituálùm. Kdy¾ došel k plavci a zeptal se ho, jestli je vše v poøádku, dostal od nìho jen stì¾í vyslovenou odpovìï: „Dneska to bylo tuhýýý…“


Bohu¾el byla to jeho poslední plavba a tím také rozlouèení s Beèvou.


Týden prole¾el v nemocnici, pak se vrátil domù, ale po nìkolika dnech se musel pro silné bolesti do nemocnice vrátit. Kdy¾ Františka otevøeli, zjistili, ¾e u¾ mu není pomoci.


13. prosince 1996 skonèil svùj celo¾ivotní maratón, opustil naši spoleènou pevninu ¾ivota a odplaval se svou doprovodnou lodí stále plnou neutuchajících pøedsevzetí do nenávratna.


Touto mojí vzpomínkou na naši spoleènou plavbu jsem chtìl vzdát hold tomuto odvá¾nému plavci vytrvalci, který mnoha lidem dokázal, ¾e stojí zato ¾ít a hned nepodlehnout doèasné ¾ivotní tragédii, ze které se mù¾e èlovìk leckdy sám silou své vùle vykøesat a tím najít své spásné východisko…


Václav ®idek

 

Nazapomenutelný Franta Kanál 1/2

 

* * *

Fotografie z archívu © Václava ®idka
Nìkteré fotografie z archivu © Václava ®idka  se dají rozkliknout na vìtší formát

Zobrazit všechny èlánky autora

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 05.08.2020  18:44
 Datum
Jméno
Téma
 05.08.  18:44 Richard Díky za pokraèování
 01.08.  11:14 Václav Podìkování
 31.07.  14:32 zdenekJ
 31.07.  12:52 Edita
 31.07.  12:43 olga janíèková
 31.07.  12:17 Zdenek Rich
 31.07.  09:02 Von