Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Milionáøùv esprit


aneb Povídky o milionáøi


Jedno moudré pøísloví øíká: Kdo šetøí má za tøi. Druhá moudrá pravda nám øíká: Desetník je král milionù. Krásné pøísloví, krásná rada, její¾ pravý význam poznáte, a¾ kdy¾ se s takovým milionáøem setkáte. Mù¾e to být èlovìk pracovitý, rozumný, ale kdy¾ to s tím šetøením pøehání, je to chudák, který vìtšinou ¾ije sám jen se svými penìzi. Èlovìk bez pøátel, bez radosti, èlovìk v jádru neš»astný.


* * *


Dívka, ¾e si koupí nové auto, a to byla pro Milionáøe voda na jeho mlýn.
„Pøijeïte, já vám vyberu a poradím.“
„Nechcete pøijet vy ke mnì?“ namítla dívka.
„Kolik je to kilometrù?“
Vzápìtí, co odpovìdìla, mìl spoèítanou cenu benzinu a odmítl.


Tak sedla do svého autíèka a jela za ním dobrou hodinu do mìsta. Jakmile zaparkovala pøed jeho èin¾ákem, vybìhl ze vchodu a rovnou ke svému autu. Na vzhled jí nepøipadalo jako nìjaký zázrak, ale kdy¾ se do nìj posadila, mìla dobrý pocit. Nesedìla jako na zemi a palubní deska a oblo¾ení ladily s èervenou barvou.


„Decentní design,“ øekla
„Je to Opel Corsa, tøídvéøový. Zvolil jsem si ho proto, ¾e jezdím vìtšinou sám a nesnáším, aby nìkdo mi bouchal vzadu dveømi.“ A vzápìtí po tom, co se rozjeli, ještì dodal: „Objednal jsem si ho na míru. Èerná kombinovaná s èervenou. Mám elektrické stahování oken, airbagy, centrální zamykání, ABS, ESP, nastavitelný volant, elektricky nastavitelná zrcátka, palubní poèítaè, mlhovky. Nejsem ¾ádný šetøílek, také jsem si pøiplatil hliníková kola, autorádio, automatické øazení. Nevybral jsem si automatiku základní, která je tichá, ale easytronic. Kdy¾ se øadí, tiše to cvakne, ale to nevadí, zato jsem ušetøil kolem pìti tisíc.“


Musela ho pøerušit, nebo» by mlel o ka¾dém šroubeèku donekoneèna: „Pøíjemné auto, musím vám ho pochválit,“ øekla, aby ho pøerušila a aby podpoøila jeho ješitnost. Sice to nemìla v úmyslu, ale auto se jí skuteènì líbilo.


Nadmul se pýchou a zajel k Oplovi. Do salonu vešel, jako by tam chodil ka¾dý den a byl vá¾ený zákazník. Opøel se o pult a zaèal vyzvídat. Dívka si mezitím prohlí¾ela auta. Byla na její vkus robustní. Do jednoho se posadila a prohlí¾ela si palubní desku. Pøipadala jí proti jejímu Peugeotku nezvyklá a strohá.


Po Milionáøovu ujištìní, ¾e si to ještì rozmyslíme, ji zavezl k Fordovi. Tam se opakovalo toté¾ co u Opla.

„Zastavíme se ještì u Peugeota?“ zeptala se.
„Já preferuji nìmecké vozy,“ øekl, ale pøesto zajel k prodejnì Peugeot.
Dívka vešla dovnitø a zùstala stát. Jako král mezi poddanými tam stál vínový RCZ. Milionáø se u nìj také zastavil, ale jen na okam¾ik. Podíval se na cenu a hned pøešel ke stoleèkùm.
Dívka pøi pohledu na vínového krále nebyla schopna se hnout z místa. Po chvíli popošla za Milionáøem a zeptala se: „Nedáme si kávu?“
„V ¾ádném pøípadì.“
„Stojí jen pìt korun,“ øekla vzápìtí, co vhodila do automatu pìtikorunu.
„Dejte si sama.“
Milionáø pøešel k pultu a dal se do øeèi s prodejcem.
Dívka se s kávou vrátila k vínovému RCZ. Majitel postøehl její obdiv a pøišel ji pozdravit. „Udìlejte si radost,“ usmál se na ni.
Vzápìtí odešel a nechal ji se pokochávat tou krásou. Po chvíli mu to nedalo a pøišel za ní znovu: „Udìlejte si radost.“

 


Mluví profesionálnì, pomyslela si dívka. Nemù¾e si mì pamatovat. Zato já jeho ano. Kdy¾ jsem kupovala dvì stì šestku, daroval mi k ní kytici rù¾í.


Kdy¾ odjí¾dìli, Milionáøe zajímalo: „Rozhodla jste se pro Opla nebo pro Forda?“
Nastartoval a vyrazil za mìsto.
„Kdy¾ mám být upøímná, buïto to bude RCZ nebo nic.“
To Milionáøovi vyrazilo dech. Kdy¾ se vzpamatoval, zaèal argumentovat. „Peugeoty nedìlají s automatikou. A zøejmì to není ani kabriolet. A vy nepotøebujete tak velké auto.“
„Jak víte, co potøebuju.“
„To bych vám závidìl.“
„Poøád vidím tu krásu, ty dva zeštíhlovací pruhy, tu eleganci. Nikdy v ¾ivotì jsem si ¾ádných aut nevšímala, všechny byly stejné, jedno jako druhé, ale tohle je první, které mì oslovilo. Hvìzda spadlá z nebe.“


Zastavil na malém parkovišti a vystoupil z auta. Dívka nevìøila svým oèím. ®e by do restaurace? To se snad pomátl. Ale on nezamíøil dovnitø, ale vydal se cestou nahoru. Cupitala jak oveèka za ním. Cesta vedla k jakési zøíceninì hradu. ®e by se zajímal o historii, podivila se dívka a navázala na toto téma øeè. Milionáø poslouchal a mlèel. Dívka po chvíli poznala, ¾e neví, která bije. Kdy¾ nahoøe vidìla, ¾e se nechystá zakoupit vstupenky, tak se zeptala: „Pùjdeme dovnitø?“
„Jestli je vám libo, tak jdìte, já tu poèkám.“


Vraceli se dolù. V hospùdce u parkovištì byla vìtšina stolkù obsazena. Všichni popíjeli a na grilu se toèilo sele. Vùnì, a¾ se sliny sbíhaly. Dívka si u¾ vyhlédla stùl, ale Milionáø vklouzl do auta. Nezbylo jí, ne¾ si sednout k nìmu. Milionáø otoèil klíèkem a rozsvítil svìtla.
„Já ve dne nejezdím na potkávací svìtla. U nich šetøím ¾árovky, nebo» jejich výmìna je komplikovaná. Sice ¾árovka stojí pár korun, ale za výmìnu v servisu dám pìtistovku. To není nic pro mì, tak naè zbùhdarma vyhazovat. Proto pøes den zapínám jen parkovací a dole mlhovky. U nich je snadná výmìna.

Poslouchala ho a nevìdìla, o èem mluví. Jí mohly být ¾árovky ukradené. Ona se nìjakým šetøením nezabývala. Rozsvítila a jela.
Odboèil na úzkou silnici a objí¾dìl mìsto. U jednoho nového výstavního domu zpomalil.
„Tady bydlí mùj syn.“
Ach tak, pomyslila si dívka. Proto nebylo kafe v autosalonu ani v restauraci. Budeme obìdvat tady.
Ale Milionáø jí udìlal èáru pøes rozpoèet. „Bude pršet,“ øekl a šlápl na plyn.
Pøed jeho èin¾ákem se skuteènì rozpršelo. Dívka chtìla rychle vklouznout do bytu, ale Milionáø se k domovním dveøím nikterak nehrnul.
Vytáhl odnìkud pláštìnku s kapucí a jal se šúrovat houbou karoserii. Mezi šúrováním vykøikoval: „V¾dycky kdy¾ prší, myju auto. Autu prospívá, kdy¾ se myje vodou mìkkou, bez chlóru.“
„A hlavnì vodou zadarmo,“ pøitakala, zatáhla okénko svého Peugeotka a odjela.


Pøíštì: Prostøeno s milionáøem


Marta Urbanová


* * *
Ilustrace © Roman Kelbich

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 14.06.2014  21:30
 Datum
Jméno
Téma
 14.06.  21:30 Eva
 14.06.  09:15 Von
 14.06.  09:10 Iveta