Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Zlatá trumpeta pro Louise Armstronga, známého Satchmo

V roce 1965, za vlády prezidenta A. Novotného se politická atmosféra v Československu uklidňovala. J . V. Stalin byl po smrti v roce 1953, dokud byl uznáván jeho kult, nabalzamován a stal se vedle Lenina atrakcí v kremelském mausoleu. Odkud pak byl, po zveřejnění jeho zločinů Nikitou Chruščovem na XX.sjezdu KSSS, odstraněn a uložen v roce 1961 u kremelské zdi. Velké politické procesy se již v Československu nepořádaly a každoroční povinný „odstřel“ nepřátel strany, pracujícího lidu a socialismu měl beránčí podobu. V té době jsem pracoval jako novinář v Československé obchodní komoře. Ta se v šedesátých letech minulého století stala platformou, jako neutrální apolitická organizace, pod jejíž hlavičkou vyjížděly do kapitalistických krajin delegace hospodářských bosů, aby navazovaly a rozšiřovaly dvoustranné hospodářské a obchodní styky tam, kam podle oficiální politiky a kmánského ptydepe, představitelé komunistických vazalských zemí, k nimž patřilo i Československo, jezdit v té době nemohli. Oblíbené rčení toho času bylo také, že tam, kde se obchoduje, tam se neválčí. O tom, že války jsou právě těmi největšími obchody, se mlčelo. Obchody se zbraněmi, ničením hodnot a tím nejvíce smutným jevem, se smrtí nejen vojáků, ale i civilních občanů žen a dětí se realizovaly tehdy a bohužel se dějí dodnes.

V této umírněnější politické atmosféře docházelo také k regulovanému navazování a rozšiřování styků i v dalších oblastech společenského života. Do Československa přijížděly známé celebrity světového ohlasu, spisovatelé, hudebníci, malíři, umělci a také hudební soubory se známými osobnostmi. Mezi těmi obdivovanými a nejvíce známými byl samozřejmě Louis Armstrong a jeho orchestr. Z vysílání zahraničních rozhlasů a televizí, poslouchaných a zhlížených pokoutně, byl u nás znám a ovšemže, také žádán. A tak Pragokoncert dostal od ÚV KSČ souhlas, že může tuto neobyčejnou atrakci zorganizovat.

Při své práci novináře a šéfredaktora časopisu Československý zahraniční obchod, vydávaného Československou obchodní komorou, jsem se stýkal s mnoha pracovníky podniků zahraničního obchodu, mezi nimiž jsem poznal řadu milých a sympatických lidí, s nimiž jsem navázal letité přátelství. Podnik zahraničního obchodu Artia, vyvážel gramofonové desky, knihy, obrazy a další kulturní statky do světa. Jeden z jeho ředitelů mne oslovil, zdali bych pro tuto, na tehdejší poměry zcela mimořádnou událost, vystoupení Louise Armstronga a jeho orchestru v pražské Lucerně, připravil bulletin. S radostí, jsa sám velký fanda Armstronga, mého velkého idolu, a sám také hrající na trumpetu, jsem tuto překvapivou nabídku uvítal. Neměl jsem na její realizaci příliš mnoho času. O to s větším úsilím a zápalem jsem se pustil do práce. Bulletin jsem nazval Jazz news. Od svých známých jsem sehnal v tuzemsku dosud nepublikované fotky, které v té době byly učiněným pokladem. Některé byly stažené ze zahraničních časopisů. Taktéž jsem soustředil mnoho zajímavých informací o světě velkého Satchmo, západní jazzové scéně, o jeho druhé manželce Lil Harden Armstrong, která sama byla velkou hvězdou amerického jazzové scény a přijela s ním také do Prahy. Bulletin se tiskl v tiskárně Rudého práva a vyšel stotisícovým nákladem. Sazeči a tiskaři byli touto zakázkou nadšeni. Oceňovali zvláště fotky krásných žen s žádoucími dekolty, dosud u nás nepublikované informace a vůbec celé zpracování takového „ plátku“ a vždy, když jsem přišel v této záležitosti do sazárny Rudého práva Na Poříčí rozpředla se přátelská beseda kolem této záležitosti. Některých i pochybovali, zda to vůbec vyjde, zda to povolí atd. Já jsem byl velkým optimistou a s nadšením jsem tento tisk připravoval. Jazz news byly rozebrány před koncertem a také ještě po něm kolportáží na Václaváku, jen se po nich, jak se říká, zaprášilo. Tehdejší generální ředitel Artie, syn prezidenta Antonína Novotného, měl údajně nějaké námitky, ale to byly zřejmě jen šumy. Jak jsem ho poznal, viděl také rád i na fotkách hezké ženy a slastem života určitě neodporoval.

Jiný podnik zahraničního obchodu jménem Ligna vyvážel kromě jiných československých výrobků, např. nábytku, také hudební nástroje. Chtěl se také nějak uplatnit a zúčastnit v této příležitosti a vedení rozhodlo, že věnuje Louisi Armstrongovi zlatou trumpetu, kteréžto nástroje také byly vedle světoznámých klavírů značky Petrov, houslí světové kvalitní špičky, žesťů v jeho exportním programu. Zorganizování celé akce patřilo Československé obchodní komoře. Jelikož jsem byl v této záležitosti zaangažován, mocen anglického jazyka a k tomu novinář působící v Československé obchodní komoře, byla úloha předání zlaté trumpety slavnému Louisi Armstrongovi svěřena, k mému velkému potěšení, mně. Předání se konalo v salonku Hotelu International v Dejvicích. Celou akci fotografoval pan Luboš Charuza, taktéž pracovník Československé obchodní komory a můj dobrý přítel. Přítomni byli pozvaní hosté, paní Lil Hardin Armstrong a novináři. Po předání jsem měl možnost krátce si popovídat s tímto hudebním velikánem. Zajímal se velmi o naší zemi a měl dost zajímavých a cílených otázek. Rád jsem zodpověděl po pravdě, jak to u nás tehdy bylo. Pan Armstrong mě pozval do New Yorku. Má radost byla obrovská, i když jsem věděl, že to není uskutečnitelné a v době, kdy by to bývalo bylo poté možné, tak tento jeden z nejslavnějších trumpetistů světa již nežil. Ovšemže byli mezi přítomnými bystří pozorovatelé ministerstva vnitra, jako vždy a všude, kde se nacházeli zahraniční hosté. Ale těmi jsem byl léta sledován už z povahy mé práce. Musím říci, že i mezi nimi byli někteří „dobří a správní hoši“, s nimiž jsem si rozuměl. Nebyla to v té době práce bez problémů a konfliktů, včetně pobytů při výsleších v Bartolomějské. Ale tak šel a jde život. Ze setkání jsem měl krásné fotografie, které mi pořídil a věnoval zmíněny Luboš. Když jsem šel předat panu Armstrongovi ty,na nichž jsem byl s ním a zlatou trumpetou, podepsal mi je a já je dlouho měl zarámované a pověšené na chalupě v Mnichovicích. O několik let později vzaly za své při požáru. Sháním dodnes kontakt na Luboše Charuzu, který již dávno nebydlí ve Zlatnické ulici, ale bez úspěchu. Jestli žiješ, milý Luboši, dej o sobě vědět a já Tě poprosím, abys mi udělal znovu ty vzácné fotky, jež mi připomínaly chvíle krásné svým obsahem a také čas, kdy jsem byl o tolik mladší. Ale na trumpetu si zahraji rád ještě i dnes.

Tak tolik o zlaté trumpetě, kterou jsem předával panu Louisi Armstrongovi.

Milan Dubský

* * *
Koláž pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora