Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ten, který lítá i bez padáku


(Osudový pøíbìh)

 

Ve vzduchu u¾ bylo znát, ¾e se schyluje k podzimu, ale ještì byl krásný den. Mo¾ná poslední v tom letošním horkém létì. Jak Ferda uvidìl ruksak, vìdìl svoje. Výlety miloval a za malou chvíli u¾ nedoèkavì pøešlapoval u dveøí. Ani jsme mu nemuseli øíkat, kam jedeme. Podle dalekohledu a píš»alky vìdìl svoje.


Marbach v údolí øeky Ilfis le¾í u¾ na hranici dvou kantonù, celá jeho západní a ji¾ní èást tvoøí kantonální hranici mezi Lucernem a Bernem. Ještì pár kilometrù a nìmèinu vystøídá zpìvná francouzština. V obci je krásný barokní kostel z 18. století, bez zajímavosti není ani replika lourdské svatynì Panny Marie, ale to všechno si docela rádi necháme ujít, nás sem táhne nìco jiného.


Marbach je vítaným turistickým støediskem, celý le¾í obkrou¾en horami a kopci, èásteènì pokrytými lesy a zelení, èásteènì strmými skalními stìnami. V zimì se tu ly¾uje, v létì se provozují všelijaké jiné adrenalinové sporty, skok padákem a tak podobnì. Samozøejmì nechybí ani lanovka a k té se Ferda jako zkušený cestovatel hrne nejdøív. Plnì vytí¾ená bude a¾ v zimì, ale hlavní vìc, ¾e jezdí, ne?


Kdy¾ výlet, tak taky hospoda. Ferdovi smetánku a nám jedno presso a u¾ nás ¾ene smìrem k lukám. Jsme ve výšce patnácti set metrù a zdejší stránì jsou známé koloniemi horských sviš»ù. Jejich pravlastí je Amerika, ale ¾ijí na rùzných místech i tady v Alpách nebo i ve slovenských Tatrách. Ferda je tuší z dálky a srst na køivých no¾kách se mu zachvívá nedoèkavostí. Na turistické cestì ovšem nezùstaneme, to bysme z nich pøíliš nemìli, nanejvýš s triedrem, a my si tyhle hlodavce chceme øádnì vychutnat. Mùj mu¾ jenom nevìøícnì kroutí hlavou nad takovou pošetilostí a zùstává moudøe slunit se na lavièce. Já s Ferdou slezeme trochu stranou, za kopeèek krytý jedlemi a bludnými kameny. Teï pøijde na øadu píš»alka. Nesmím zapískat pøíliš silnì, aby svištíci nerozeznali, ¾e se na nì šije bouda.

 


Neèekáme dlouho, nanejvýš nìjakých pìt, sedm minut. Nejdøív vystrèí zvìdavì hlavu jeden, pak se pøidá další a u¾ se natahují a panáèkují. Zvìdavost jim nedá, aby se nepøesvìdèili, co je to za vetøelce? Skoro to vypadá, ¾e ka¾dý kámen má svého svištì. Anebo také všechno, co jsem do téhle chvíle pova¾ovala za kámen, jakoby naráz ob¾ivlo. Poka¾dé mi vyloudí úsmìv, jak ten krk doká¾í vytáhnout, jako by ho mìli na závity, a navíc otáèet kolem dokola. Máme je od sebe asi na ètyøicet, padesát metrù a i z té dálky vidím, jak jsou vy¾raní a tlustí, nafutrovaní na zimu. Ferda není o mnoho vìtší, ale déle to u¾ nevydr¾í, ten lovec se v nìm nedá zapøít. Tu zábavu mu dovolím, ještì nikdy nechytil ani myšku, mohu si být jistá, ¾e hra nebude mít krvavé následky. Navíc je v jádru mírumilovný a i pøi støetu s koèkou je ten, kdo velkoryse ustoupí první.

 

Svišti ho ovšem vidí dávno pøedtím, ne¾ se staèí pøiblí¾it, vysokým hvizdem varují ostatní a bleskurychle zmizí v norách propletených sítìmi chodeb. Obyèejnì se tím Ferda spokojí, staèí mu, ¾e kolonii rozehnal a donutil k úprku, a vrací se vítìznì jako hrdina. Tentokrát to vypadá, ¾e si jeden tlus»och dovolil a¾ pøíliš, provokovat se prostì nemá, a Ferda zmizel v noøe. Nepomáhá volání ani píš»alka, zùstává pod zemí dlouhé minuty a obrazotvornost mi pracuje naplno. ®e by sviš» bránil doupì? V duchu vidím, jak cení mohutné zuby, hrbí høbet a mrská ocasem, a i kdy¾ je býlo¾ravec, nejsem si jistá, zda by nemohl Ferdu pøinejmenším ošklivì pokousat.

 


Koneènì se Ferda vrací. Je zcuchaný a zablácený a všechno jiné, jenom ne salonní pejsek, ale – chválabohu – uši, svoji parádu, má obì a ani oháòka neutrpìla. Pøesto toho mám pro dnešek tak akorát a šplháme se na cestu na návrší. Odpoèatý, vyslunìný mu¾ se pøi pohledu na nás nevìøícnì usmívá. Takové dìtinskosti u¾ má vá¾nì za sebou! Jsme uøícení, zablácení a uštvaní po prudkém výstupu, dopadnu na lavièku a také Ferda pod ní zhluboka a hlasitì oddychuje. Tak tohle by nám mohlo staèit! Jen co si trochu odpoèinu a hurá do hospody. Jen¾e – kde je Ferda? ®e by se vrátil k noøe beze mne? V¾dy» teï… ještì teï tu byl. Po chvilce zaváhání beru na pomoc píš»alku, ta pomù¾e poka¾dé. Odpovìdí je bolestné, zoufalé kòuèení. A znovu! Ozývá se odnìkud za námi, tady – zabezpeèená dvojitým ostnatým drátem – zaèíná prudká str¾ do údolí. Náhle je nám to jasné, Ferda se zapletl do drátù! Jen¾e – není ani tam…

Bojíme se podívat dolù do hloubky pod námi a bojíme se podívat jeden na druhého. Na další volání je nám odpovìdí u¾ jenom ticho. Kdyby ¾il, dal by o sobì vìdìt. Kdyby ¾il… Koneènì se odvá¾ím natáhnout dolù. Skalní stìna je strmá, kus holá, kus pokrytá stromy a køovím, ale strmá, kam oko dohlédne. Tak takhle vypadá pravda. Ferda není. Mo¾ná le¾í s tì¾kým zranìním nìkde dole, ale mohl by vùbec takový pád pøe¾ít? Ještì si plnì neuvìdomujeme dopad a rozsah toho, co se stalo. Co všechno bude od téhle chvíle jiné, ale u¾ cítíme, jak nám chybí. Z jedné minuty na druhou se nám ¾ivot obrátil vzhùru nohama. Ferda není.


Mu¾ovo oznámení, ¾e bì¾í k lanovce sehnat záchranáøe, beru jen jako slabý pokus mì utìšit. Kdo by sázel a dával všanc svùj ¾ivot – pro jezevèíka?! Navíc je pozdní odpoledne, za chvíli bude tma… Podplazila jsem se pod dráty a mezi slzami Ferdu znovu a znovu volám. Aspoò jsme si spolu naposled ještì trochu u¾ili, brachu, ne? Odpovìdí mi je naprosté, mrtvé ticho. Le¾ím na bøiše a svírá se mi ¾aludek. Staèilo by, aby se utrhly drny pode mnou… Ale pøece své stanovištì neopustím? Takhle jsem Ferdovi nejblí¾e. Vyprávím mu o tom, jaký byl skvìlý pejsek. Co pejsek! Prostì vìrná duše. Jakou nám dìlal radost a obohatil celý náš ¾ivot, jak vím, ¾e jsme pro nìj znamenali celý svìt. Jak výborný byl partner a vìrný kamarád – teï, kdy¾ dìti vylétly z hnízda, a jak jsme vdìèní, ¾e jsme mìli jeden druhého. Jak na nìj myslíme, jak jsme s ním a neodejdeme, dokud… Dokud co?


Za necelé tøi ètvrtì hodiny je tu mu¾ znovu. I se záchranáøem a lanem. Je to èlovìk okolo padesátky s rukama jako lopaty, má širokou, otevøenou a upøímnou tváø.


– Christopher, pøedstaví se a sevøe mi ruku. Vychází z ní spoleh a síla. Jestli¾e dal Bùh ka¾dému z nás strá¾ného andìla, proè ne ka¾dému ¾ivému tvoru, ka¾dé ¾ivé duši? Copak podle mytologie nenesl svatý Kryštof malého Krista pøes øeku? Jestli je v lidských silách, aby Ferdu nìkdo v tìch ztracených, strmých konèinách našel, tak on! …Na naše vzdechy nemá Christopher èas, za chvíli bude tma. Vybírá vhodné místo a ztrácí se v hloubce. Chvíli slyším, ¾e na Ferdu mluví, ¾e ho volá, pak hlas zhltne hloubka.


Nìkde z luk na druhé stranì slyším ostrý hvizd sviš»ù. ®e by mi chtìli dát za vyuèenou? Ubíhají dlouhé minuty. Pìt, deset, ètvrt hodiny. Nìkde zakrákal havran. Never more… Ka¾dá vteøina se nekoneènì vleèe. Pøed rokem prý spadla dolù nìjaká ¾ena. Copak to není daleko horší tragédie? To dozajista ano, ale my pro¾íváme teï tu naši, tady a teï, a ¾ádná jiná bolest ji nemù¾e otupit.


- Uvidíš, ¾e ¾ije, ¾e to bude dobré, cítím to… opakuje mu¾ stále dokola tiše a sevøe mì okolo ramen. Dej vìci jméno a ona se stane, øíká jedno pøísloví. Chytám se ho jako stébla.

Uplyne dalších pùl hodiny. Slyším hlas, nebo se mi to zdá? Nejdøív se nad roklí vyloupne široká, rozzáøená tváø. Pak celý èlovìk s Ferdou v náruèí. V náruèí, které v té chvíli vypadá, jako by uneslo bolesti celého svìta. Líbám oba…

 


- Tady ho máte, to je ten, který lítá i bez padáku, pøedává Ferdu s úsmìvem do mého náruèí. – Já to znám, uvidíte, ¾e bude v poøádku, slyším ho opakovat jako z dálky, pøesvìdèení v jeho hlase je opravdové. Ferda prý padal asi dvacet metrù, místo, odkud se pokusil vydrápat zpátky nahoru, nešlo pøehlédnout.To bylo asi místo, odkud jsme ho slyšeli naposled zakòuèet. Pak ale spadl dalších ètyøicet…


- Nehýbal se, ale mìl otevøené oèi. Je to jen šok, uvidíte, ¾e bude v poøádku…

 

Tu stovku od mu¾e si nechtìl vzít za nic na svìtì… Kolik stojí záchrana jednoho ¾ivota? Lze ji vùbec penìzi vyèíslit? Dobøí lidé ještì ¾ijí, vìøte mi.


PS:
Dnes u¾ je Ferda zase ve formì, neutrpìl ¾ádnou zlomeninu ani vnitøní krvácení, jen ze šoku a drobných pohmo¾dìnin se vzpamatovával – stejnì jako my dva – nìkolik dní.


Blanka Kubešová

* * *
Fotografie archiv autorky
Kolá¾e © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 05.05.2014  11:52
 Datum
Jméno
Téma
 05.05.  11:52 Blanka K.
 05.05.  09:14 Ivan
 04.05.  20:02 Inka
 04.05.  12:31 Marta U.
 04.05.  12:10 Vlasta napínavé
 04.05.  11:03 Von
 04.05.  11:02 Von
 04.05.  01:50 Láïa K.