Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O prolhaných klíènicích


ic nad Orlicí, pùvabné vesnièky v podhùøí Orlických hor, odboèuje ze silnice cesta, posléze pìšinka. Toèí se vzhùru mezi kameny, klikatí se mezi kvìtinovými kobereèky, stoupá zelení jahodníkù, vzpírá se šlahounùm maliníkù, aby se ve stínu staletých stromù dopachtila na vršek k hradní bránì. Aby jí vznešenì prošla, rozhlédla se a rozprostøela se uprostøed nádvoøí v ruinách støedovìkého hradu. Z kdysi majestátního sídla toho mnoho nezbylo. Jen mohutná vì¾ a zbytky vnìjšího opevnìní bohatì porostlé zelenkavým mechem. Pøesto v nás toto místo vyvolá nejen pocit vznešenosti, ale také úcty a pokory k èasùm dávno minulým.


Jiøí z Podìbrad zdìdil Litice po smrti svého otce v roce 1427. Jeho otec stál na stranì husitù. Jiøí se ke konci války pøipojil ke královskému vojsku, dobyl Prahu a nakonec to dotáhl a¾ na správce království. Po úmrtí sedmnáctiletého Ladislava Pohrobka, po zvolení èeskou šlechtou se stává èeským králem, jediným panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie. Pokouší se o obnovu èeského království rozvráceného husitskou revolucí. Lid do nìj dává veškerou nadìji. Ale král Jiøí má zemi vyplenìnou husitskými vojsky. Za husitù ve vzduchu visel dosud tì¾ký pach kouøe a krve, odkudsi zdálky øinèely meèe, r¾áli konì a pùda se ustaviènì chvìla pod jejich kopyty, lid strádal.


Hrad Litice byl za jeho vlády promìnìn na nedobytnou pevnost. Rozšíøily se a vyrostly pevné zdi vnìjšího opevnìní. Hluboký pøíkop byl opatøen padacím mostem. A tenkrát dal král postavit a vytesat vzácné prùèelí kamenné zdobené brány.


V zemi se hádali kališníci s katolíky. Z Øíma hrozil pape¾ a z východu Turci. Po Jiøíkovì sporu s pape¾em, vystrèil rù¾ky roku 1466 uherský král Matyáš Korvín, bývalý Jiøíkùv ze». Za jeho vpádu do Èech byla majestátní a výstavná Litice svìdkem udatných bitev, zvratù, vítìzství i pokoøení. Její sláva zaèala upadat, utichly výstøely, dunìní kopyt, r¾ání koní a na strohý hrad se zaèalo zapomínat.


Poboøené zdi, zarùstající zøícenina na kopci obtoèená øekou Divoké Orlice se stala domovem strašidel, bývalých klíènic hradu. Øíká se, ¾e za jejich mladých let, ještì za Milukáše z Potštejna, byl nìkde ve sklepeních hradu zakopán nesmírný poklad. Od dob poboøení hradu se mnozí sna¾ili ten poklad najít. Kopali ve sklepeních, kopali v hradbách, ale nikdo se k nìmu ani nepøiblí¾il. A jestli znaly jeho pøesné místo zlé klíènice, kdo ví. Mohly o nìm vìdìt, ale nemusely. Ale ty nepøející ¾enské by stejnì nikomu k nìmu nepomohly. Jim ostatnì to zlato a drahé kameny k nièemu zøejmì nebyly, ale kdo ví. Ostatnì dìlalo jim dobøe, ¾e je mohou støe¾it.

 


Bývaly to krásné ¾eny a dodnes je jejich krása neopustila a stáøí na nich nezanechalo ¾ádnou stopu. ®ijí v temných sklepeních ruin nikým nespatøeny. Jen jediný den v roce se zjevují a to v¾dy v poledne a o pùlnoci. Jsou obleèeny od hlavy k patì celé v bílém. Ta s vlasy rudými jako oheò mívala jazyk ostrý jako bøitvu nevypustila z úst nic ne¾ zlostné øeèi. Druhá klíènice s prameny v barvì kaštanu s oblibou pomlouvala všechny obyvatele hradu i podhradí. Zlatovlasá kráska nalezla zalíbení v pletichaøení a splétání všemo¾ných intrik, zatímco poslední ¾ena s havraními vlasy neváhala obrat o poslední peníz i toho nejchudšího z chudých. Povahou si byly podobné jako vejce vejci a i jejich duše bývaly k nerozeznání. V dobách, kdy mìla ka¾dá z nich klíèe u pasu a hrad ještì ¾il, uchylovaly se èasto k intrikám a neštítily se lhát ani krást. Ve sklepích byly plné sudy vína, a kdy¾ upíjely, nic se nepoznalo. Byly proto èasto náladové, u ostatního slu¾ebnictva pro jejich prolhanost neoblíbené. Všechny ètyøi se doèkaly spravedlnosti. Øíká se, ¾e si je odnesl èert rovnou do pekla. Jejich duše prý nikdy nenajdou klid. Toulají se mlèky po hradu, jako by hledali klid.


Dodnes se lidé v Litici a okolí dušují, ¾e je vidí jen v jeden zmínìný den, v poledne nebo o pùlnoci procházet se po hradbách. Hledají prý klid v duši. Ale nikdy nechodí jedna nebo tøi najednou. V¾dycky jen v sudém poètu. Všechny ètyøi nebo jen dvì. Ale který den ¾e se procházejí, není známo. Nemají pevnì stanovený termín. Proto je stì¾í zahlédnete, ale nic si z toho nedìlejte. Není o co stát!


Marta Urbanová


Ukázka z knihy „Povìsti Vamberka a okolí“
Ilustrace Marta Urbanová

* * *

Zobrazit všechny èlánky Marty Ubranové

 

V ka¾dé povìsti je jádro pravdivosti i spravedlnosti


Koncem ledna letošního roku byla ve vamberské knihovnì pokøtìna kní¾ka „Povìsti Vamberka a okolí“. Pro tyto povìsti je dominantní hrad Potštejn, dnes u¾ jen zøícenina, k nìmu¾ se vá¾e nìco z historie a nemálo bájných bytostí. Proto se mi povìsti zpracovávaly dobøe a psala jsem je pro vamberské ètenáøe opravdu s láskou. Co¾ se mi snad podaøilo.


Na ¾ádost øeditelky vamberské knihovny paní Jaroslavy Martinové jsem zpracovala 20 povìstí a paní øeditelka dvì odstranila a pøidala 2 jiné povìsti. Zároveò se uvedla jako autorka. V kní¾ce není uvedeno, která z nás tu èi onu povìst zpracovala, co¾ se mi nezdá dobré. Také jsem byla pøekvapena, ¾e jsem na køest knihy nebyla pozvána, co¾ je velice neobvyklé. Tudí¾ autorka, která je na internetu knihovny uvedena jako první, paní Martinová, kní¾ku prezentovala sama a podepisovala ji také sama.


Chci tímto øíci všem ètenáøùm, jak uvádím v úvodu knihy, abyste se uchylovali k povìstem, v nich¾ èasto spravedlnost vykonávaly nadpøirozené bytosti. Pøíbìhy jsou protkávány láskou, co¾ je lidské duši blízké. Nebo» bez lásky nevykvete ani strom, nato¾ aby vydal plody. Nabádám vás, abyste i vy šli cestou povìstí a pøedávali je dál, proto¾e v ka¾dé povìsti je jádro pravdivosti i spravedlnosti, které se nám pro lidskou chamtivost a egoismus nìkdy nedostává. Nedopus»te, aby jejich semínko padlo na neúrodnou pùdu, aby pøišlo vniveè.


Marta Urbanová





Komentáøe
Poslední komentáø: 03.03.2014  11:17
 Datum
Jméno
Téma
 03.03.  11:17 Marta Urbanová Autorské výtisky kní¾ek
 25.02.  18:39 Jarka Co dodat - Jaroslavo Martinová, styïte se!
 25.02.  10:56 Marta Urbanová
 25.02.  09:20 Ivan