Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O èeském školství


Luïka Frýborta (80) a Tomáše Záøeckého (25) není ji¾ tøeba ètenáøùm SeniorTip pøedstavovat. Oba autoøi, mezi kterými je mnohageneraèní rozdíl, vedou své diskuze s rùznými filozofickými i politickými námìty na vysoké a kvalitní úrovni – nedá se jim nic vytknout. O tom svìdèí i jejich velká sledovanost na internetu. Patøí k oblíbeným autorùm èeských ètenáøù po celém svìtì. Z øad ètenáøù oslovují jak nejstarší generaci tak i mladou. Redakce SeniorTipu ráda dává tìmto dvìma mu¾ùm prostor na svých stránkách a také dìkuje za jejich souhlas tento zajímavý rozhovor otisknout.

Václav ®idek


* * *


Mladý pøíteli, dovoluji si vám poblahopøát k excelentnímu slo¾ení závìreèných zkoušek a nástupu do stavu uèitelského. I kdy¾ nevím, zda bych Vám radìji nemìl vyslovit soustrast; ono být dnes uèitelem není ¾ádný med. Do Èech zasahují západní módy se zpo¾dìním, tak¾e v dìtech zùstal ještì jakýsi elementární základ slušnosti, a ani rodièovská výchova patrnì není tak prudce pokroková: stává se mi dokonce, ¾e mì pra¾ské dìti pustí v tramvaji sednout (tøeba¾e toho nevy¾aduji, nejsa ještì tak zchátralý, ¾e bych se neudr¾el na nohou). U nás v Nìmecku – dìs a bìs. Haranti nevychovaní, drzí, roztahovaèní, ujeèení, ka¾dému protivní… ale abych nechal lamentací a polo¾il Vám první otázku:


Jak pohlí¾íte na tzv. antiautoritativní výchovu?


Ne moc hezky, mám-li se vyjádøit v mezích slušnosti. Podívejte se u¾ jen na to slovo antiautoritativní – co má znamenat? Chcete bojovat proti autoritám? Pøi výchovì? Èeho dosáhnete, pokud uspìjete? Chaosu. Autorita, øád, hierarchie, to jsou pøece pøirozené vìci jak v pøírodì, tak i v lidské spoleènosti. Zboøte je a zboøíte základy civilizace. Obávám se, ¾e mnoho lidí si plete svobodu s chaosem a ne pouze ve školství. Antiautoritativní výchovu mù¾eme spojit napø. se jménem osvícence Jean-Jacquess Rousseaua. O nìm je známo, ¾e napovídal spoustu pìkných vìcí, ale ¾il pravým opakem. Proè asi? Do školních škamen by se nemìl vracet støedovìk, to ano, na druhou stranu se to s reformami, inovacemi a moderními trendy nesmí pøehánìt ad absurdum. Smutné je, ¾e podobné – pøinejmenším neš»astné – myšlenky zavádìjí lidé, kteøí nemají o praxi ani potuchy. Na univerzitì jsem za¾il didaktièku, mladou, bezesporu aktivní a iniciativní ¾enu, která mìla spoustu nápadù. Bohu¾el jejich vyu¾itelnost v realitì byla… no v lepším pøípadì úsmìvná. Mo¾ná to zpùsobil fakt, ¾e nikdy neuèila, pouze se uèila, jak uèit.


Tuším, ¾e ani v èeském školství není pokládáno za vhodné ukáznit rozjíveného darebáèka rákoskou, jak tomu bì¾nì bývalo za mých èasù. Jak nakládáte, nebo pøesnìji, jak vám dovoluje školní øád nalo¾it s tìmi dvìma, tøemi výtr¾níky a výuèby rušiteli, jací se v ka¾dé tøídì v¾dy najdou?

Znát odpovìï na tuhle otázku, jsem nejš»astnìjší uèitel na svìtì. A dva, tøi výtr¾níci, to by mi bylo ještì hej. Nìkteré tøídy jsou zlaté, ale pak vejdete do takové, kde je dvacet takových. Obávám se, ¾e ani ta rákoska by nezabrala, jeliko¾ by si to vylo¾ili jako výzvu na souboj a vytáhli zbraò vìtšího kalibru. Jsou rùzné vìci, ale zále¾í na øadì faktorù, pøièem¾ nìkdy se stane, ¾e nezabere nic. Co se ¾ákem, který na školu kašle, a kdy¾ pøijde, jen dìlá rozruch a nepoøádek ve tøídì? Na domluvy nereaguje, z napomenutí si nic nedìlá, v písemce napíše „Nevím, nezajímá mì to, je to k nièemu“, a doma k lásce ke vzdìlávání rovnì¾ není veden?

 


Není oboru èinnosti lidské, aby byl tak èasto navštìvován reformami, jako školní výchova; nedivil bych se nikterak, kdyby v mezopotámských náplavech byla nalezena hlinìná tabulka dokazující, ¾e reformy školství probíhaly u¾ v øíši Aššurbanipalovì. Nejdou ty reformy jaksi od extrému k extrému? Za Komenského patøila rákoska k uèiteli jako šavle k dragounovi, ve šlechtických rodinách øezali preceptoøi své svìøence jako konì a ještì relativnì nedávno byly anglické public schools proslulé tresty a¾ sadistickými. Dnes… leda napomenutíèkem, ohleduplnì, aby z toho choulostivá dìtská dušièka nemìla trauma. Nepøeháníme to trochu s tou choulostivou dušièkou? Nedala by se nalézt støední cesta, ani návrat k rákosce, ani podvolení se dìtské libovùli? Nedìláme toti¾ dìtem nic dobrého; pøijde den, kdy opustivše škamny školní, nastoupí do zamìstnání a diví se velice, ¾e se musí podøídit hierarchickému øádu svého podniku èi úøadu. Pak teprve mù¾e pøijít skuteèné trauma; jsou tací, kteøí se s ním nevyrovnají nikdy a konèí v trvalé nezamìstnanosti, ba v bezdomovectví. Mo¾ná ale, ¾e chybuji, kdy¾ pøenáším svou nìmeckou zkušenost na èeské pomìry, které mohou být odlišné. Co vy na to jako uèitelský mládenec?

Reformy, to je v èeském prostøedí u¾ hanlivé slovo. Na jednu stranu asi nelze nalézt stav dokonalosti, spoleènost se vyvíjí, ergo se budou vyvíjet i po¾adavky na vzdìlávací systém a školství bude neustále tak trochu na pochodu. Na druhou stranu se bavme o smysluplnosti a u¾iteènosti nìkterých krokù. Tøeba si vezmìme slavné RVP, neboli rámcovì vzdìlávací programy, klíèové kompetence, prùøezová témata atd. Pokud se na to podíváte blí¾, zjistíte, ¾e to je vìc sice pìkná, ale z vìtšiny se jen staré vìci nazývají novými (slo¾itìjšími) termíny a objevuje se tak opìt Amerika. K otázce bych podotkl ještì jednu vìc. Problém nemusí vìzet ani tak v hledání kompromisu mezi rákoskou a pseudohumanitou, nýbr¾ v tom, ¾e ¾ijeme v dobì volného èasu a dostatku. Dìti školou povinné mají v dnešní dobì nejvíc volného èasu v dìjinách. Co s ním? Jak ho smysluplnì vyu¾ít? K tomu si pøidejte fakt, ¾e máte-li aspoò trochu penìz, vše potøebné si koupíte. Nemusíte si proto bì¾ných vìcí vá¾it, starat se o nì, nìco se rozbije, koupíte si to nové. Co víc, masmédia na vás v tomto ohledu vyvíjí neustálý tlak. Není potom nikterak pozoruhodný rozmach fenoménu sociálních sítí a konsekvence s tím spojené. Jen¾e to u¾ se dostáváme na pole jiné diskuze.


Abych postoupil od tìch rákosek k dalšímu tématu: opustil jsem škamny školní pøed více ne¾ šedesáti lety a mohu zrekapitulovat, co trvalého jsem si z nich odnesl. Není toho zvláš» mnoho: vybraná slova a pár jiných gramatických pravidel, z matematiky násobilku, Pythagorovu vìtu… no dobøe, ještì zlomky a procenta, proto¾e je obèas potøebuji. Chatrné zbytky tøí jazykù, z fyziky vìdomost, ¾e hùl do vody ponoøená zdá se býti zalomená, z chemie pak nìjaké to H2SO4 a NaCl. Co ostatního, musel jsem si bìhem své ¾ivotní kariéry osvojit sám. Máte pøedstavu, jak by škola mohla pøejít od systému – nauèit se, nechat vyzkoušet a zapomenout, k vìdìní tøeba ménì obsáhlému, ale trvalejšímu?

 

 

Tady se dostáváme k dalšímu problému, který by se musel øešit komplexní a hloubkovou pøemìnou èeského vzdìlávacího systému. To, co jste uvedl za pøíklad, je typická ukázka výuky na gymnáziích, tedy podle obecnì v¾ité pøedstavy toho nejlepšího, co lze ve fázi støedního školství najít. Jako absolvent hned osmi roèníkù to mù¾u podepsat krví. Jen¾e teï se ptejme, co je cílem (smyslem) gymnázia? Asi by se chtìlo øíct, ¾e to nemá být nalévárna vìdomostí, dogmatická zkostnatìlá instituce dovádìjící osvícenské encyklopedistické ideály k dokonalosti. Na druhou stranu se od gymnázia oèekává, ¾e studenta pøipraví na pøijímací øízení a studium na vysoké škole. Ajaj, problém. To toti¾ pøesnì dìlá. Bohu¾el, èeské vysoké školství tohle vy¾aduje a zároveò to úspìšnì rozvíjí. Co by se tedy mìlo zmìnit? Pøednì vysoké školství, kde se zastaví inflace titulù, zredukuje poèet fakult a studijních oborù. Stejnì tak by se mìl drasticky sní¾it poèet pøijímaných uchazeèù a zpøísnit podmínky prùbìhu studia. Obory musí být alespoò èásteènì akreditovány v závislosti na vývoji na trhu práce. Je absurdní, ¾e jsou ka¾dý rok nabírány stovky studentù politologie, kulturní antropologie, archeologie, filosofie a podobných oborù, aèkoliv tito lidé ji¾ dnes konèí stabilnì na úøadech práce. (A to neuvádím takové perly jako teoretik ètenáøství atd.) Studium na univerzitách by také mìlo být zpoplatnìno, ovšem s tou podmínkou, ¾e se promìní postavení studenta a tìm nejlepším se investované náklady vrátí na prospìchových stipendiích, ergo nikdo nebude moci namítat, ¾e by toto opatøení znemo¾nilo studovat nadaným lidem ze sociálnì slabších pomìrù. V návaznosti na to se musí promìnit ni¾ší stupnì vzdìlávání s dùrazem na praktickou orientaci a vyšší nároènost. Jen¾e všechno tohle jsou vìci, které by nebyly populární. Stály by spoustu penìz, práce, zhoršily by se statistiky, a èím by se potom úøedníci chlubili? Proto do toho nikdo neøízne, dokud u¾ nebude pozdì a stejnì nebude vyhnutí. A pøitom u¾ teï jsou nìkteré fakulty pro smích i samotným studentùm.


Ohlednì tìch jazykù: kdy¾ pominu protektorátní nìmèinu, absolvoval jsem sedm roèníkù školní ruštiny, šest latiny a ètyøi angliètiny. Je zará¾ející, jak málo platné bylo to mnohaleté úsilí. Uèil jsem se pozdìji sám, a» z potøeby nebo ze záliby; nìkolika dalším jazykùm: k nejzákladnìjšímu dorozumìní mi staèilo nìkolik mìsícù, k dokonalejšímu rok, po dvou letech bylo dosa¾eno tlumoènické úrovnì (týkala se tenkrát japonštiny). Vìtšina toho se mi nepou¾íváním zase vykouøila z hlavy, ale beztak: proè jako samouk dosáhne èlovìk bìhem relativnì krátkého èasu solidní znalosti, kde¾to vyjda ze školy, si sotva doká¾e v cizím jazyce objednat polívku? Netrvá škola pøíliš na perfekci, jako by ze všech ¾ákù mìli být diplomaté a mezinárodní mana¾eøi, a nezanedbává prosté dorozumìní? Ale tøeba zase všechno hodnotím ze své ponìkud dávnovìké zkušenosti; uèí u¾ dnes škola kromì pluquamperfekt a èasových sousledností i objednání té polívky?

První vìc je, ¾e jako samouk mám mnohem silnìjší motivaci nìèeho dosáhnout, ne¾ kdy¾ nìco musím z povinnosti ve škole. Posuzovat výuku jazykù si netroufnu z toho dùvodu, ¾e co škola (nebo ještì lépe uèitel), to jiný pøístup a výsledky. Na gymnáziu jsem studoval osm let angliètinu, pìt let francouzštinu. Podotýkám, ¾e na cizí jazyky nejsem obdaøen kdovíjakým talentem, snad ¾e si tolik rozumím s èeštinou, pøesto bych si polévku anglicky dovedl objednat, a i kdy¾ bych se neu¾ivil jako diplomat, tøeba bì¾nému filmu docela porozumím. To byla angliètina. Francouzština? Za pìt let jsem se nenauèil víc ne¾ pár frází (bez nadsázky!) a nebyl jsem sám. Tak v èem vìzel problém?


Kdy¾ jsem se u¾ zmínil o latinì: lajdaèil jsem v ní a¾ hrùza (dokonce jsem, tuším v kvintì, musel skládat reparát) jsa toho rozšíøeného názoru, ¾e latina, jazyk dávno umrlý, beztak k nièemu není a ¾e by bylo prospìšnìjší se uèit tøeba španìlsky. Teï, na stará kolena, toho lituji. Pozdì jsem poznal, ¾e bez elementární znalosti latiny èlovìk jen z pùle rozumí svým vlastním dìjinám, kultuøe, ¾e k nìmu její památníky èímsi naléhavým hovoøí, ale on nechápe èím. Sbírám úlomky té polozapomenuté znalosti a pokouším se je spojit v nìjaký celek, ale to se ví, jak praví mudrc: v mládí se uèiti – v kámen tesati. V stáøí se uèiti, v písek psáti. Jaký jest váš profesionální názor?

S obojím musím souhlasit. Jak se znalostí latiny, tak s tím, kdy se má smysl uèit. Jen¾e potí¾ tkví v tom, ¾e èlovìk v telecím vìku ještì neumí tak dobøe (pokud vùbec) rozpoznat, co mu bude a nebude v ¾ivotì u¾iteèné a ne v¾dy má štìstí, ¾e se najde nìkdo, kdo mu uká¾e cestu. Mì baví historie. Pokud se ale nechci omezovat jen na sekundární literaturu a chci jít k pramenùm, potøebuju znát nìmèinu i latinu pro celé èeské dìjiny, latinu pøinejmenším pro dìjiny celé støedovìké Evropy. Být èeským historikem a neznat nìmèinu, je asi podobné, jako chtít být øidièem autobusu a neznat dopravní pøedpisy a znaèení. Jen¾e na tohle jsem pøišel taky a¾ nìkdy pøed šesti, sedmi lety, tedy v dobì, kdy jsem byl konfrontován s realitou a bylo u¾ pozdì. Nenašel se v pøedchozích letech nikdo, kdo by mì na to upozornil. A mo¾ná právì tohle by mìl být hlavní úkol pro uèitele, ne? Místo pøedávání znalostí ukazovat cestu, dávat podnìty, radit, vést…

 

 

 

Nyní k otázce závìreèné, která mì jako¾to vyslou¾ilého rodièe zajímá zcela mimoøádnì. Jest tomu tak, ¾e v souèasném ¾ivotì hraje volný èas daleko podstatnìjší úlohu ne¾ za mého dìtství. Na prázdniny se u nás jezdívalo k dìdeèkovi do Turnova, co¾ ještì byl luxus; mnozí z mých kamarádù trávili prázdniny na ulici (nebyl na ní ještì takový provoz), nebo kam a¾ staèili dobìhnout pìšky. Dnes se nabízejí jinaèí mo¾nosti, lenošným povahám povalování na plá¾ích Kanárských ostrovù èi Malorky, zvídavìjším studijní a poznávací cesty po celém obvodu zemském… jen¾e ta sakramentská škola. Neúprosný diktát prázdnin neponechává jiný èas, ne¾ kdy¾ všude panuje horko a drahota, hlava na hlavì a samý nìmecký uèitel, kde¾to pøíjemnìjší a levnìjší vìtšina roku nále¾í bezdìtným. Ka¾dý rodiè si oddychne, kdy¾ má tohle nevolnictví za sebou, a pro nejeden man¾elský pár je aspoò èástí dùvodu, proè dìti nemít. Je pak slýchat skuhrání, ¾e národ vymírá… nenapadá vás nìco? Nìjaká reforma?

Chci vìøit, ¾e na vymírání národa nenese hlavní vinu organizace školního roku, i kdy¾ vnímám, ¾e výše uvedená slova mají co do sebe. Jen¾e co s tím? Dovedl bych si ještì pøedstavit flexibilnìjší øešení v období posledních a prvních mìsícù školního roku, jen¾e tì¾ko donutíte dìti pøi tropických vedrech sedìt v èervenci èi srpnu ve škole a notabene se vzdìlávat. Ani pro uèitele by to nebyla ¾ádná radost. Spíš bych vidìl mo¾nost v zaèlenìní vìtšího volna v prùbìhu školního roku, jen¾e to by s sebou zase neslo zvýšené nároky pro období výuky a vìtší po¾adavky na samostatnost a zodpovìdnost ¾ákù pøi jejich individuální pøípravì a spolupráci s rodièi. Nemluvì o tom, ¾e staèí trocha volna a zpátky do školy se vrací zdivoèelá zvìø místo civilizovaných lidských bytostí a chudák pedagog se musí stále znovu mìnit v krotitele lítých bestií.


Ludìk Frýbort - Tomáš Záøecký

* * *
Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová 2013

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.01.2014  06:04
 Datum
Jméno
Téma
 23.01.  06:04 Bobo :-)))
 22.01.  21:58 tamil Kam to spìjem ?!
 22.01.  20:21 imra/sa¹aL
 22.01.  10:06 ferbl