Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zima v Kanadì


Kanadských zim jsem ji¾ pro¾il èi pøe¾il pìtaètyøicet, ale ta letošní nám teï dává trochu zabrat. Pøesto¾e u¾ nejsou zimy jako døíve, tak mladá generace dìlá z trochy snìhu a mrazu pomalu národní kalamitu, ale i my jsme si u¾ dost odvykli a na stará kolena zpohodlnìli. Sice snìhu jsme ji¾ dostali pøes metr, ale díky obèasným oblevám, deš»ùm èi mrznoucímu dešti máme v okolí Montrealu snìhu asi po kolena. Týden pøed Štìdrým dnem zaèaly v Ontariu a Quebeku snìhové kalamity a hned bylo kolik set tisíc domácností bez proudu. Tady je vìtšinou elektrické vedení vedeno vrchem, tak¾e kdy¾ padají ledem obalené vìtve èi celé stromy tak zpøetrhají dráty. Mezi svátky zaèal foukat silný severák, který nám i Americe pøinesl a stále pøináší slušné mrazíky a dost problémù (tisíce zrušených èi opo¾dìných letù, namrzlé vozovky, chodníky), ba i zranìní èi ztráty na ¾ivotech. I kdy¾ je venku snesitelná teplota tøeba 30 pod nulou, tak s vìtrem a vlhkostí je pocit na kù¾i jako 40-50 pod nulou, co¾ je dost nepøíjemné. Trochu jsem to za¾il, kdy¾ jsem se hrabal bez rukavic v motoru a sna¾il se pøivézt auto k ¾ivotu. Naštìstí ji¾ dnes tyto mrazy netrvají vìènì, tak¾e se zaèíná zase pomalu oteplovat, tudí¾ mi zima nevadí.


Mám zimu rád, s nostalgií vzpomínám i na zimy mého mládí. Jako malý kluk jsem miloval pohled na obèas pocukrované malostranské støechy. Hned po válce jsem chodil s rodièi na vánoèní trhy na Kampu, na Uhelòák a na Karlák. Nìkdy bylo trochu snìhu, jindy bøeèka, nebo nic. Kdy¾ se Praha odìla na pár dní do bìlostného roucha, to byla poezie. Po roce 1948 jsme se odstìhovali na kraj Prahy, a já byl rád, ¾e sníh zùstával celou zimu a my mohli dennì sáòkovat èi ly¾ovat, k èemu¾ bohatì staèilo 20 cm. Pamatuji se, jak nás rodièe vezli na dlouhých saních na pùlnoèní ke sv. Matìji.


Poèátkem listopadu 1968 jsme pøišli z Paøí¾e do Montrealu v letním obleèení a s roèním klukem ve sportovním koèárku. Kanada nás krásnì pøivítala, ale hned jsme tvrdì poznali nejen zimu, ale i sníh. Pøesto¾e Montreal le¾í na úrovni Benátek, tak tu byla zima jako v Rusku, no byl to šok. Hned druhý den jsme si museli zakoupit aspoò to nejnutnìjší zimní obleèení (pøivezli jsme si ètyøi dolary a dostali pomoc od imigraèního úøadu, tak jsme to nìjak zvládli).
Za dva dny jsme vidìli první sníh a za¾ili opravdovou snìhovou bouøi. Zveèera to vypadalo jako v pohádce, ale pozdìji se to zmìnilo v horor, proto¾e napadlo pøes pùl metru. Lidé nechali na ulicích tisíce uvíznutých aut a odjí¾dìli domù metrem. Obdivovali jsme, jak stovky fréz a pluhù se stovkami náklaïákù byly bìhem jedné noci schopny vyèistit všechny hlavní ulice, vèetnì všech chodníkù, a druhý den byly èisté i všechny další ulice.
Asi po dvou mìsících jsme si zaèali pomalu zvykat, ¾e snì¾í i kolikrát do týdne, obèas napadne a¾ 20-40 cm, nìkdy i 30-50, a ¾e lepší to u¾ nebude. Na mráz jsme si také postupnì zvykli. Pokud nesnì¾ilo, tak bylo nebe jak vymydlené a stále svítilo slunce. V noci jsme pak èasto vídali i úchvatné polární záøe. Pokud poèasí dovolilo, tak jsme chodili s malým na høištì do blízkého parku, a š»astnì pøe¾ili první zimu. Nìkdy v dubnu pøišlo krátké jaro a po nìm pomalu tropické léto. Na jaøe jsme si hned poøídili levné starší auto (pak i malou dcerušku), a zaèali pomalu poznávat blízké i vzdálenìjší okolí. První zima byla celkem v pohodì pro pìšáky. Druhá zima nám však ukázala, zaè je toho loket pokud èlovìk má auto a parkuje na ulici. První roky jsme dostali ka¾dou zimu metry snìhu. Poka¾dé kdy¾ projely snì¾né pluhy, tak zahrnuly auta a¾ k oknùm ztvrdlým prosoleným snìhem a ledem. Vydlabat auto stálo v¾dy fùru èasu a energie.

 


Mimo normálního snì¾ení však jednou pøišla neobyèejná snìhová bouøe. Sníh tehdy padal dva dny a napadlo asi 160-170 cm. U¾ první den ráno bylo pøes pùl metru, tak¾e nikdo nikam nejel. Montreal byl ètyøi dny “tichým” mìstem. Chodili jsme po snìhu a ani jsme nepoznali, ¾e máme pod sebou auta, pokud nìkde ze snìhu neèouhala anténa. Policajti rozvá¾eli uvízlé lidi na skidoo (motorových saních) na metro èi do provizorních útulkù v kostelech a ve školách.


Vjezd do gará¾e našeho prvního domku byl z kopce, co¾ znamenalo poka¾dé nejménì hodinu odhazovat sníh ruènì, a tøeba i dvakrát dennì. Bylo to peklo, proto¾e jsme mìli snowstorm i kolikrát do týdne, èlovìk házel hodinu a víc, jel na nákup a zase musel házet znovu, aby se dostal domu. Byli jsme mladí a tak jsme to brali celkem i s humorem, a¾ do urèité doby. To jsme jeli v nedìli k sestøe na velikonoèní obìd v jarním obleèení, i kdy¾ jsme pozorovali ètyøi dny, jak se na nás valí snìhová hrùza od Chicaga. Ne¾ jsme dojedli polévku, tak se otevøelo nebe. Ani jsem neèekal na další jídlo, popadl rodinu a pádili jsme domu. Co nám normálnì trvalo 20 minut, nám vzalo pøes sedm hodin, proto¾e odklízeèi snìhu v Montrealu se rozhodli stávkovat. Auto jsme zanechali na rohu a nesli dìti v náruèí po pás ve snìhu.


Ji¾ jsme si zvykli, ¾e na pøedpovìdi poèasí není moc spoleh. Nìkdy hlásí úplné jobovky a nepøijde nic, co¾ je vítáno s radostí, naopak jindy hlásí pár centimetrù a dorazí jich i 30-40. Ba ani radarová mapa není moc spolehlivá. Kanada je druhá nejvìtší zemì na svìtì a tak pøirozenì v ka¾dé provincii vládne jiná zima. Zatímco na západì je cítit teplý vliv Tichého oceánu, tak od Skalistých hor na východ jsou velké, ale suché mrazy a ne moc snìhu. Teprve Ontario a Quebec pocítí vlhkost velkých jezer a více srá¾ek. Proto¾e naše provincie Quebec je víc na sever ne¾ Ontario, jsou naše srá¾ky více ve formì snìhu. Pøesto¾e Montreal le¾í na úrovni Benátek, napadnou zde èasto metry snìhu. Postupem èasu se zaèalo oteplovat a zaèali jsme dostávat více mrznoucího deštì, tak¾e nyní Montreal a okolí dostane s bídou dva a pùl metru snìhu. Kanada je rovná (a¾ na pár hor), tak¾e se zde mohou volnì prohánìt vìtry ze všech svìtových stran jakoukoliv rychlostí a poèasí se zmìní bìhem pár hodin. Vìtšina populace ¾ije podél kanadskoamerické hranice, tak¾e nás moc nezajímá poèasí u eskymákù, pakli¾e nedorazí bìhem pár hodin k nám, a to samé se dá øíci i o americkém poèasí. Velký vliv na ka¾dou zimu a na srá¾ky mají proudy v Tichém oceánu a zále¾í, co na ten rok pøijde, zda La Niña èi El Niño.


Pøesto mám zimu radìji ne¾ naše vlhká vedra od dubna pomalu do øíjna. Na zimu však èlovìk musí být pøipraven po všech stránkách. Do -30 to zase není tak strašné. Do -20 je to ještì paráda a èlovìk na kratší dobu kolikrát nepotøebuje ani šálu, rukavice èi èepici. Já si ještì pamatuji, jak babièka tlaèila na pilu a v pra¾ské “zimì” jsme se museli nabalit jak eskymáci. Tady omladina chodí i ve 20-30 pod nulou v teniskách, jeansových bundièkách s holými zády, to by je babièka asi umlátila. Nejdùle¾itìjší je mít auto v poøádku, hlavnì baterii. Døíve, kdy¾ byly velké mrazy na denním poøádku, tak se hlavnì na noc pou¾ívaly elektrické blockheaters, které udr¾ují motory nepromrznuté, a navíc i vnitøní ohøívaèe.


Jednou jsme si jeli udìlat Silvestra na dìtský camp Hostýn v podhùøí Laurentských hor, asi hodinu od Montrealu. Tam jsme za¾ili -45 (s vìtrem a vlhkostí to bylo na kù¾i -65), co¾ byla síla, ale také se to dalo snést. Na hlavu se musí dát pod èepici kukla jen s otvory pro oèi, kuøáci potøebují ještì otvor pro ústa. Co u¾ se témìø nedalo snést, byla nutnost pou¾ívání venkovních latrín, proto¾e voda pøes zimu v budovì neteèe. Nechtìnì jsme tam museli pobýt déle ne¾ záhodno. Bohu¾el nikdo nenastartoval, tak¾e jsme museli èekat na pomoc. Také jsme však za¾ili v lednu asi dva týdny 17 nad nulou, kdy rozkvetly všechny jabloòové sady, pak to pomrzlo a Quebec nemìl svá jablka asi deset let.


Horší je však mrznoucí déš», kdy pod tíhou ledu padají nejen stromy, ale trhají se i dráty vysokého napìtí, co¾ jsme si ji¾ také párkrát u¾ili. Asi pøed ètrnácti lety padal týden mrznoucí déš» ve dne v noci. Tuny ledu obalily dráty, ba i sloupy vysokého napìtí, které se kácely jako domeèky z karet po celém území stovek kilometrù. Ulice byly plné ulámaných vìtví a stromù (pøíroda se vzpamatovávala kolik let), nemluvì o prolámaných støechách v nákupních støediscích, sportovních arénách, fabrikách, atd. Miliony lidí na severovýchodì kontinentu byly bez proudu 1-3 týdny, nìkteøí ještì déle. Vìtšina lidí mrzla, tak¾e útulky byly všude zaplnìné tisíci lidmi. My mìli aspoò v jedné místnosti kamínka, tak¾e jsme tu mìli nastìhovanou celou rodinu a ten týden v jedné místnosti pøe¾ili. Na kamnech jsme si jak¾ tak¾ v¾dy nìco ukuchtili, a jinak dìlali jen litry a litry svaøáku. Za týden jsme u¾ mìli proud, ale v nìkterých zapadácích èekali i pár týdnù èi mìsícù. Holt obèas je vzrùšo, ale není to zase tak monotónní jako tøeba na Floridì (i kdy¾ jsme tam také jednou na Vánoce za¾ili sníh a rampouchy, ale za 3 dny jsme se u¾ zase koupali v moøi).


Nejhorší na naší kanadské zimì je cestování, zvláštì je-li všude led. Samozøejmì, do práce se musí ka¾dý den, tak¾e o to nutné zlo èlovìk nepøijde, ale jinak nemá jet, kdy¾ nemusí. Kolikrát jsme jeli po dálnici a bylo 10-20 cm, nebylo vidìt na krok proto¾e snì¾ilo a byl blizard. Zavìsil jsem se za náklaïák a pár set km jsem jel 100-110 jako on. On pak odboèil a já se loudal druhou polovinu cesty kolik hodin 50-60, nìkde i dvacítkou. Je fakt, ¾e øidiè musí být pøipraven i na pøespání v autì. Má mít deky, baterku, svíèku na teplo, nìco k jídlu a pití, lopatu, drapáky pod kola, kabely, atd. Èlovìk si ale i na to zvykne a ¾ivot se kvùli tomu nezastaví.


Lidé berou dlouhou zimu jako èást ¾ivota a hledí si ji zpøíjemnit jakýmkoliv zpùsobem. Ji¾ od malièka se ka¾dé dítì vìnuje sáòkování, bruslení a ly¾ování. Proto¾e hokej je národním sportem ji¾ od nepamìti, tak skoro ka¾dý kluk hraje hokej. Montreal má štìstí, ¾e se v celkem blízko dostupném okolí zde a v Americe nachází dostatek hor, které uspokojí všechny ly¾aøe 24 hodin dennì. Na bì¾ky èi snì¾nice se dá jít dokonce do všech blízkých parkù, èi na golfová høištì v okolí. Bruslit se mù¾e také v nìkterých parcích, èi ve sportovních halách. Nejvìtšího venkovního kluzištì na svìtì (asi 8 km) na známém Rideau canal v Ottawì si u¾ívají dennì tisíce bruslaøù. 200 kilometrový kanál spojuje Ottawu a Kingston na Lake Ontario. Byl vybudován v roce 1832 (stavba trvala šest let) pro pøípad války s Amerikou, je památkou UNESCO. Po celé délce jsou vyhøívané šatny a stánky s obèerstvením.


Dalším zimním sportem je skidoo – motorové sánì. V pøírodì jsou i stovky kilometrù udr¾ovaných stezek. Další zálibou je “ice fishing” – rybaøení na ledì. Autem se zajede na øeku èi na jezero, kde jsou na ledu zbudovány vyhøívané kabinky. Lidé chytají ryby ve vyvrtaných dírách v ledu a mírnì popíjejí. V mírnìjším poèasí mohou chytat i bez pohodlí kabinek. Pøesto¾e zjara pøijde varování, ¾e led ji¾ neunese auto, tak se ka¾dým rokem hodnì aut utopí. Nìkde v Kanadì se holduje i jízdì èi závodùm na saních ta¾ených psím spøe¾ením. Nìkdo si ale rád i zaplave, co¾ není nemo¾né. Mimo mnoha krytých bazénù je i na støeše montrealského hotelu Bonaventure velký otevøený bazén, kde se dá koupat i pøi -35.

 


Koncem zimy, kdy v javorech zaèíná proudit míza, zaèíná výroba javorového sirupu. Ve všech stromech jsou zapíchnuté kohoutky a zavìšené konve, nebo pøímo napojené plastické hadièky, které z celého lesa sbírají š»ávu do centrálního tanku v hlavní boudì. Š»áva se vaøí a¾ se odpaøí vìtšina vody. V tomto období se poøádají oblíbené “sugaring parties”, s mnoha jídly za pou¾ití sirupu a spojené samozøejmì s pitím, nìkde i jízdou na saních ta¾ených koòmi. Také se lije sirup pøímo na sníh a vznikají “lízátka”, hlavnì pro dìti. Z javorového cukru se té¾ vyrábí rùzné bonbóny. Jinak se pou¾ívá na polévání omelet, lívancù, a do rùzných peèiv, ale na pití to není ani náhodou. Jsme hrdí, ¾e jsme exkluzivním dodavatelem sirupu pro královnu.


Další oblíbenou atrakcí jsou zimní festivaly a karnevaly. V Ottawì je to tøeba Winterlude festival, ve mìstì Quebeku pak Quebecký zimní karneval, kam se sjí¾dí tisíce turistù nejen z Kanady a Ameriky, ale i z celého svìta. V rámci karnevalu se té¾ sjedou rùzní umìlci a vytváøejí pøekrásná umìlecká díla z ledu èi ze snìhu. Tento festival se slavil ji¾ od nepamìti, ale oficiálnì byl organizován a¾ roku 1894, kdy byl také vybudován první Ice castle, obrovský lední hrad, který se staví ka¾dý rok.


Další novou atrakcí od roku 2001 je známý Quebec Ice Hotel, který si mù¾ete prohlédnout na YouTube!


V hotelu se nemusí spát, poøádají se také prohlídky. Mimo ubytování je tu restaurace a bar, dokonce i kaple na svatby. Všechen nábytek, nádobí – talíøe a sklenice jsou z ledu. Na postelích, ¾idlích a lavicích jsou rozhozeny ko¾ešiny, a na spaní jsou spacáky do -30 stupòù. Obával jsem se, jestli i záchody vèetnì prkýnek budou z ledu, ale nejsou. Bohu¾el se do koupelen a na záchody musí chodit do normální budovy. V ka¾dé místnosti je zima, ale jsou vybaveny i plynovými krby. Stìny jsou pøekrásnì vyøezávané a navíc prosvícené barevnými svìtly. Prostì podívaná za všechny prachy (a ne malé).
V Montrealu ji¾ máme také Ice Hotel ve Snow village. Ubytování stojí za osobu ji¾ od $195 v eskymáckém igloo, od $259 v pokoji, a od $299 v presti¾ním apartmá. Vybavení je stejné jako v Quebeku. Vypadá to exoticky, ale v takové zimì mohu spát doma zadarmo, kdy¾ nám pøestane jít proud. Lidé holt u¾ neví, co by si vymysleli.


Kanadská zima je pìkná, ale dlouhá. Nìkdy je poèasí, ¾e by ven nevyhnal ani vlastní man¾elku. Jak se doma øíkalo, ¾e na Hromnice si musí skøivánek vrznout i kdyby mìl zmrznout, tak zde by si rozhodnì nevrznul. Tady se Hromnicím øíká “Groundhog Day” – to vypustí v Pennsylvanii a v Ontariu z klece groundhoga (svištì), a kdy¾ uvidí svùj stín, tak zima bude ještì trvat 6 nedìl, kdy¾ ho neuvidí, tak do 6 týdnù je po zimì. Pøipadá mi to ale jako s chøipkou, kdy¾ si èlovìk vezme aspirin, tak bude trvat jen 7 dní, a pokud si ho nevezme, tak bude marodit týden. Ona ta zima stejnì u nás nikdy neskonèí ani za šest týdnù, proto¾e sníh zaène mizet teprve a¾ v dubnu. V bøeznu si ji¾ ale øíkáme, ¾e to chce jen trochu trpìlivosti, za pár týdnù si u¾ pomalu zase budeme stì¾ovat na vedra a vlhkost, a tìšit se na zimu (aspoò já).

 

Další fotografie si prohlédnìte ZDE (klikni)


Ladislav Køivánek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 02.02.2014  12:47
 Datum
Jméno
Téma
 02.02.  12:47 Láïa K. Dal¹í díky
 15.01.  14:07 Vìra
 15.01.  09:05 Ivan
 14.01.  21:18 Hanka a Tomas Mrazkovi
 14.01.  12:24 Láïa K. Diky vsem
 14.01.  07:37 Jindøich
 13.01.  16:47 Vesuvanka díky
 13.01.  16:10 Blanka A.
 13.01.  11:20 Blanka K. zá¾itek z ledového království
 13.01.  09:52 Inka
 13.01.  09:45 Blanka B.
 13.01.  09:43 Blanka B.
 13.01.  09:30 ferbl
 13.01.  09:19 Von
 13.01.  07:11 Ludìk Horký Zima v Kanadì
 13.01.  07:09 Kvìta
 13.01.  07:01 Jarek
 13.01.  06:08 LenkaP
 13.01.  02:42 Láïa K. Více fotek v Galerii