Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna


Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...


Tentokrát je to pohled na jeden tøídní sraz…


Chmýøíèko


Sedím v šalinì a koukám se do pozdního odpoledne. Citelnì se ochladilo, hlásí pøízemní mrazíky. Ještì to tak. My zahrádkáøi máme u¾ ledacos na záhonech, a v plném rozpuku a ono tohle. Dveøe šaliny jsou na zastávce pøed køi¾ovatkou otevøené dokoøán, èervený semafor hlásá: „ Stùj!“ A najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, vlétlo do dveøí bílé chmýøí.

 

Nadýchaný chomáèek s nedbalou elegancí prolétl dveømi a zaèal se zvìdavì rozhlí¾et po pasa¾érech. Naproti dveøí sedí døímající mu¾ s èervenou kravatou. V ruce dr¾í èerný kuføík. Peøíèko lehce sklouzne po rukávu mu¾ova saka a se závanem studeného vzduchu se opìt zvedne do výšky. Na zvýšeném podla¾í sedí maminka s malým hošíkem na klínì. Chlapec se rozhlí¾í na všechny strany, kdy¾ v tom uvidí chomáèek: „Maminko, podívej, mami, mamííí….“ Netrpìlivì tahá matku za kabát. „Neotravuj!“ Chlapec zaèíná nabírat do pláèe. Matka nervóznì máchne rukou a chomáèek opìt poodletí stranou. Sleduji let toho malièkého kousku pøírody a na tváøi se mi rozhostí bla¾ený úsmìv. Naskoèí zelená, dveøe se zavírají a šalina se rozjí¾dí. Staèím ještì zahlédnout mizející chmýøíèko a zaèínám se tìšit na nadcházející setkání.


Aè je to k nevíøe, scházíme se se spolu¾áky základní devítileté školy u¾ hezkou øádku let v jedné brnìnské bezbariérové hospùdce, v¾dy jedenkrát za mìsíc. Máme mezi sebou kamaráda na vozíèku, tak mu chceme umo¾nit úèast na našich schùzkách. I kdy¾ tøída èítala nìjakých tøiatøicet spolu¾ákù, bývá nás nìco kolem deseti a¾ patnácti. Dìcka se scházela u¾ v dobì, kdy jsem peèovala o svoji nemohoucí maminku. Kolikrát mne zvali mezi sebe, ale já jsem se ukrutnì bránila, nebo» jsem mìla pocit, ¾e se u¾ nedoká¾u ve spoleènosti chovat s nedbalou elegancí. Pøi jídle jsem obèas nedokázala vpravit celý obsah l¾íce do úst, obèas spadlo nìco na stùl, pøípadnì pod stùl. Co¾ o to, pod tím stolem to nikdy dlouho nevydr¾elo, proto¾e naši dva psi v¾dy velice pozornì sledují, co se kde šustne, a je-li to k snìdku, udìlají s tím v¾dy krátký proces. Obèas jsem si pokecala prsa (ne, ¾e bych je mìla abnormálnì vyvinutá) nebo kolena. Ka¾dou chvíli jsem o nìco zakopla, pøípadnì mnì upadlo tìlo a další nemilá pøekvapení - v minulých letech úkazy mnì zcela neznámé. Kamarádka Blanka v¾dy øíkala, a» na to nemyslím, ¾e všichni jsou na tom pøibli¾nì stejnì. Moc jsem jí nevìøila a tak jsem se jednou za nimi vypravila také. Tento výrok není sice moc spoleèenský, ale cizí neštìstí potìší. Zjistila jsem, ¾e se sem tam pokecá kde kdo, ¾e pomlky pøi vyprávìní se úmìrnì prodlu¾ují s naším vìkem, ¾e své vyprávìní prokládáme výrazy „ehm,…. no, víš…. já si teï nemù¾u vzpomenout“ a podobnì.


Naše schùzky se podobají ¾idovské škole. Jeden mluví pøes druhého, jsme hluèní, pøekøikujeme jeden druhého a vùbec, chováme se jako malé dìti. Tak nevím, ¾e bychom se u¾ pøibli¾ovali teorii o návratu tìch starších do dìtských let?


A co øíci závìrem? To malé chmýøíèko mnì zvedlo náladu. Setkání se spolu¾áky bylo „bezva“, dali jsme si dobrou baštu, lahodné víno a zaèali jsme se u¾ teï tìšit na další schùzku. Není nad to mít dobré pøátele.


Irena Atzlerová

***

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.11.2013  06:16
 Datum
Jméno
Téma
 01.11.  06:16 Bobo :-)))
 31.10.  08:57 Vesuvanka díky
 31.10.  07:31 Blanka B.