Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vìøte - nevìøte


Vìtšina z vás jistì zná ten televizní seriál. Ten, co pøedkládá divákovi øadu pøíbìhù, aby sám hádal, který z nich je fikce a který se skuteènì stal.


Nu, já teï také jeden pøedkládám. Zda mu budete vìøit èi ne, je na vás, ale u¾ pøedem upozoròuji, ¾e je skuteèný.


Bylo to na konci záøí, kdy¾ jsem se vracel z mìsta domù tramvají èíslo sedm. Nastoupil jsem do ní na Smíchovì „U andìla“ a usedl na místo hned za kabinou øidièe. To je vyhrazeno pro slepce s doprovodným psem a je tam tedy více místa pro nohy a pejska. Právì to se mi hodilo pro mou tašku na koleèkách, plnou nákupu.


Vlak pøejel most a pokraèoval po své trati pøes Nusle do Vršovic a Strašnic, kdy¾ v nuselské stanici Otakarova nastoupila ta paní se psem. Posadila se na první sedadlo za dveømi, ale pes šel dál, zatímco jeho paní hledìla nezúèastnìnì z okna. Bylo mi divné, ¾e ho nevolá k sobì, a tak jsem se ohlédl. Zvíøe šlo pomalu kolem levé øady sedadel dozadu a pak po pravé zpìt, pohlí¾eje do tváøí lidí a obèas si i pøièichlo. To se nelíbilo jakémusi mrzoutovi a zavolal na paní u dveøí.


„Helejte, pani, vemte si toho èokla k sobì, jó! Von nemá ani košík, tak tu nemá co dìlat. A ani ste za nìj, ani za sebe nezaplatila! Koukejte s nim u nádra¾í vypadnout!“
„Co na mnì køièíte, èlovìèe? Ten pes není mùj a já mám legitku!“
„Jak to, ¾e neni, vlez sem pøece s váma, ne?“
„To jo, ale mùj není a dejte mi pokoj!“


Mezitím došel ten hafan a¾ ke mnì. Byl to docela hezký nìmecký ovèák, ale u¾ starý a znaènì prošedlý. Hádal jsem mu, ve srovnání s lidským vìkem, tak osmdesát, a tak jsem napùl vstal a øekl neadresnì do prostoru vozu.
„Jestli¾e tedy nikomu nepatøí, vyvedu ho na své stanici ven a zavolám mìstskou polici. Oni ho odvezou do psího útulku.“


Bylo mi ho líto, jak se na mne díval. Snad vdìènì za to zastání, a tak jsem ho pohladil a podrbal mezi slechy. Pøidøepl si blí¾ ke mnì a nakonec lehl s hlavou na pøedních packách.


Minuli jsme Vršovické nádra¾í i Obloukovou a pøistáli a vypadli spoleènì z vozu u nás v Edenu. Vzal jsem ho za obojek, pøešel s ním na druhou stranu ulice a koupil u øezníka dvì jitrnice. Pejsek ani nenaznaèil, ¾e by vešel se mnou, ale zpùsobnì se posadil na dva kroky ode dveøí.


Po tøech minutách chùze jsem u¾ odemykal domovní a po dalších dvou i dveøe bytu. Vbìhl dovnitø jako první. Zatímco jsem se zouval a svlékal kabát, hledìl mi stále do oèí. Já ale jemu ne, je¾to je známo, ¾e šelmy pokládají pøímý pohled za výzvu k boji. Tenhle na to sice nevypadal, ale neznám ho ....


Vytlaèil jsem z jedné jitrnice její chutný obsah na plechový talíø vyta¾ený zpod kvìtináèe filodendronu a postrèil ho k tomu ztracenci spolu s malým kyblíkem studené vody. Jen¾e jen pøièichl a ani neochutnal.


„No ty jsi ale zhýèkanej, kamaráde!“, povídám, „To to budeš mít v útulku tì¾ký. Já tu pro tebe ¾ádnou šunku ani peèený jatýrka nemám. Tak buï ber, nebo nech, ale rozmysli si to!“


Neøekl na to nic, jen se obrátil a vešel zpìt do pøedsínì. Zaèal jsem si pøipravovat veèeøi, kdy¾ jsem odtamtud uslyšel kòuèení a škrábání. Šel jsem se tam podívat. Byl sklonìn k prahu dveøí lo¾nice a nasával vzduch. Pak obìma tlapkami škrábal na dveøe a tichounce pøi tom kòoural. Bylo to tak podivné, ¾e jsem ucítil, jak mi naskakuje husí kù¾e. Napadlo mne, není-li tam nìjaký vetøelec, zlodìj, který se tam ukryl, kdy¾ jsme ho svým pøíchodem pøekvapili.


Skoèil jsem tiše do obýváku, vyndal z trezoru svou osmatøicítku a uva¾oval, zda mám vyzvat toho za dveømi, aby vyšel s rukama nad hlavou, zavolat rovnou polici, nebo tam prostì vtrhnout a pøekvapit ho psem i zbraní.


Jen¾e pejsek pøestal, sedl si, hledìl mi to tváøe a najednou promluvil oèima: neboj se, nikdo tam není, pus» mne dovnitø! Ta tøi poslední slova z tìch jeho svìtel byla prosba, ale s vykøièníkem. Nevím, proè jsem mu uvìøil, ale otevøel jsem. Lenèina lo¾nice byla prázdná. Od jejího odchodu, pøed více ne¾ dvìma roky tam nikdo nespal a já ji u¾ívám jen proto, ¾e tam jsou skøínì s mým prádlem a šatstvem.


To podivné zvíøe vbìhlo dovnitø a rovnou ke køeslu vedle stolu. Pøièichlo k Lenèiným rù¾ovým pono¾kám na korkových domácích støevíèkách, které tam le¾í tak, jak v tom køesle sedávala s knihou v ruce a pøešlo pomalu k lù¾ku. K lù¾ku, na kterém moje drahá ¾ena pøed více ne¾ dvìma roky naposled vydechla a na nìm¾ nikdo o té doby nele¾el ani nesedìl.


V jeho hlavách je malý pietní koutek s jejím obrázkem a fotografií její matky, kterou velice milovala. Pod nimi jen váza s umìlými rù¾emi, které sedmého dne ka¾dého mìsíce nahrazuji ¾ivými a èervená lampièka, kde rozsvìcím svíèku. A ten pejsek sedí a hledí na ty dvì fotky, zatímco já, zkamenìlý, tu scénu náhle chápu a rázem mám oèi pod vodou. Je to Barýk z Lenèina vyprávìní, tedy jeho „pøevtìlenec“, letí mi hlavou !


Náhle se zvedl, polo¾il hlavu na kraj lù¾ka a vydal krátký tichý zvuk. Ten jsem svým slabým sluchem pøesto zaslechl a jsem pøesvìdèen, ¾e to bylo jeho rozlouèení. V tu chvíli se obrátil, otøel se mi o nohy a pomalu z místnosti odcházel. Pohnul jsem se také, i kdy¾ stále ještì polotuhý a vyšel za ním. Našel jsem ho u plecháèe, jak polykal poslední sousto té jitrnice.


Nevìdìl jsem, co s ním dál. Bylo mi jasné, ¾e stráví noc u mne a ¾e na policii zavolám a¾ ráno, pokud si to ještì nerozmyslím a neponechám si ho. Vím ale, ¾e by to byl problém pro nás oba. A jak tak o tom uva¾uji, vidím, ¾e u¾ je skoro sedm, venku se stmívá a ¾e je tøeba ho vyvést ven, tedy jak se nehezky øíká, vyvenèit. Jen¾e nemám ¾ádné vodítko, ba ani vhodný delší kus provázku, tak¾e to musím risknout bez lon¾e.


Vyšli jsme do parèíku mezi našimi domy a Barýk pobíhá a køi¾uje trávník s èenichem v trávì, jak to všichni psové odjak¾iva èiní. Pøichází jakýsi mu¾ s kníraèem, a tak si spolu povídáme, jak to rovnì¾ odjak¾iva èiní i pejskaøi. Po dvaceti minutách si ale náhle uvìdomuji, ¾e je mi chladno a je tøeba obrátit kroky k domovu. Jen¾e pes nikde. Volám ho jménem a pískám, ale nepøichází ani Barýk, ani ¾ádný jiný.


Obíhám celý blok, pak i druhý a klušu po hlavní ulici, ¾e jsem málem pøeslechl, ani¾ uvidìl, pøijí¾dìjící tramvaj. A pøi tom leknutí z toho mo¾ného maléru mi došlo, ¾e mùj host je definitivnì pryè. ®e jak záhadnì pøišel, tak i zmizel. Po témìø hodinì jsem to vzdal a vrátil se domù. Ulehl jsem, ale trvalo a¾ do dvou s pùlnocí, ne¾ jsem usnul.


Druhý den jsem ještì pro jistotu prošel park i pøilehlé ulice, ale nic. Vrátil jsem se domù hlavu plnou otazníkù, a tak jsem znovu otevøel Lenèiny zápisky z dìtství a ovìøil si, ¾e toho velkého hafana pobíhajícího po dvoøe a zahradì na øetìze zavìšeném na ocelovém lanku, skuteènì popisuje jako starého „vlèáka“, jménem Barýk.


Dobøe, ¾e jsem si Barýka v parku vyfotografoval. Ten podivný snímek pøipojuji a jistì chápete, ¾e tím je mi všechno jasné. Selhal mi blesk, snímek je tmavý a psík na nìm rozmazaný. Jak se to mohlo stát, kdy¾ aparát mám digitální a ještì mne nikdy nezklamal!?

 


Jsem pøesvìdèen, ¾e jsem byl svìdkem setkání dvou nehmotných duší, psí a lidské! Myslete si o tom, co chcete, hádejte, zda je to skuteènost nebo ne, ale já vím své.


Ludìk «opka

***
Fotokolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora

 

 

 




Komentáøe
Poslední komentáø: 24.10.2013  20:03
 Datum
Jméno
Téma
 24.10.  20:03 Alena
 24.10.  13:53 Bobo :-)))
 24.10.  13:35 Václav ®idek Upøesnìní pro paní Kvìtu
 23.10.  21:52 kvìta
 23.10.  20:44 Václav ®idek NÁVRH
 23.10.  20:41 janina
 23.10.  17:04 Blanka K. Pøi¹el se rozlouèit!
 23.10.  15:32 Von
 23.10.  14:06 ferbl
 23.10.  13:46 Tina