Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Vzpomínka na 75. výroèí všeobecné mobilizace 23. záøí 1938


Josef Navrátil, dozorce finanèní strá¾e z oddìlení SOS finanèní strá¾e, byl tì¾ce zranìn nìmeckými teroristy ve Vrchní Orlici u Bartošovic v Orlických horách 25. záøí 1938. Pøi zranìní došlo k prùstøelu plic a byl hospitalizován v Rychnovì. Pohøbu, který byl vypraven z rychnovské nemocnice, se zúèastnil i velitel 4. divize generál Karel Kutlvašr; pozdìji - v kvìtnu 1945 - velitel Pra¾ského povstání.

 


V nemocnici byl na pokoji s kolegy zranìnými pøi pøepadech oddìlení finanèní strá¾e Františkem Bílkem, dozo
rcem OFS v Kunštátu v Èechách (nynìjším Orlickém Záhoøí), a Bedøichem Rázkem, dozorcem OFS v Nové Vsi u Kunštátu v Èechách.
František Bílek o Navrátilovi vypovìdìl:
25. záøí byl sem pøivezen kolega Navrátil a po prvním ošetøení byl dán na tentý¾ pokoj jako já a kolega Rázek. Mìl tì¾ký prùstøel v horním pravém hrotu plic a zakázáno mnoho mluvit. Proto jsem se ho ani mnoho nevyptával, jen kdy¾ mì pokynem zavolal, poslou¾il jsem mu. Prosil mì, abych napsal dopis jeho matce a bratrovi, aby pøijeli, èemu¾ jsem milerád vyhovìl. Z úryvkovitých rozhovorù jsem zjistil, ¾e on byl na hlídce ve Vrchní Orlici s jedním vojínem SOS, kdy¾ pojednou byl zákeønì zezadu støelen. Støela pronikla pa¾bou pušky a pak mu, deformovaná, pronikla plícemi, kde udìlala velký otvor, a zùstala pod lopatkou. Já byl ranìn jen lehce a ji¾ jsem mohl opustit lù¾ko. Nikdo si nedovede pøedstavit naše duševní boje za tìchto krátkých rozprav, kdy jsme v neèinnosti le¾eli v nemocnici, v republice probíhala mobilizace a schylovalo se k jednání v Mnichovì.


Pøi jedné takové rozpravì mnì øekl:
"Jen aby to nebylo všechno zbyteèné, rád bych tøeba zemøel, jen aby to alespoò národu a vám všem prospìlo.“ Zemøel pak 2. øíjna v náruèí své matky, doslovnì se utopil ve vlastní krvi, kdy¾ se mu prùstøelem poèala valit do plic. V sobotu 26. záøí mìl mít svatbu - jeho snoubenka se dozvìdìla o jeho zranìní a¾ poté, kdy¾ nepøijel na svatbu. Kdy¾ pozdìji pøijela do nemocnice a dozvìdìla se, ¾e je ji¾ mrtev, padla do mdlob jako pod»atý strom. To byly ty nejhorší chvíle mého ¾ivota, nebo» jsem se souèasnì dozvìdìl, ¾e musíme opustit hranice a Orlické hory. Byl jsem tak rozeštván, ¾e hned druhý den jsem po¾ádal o pøedání do domácího ošetøení, ani jsem nemohl vydr¾et do kolegova pohøbu."


Rakev s pozùstatky Josefa Navrátila byla pøevezena do jeho rodné a domovské obce Sudkov u Šumperka. Ne¾ však tam byla dopravena, byl Sudkov zabrán Nìmeckem. 6. èervence 1946 byl na místì, kde byl Navrátil zranìn, odhalen pomník za úèasti velkého mno¾ství lidí vèetnì vysokých úøedníkù finanèní strá¾e z Ministerstva financí a Zemského finanèního øeditelství v Praze.


Nedá mnì to, abych nepøidal o generálu Karlu Katlvašrovi pár slov Jana Øehounka.

V hodnosti brigádního generála je po rozpuštìní armády 1939 penzionován, je ve styku s odbojovou organizací Obrana národa, v kvìtnu 1945 se ujímá organizace a byl skuteèným velitelem Prahy - do jeho rukou slo¾il velitel wehrmachtu v Praze generál Rudolf Toussiant kapitulaci nìmeckých vojsk.

Po válce pracuje Karel Kutlvašr opìt ve vysokých velitelských funkcích, po únoru 1948 je podruhé penzionován. Spolu s øadou dalších dùstojníkù se stává politicky nepohodlným. Je zatèen, degradován na vojína a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen k do¾ivotnímu vìzení a ztrátì obèanských práv. Je vìznìn na Mírovì a v Leopoldovì. Ironií osudu je, ¾e byl umístìn na celu s váleèným zloèincem generálem Toussiantem, který ètyøi roky pøed tím slo¾il do jeho rukou kapitulaci nìmeckých vojsk. Po amnestii v kvìtnu 1960 je s písemným závazkem slibu mlèenlivosti z dob ¾aláøování propuštìn na podmínku. S podlomeným zdravím.


Po propuštìní po¾ádal o pøiznání starobního dùchodu, který mu byl z odùvodnìním dr. Jouškové po tøech mìsících projednávání zamítnut:
„Komise sociálního zabezpeèení v Praze - Vršovicích, vzhledem k rozsahu trestného èinu, kterým jste projevil naprosté nepøátelství vùèi našemu státu a vzhledem k pracovní schopnosti Vaší man¾elky a dobrým sociálním pomìrùm rozhodla nepøiznat Vám dùchod.“

Proti tomuto rozhodnutí se Karel Kutlvašr odvolal a nakonec mu byl 27. bøezna 1961 pøiznán dùchod ve výši 230 Kès. Pøivydìlával si jako noèní hlídaè v Jízdárnì Pra¾ského hradu, poté v nuselském pivovaru a zemøel 2. øíjna 1961. Za pøísného politického dohledu, ale navzdory tomu s legionáøskými poctami se rozlouèení s ním konalo ve strašnickém krematoriu. Pohøben je na Olšanských høbitovech.


V roce 1968 byl Karel Kutlvašr plnì rehabilitován a 1992 povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála.


Josef Krám



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma