Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pros»áèek (2/2)


Jejich kamarádství skonèilo, kdy¾ zaèal chodit do školy. Škola byla pro nìj trest. Písmenka se mu pletla a èíslice, to teprve byla hrùza. Pan øídící ho posadil do poslední oslovské lavice. A Dívenka ze sousedství ještì do školy nechodila.


Zprvu mu to na mysl nepøišlo, ale èím déle, tím víc se mu po ní stýskalo. Vzpomínal, jak ho ohromil pøepych, kterým byla doma obklopena. Nikdy pøedtím nevidìl koberce, na kterých si hráli. A tolik hraèek! Jak¾iv nemìl v ruce takové hraèky. Mrkací panenky, krásný pokojíèek se záclonkami a malinkatým nábytkem.


Najednou procitl. Dostal od pana øídícího pohlavek, a¾ hlavou narazil na lavici. Pros»áèek nevìdìl, naè se ho ptal, proto mlèel.


Ani nevìdìl, proè uèitel láteøí. Nerozumìl nièemu doma nato¾ ve škole. Nebylo první ani poslední. Byl na nì zvyklý z domova, od své matky. Pan øídící nevidìl rád, kdy¾ Pros»áèek ve tøídì usínal. Nemìl ani tušení, ¾e chlapec si zdøímnul a¾ k ránu a to ve chlévì. Matka mìla zase svùj den. Vzala si ostrý nù¾ a bì¾ela se pod potok podøezat. Tentokrát se otec nevytratil, ale volal o pomoc. Pøibìhl nejbli¾ší soused a Pros»áèek poznal, ¾e to je Dívenèin otec. Poprvé se za matku stydìl. Oba mu¾i ji pøivedli domù a otec jí svázal ruce. Pros»áèek pro ni potají plakal.


Matka byla nejèilejší o pùlnoci. V létì rozsvítila svìtlo nade dveømi, postavila na dvorek stùl a naklepávala øízky. Sousedi, kdy¾ nemohli spát, zavírali svá okna: „Zase blázní.“


Ale její bláznovství nikdo nebral jako nemoc. Ani doktor ne. Kdy¾ chodila k muzikám, ¾ádný z chlapù pro ni nepøišel tancovat. Sedìla na lavici mezi ¾enskými a zatancovala si jedinì o maškarním, kdy¾ se pøistrojila za masku. Ale i tak pøed ní chlapi utíkali. A celá ves se pak bavila na její úèet, proto¾e její maska byla nejodvá¾nìjší. Nejsmìšnìjší.


Kamarádství s Dívenkou pøestalo, kdy¾ zaèala chodit do první tøídy.


Pros»áèek vyšel ze školy, ale ¾ádné dìvèe o nìho nemìlo zájem. Vyhýbaly se mu. Kdy¾ pøišel na zábavu, ¾ádná s ním na parket nešla. On se pøesvìdèil, proto k muzikám nechodil. Sem tam, kdy¾ potkal Dívenku, teï u¾ sleènu ze sousedství, sna¾il se s ní prohodit pár slov. Ale ona se mu zavèas vyhnula nebo ho striktnì odbyla. Byla vyšší ne¾ on, chytrá a on byl pro ni jen blbeèek, prostì vzduch.


Pracoval na statku jako dìvèe pro všechno. Krmil krávy a jezdil s traktorem. Jeho sestra se provdala a odešla za man¾elem. Matka se v té dobì u¾ léèila na nervy. Øíkala, ¾e jí v nemocnici dávají šoky. Kdy¾ to doma vyprávìla, Pros»áèek musel odejít, nemohl to poslouchat. Bolelo ho to, jako by je dávali jemu.


Jednou se rozletìly kuchyòské dveøe a v nich stála jeho kamarádka, Dívenka odvedle. Mìla u¾ po maturitì a Pros»áèkovi pøipadala jako zjevení. Civìl na ni a málem otevøel pusu. Nezmohl se na slovo. Byla krásná, a¾ ho píchlo u srdce.


O nìco rychle a vydìšenì ¾ádala jeho matku. Ta si utøela ruce, shodila ze sebe zástìru a hrnula se ze dveøí. Obì utíkaly k sousedùm. Pros»áèek byl jako u vytr¾ení. Stále ji vidìl ve dveøích, a i kdy¾ odešla, zùstalo po ní v kuchyni svìtlo. Nejradìji by si klekl a hladil to místo, kde stála.


„Proè tì volala?“ zeptal se matky, kdy¾ se vrátila. A kdy¾ nedostal hned odpovìï, naléhal dál: „Co chtìla?“


„Ale paní se pøití¾ilo, tak jsem jí dávala obklady na srdce.“


Víc se nevyptával. Slyšel, ¾e její maminka je nemocná. Kdy¾ lidem z okolí šlo do tuhého, jeho matka jim byla najednou dobrá.


To bylo naposled, co ji vidìl, Dívenku, svou jedinou pøítelkyni z dìtství. Odešla na studie do Prahy. Rozlouèit se nepøišla. Proè taky. On byl pro ni vosk. Obèas ji zahlédl oknem, kdy¾ pøijí¾dìla nebo odcházela z domu na autobus. Ani se neohlédla.
Pak pøišla doba, kdy matka rozhodla, ¾e by se mìl o¾enit. Zajela do dìtského domova a vybrala mu tam nevìstu. Otec se do toho nepletl.
Vybrala mu dobøe. Jednou se vrátila z mìsta a pøivezla nevìstu s sebou. Statnou zavalitou dívku, která jejího syna pøevyšovala o hlavu.
„Dost dobrá na to, aby rodila dìti,“ øekla synovi tak, aby to mladá slyšela.
Ta se jen zazubila. Syn nic nenamítal. Od matky u¾ vìdìl, co a jak a tak se svatbou souhlasil.
Po svatbì platil za ¾enáèe a mohl jít se svou ¾enou si skoèit do hospody. Chlapi u¾ na nì, posilnìni pivem a nìjakou tu koøalièkou, èekali. A hned zaèali.
„Mladá paní, jakápak byla svatební noc?“
„Nepotøebuje váš starej výpomoc?“
„Kdybyste potøebovala, staèí øíct.“
Pokøikovali jeden pøes druhého na celý lokál.

 


Novoman¾elka se pustila svého mu¾e, postavila se rozkroèmo proti nim a ráznì køikla:
„Nechte mýho mu¾e na pokoji. Jestli ještì nìkdo cekne, popadnu ho a vyklepu ho z trièka. On tady nebude nikomu pro smích!“


V lokále najednou chlapùm spadla pìna a rozhostilo se ticho, ¾e by bylo slyšet cinknout špendlík. Novoman¾elka vzala svého mu¾e pod pa¾í a oba odkráèeli do sálu.
Druhý den si celá vesnice vyprávìla, jakou kurá¾nou man¾elku ta bláznivá Pros»áèkovi vybrala. Rodila mu ka¾dý rok jedno dítì. Toho posledního se u¾ staøí nedo¾ili. Otec zemøel na jaøe, matka na podzim.


Pros»áèkovi se u¾ neposmívali jako kdysi. Poznali, ¾e nìkoho takového potøebují. Byl pøi ruce i s traktorem. Tu pøivézt døevo z lesa, tam tohle, jindy onohle. Pøedem vìdìli, ¾e neodmítne a pojede jen za naftu nebo i jen za zaplapánbu. Také na jeho ¾enu si zvykli. Staré babky si u ní zamlouvali pøistrojení do rakve.


Tak si ¾ili v domku po rodièích s kupou dìtí jen sami pro sebe. ®e by je nìkdo pozval k sobì na návštìvu, ani nápad. Na to jim dost dobøí nebyli.


Po létech poøádala obec sjezd rodákù. Kapela vyhrávala a rodáci, zaváti do všech koutù svìta, se trousili k hospodì. Kdy¾ byla zábava v plném proudu, pøišel do sálu i Pros»áèek s man¾elkou, pøesto¾e nebyla místní rodaèka. Posadili se vedle sebe ke stolu a za chvíli bylo kolem nich prázdno. Ti, kdo¾ sedìli vedle nich, mìli napilno, aby si pøesedli.
Dívenka, teï u¾ ¾ena v nejlepších letech, sedìla u stolu s bývalým majitelem cihelny, který pøijel ze Švýcarska. Ale i pøes celý sál si Pros»áèkova poní¾ení všimla.
Celý ¾ivot dole, pro otøení bot, pomyslela si.
Došla k baru a poruèila si dva velké fernety.
Kdy¾ je èíšník nalil, øekla: „Doneste je panu Kulíkovi a jeho ¾enì.“
Èíšník na ni chvíli zíral, snad se chtìl ujistit, ¾e dobøe slyšel.
„Ano. Slyšel jste dobøe.“
Vrátila se na své místo. Po oèku se dívala, co man¾elský pár Kulíkových na to. V první chvíli to Pros»áèek odmítl, ¾e si to neobjednali. A¾ po vysvìtlení hledal oèima Dívenku, pozvedl sklenku a nahlas jí podìkoval.
Tu se od vedlejšího stolu k Dívence naklonil její dávný taneèník, pan in¾enýr, a utrousil:
„Stará láska…“
Dívenka se k nìmu obrátila zády.


Za týden po sjezdu rodákù si na ni Pros»áèek na silnici poèkal. Zastoupil jí cestu, kdy¾ vyšla z domu.
U¾ je tomu hodnì let, co jsme spolu nemluvili, pomyslela si a pozornì se mu zadívala do oèí.
„Tys mi v hospodì dala kní¾ku, tak ti ji jdu zaplatit,“ øekl a dr¾el v ruce penì¾enku.
„Pár kní¾ek jsem tam pøinesla, abyste si je rozebrali. Nikdo nepøišel, ¾e by mi za nì cokoliv dal. Tím míò pøipadá v úvahu, abys mi platil právì ty. Hlavnì a» se ti líbí.“ Zadr¾ela jeho ruku se stokorunou.
Kdy¾ se rozcházeli, Pros»áèek stál pøed svým domem a ona si poprvé uvìdomila jeho cenu.


Marta Urbanová

* * *

Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 02.09.2013  13:16
 Datum
Jméno
Téma
 02.09.  13:16 Vendula
 31.08.  09:51 marta
 30.08.  09:49 Václav ®idek Kdo je Marta Urbanová...
 30.08.  06:58 Blanka B.
 30.08.  06:00 Bobo :-)))