Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludìk Frýbort – Tomáš Záøecký:
Rozhovor na téma Bùh, víra, církev, nábo¾enství a èlovìk


Bùh? Víra? Církev? Nábo¾enství? Èlovìk? Kdy¾ jsem se dozvìdìl, ¾e tématem mého rozhovoru s naším vzácným pøispìvatelem a èlovìkem bystrého úsudku, spisovatelem Luïkem Frýbortem, by mohly být tyto pojmy, neváhal jsem. Jakou vìtší výzvu si lze vùbec pøedstavit? Navíc v èase, který nabádá k podobnému rozjímání… A co z toho nakonec vzešlo? To pøedkládáme laskavému ètenáøi k nahlédnutí a posouzení.


* * *


Vá¾ený pane Frýborte, jak ji¾ bylo nastínìno, náš další rozhovor se bude zabývat tématem nábo¾enství a víry. Jako první se tedy nabízí otázka, co vy osobnì chápete pod pojmem „Bùh“?
Pojem Bùh svádí k pøedstavì takového toho dìdeèka s dlouhými bílými fousy a koleèkem nad hlavou; radìji bych tento fenomén oznaèil za univerzální øídící a tvoøivou sílu, nalézající se v dimenzích mimo dosah našeho smyslového chápání. To je ovšem trochu slo¾itá a dalšího rozvinutí vy¾adující definice, tak¾e nehodlám-li v bì¾ném rozhovoru jít pøíliš do hloubky, u¾iji struènìjšího slova Bùh, a» se s ním ka¾dý srovná, jak umí.


Hrálo nábo¾enství roli ve vaší výchovì? Byl jste jím nìjak ovlivnìn?
Pøiznám se, ¾e nijak zvláštní. Vyrostl jsem v dosti vla¾nì pojímané víøe èeskobratrsko-evangelické, mùj myšlenkový vývoj ale pøíliš neovlivnila. Své pojetí transcendentna jsem si zaèal vytváøet – dosud vytváøím – a¾ v zralejším vìku.


Lidé èasto zamìòují nábo¾enství a církev. Proto bych si dovolil následující otázku podrobnìji specifikovat. Jaký je váš postoj k nábo¾enství, jako¾to ideji, a církvi, jako¾to instituci zašti»ující a spravující tuto ideu?
Otázku bych zodpovìdìl takto: svùj vztah k tomu, èemu se obecnì øíká nábo¾enství, mù¾e pro¾ívat a rozvíjet buï ka¾dý sám v sobì a pro sebe, nebo organizovanì v nìkteré z církví. Zále¾í na povaze; pro nìkoho je vhodnìjší to, pro jiného ono, obojí však má svou hodnotu. Nebo lze i obojí spojit: zamyšlením sám v sobì, ducha povznášejícím obøadem v chrámu. Ani pøíliš nezále¾í na tom, které církve, tøeba¾e bych øekl, ¾e v katolickém chrámu s jeho obrazy, sochami, vùní kadidla, tajemným pøítmím a vùbec celou tou posvátnou atmosférou je èlovìk Bohu blí¾, to pøísnì støízlivý protestantismus tak dobøe neumí. Je však jistý úkol, v nìm¾ církve nic a nikdo nemù¾e zastoupit: zprostøedkovat nábo¾enský cit lidem prosté mysli, kteøí individuálního zahloubání nejsou buï schopni, nebo je to zatím nenapadlo.


Nepøijde vám, ¾e církve – Bùh mi odpus», ¾e pøipomenu zrovna øímsko-katolickou – nìkdy zneu¾ívají, ba pøímo znásilòují myšlenky víry a vytváøí si vlastní svìt mimo svìt pùvodních idejí? Jak by asi Kristus a první køes»ané kvitovali vývoj, kterým se v pozdìjších staletích vydala matièka církev?
To mi vìru nepøichází. Má-li církev organizovat duchovní ¾ivot, potøebuje k tomu urèité materiální vybavení – kostely a jiné sakrální stavby, viditelné symboly víry, roucha, korouhve, co¾ všechno vy¾aduje údr¾bu a stojí peníze; proto se neobejde buï bez urèitého kvanta majetku, nebo musí být financována z veøejných prostøedkù. Pøedstava nábo¾enské organizace, ¾ivé jen modlitbami a vzduchem nebeským, je pìkný kus naivity, a ještì spíš pokrytectví. Kdo tak smýšlí, a» to zkusí nejdøív sám; i za kus øeèi v hospodì u piva musí zaplatit. Co se prvotních køes»anù týèe, vydal se je hledat bratrský knìz Martin Kabátník a nenašel nic; i jest otázka, zda v té podobì, jak si prvotní køes»anstvo obvykle pøedstavujeme, vùbec kdy existovalo. Co by si v té zále¾itosti pomyslel nebo co by øekl Kristus… pozoruji, jak èím dál ménì si souèasné nábo¾enství dovede nìco poèít s pojmem Bùh, ohánìje se místo toho Kristem, a¾ pøíliš èasto pøedstavovaným jako vrchní agitátor té èi oné velmi svìtské ideologie, její¾ do nábo¾enského roucha pøevleèení kazatelé pøesnì vìdí, co by si Kristus dnes myslel, chtìl, øíkal a doporuèoval. K tomu se nemíním pøipojovat.


Je podle vašeho názoru potøebné silné vedení, autoritativní ruka církve, nebo by její úloha mìla být co nejvíce minimalizována a otázka víry by mìla být pokud mo¾no v rovinì niterní a intimní ka¾dého vìøícího subjektu?
Èásteènì u¾ jsem odpovìdìl: jak pro koho. Nìkdo se ochotnì podøídí církevní autoritì, v její¾ pøedpisech nachází vyjádøení svého citu, nìkdo hledá svou duchovní náplò mimo ni. Nevyhlašoval bych za jediné správné ani to, ani ono.


Pro mnoho lidí – pøinejmenším v Èeské republice – pøedstavuje víra v Boha u¾ pouhý pøe¾itek. My u¾ jsme se k tomuto tématu dostali i v našem prvním rozhovoru. „Stavše se ateisty, ztratili Èechové smysl pro èest, poctivost, férovost, vyjádøitelný oním prastarým, babièkovským – to se pøece nedìlá!“ Dá se na vìc pohlí¾et tak, ¾e nábo¾enství má, resp. mìlo v dìjinách zásadní roli pevné autority, která dokázala lidskou smeèku usmìròovat a dr¾et ji v urèitých mezích? Èlovìk mohl být dobrý buï proto, ¾e se ztoto¾nil s principy Boha a jeho naøízeními (budeme-li se teï pohybovat na poli køes»anském), nebo naopak ze strachu pøed jeho trestem. Jen¾e kdy¾ Bùh zmizel, natolik silná nová autorita se neobjevila. Osvícenci se domnívali, ¾e by jeho roli mohla pøevzít vìda a rozum, jen¾e...
Zmínil jsem se u¾ o prostoru mimo dosah smyslového vnímání. Kdo pokládá za existentní jen co mù¾e vidìt, ohmatat a ochutnat, mávne rukou nad pøedstavou nadsmyslna – pch, pøe¾itek. Tmáøství. Kdo se hloubìji zamýšlí nad funkcemi èasu a prostoru, nutnì narazí na hranici lidské trojrozmìrnosti. Bude se ptát – co je za ní? Co se nalézá v onìch sférách, jejich¾ existenci tušíme a z nich¾ k nám ve vzácných chvílích zvýšené vnímavosti doléhají rozumem nezpracovatelné signály?
Doká¾eme-li se jim otevøít, ani¾ bychom je hned chtìli po uèenecku vysvìtlovat, lépe porozumíme, jaké je naše místo v øádu svìta a dìjin. Nìco se nám v jeho chápání zašmodrchalo; koncem osmnáctého století se západní èlovìk, povzbuzen úspìchy vìdy a techniky, zaèal domýšlet, ¾e staèí všechno obsáhnout svým rozumem a co ještì neobsáhl, ¾e se mu vyjeví, a¾ vìda s koneènou platností nalezne svùj kámen mudrcù. Ztratil tak… ne, v pyšném sebepøecenìní odvrhl svùj vztah k nadsmyslnu, chceme-li, k Bohu, zamkl se do klece své trojrozmìrnosti, sám sebe povýšil na koneènou, vše obsahující autoritu. Od té chvíle se datuje mravní úpadek. I kdy¾ také jak kde: jsou zemì Západu – o jiných civilizaèních okruzích se zdr¾uji soudu – kde si lidé uchovali pocit vyššího principu a z nìj vyplývající mravní závazek; a jsou i takové, kde jej víra ve všemoc materiálního pokroku degradovala na advokátský, paragrafy vymezený zákon státu, jako všechno dílo lidské nedokonalý, všelijak dìravý, ohýbatelný, zneu¾itelný. Co s tím – snad abychom se svým knedlíkovým ateismem aspoò pøestali chlubit, milí Èechové.


Zastavme se ještì na moment u køes»anství, které je typické pro náš západní civilizaèní okruh, resp. u jeho pojetí morálky. Vnímáte její hodnoty pozitivnì, nebo byste je podrobil kritice? Napøíklad Nietzsche na køes»anské morálce nenechal nit suchou, oznaèil ji za slabošskou a otrokáøskou, za morálku vhodnou leda tak pro stádo ovcí…
On ledaskdo nenechal na køes»anské morálce nit suchou v èase, kdy se vìøilo, ¾e veškerá zákonitost svìta a vesmíru je obsa¾ena v uèebnici fyziky pro vyšší tøídy škol støedních. Co pak se Nietzeho týèe, je známo, ¾e hlásal vùli k moci, ale bál se krávy. Nikoliv. Køes»anská morálka snad není vší dokonalosti futrál, zatím ale nikdo nevynalezl nic lepšího; a pakli si myslel, ¾e vynalezl, ztroskotal pøe¾alostnì. Co jen se krasoduchové Západu napohrdali mìš»áckou morálkou, ¾e ano, mìš»áckými konvencemi, co se nahledali lepších, spravedlivìjších svìta øádù, a¾ všechno skonèilo… stydno napsati kde. Ké¾ by nám Pánbíèek ty mìš»ácké konvence navrátiti ráèil! Byly výsledkem tisícù let vývoje pøirozeného øádu lidské smeèky; co umìlého se vylíhlo v èísi domýšlivé mysli, nezbytnì smìøuje k úpadku.
Ještì k tomu køes»anství: ani ono není nic høebíèkem vìènosti na nástìnku dìjin pøitluèeného, ani ono se nevymyká zákonu vývoje. Vzešlo, podobnì jako judaismus a islám, z aridních oblastí Blízkého východu s jejich ¾ivotním zpùsobem a myšlením v zásadì pasteveckým. Zásluhou pøedevším svatého Pavla se však pøeneslo na pùdu nejprve ji¾ní a východní a dalším posunem severní a západní Evropy, stavši se tak výrazem ducha zemìdìlského v chladném klimatickém pásu, souhrnnì øeèeno ducha Západu. V tom se liší od islámu, jeho¾ duch ustrnul v dobì a místì svého vzniku.


Nehledì na nábo¾enství, problém nastane, kdy¾ se z vìøícího stane fanatik… Je to vina církve, daného jednotlivce nebo snad nábo¾enství samého? A jak se s nábo¾enskými fanatiky vypoøádat?
Jsou lidé se sklonem k radikalismu, a» politickému, nábo¾enskému, nebo promìzamì fotbalovému. Je-li po ruce nauka s nále¾itým nábojem agresivity, lidé s takovými sklony se k ní pøimknou, najdou v ní své vyjádøení, vyhrotí její zásady do extrému a pøivedou k nevyhnutelnému konci, tak¾e se pak øíká – on ten marxismus (nacionální socialismus, islám, atd.) byla krásná myšlenka, ale lidé ji nepochopili, lidé ji zkazili. Ne. Lidé nemohou zkazit, v èem nebyl u¾ v samém poèátku obsa¾en zárodek jednostrannosti, jen¾ pak za vhodných okolností pøerùstá v nièivý fanatismus. Jak se s ním vypoøádat… asi jen se neostýchat a poukázat na nìj, nevymýšlet si chlácholivé vìtièky, ale postavit se na odpor. A jde-li o názor nábo¾enský, podívat se, co s ním provedla staletí jeho vývoje. Evropsko-køes»anský civilizaèní zpùsob se dnes nalézá v osudovém støetu s ideologií islámu; i øíkají ti, kteøí rádi relativizují – nonono, oni byli køes»ané taky pìkní ptáèci, války vedli, krev prolévali… jistì¾e.
Proètìme se ale evangelii ze zaèátku na konec a zase zpátky: pøíkaz zabij v nich nenajdeme. V koránu nesèetnìkrát. Dìly se strašlivé vìci pod znamením køí¾e, zajisté, byly však odchylkou od litery i ducha køes»anství. Výbojné, násilnické skutky islámu jsou jeho naplnìním.


Hovoøíme-li o ateistech, mluvíme o lidech, kteøí odmítají víru v boha, resp. nìjaký transcendentální princip, neznamená to ale, ¾e by odmítali víru jako takovou. U¾ Jan Amos Komenský tvrdil, ¾e èlovìk nemù¾e zùstat bez víry v tom smyslu, ¾e by nevìøil vùbec v nic. ®e èlovìk prostì v nìco vìøit musí. Souhlasíte?
Nevidím do duše ateistovy, ale øekl bych, ¾e tušení èehosi nadpozemského v sobì nosí ka¾dý, tedy i on. Leda¾e se svému tušení brání, pøekøikuje je køeèovitým – Bùh není! Nu, v jistém smyslu opravdu není, má-li být Bohem takový ten fousatý dìdeèek, co dává pozor, jestli jsme se pøed spaním pomodlili, to støílí ateismus na pøíliš snadný cíl. Ale to jsme se vrátili k první otázce.


V co vìøíte vy, pane Frýborte?
V co já osobnì vìøím… mám-li odpovìdìt poctivì, pak nevìøím v nic. Vìøiti znamená nìco za dané míti, co nemohu ani potvrdit, ani vylouèit, do takové hádky bych se pouštìl nerad. Jsou ale vìci, které vím: napøíklad ¾e voda je mokrá a tráva zelená. Na druhém konci mìrné latì jsou jevy, o nich¾ vím starého kozla a ani vìdìt nemohu, nejsa k tomu svým rozumem a smysly vybaven. Mezi tìmito dvìma póly se nalézají jevy, je¾ pokládám za více èi ménì pravdìpodobné. Existenci vše završující tvoøivé a øídící síly, chceme-li Boha, pokládám za vysoce pravdìpodobnou; za vysoce nepravdìpodobnou naopak tézi, dle ní¾ celý ten nesmírnì komplikovaný, na milimetr a na zlomeèek vteøiny fungující vesmírný systém, ¾ivot na Zemi v to èítaje, vznikl jen tak náhodou, ¾e se to tak schumelilo. Je mi dokonce znám propoèet, dle nìj¾, kdyby vývoj ¾ivota do dnešního stavu mìl postupovat systémem hodí se – nehodí se, byli bychom právì tak u jednobunìèných organismù. Ale to, prosím, nevím. To vše mohu jen v rámci své mozkové kapacity pokládat za spíše pravdìpodobné nebo spíše nepravdìpodobné.


Dìkuji za rozhovor! 

 

Pøíspìvek byl na SeniorTipu otištìn se souhlasem autorù, jim¾ touto cestou dìkujeme.


***
Fotokolá¾e © Olga Janíèková

Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 24.07.2013  10:25
 Datum
Jméno
Téma
 24.07.  10:25 ferbl
 24.07.  10:16 Láïa K.