Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Xenie,
zítra René.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak  jsem  pekla  v Texasu  koláèe
 
I v seriózním vìku se mù¾e u èlovìka projevit urèitá drzost. A tak já, která peèu koláèe jenom na velké svátky – myslím ty dobré, které mají pøívlastek svatební, se klidnì pøihlásím na koláèovou soutì¾, a ještì k tomu do ciziny, daleko za moøe, do mìsteèka Caldwell ve støedním Texasu. Je to malé mìsto se tøemi tisíci obyvateli. Je  všeobecnì známo, ¾e v Americe nemusejí být hlavními mìsty právì velkomìsta a tak Caldwell je svým zpùsobem také hlavní mìsto. Dekretem s vlastnoruèním podpisem guvernéra Texasu bylo vyhlášeno „Kolache Capitol of Texas". Ka¾doroènì ka¾dou druhou sobotu v mìsíci záøí poøádají jako velkou slavnost èeského dìdictví Koláèový festival. A proto¾e v Americe je úøadování daleko dùkladnìjší ne¾ u nás, má tento festival kromì dekretu i vlastní ústavu.
 
Vydali jsme se tam se štábem natoèit nejen film, ale já jsem se ve slabé chvilce pøihlásila i na ty koláèe. Nic na tom není, øíkala jsem si. Jenom si pøepoèítat naši váhu na unce, pak doufat ve štìstí anebo benevolenci amerických celníkù a pøepravit za moøe dùle¾itý polotovar – sušené hrušky, nìjaký ten litr rumu co by potravinu, no a potom štìstí. A je to.
 
Po pøíjezdu jsem zjistila, ¾e kromì soutì¾e se musím zúèastnit „demonstation“, zkrátka školení. Tedy pøedvést asi padesáti úèastnicím, jak se u nás peèou koláèe. Dokonce to bylo anoncováno v místním tisku. Zamrazilo mì to i tìch strašných texasských vedrech. Vymyslela jsem si zkoušku. Upeèu koláèe aspoò z jednoho kila, abych vidìla, co to v místních pomìrech udìlá. Sepsala jsem, co je tøeba nakoupit a hned první zádrhel – mouka. Kdepak pøedepsaná polovina polohrubé a hladké. Mìli jenom hladkou. Tedy pro vysvìtlení. Prodává se tam jenom jeden druh mouky! Byl jí poøádný pytel.
Máslo – opìt problém. V celém mìsteèku mìli jenom solené! I tvaroh posolili! Kvasnice – jenom sušené a navá¾ené na tradièní unce. Zemì bez tradic se aspoò nìjaké tradice musí dr¾et!
Suroviny byly koneènì pohromadì – i na to malé peèení se sešlo nìkolik ¾en, proto¾e místní tam – tamy fungovaly velmi dobøe a dokonce pøišel i jeden mladý mu¾, který se nakonec ukázal jako nejlepší pomocník. Potøebovala jsem to nejdùle¾itìjší – váhu. Váhu, naè váhu? My pøece máme „kapky!“  (cup = šálek a  na nìm oznaèené míry.)
Co teï? Pøece se nepustím do tak dùle¾ité práce bez vá¾ení, co kdy¾ mì zkušené oko zradí? Nakonec pøinesl mùj jediný mu¾ský pomocník James starou  malinkou váhu, na ní¾ se kdysi u nás na poštách vá¾ily dopisy. Pøi dobré vùli se dal na malou plošinku polo¾it i balíèek. Nedovedla jsem si pøedstavit, jak bych na ní mohla navá¾it aspoò jedno kilo. James vzal nìjakou moudrou knihu, pøepoèítával a vá¾il. Vá¾il tak dobøe, ¾e mì nakonec napadl, ¾e tam nemám patøièné mno¾ství mouky, kdy¾ já u¾ jsem okem usoudila, ¾e je tìsto patøiènì husté.
 
Tìsto vyhlí¾elo dobøe a mì pøepadla další hrùza – tìsto mi v klimatizované kuchyni nevykyne. Uvnitø texasských domácností je strašná zima. Udr¾ují tam pro nì pøíjemných 18 stupòù, zatím co venku je mokrých 35. A tìsto ke kynutí potøebuje 25 stupòù! Opìt mì zachránil James. Nainstaloval pøed domem nìkolik stolù, ty se pøikryly ubrusem a nakonec ještì nìkde v dílnì vyrobil patøièné plechy na peèení.
 
Nebudu to protahovat, zkouška dopadla dobøe, demonstration z velikého mno¾ství mouky také. Koláèe všem tolik chutnaly, ¾e jsem s bídou zachránila dva a poslala je do oficiální soutì¾e. Hodnotící komise byla ke mnì milosrdná a já jsem se vrátila s pùlmetrovou mramorovou trofejí s oznaèením Great international champion na zlatém koláèi.
 
V èem je ten nejvìtší rozdíl poznala Janie, která nám po celou dobu pobytu poskytovala azyl, hned napoprvé. „Hana nás nauèila dìlat posýpku, upeèené koláèe pocukrovat a hlavnì je poøádnì a do èervena upéct.“ Já jsem zase  poznala jejich hospodárnost. Kdy¾ jsem se jednoho profesionálního pekaøe ptala, proè ty koláèe peèe jako buchty, odpovìdìl:  „To je pøece samozøejmé, aby se jich na pekáè víc vešlo!“ A ¾e nejsou poøádnì vypeèené? Ze stejného dùvodu. Èas peèení také stojí peníze.
 
Texané mají koláèe rádi. V¾dy» slovo „kolache“ je v americkém slovníku.
Také mají rádi svùj festival. V den slavnosti jim koláèe pøipomínají svou chutí zemi pøedkù, ale také jak øíká dekret státu Texas caldwellští Koláèovým festivalem „nepøetr¾itì zachovávají a o¾ivují oblast bohatého èeského dìdictví a umo¾òují ostatním návštìvníkùm podílet se na vzácném pøínosu èeské kultury.“ Na festivalu jsme celý den slyšeli èeské písnièky v podání místních souborù a také tam  v dalším roce vystoupila ro¾novská Polajka.
Hana Juraèáková


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.01.2009  17:07
 Datum
Jméno
Téma
 24.01.  17:07 Elte
 21.01.  23:42 Gabi-florka
 20.01.  22:03 Josef 2
 20.01.  17:43 Jelena
 20.01.  14:53 vasi.m
 20.01.  12:28 Dùchodka :-)))
 20.01.  11:47 wiki
 20.01.  09:42 jiøièkarejèka