OKÉNKO DO 2.TŘÍDY- nahlédnutí č.13
Vánoční prázdniny jsou fuč. Mně přinesly modřinu na koleně, modrý nehet na noze- to od mého nešikovného lyžování, ale zase ta nádhera pohádkově pocukrované Šumavy… Hned první cesta autobusem do školy a změna- o 4 Kč dražší jízdenka. To potěší, ne? Ale prý učitelé dostanou přidáno – a jak to tak počítám, vychází mi to fifty-fifty… přesně na zdražené jízdné, tak jaképak fňukání.
Dětem Ježíšek přinesl hromady dárků, jen prostý výčet zabral přesně první hodinu vyučování. Ale když ony se prostě musely pochlubit, neměla jsem to srdce je zarazit. Skoro všechny dorazily v „ježíškovské“ mikině, triku či kalhotách. I já jsem se přidala novým sakem- prostě přivítali jsme rok 2011 jako na módní přehlídce. A představte si, mezi dárky bylo nejvíc voňavek, sprejů, dokonce i parfémů – škoda, že nemůžete přivonět.
Do rodin našich holčiček přibyly tři panenky- prý Katarina, Daniela a Anežka, do těch klučičích spousty autíček, fotbalových míčů, stavebnic. Máme mezi sebou i čtyři šťastné nové majitele mobilních telefonů, dva z nich- vlastně dvě- Terka a Štěpánka nám je hned přinesly ukázat.
Vítek nám předvedl, jak umí kouzlit podle kouzelnické knížky a my se nestačili divit, jak se mu ta mince dostala z dlaně do rukávu. Neprozradil, je to kouzelník. Barborka má také novou kouzelnickou knihu a slíbila, že nám ukáže kouzlo s talířem. Tak jsme zvědaví.
Pro jistotu jsme ten první den taky trochu četli, psali a počítali, to abych se ujistila, že nic nebylo zapomenuto. Naštěstí nebylo, a tak pondělí proběhlo v úplné pohodě.
A pak v úterý se stalo něco senzačního. Část Slunce se na půl hodiny schovala do měsíčního stínu. Tak dlouho jsem na to myslela, až jsem zapomněla a málem jsme to prošvihli. Naštěstí máme hodnou paní školnici, která do nás trochu „strčila“. Jeden z páťáků přinesl speciální sklíčko a děti v dlouhé řadě čekaly, aby se mohly podívat. S černým sklíčkem před očima sledovaly a obdivovaly tohle báječné divadlo. Komu to dnes uteklo, příští zatmění bude za 15 let. To už bude našim druhákům 23 let !! Všechno jsme to zaznamenali do sešitů prvouky- než jsme byli se zápisy a náčrtky hotovi, sluníčko už zase krásně svítilo.
Na závěr se s vámi chci podělit o „literární skvosty“ malých spisovatelů. Psali jsme příhodu s vlastním zvířátkem.
Terezka napsala: Můj pes a kočka šli domů a měli tlapy od bláta. My jsme se šli domů napít a uviděli jsme tlapy od bláta, tak jsme je vykoupali.
Štěpánčina příhoda: Vloni jsem dostala pejska Matýska. Hned jsme začali dovádět. Já ho začala prát a on mi začal kousat plyšáky.
Lukin zažil toto: Jak jsem přišel ze školy, tak na mě skočila Šejla a povalila mě do hromady sněhu a když jsem se postavil, vypadal jsem jak sněhulák.
Štěpán byl stručný: Moje prababička polila jejího papouška jménem Kryštof.
Bára zažila příběh dramatický: Babička má Alfa a my máme Čendu a Čenda má oblek a děda zapomněl zavřít vrata a Alf Čendovi oblek roztrhal. Čenda oblek coural po zemi.
A Kristýnka? My máme psa Beníka. Von si vyleze na křeslo a kouká se, jestli už jdem. A my tomu říkáme, že kouká jako kaktus.
Nejvíc mě ale dostal příběh Martinův, avizovaný jako veselá příhoda s pejskem: Mně umřelo koťátko Mourek…
Eva Procházková
Další články autorky: