Čepice „masaryčky“ jsou znovu v módě
Kde mají svůj původ čepice zvané „masaryčky“? Jsou podobné ruským vojenským čapkám, které byly součástí vojenských uniforem. Naši legionáři v Rusku je začali rovněž nosit, avšak na rozdíl od ruských čapek si připínali nad „kšiltem“ naši trikoloru. Tato čapka se zalíbila i našemu prezidentu T. G. Masarykovi a na mnoha snímcích z první republiky vidíme jeho majestátnou postavu s čepicí „masaryčkou“ na hlavě.
Netrvalo dlouho a čeští výrobci čepic - kšiltovek, bekovek, jak se tenkrát podobným čepicím říkalo – začali nabízet do prodeje také „masaryčky“. Byly velmi oblíbené, jejich „nositelé“ či majitelé vyjadřovali velmi často při různých příležitostech svůj vlastenecký postoj, příslušnost ke státu, jehož barvami byly červená, modrá a bílá – trikolora.
K jejich hromadnému nošení došlo zejména v období po Mnichovu a před nacistickým vpádem v březnu 1939. Vzpomínám jako pamětník na 28. říjen 1939 (bylo mi dvanáct let), kdy se na ulicích rozdávaly trikolory a čepice „masaryčky“ nebyly už tehdy vůbec k dostání. Došlo k prvnímu střetu s okupační mocí. V klopách trikolóry, na hlavách čepice-masaryčky, ve tvářích smutek a hlavně hněv - tak vypadal 28. říjen 1939. Bojkot tramvají, protektorátního tisku, odbojné letáky, otevřené konflikty s Němci… A následná střelba do bezbranných lidí. Tak popsal tehdejší události novinář Vladimír Kučera.
A v jiném článku o té době lze číst: Ministr Chvalkovský promluvil na setkání okresních samosprávných předsedů. Celý projev se nesl ve znamení dalších ústupků Berlínu… Musíme si zvykat, že čím jsme menší národ, tím více musíme být vůči Německu tolerantnější. Ministr vnitra Fischer dodal: V německé říši nesmějí vzniknout pochyby o naší loajalitě. Musí se přestat nosit čepice tzv. masaryčky, promítat filmy, které útočí proti současnému stavu.
Situace byla mnohem horší – období první Masarykovy demokratické republiky mělo být navždy zapomenuto, lidé s „masaryčkou“ zmizeli z našich ulic. Avšak podstatnější změnou byl výklad našich národních dějin - jméno TGM zmizelo z učebnic, místo něho jsme se museli učit životopis Adolfa Hitlera (to už jsem studoval Obchodní akademii), ale tím více sílil náš odpor vůči německým nacistům – okupantům. Tak se mimo jiné zrodila i naše ilegální MKG - Masarykova kulturní generace (konspirativně jsme ji nazývali Mladá kulturní generace), jak o ní píšu v knize, kterou jsme v roce 1997 sepsali s Jaromírem Hořcem a nazvali Generace 45.
„Masaryčky“ se znovu na čas objevily hned po osvobození v květnu 1945, aby znovu upadly v nemilost po tzv. vítězném únoru 1948. V mezidobí jsme je začali nosit v období Pražského jara 1968. A po listopadu 1989 se již staly módou, která s malými přestávkami trvá dodnes.
Na letošních oslavách k výročí TGM se zejména v městech, připomínajícím jeho pobyty, objevily ve velkém prodeji kromě různých suvenýrů také čepice „mysaryčky“, jak jsme se mohli přesvědčit například v Hodoníně. Téměř v každé prodejně jsou znovu k dostání.
Časopis Český dialog ve dvojčísle 9-10/2010 myšlenku legendárních „masaryček“ nyní podpořil výzvou s ukázkami jejich současné podoby. Vyrábějí se ve všech velikostech a šijí se z trvanlivého manšestru v barvách modré, fialové, hnědé, hráškově zelené, kukuřičné a černé. Dodávají se i do zahraničí, zejména naši krajané mají o ně velký zájem.
Foto:obrázek z Českého dialogu 9-10/2010