SeniorTip

Vánoční zvyky a kouzla

Mnohé vánoční zvyky a kouzla mají původ ještě v dobách pohanských. Nejčastěji jsou spojeny s pokusem nahlédnout do budoucnosti a z různých znamení vyčíst svůj osud.

Běžné je věštění osudu z jablka, rozkrojeného napříč při štědrovečerní večeři. Jasně zřetelná hvězdička jádřince znamená zdraví, štěstí a úspěch. Nehezký jádřinec napadený červem je známkou nemoci, neštěstí, zármutku. Jádřinec ve tvaru kříže věští velké neštěstí, dokonce i smrt.

Budoucnost lze hádat také z ořechů louskaných po večeři. Pokud jsou ve všech jádra pěkná a zdravá, lze se nadít zdraví po celý příští rok. Načernalé, vyschlé nebo zkažené jádro věští nemoc. A čím více takových jader je, tím spíš se předpověď splní.

Skořápky s malou svíčkou pouštějí členové rodiny po vodě v umyvadle nebo míse naplněné vodou. Svíčky se kladou vedle sebe poněkud dál od okraje. Pokud se u sebe udrží, bude rodina pohromadě, čí lodička zamíří od ostatních pryč, ten se vydá do světa. Zhasnutí svíčky nebo převrhnutí lodičky znamená neštěstí.

Milenci pouštějí lodičky spolu. Ona položí lodičku pravou rukou, on levou. Vezmou se při tom za ruce a čekají, co se stane. Pokud lodičky zamíří k sobě, je s láskou vše v pořádku, když k sobě nechtějí, pak je třeba se nad vztahem a jeho budoucností zamyslet.

Lití olova patří k nejstarším vánočním zvykům. Na větší nádobu s vodou se položí dvě vařečky a přes ně starý klíč s velkým uchem. Na lžíci roztavené olovo uchem klíče ukápneme do vody. Podle tvarů, do nichž olovo ztuhlo hádáme, co nás asi čeká. Klasickou pověrou je házení

pantoflem. Svobodné a nezadané dívky a ženy se postaví zády ke dveřím, do pravé ruky vezmou pantofel nebo jinou vhodnou obuv a vhodí ji za sebe. Míří-li střevíc špičkou ke dveřím, bude pravděpodobně svatba. Špička v opačném směru znamená ještě nejméně rok zůstat na ocet. Pokud dívka touží zvědět jméno toho, kdo je jí souzen, potřebuje k tomu jablko, nůž (a možná i kalendář se jmény). Jablko musí oloupat tak, aby dostala jednu dlouhou spirálu. Tou pak třikrát zatočí nad hlavou a odhodí ji. Z tvaru, který spirála na zemi vytvoří se snaží přečíst písmeno, kterým začíná jméno toho pravého.
Oloupané jablko lze použít k dalšímu zvyku. Rozdělí se na tolik dílků, kolik je osob u stolu. Každý svůj dílek sní. Kdyby někdo z přítomných v příštím roce zbloudil, aspoň si vzpomene, s kým jedl o vánocích společné jablko. Dvanáct jadérek z jablka dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců, což je důležité zjištění zejména pro zahrádkáře.

Z cibule naloupáme dvanáct sukének (lodiček) a položíme je vedle sebe. Do každé sukénky dáme trochu soli. Každá sukénka představuje jedem měsíc v roce; na kterém se sůl do rána rozpustí, v tom bude pršet. Ve kterém jen zvlhne, ten bude srážkově průměrný a ve kterém většina zůstane, v tom lze čekat sucho. Kdo si namaže na Štědrý den tváře medem, toho budou mít celý příští rok všichni lidé rádi. Je jeden zvyk, který zajistí, že aspoň jedna vánočka vydrží do Nového roku. Hospodyně zapeče do jedné vánočky hrachové zrnko. Vánočka se může načít až na Nový rok; kdo najde hrášek, na toho se po celý rok bude štěstí a úspěch jen lepit. Vdavekchtivé dívky se musí zmocnit devíti patek od vánoček a schovat si je. Jediný problém je, kde sehnat tolik vánoček. Dvě nebo tři omyté a usušené šupiny z kapra vložené do peněženky a tam ponechané zaručují, že v peněžence bude vždy něco peněz.

Tak pěkné vánoce!

Ivo Řehoř

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás