Rok Karla Hynka Máchy – 200. výročí narození

V roce 2010 si připomínáme významné jubileum - 200 let od narození Karla Hynka Máchy (16. 11. 1810), básníka, který se stal zakladatelem moderní české poezie.

Máchova osobnost i tvorba silně poznamenaly vývoj naší slovesnosti a jeho vliv je patrný dodnes. K tomuto zásadnímu výročí připravila Obec spisovatelů, ve spolupráci s dalšími organizacemi (mj. s Památníkem národního písemnictví, Národní knihovnou, Ústavem pro českou literaturu AV ČR a dalšími), řadu akcí, výstav, konferencí, autorských čtení, besed, odborných diskusí, knih a sborníků, které souhrnně nazvala projektem Rok Karla Hynka Máchy 2010.

Jubileum takového významu je záležitostí vpravdě ojedinělou a vytváří příležitost pro důstojnou prezentaci nejen oslavovaného básníka, ale i české literatury a kultury.

PowerPointová prezentace na webu JKK k tomuto jubileu se stala námětem na článek pro SeniorTip

Karel Hynek Mácha se narodil v rodině mlynářského pomocníka v Praze na Újezdě. Záhy po jeho narození se rodina, postižená hospodářským krachem roku 1811, přestěhovala do chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil dětství. Chodil do svatopetrské farní školy a v letech 1824 - 30 navštěvoval novoměstské gymnázium. To už si jeho otec otevřel na Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí) malé krupařství, k němuž přiléhal i nuzný byt.

V té době měl za sebou Mácha i první básnické pokusy v němčině. Po gymnáziu se stal studentem filosofie, navštěvoval Jungmannovy české přednášky a začal psát české verše. První báseň Sv. Ivan (1831) uveřejnil v Kramériově Večerním vyražení. Roku 1832 vstoupil na právnickou fakultu a účastnil se rozvíjejícího se českého společenského života. Podobně jako většina ostatních studentů neskrýval své sympatie k evropským revolučním událostem počátku 30. let, zejména k polskému povstání. Zároveň hrál jako ochotník (pod jménem Miloháj) v českých představeních Stavovského divadla a také v Kajetánském divadle, vedeném J. K. Tylem. Tady také potkal svou lásku, dceru pražského knihaře Eleonoru (Lori) Šomkovou.

Stejně jako bouřlivé politické události působila na vnímavého studenta Máchu četba. Četl především polské, německé a anglické romantiky a také filosofické spisy.
V duchu romantického kultu minulosti rád navštěvoval staré hrady, zámky a zříceniny, miloval divokou, nespoutanou přírodu. Dvakrát pěšky navštívil Krkonoše a pěšky se vydal i přes Alpy až do severní Itálie.
Roku 1836 dostudoval práva a získal místo advokátského praktikanta v Litoměřicích.
Krátce předtím vydal vlastním nákladem svůj Máj, který ovšem současníci nepochopili a ve svých kritikách příkře odsoudili jako dílo ohrožující zdravý vývoj národní společnosti. Zato už pro mladší současníky a následující generaci byl idolem a symbolem romantické vzpoury.

Karel Hynek Mácha a jeho osudová milenka Lori

Po získání místa se chtěl Mácha oženit s milovanou Lori, ale krátce před svatbou prochladl při hašení požáru - při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova mírnější formu cholery projevující se dávením a průjmy. Na následky nemoci v den svatby, náš snad nejnadanější básník , tragicky umírá ve věku necelých 26 let . Portrét z r. 1886 - Lori se dožila 76 let
více o Lori se dozvíte ZDE

Mácha stojí u kolébky moderního historického románu (Křivoklad ze zamýšleného cyklu Kat), povídky ze současnosti (Marinka aj.) a lyrické prózy (Krkonošská pouť). Je autorem romantického románu Cikáni, řady lyrických básní a zlomků historických dramat.
Vrcholným dílem je však lyrickoepická báseň Máj, klenot české poezie nad jiné vzácný. Už Nerudova generace ho pochopila a svým almanachem Máj se manifestačně přihlásila k Máchovu odkazu. Máj čtou a milují všechny generace následující.

Máchův Máj

Poprvé byl vytištěn v roce 1836 v pražské tiskárně Jana Spurného . Od té doby je Máchův Máj bezesporu naším nejvydávanějším literárním dílem. Podle soupisu, který v roce 1990 připravil máchovský sběratel dr. Josef Stejskal, vyšel Máj do té doby ve 239 vydáních, a to se samozřejmě za léta, která od té doby uplynula, jejich počet opět zvýšil.
Řada vydání byla ilustrována našimi předními výtvarníky, z nichž jen namátkou jmenujeme Mikoláše Alše, Karla Svolinského, Toyen, Jana Zrzavého, Cyrila Boudu nebo Františka Koblihu. Oblibě se těší také několikrát vydané faksimile rukopisu Máje a faksimile jeho prvního vydání.
V roce 1940 vydal Máj - dokonce dvakrát - kladenský nakladatel Karel Janout, a to s ilustracemi Karla Součka a Jana Konůpka. V roce 1948 Máj vydal v edici Kladenský lis tiskař Josef Cipra st. a František Záleský s výzdobou Pavla Šimona. Josef Cipra pak připravil reedici tohoto vydání Máje i pro Spolek českých bibliofilů.

Zajímá vás Historie vzniku Máje (klikněte na odkaz)

 
Byl pozdnj wečer – prwnj mág –
Wečernj mág – byl lásky čas.
Hrdliččin zwal ku lásce hlas,
Kde borowý zawáněl hág.
O lásce šeptal tichý mech;
Kwětaucj strom lhal lásky žel,
Swau lásku slawjk růži pěl,
Růžinu gewil wonný wzdech.
Gezero hladké w křowjch stinných
Zwučelo temně tagný bol,
Břeh ge obgjmal kol a kol;
A slunce gasná swětů giných
Blaudila blankytnými pásky,
Planaucj tam co slzy lásky.

Původní znění v roku 1836
všimněte si, že místo písmene j
se vyskytuje písmeno g

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Moderní přepis

Další Máchova díla

Křivoklad

Děj Křivokladu se odehrává na sklonku vlády Václava IV. O této době se ale mnoho nedovídáme. Klíčové jsou osudy kata, který je královým pobočníkem, a samotného panovníka. Krále Václava IV. zajala odbojná šlechta a vězní ho na Křivoklátě. Postavení kata je ještě horší. Ví, že je levobočkem posledního Přemyslovce, a přesto musí vykonávat tu nejopovrhovanější práci. V povídce vystoupí také Jan Hus. Poslední významnou postavou je Miláda, která kata miluje, přestože musel popravit jejího otce. Její smrtí vrcholí katův tragický osud.

Marinka

Povídka Marinka je spolu s Večerem na Bezdězu součástí cyklu Obrazy ze života mého. V Marince se střídají prozaické pasáže s veršovanými a její kompozice připomíná operu (overtura, dějství první, intermezzo, dějství druhé, finále). Hlavní hrdina popisuje krátké setkání s krásnou Marinkou v chudinské čtvrti Na Františku. Když se po čase vrací zpět, dozvídá se, že zemřela.

Pouť krkonošská

Pouť krkonošskou můžeme označit za první český horor. Mladý hrdina putuje ke Sněžce, na jejímž vrcholu nachází klášter, ve kterém přebývají mniši. Kromě živých a mrtvých mnichů jsou tu i mniši, kteří jednou za rok vstávají z hrobů. Nemohou sice opustit klášter, ale vidí kvetoucí jarní přírodu za jeho zdmi. Jejich postavení je natolik zoufalé, že řada z nich raději zvolí věčnou smrt. Ke stejné volbě se odhodlá i poutník...

Cikáni

omán Cikáni se odehrává v okolí Kokořína. Složitý děj částečně připomíná Máchův Máj (např. zhýralý otec svede milou vlastního syna). Postavy Cikánů jsou typickým symbolem romantických vyděděnců. Starý cikán se trápí kvůli své milence, která ho opustila, když byl gondoliérem
v Benátkách. Mladý cikán zase žárlí na milovanou Leu. Ani jeden z nich neví, že obě dívky svedl hrabě Valdemar Lomecký z Borku, který je skutečným otcem mladého cikána. Starý cikán nakonec hraběte zavraždí, je za svůj zločin popraven a jeho milá spáchá sebevraždu v blázinci. Ani Lea neunese své zneuctění, a tak mladý cikán zůstává zcela sám.

Mácha - cestovatel

Mácha byl obdivuhodný cestovatel a Kokořínsko se stalo oblíbeným místem jeho toulek. Zdá se nesporné, že jej tento kraj inspiroval jak k napsání Máje, tak románu Cikáni. Není divu, že přímo u hradu najdete „Máchovu skálu“. Na začátku 20. století ji tak pojmenovali nadšení studenti a vzpomínka na básníka se velmi rychle ujala.

  Kokořín rok 1833 - kresba K. H. Máchy

Zřícenina hradu Zvěřinec

Zvěřinec se proslavil návštěvami Karla Hynka Máchy. Máchův otec pocházel z Měšetic a Karel Hynek zde trávíval prázdniny. Díky jeho vrstevníkovi
A. N. Vlasákovi víme o prvním výletu party studentů na hrad Zvěřinec v roce 1829. Na zříceninu se pak Mácha vracel i sám a několikrát zde přespal.

Na pamětní desce je text :
Zde dlíval a sny své spřádal, K. H. Mácha, pěvec „Máje", student z Měšetic.

Máchova cesta do Itálie roku 1834

Po stopách Karla Hynka Máchy
v Čechách se můžete vydat i vy. Do kraje starých hradů, krásné přírody, lesů i jezer. Je tady toho k vidění dost, jen si vybrat. Vodítkem vám může být náš článek nebo tato mapka.

Tajemství básníkovy tváře

Kdekdo zná Máchovo dílo, Máj recitují zpaměti nesčíslné generace milenců, ale až donedávna nikdo netušil, jak básník vypadal. Jeho tvář zůstávala zahalena tajemstvím, jehož roušku strhl až prof. MUDr. Emanuel Vlček, DrSc., antropolog světového jména, proslavený zejména výzkumem ostatků historických osobností. Ke srovnání napomohl tvar Máchovy lebky a obličeje. Antropolog mohl číst nejen z odlitku lebky, ale vycházel i ze svědectví Máchových současníků. Mácha měřil 175 cm. Při rekonstrukci obličeje pomohly i autentické zprávy o Máchově poranění. Dva na sobě nezávislé dobové popisy jsou prakticky shodné, navíc jsou stopy po zranění zachyceny i na dobové kresbě malíře Umana.

Jak vypadal Karel Hynek Mácha? KŘIVÝ NOS, ZATO KRÁSNĚ KLENUTÉ ČELO

JEŠTĚ JAKO ŽÁK školy u sv. Petra, v sedmi osmi letech, spadl Mácha ze zvonu. Musel to být pád ze značné výšky, současníci popisovali jizvy na jeho obličeji. Protože zranění bylo těžšího rázu, je nasnadě, že muselo zanechat stopy i na lebce. Profesor Vlček přikyvuje: nad pravou očnicí je viditelná dobře zhojená jizva, zalamovaná do značné hloubky. Druhá jizva je patrná na pravé horní čelisti. Úrazem byla proražena stěna čelistní dutiny, jejíž strop pak vystoupil znatelně vzhůru. Chlapec si vyrazil při pádu několik zubů - na pravé horní čelisti chybějí, levá strana i celá dolní čelist postiženy nejsou. Muselo dojít k přeražení nervně cévních svazků. Úraz způsobil zřetelné uhnutí kostry nosu doleva. Špice nosu se odlomila, na levé nosní kosti jsou vidět následky zlomeniny, zřetelné jsou i stopy hojení.
Více zajímavých informací z bádání a objasnění najdete ZDE   

         K. H. Mácha                                 a                                  J. K. Tyl

Náš národ miluje básníky a ze všeho nejvíce ty mrtvé, nejúspěšnější umělci pak umírají mladí, aby záhy po jejich smrti někdo napsal výhružný vzkaz společnosti, trestuhodně dotyčného nedoceníc. U Máchy zmíněný vývoj, pravda, tak rychlý nebyl, přesto když vydal J. K. Tyl čtyři roky po jeho smrti povídku (někdy se udává novelu) Rozervanec, vzbudil tím u mnohých pohoršení. Snad v duchu myšlenky, že o mrtvých se má mluvit jen dobře…

… Ve škole se student dozví, že Tylův pamflet nestojí ani za přečtení, ba dokonce slušný Čech od něj musí odvrátit zrak, neboť v něm ten „proradný“ Tyl, grafoman a divadelní maniak, velmi ošklivě vylíčil ikonu českého básnictví K. H. Máchu.
Ti dva se přitom do roztržky, po níž Mácha opustil „Tylův ochotnický spolek“, vzájemně ctili a svým způsobem spolu přátelili a především spolupracovali. Myslím, že Tyl měl Máchu opravdu rád, velmi záhy v něm rozeznal obrovský talent. Bohužel každý z nich chápal vlastenectví poněkud jinak.

Kromě smělého, a v našich končinách ojedinělého díla jako byl Máj, iritoval Tyla Mácha zřejmě i svým povahovým založením. Když Mácha zemřel a lidé se začali ptát na Máj, na pana Máchu, na jeho život, sedl si Tyl a sepsal Rozervance, příběh tří přátel, ve větší míře seskládaný formou dopisů, v nichž Tyl předvedl stylistickou bravuru vylepšenou o místy neodolatelný ironický odstup.

více viz webmagazin

Bronzová socha K. H. Máchy v Praze na Petříně

Mácha se pravou rukou, ve které drží pero, opírá se o zídku s otevřeným sešitem a v levé ruce drží kytici šeříku.

Sochu vytvořil Josef Václav Myslbek v roce 1912.

První Máj v Čechách se stal symbolem s postavou Karla Hynka Máchy, romantického básníka žijícího rozervaným milostným životem, který své vrcholné dílo nazval právě Máj. Jeho socha na Petříně se stala oblíbeným místem schůzek milenců.

Básník mnoha tváří, z nichž každé jejich zobrazení v sobě nese jen míru pravděpodobnosti skutečné Máchovy podoby. Věřím, že tento článek Karla Hynka Máchu dostatečně přiblížil i nezasvěceným čtenářům.

Janina Svobodová