Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ema Destinnová


se jmenovala vlastním jménem Emilie Pavlína Kittlová. Byla svìtoznámá èeská operní zpìvaèka, ale také sama komponovala a napsala nìkolik básní a dokonce psala divadelní hry i romány.


Narodila se 26. února 1878 v rodinì bohatého pra¾ského kulturního mecenáše Kittla. Jako malá se uèila høe na housle a malovala. Ji¾ v osmi letech mìla svùj první koncert. Na housle se uèila u profesora Ferdinanda Lachnera a brala hodiny zpìvu u profesorky Destinové-Löwelové. Její jméno si pak zvolila za svùj umìlecký pseudonym.


Ema studovala také herectví v dramatické škole pøi Národním divadle v Praze. Tady se jí tehdy ujala slavná hereèka Otylie Sklenáøová- Malá. Byla opravdu všestrannì umìlecky nadaná. Svùj nádherný hlas "zdìdila" po své matce, která také krátce zpìv studovala. Jako osmnáctiletá se pøedstavila veøejnosti svými divadelními hrami „Ta první láska“ a „U cíle“ nebo „Rachel“. Hry uvádìly mnohá pra¾ská divadla.


Ucházela se také o anga¾má zpìvaèky v Národním divadle, ale neuspìla. Pro divadlo byla pøíliš temperamentní. Debutovala v Drá¾ïanech v roce 1897 ve dvorní opeøe s rolí Santuzy v opeøe Masagniho Sedlák kavalír. Mìla obrovský úspìch, který ji vynesl okam¾itou spolupráci s drá¾ïanskou operou na dalších pìt let. O rok pozdìji vystoupila v Berlínì v té samé roli. Na ètvrtý pokus tady získala anga¾má. Pak ji¾ následovaly velké role jedna za druhou.


10. záøí roku 1898 ji potvrdil císaø Vilém II. prvním dramatickým sopránem berlínské Dvorní opery. Tady za deset sezón nastudovala a odzpívala 43 rolí a vystoupila na 706 úspìšných pøedstaveních. Tady byla také svìtová premiéra Straussovy opery Salomé, kde zpívala Ema hlavní roli. Ema zpívala i v jiných operních domech, zpívala v Bayreuthu, v Mohuèi, Frankfurtu, Mnichovì, také ve Velké opeøe v Paøí¾i a v Národním divadle v Praze. V roce 1905 vystoupila poprvé i v Londýnì v hlavní roli opery Pucciniho Madam Butterfly. Ale ji¾ pøedtím, 2. kvìtna 1904 debutovala v Londýnì v roli Donny Anny v Mozartovì Don Giovanni.


V Londýnì se setkala také se svým nejslavnìjším partnerem Enricem Carusem. Ema Destinnová zpívala také s Šaljapinem, po boku Gillyho a Zenatella, ale Caruso byl její nejslavnìjší a nejèestìjší pìvecký kolega. Caruso, spolu s dirigentem Tascaninim a také skladatelem Puccinim, patøil také k jejím nápadníkùm. Ale Ema chtìla nalézt partnerské sou¾ití pouze v rodné zemi. V Londýnì byla Ema a¾ do roku 1914 a pak pozdìji ještì znovu od roku 1919. Jenom Praha ji nìjak neuznávala, v pra¾ském Národním divadle odzpívala v roce 1900 tøi vystoupení, ale nebyl ¾ádný velký ohlas. Vystupovala i v jiných pra¾ských divadlech, hostovala tady 86x. A¾ v roce 1908 byla koneènì i v Národním divadle nadšenì oslavována. Ema Destinnová byla prohlášena za jeho èestného èlena. V roce 1911 se setkala pøi jedné významné pøíle¾itosti také anglickým s panovnickým párem. Zpívala také pøi korunovaci krále Jiøího V. a královny Mary v Covent Garden hymny národù v šesti jazycích. Korunovný pár a všichni pøítomní ji za to odmìnili neutuchajícím potleskem. V roce 1914 si Ema Destinnová zakoupila zámeèek ve Strá¾i nad Ne¾árkou od majitele Petra Jungwirta. Zámeèek vlastnila a¾ do roku 1930. Pou¾ívala ho hlavnì k odpoèinku a také tady rybaøila, to byla její velká záliba.


Vrcholem její kariéry bylo pùsobení na operní scénì v New Yorku, v Metropolitní opeøe. K té patøila Ema ji¾ od roku 1908 a s velkým úspìchem zde zpívala po boku Enrica Carusa roli Aidy. Také premiéra Pucciniho opery "Dívka ze zlatého západu", kde Ema a Enrico Caruso zpívali hlavní role, mìla nevídaný úspìch. Po jeho boku zpívala také role Maøenku v Prodané nevìstì a Miladu v Daliborovi. V Americe potkaly Emu triumfální úspìchy a také pohádkové honoráøe.


Pak pøišla první svìtová válka a ta pøerušila její pìveckou kariéru. Zaèátek války zastihl Emu ve Strá¾i nad Ne¾árkou a bylo jí zakázáno vystupovat. Ema byla dokonce na zámeèku vìznìna pro údajnou špioná¾. Byla v domácím vìzení. Tehdy se naplno vìnovala svým zálibám a pøírodì.


A¾ v posledním roce války se opìt vrátila na jevištì a všude, kde vystupovala, slavila úspìchy. Zpívala v Èechách a na Moravì skladby domácích skladatelù - Její pastorkyòa, Èertova stìna, Rusalka, Psohlavci a další. Po válce se ale èastìji vracela z ciziny domù. V roce 1919 byla opìt na dvì divadelní sezony v New Yorku v Metropolitní opeøe. Ema tì¾ce onemocnìla a jenom vèasná operace jí zachránila ¾ivot.


V roce 1923 se provdala za mechanika Halsbacha, který byl o hodnì mladší ne¾ Ema Destinnová, tehdy jí bylo 45 let. Ema zùstávala na Strá¾i a jenom obèas vystupovala. Tady ji také v roce 1925 navštívil i T. G. Masaryk. V roce 1925 podnikla jenom krátké turné po Jugoslávii a vystoupila v Bratislavì a o rok pozdìji se pomalu ji¾ louèí s pìveckou kariérou. Mìla poslední koncert v pra¾ské Lucernì a pak podnikla ve dvaceti èeských mìstech koncerty.


Svùj poslední koncert mìla v Londýnì v Queen´s Hall 16. øíjna v roce 1928 u pøíle¾itosti desátého výroèí vzniku Èeskoslovenska. Tehdy jí bylo padesát let. Stáhla se do ústraní na svùj zámeèek ve Strá¾i nad Ne¾árkou a jenom obèas pøi rùzných pøíle¾itostech zpívala na koncertech. Jinak vyuèovala zpìvu. Tvrdila, ¾e nejhorší je, kdy¾ se musí diváci dívat na jevišti na starou ¾enu. Navíc se nároèný ¾ivot podepsal na jejím zdraví, mìla problémy s klouby, vysoký krevní tlak a problémy s oèima.


Ema Destinnová byla vynikající interpretkou dìl Mozarta, Vágnera a italských oper, ale také záøila v dílech Bedøicha Smetany a Zdeòka Fibicha. Zpívala také, mimo jiných operních scén, v Chicagu, San Franciscu, Los Angeles, v Kodani, Stockholmu, Oslu, Budapešti, Lublani a Bìlehradì. Vystupovala v mnoha zemích, ale v Itálii nikdy. Mìla velký respekt k italské opeøe. Jak jsem ji¾ psala, psala také básnì, její básnické sbírky jsou Kvìty snìhu a Galantní abbé, v nìmèinì Der Galante Abbé, tato byla zhudebnìna Leo Blechem. Její romány jsou Dr. Casanova, Knì¾na Libuše, ten vyšel v Praze v roce 1910 a Ve stínu modré rù¾e, ten vyšel také v Praze v roce 1921. Ema Destinnová také pøekládala a to dílo Radúz a Mahulena do nìmèiny a Kovaøovicovo libretto Psohlavci.


Napsala také ještì divadelní hru, jmenuje se Nadarmo a ta byla uvedena ve Švandovì divadle v Praze. V Èeskoslovensku byla nakonec oslavována jako národní hrdinka. 28. ledna 1930 opustila jevištì ¾ivota po oèní operaci v Èeských Budìjovicích. Byla pohøbena na Slavínì na Vyšehradì, pøišlo se s ní rozlouèit velké mno¾ství lidí.

Pøipravila Olga Kotaèka, Nìmecko


Podobné èlánky:
Ema Destinová/Tomáš Vodièka



Komentáøe
Poslední komentáø: 27.01.2010  10:22
 Datum
Jméno
Téma
 27.01.  10:22 Kopøiva
 27.01.  05:21 Bobo :-)))
 26.01.  17:06 Kotaèka
 26.01.  16:47 Vesuvanka díky :-)))
 26.01.  16:38 Polák Zámìna jmen
 26.01.  15:20 Gabi-florka
 26.01.  14:09 Rozárka
 26.01.  13:47 Rozárka Bo¾ská Ema ve filmu
 26.01.  12:41 Hana P.
 26.01.  12:18 EvaP
 26.01.  11:32 emach
 26.01.  08:35 Ludmila
 26.01.  07:57 wiki
 26.01.  06:36 kvìta
 26.01.  06:26 kvìta