Jakou sílu má víra?    

Není vám divné, že před vědci, kteří naleznou odpověď na jednu závažnou otázku, se vždy otevírá celé pole dalších zásadních otázek?

Co je to za vědu, která kráčí od vědění k nevědění?

Konkrétně tato otázka má následující správnou odpověď: je to věda kráčející špatnou cestou. Nenech se přitom omráčit kvantem takzvaných vědeckých objevů. Žádný z nich nepřišel na svět pomocí vědění, ale pomocí metody pokus – omyl. V ojedinělých případech pomocí intuice. Kromě toho lidé mnohdy pracují s objevy, jejichž základy vůbec nechápou. Přestože se například elektřina naprosto běžně vyskytuje a používá všude, žádný z vědců vám neřekne, co je její podstatou – umí popsat pouze povrchové jevy.

Pokud vědci budou zarputile popírat existenci éteru, nikdy správně nepochopí elektřinu, ani atomy hmoty, ani spoustu dalších souvislostí. Ale to neuvádím proto, abych vámi nyní vysvětloval odborné fyzikální procesy. Tento příklad chci použít k něčemu, co se vás týká mnohem niterněji, k vysvětlení víry v životě každého člověka.

Nejspíš jste se už setkali s dělením lidí na věřící a nevěřící. Takový přístup je, mírně řečeno, úsměvný. Nenajdete člověka, který by neměl vlastní víru (v cokoli). Skutečně, ať tomu věříte, nebo ne, víra je motorem života každého člověka.

Kojenec věří v prs své matky, proto o něj usiluje.

Student věří, že mu vzdělání pomůže v lepším uplatnění, proto studuje.

Autor věří, že jeho dílo má smysl, proto tvoří. Víra je vždy  na počátku všeho, čeho chce člověk dosáhnout – představuje první rozhodující krok.

Druhým krokem je dovednost, získaná na základě víry. Je-li dovednost v rozporu s vírou, člověk své rozhodnutí (i víru) zpravidla mění. Čemu opravdu nevěříte, to opravdu nedovedete.

Naopak v případě, že dovednost jednoznačně potvrzuje víru, nastává třetí krok: zkušenost. Čili každý proces začíná vírou a přes dovednost dospěje ke zkušenosti člověka. Celé kolečko se následně opakuje.

Z často opakované zkušenosti se postupně stává zvyk. To je například důvod, proč každá milenecká láska, nedostává-li nové impulsy, musí skončit stereotypem. Procesem, který člověk prožívá, aniž si ho uvědomuje.

Změnit zvyk je velmi těžké a samo o sobě nemožné. Aby se změnil zvyk, musí nejdříve nastat změna ve víře. Promítněte si tato fakta do už zmíněného případu s éterem. Vědci, kteří v jeho existenci nevěří, budou mít vždycky více otázek, než odpovědí. Starý zvyk je totiž tlačí do staré víry, dokonce takovou měrou, že ani nové (neočekávaně získané) zkušenosti je nepřesvědčí. Raději přes to nové přehodí kabát staré víry.

Přímo vzorová ilustrace jakou sílu má víra.

Jiří Muladi

Související články:

Tvary života