Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vnuci prezidenta T. G. Masaryka


Zvláštní osudy Herberta a Leonarda Revilliodových sepsala Libuše Paukertová – Leharová (*1933) a knihu vydal na podzim 2009 Zdenìk Susa ve Støedoklukách (138 stran + 24 stránek ilustrací na køídovém papíru). Autorku ji¾ dobøe známe od roku 2005, kdy pro souèasné èeské ètenáøe objevila postavu mladší dcery TGM v knize, nazvané V exilu s Olgou Masarykovou-Revilliodovou. Poznala ji toti¾ v roce 1948, kdy odešla s rodièi do exilu a tøicet let s ní udr¾ovala pøátelské styky.


V polovinì 90. let autorka skonèila svou mnohaletou kariéru v evropských úøadovnách OSN v ®enevì a upnula svou pozornost k literatuøe faktu. Uveïme, ¾e do exilu odešla v patnácti letech jako vnuèka nìkdejšího pøedsedy vlády Františka Udr¾ala a dcera diplomata Bøetislava Morávka. Studium a pobyt v zahranièí ji pøivedl do role trpìlivé archivní badatelky a rovnì¾ objevený literární talent zpùsobil, ¾e máme od ní ji¾ dvì velmi ètivé, zasvìcené knihy s nìkterými dosud neznámými skuteènostmi o rodinném ¾ivotì švýcarského lékaøe Henri Revillioda a z rodiny našeho prezidenta Osvoboditele. Jak známo, mìl ètyøi vnuky a dvì vnuèky. Starší syn Herbert (1880-1915) byl otcem malého Tomáše a Herberta (oba však záhy zemøeli) a naopak jeho obì dcery Anna (1911- 78) a Herberta (1915-96) se do¾ily vysokého vìku.


Mladší dcera TGM Olga (1891-1978) pøivedla na svìt své dva syny – Herberta v roce 1921 a Leonarda o rok pozdìji. Právì o tìchto vnucích TGM máme v rukou vskutku pozoruhodné vyprávìní, v závìru vybízející dokonce k diskusi a k dalšímu pátrání po záhadách, spjatých s jejich tragickou smrtí.


Snad pochopíme, ¾e po smrti TGM musela i švýcarská rodinka èelit nepøíznivým a pochmurným událostem. Evropská politická scéna se mìnila a oba chlapci, vychováváni k demokratickému smýšlení, proti totalitnímu zlu a vlastenecky orientovaní na zemi pùvodu své maminky a svého dìdy. Ta pro¾ívala krušné období a zvláštì pak zrada našich spojencù v Mnichovì v záøí 1938 celou rodinu hluboce ranila.


Osmnáctiletý Herbert, student ¾enevského klasického gymnázia, pøemýšlel o budoucnosti, o lepším uspoøádání Evropy, pohyboval se ve velice informovaném a sofistikovaném mezinárodním prostøedí. Svìdèí o tom úryvky z mnoha dopisù, které si vymìòoval s Francisem Leyem, jeho¾ rodina byl od roku 1937 v Belgii.


Obou bratrù a vnukù TGM se pøirozenì dotýkaly plány na obranu neutrálního a spoøádaného Švýcarska, které se cítilo té¾ ohro¾eno fašismem a nacismem. Kdyby Hitler porušil švýcarskou neutralitu, nemohla by Švýcarská konfederace pro Revilliodovi „zaruèit vùbec nic“. Paní Olga proto nemeškala a v roce 1940 se ocitli oba její synové i s matkou ve Velké Británii. Šestašedesátiletý doktor Henri Revilliod zùstal sám v ¾enevském bytì. Nejvìtší bøemeno z rozdìlení rodiny nesla paní Olga.


Synové jí to vynahrazovali svou pílí a studiem edinburgské univerzity. Velikonoce 1941 trávili s Janem Masarykem okruhem jeho známých v Londýnì. Také vánoèní prázdniny 1941-42 strávili chlapci s matkou u pøátel. Leonard zaèal brzy pøi studiu psát jeden esej za druhým. Téma Evropa a reforma ho natolik uchvátilo, ¾e prostudoval Masarykovu Svìtovou revoluci, dopodrobna znal názory TGM z rozhovorù s Karlem Èapkem – nevadilo mu, ¾e byl ve francouzštinì, anglická vydání byla neustále k nedosa¾ení.


To všechno jen do chvíle slo¾ení závìreèných zkoušek v èervnu 1942, kdy se Herbert po vzoru svých spoluvrstevníkù a pøátel pøihlásil jako dobrovolník do Královského letectva RAF a zanedlouho posílal dopisy plné optimismu z Leteckého kontrolního støediska na hranicích Walesu. Jak u¾ to v armádách chodí, jeho dopisy mívaly nejrùznìjší razítka z míst, odkud je Leonard posílal, a¾ také pøistál v New Yorku, dále v Kanadì, pozdìji na Bahamách.


Autorka velmi podrobnì líèí stoupající vojenskou kariéru a zejména okolnosti, které ji provázely. Zprávy vojenské rozvìdky pøedávané RAF ohlednì Leonarda, nutily velitele ke zvláštní opatrnosti. Mo¾ná, ¾e se stydìli za Mnichov, byli zahanbeni vysokou kvalitou èeskoslovenských letcù, tak¾e chtìli zabránit tomu, aby v britské uniformì nepadl vnuk TGM, navíc dobrovolník. A tak v jednom dopisu staršímu bratrovi uvádí, jaký dostali rozkaz: „I kdy¾ nìkteøí vojáci píšou otevøenì, ani¾ by byli chyceni, to neznamená, ¾e je to dovoleno. A hlavnì mi nepište, ¾e víte všechno, ¾e znáte mùj koneèný cíl, i kdy¾ jste se to dozvìdìli od jiných…“ Dopis píše i tetì Alici, dostává písmo i od Edvarda Beneše.


Podrobnì je vylíèen tragický konec nadporuèíka Revillioda nad ostrovem Tiree. Došlo k tomu 16. srpna 1944 a spolu s ním pøišlo o ¾ivot dalších sedm pilotù ètyømotorového bombardéru Halifax. Na vojenském pohøbu na ostrovì Tiree bylo kromì rodiny Leonarda, mnoho vysokých dùstojníkù, speciálem pøiletìl Jan Masaryk z Londýna, kondoloval Edvard Beneš s chotí. Vyšlo mnoho dùstojných a pøíznivì naklonìných nekrologù.


Jaký byl zvláštní osud druhého bratra – Herberta? Byl muzikálnì velmi nadaný, vystudoval teorii hudby, harmonii, hru na housle a klavír, avšak po smrti svého bratra se ji¾ do dalšího studia nepøihlásil. Zpùsobil to i dlouhodobý pobyt v nemocnici, mìl køehké zdraví a musel šetøit své síly. Na podzim 1944 se vrátil na filozofickou fakultu edinburgské univerzity, kde studoval v letech 1940-42. V té dobì se ji¾ komunisté pøipravovali k pøevzetí moci v Èeskoslovensku a neušlo jim, kam by po válce míøily Herbertovy studie historie a mezinárodního práva. V únoru 1945 zemøel na vnitøní krvácení jako následek støelné rány do bøicha. Nepomohla ani rychlá operace v nemocnic i v Edinburghu. Nic nenasvìdèovalo tomu, ¾e by Herbert byl pøipraven spáchat sebevra¾du.´


Dokument, který nahrazuje ve Skotsku zprávu soudního lékaøe neexistuje, proto¾e byl v minulosti znièen, konstatuje autorka ve své knize. Po zevrubném pátrání a líèení událostí, které následovaly, dospìla k nìkolika dosud nevysvìtlitelným otázkám, na nì¾ hledá odpovìï i tady u nás po listopadu 1989, kdy se mù¾e otevøenì a svobodnì psát teï u¾ i ve spojitosti se záhadnou smrtí Jana Masaryka. Spisovatelka Libuše Paukertová-Leharová má zato, ¾e by všechny otázky mìly být prozkoumány skupinami badatelù a zájemcù o pravdivý osud Masarykovy rodiny, a to v rùzných zemích, s pou¾itím širokého spektra pramenù v nìkolika jazycích.

Miroslav Sígl

 

 

 

Další èlánky autora:
Sbìratelé MASARYKIAN
Pøíprava na smrt
Køehká, ale stateèná
Èínský básník promlouvá èesky
Z obou stran Šumavy
Kniha mého mládí a srdce
Rodina Krausù
U¾ nikdy nebudu dlu¾níkem


Komentáøe
Poslední komentáø: 11.10.2009  11:50
 Datum
Jméno
Téma
 11.10.  11:50 wiki
 11.10.  10:40 VlastaV
 11.10.  09:53 Miroslav Sígl Èili - chyby dvì!!!
 11.10.  09:39 Miroslav Sígl Odpovìï ètenáøce
 11.10.  09:35 Beatrix
 11.10.  09:26 Beatrix
 11.10.  06:58 Karel