Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ovlivòují nás planety?

 

Astrologové za planety pova¾ují Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn, Mìsíc i Slunce. Pouze nìkteøí astrologové se zabývají i dalšími planetami Sluneèní soustavy, Uranem, Neptunem a Plutem. To z toho dùvodu, ¾e v dobì poèátkù astrologie tyto planety nebyly známy. 
Podle astrologù je osud ka¾dého z nás pøedurèen postavením planet v okam¾iku našeho narození. Je to nesmysl, v¾dy» by potom napøíklad dvojèata musela sdílet stejnou ¾ivotní pou». Pøesto nás však (nìkteré) planety velmi ovlivnily nebo ovlivòují. Dokonce nás i v souèasné dobì ovlivòuje celý vesmír. Ovšem naprosto jinak, ne¾ tvrdí astrologové. A mnohem zajímavìji.


Slunce
Slunce je nám nejbli¾ší hvìzda. Není to hvìzda tuctová. Je svým zpùsobem výjimeèná. Víme, ¾e Slunce je svým zpùsobem výjimeènou hvìzdou. Výjimeènou v porovnání se všemi ostatními hvìzdami ve vesmíru. V ka¾dém pøípadì hvìzd, jako je Slunce, zcela urèitì existují miliardy. Nelze tedy vylouèit, ¾e u nìkteré takové hvìzdy, podobné Slunci, existuje planeta, na které je nejen ¾ivot, ale dokonce ¾ivot inteligentní. Slunce je zcela neomezeným pánem ve své soustavì. Poskytuje nám témìø veškerou energii. Ka¾dou vteøinu se v nitru Slunce termonukleárními reakcemi mìní témìø pùl miliardy tun vodíku na hélium. Pøi tom se uvolòuje energie, její¾ èást dopadá na naši planetu. Ka¾dý z nás bìhem ¾ivota potøebuje energii. Toto mno¾ství energie by se dalo získat pøemìnou pouhých dvou gramù vodíku na hélium.
Sna¾íme se také vyu¾ívat energie vìtru. I energie z tohoto zdroje má pùvod ve Slunci. Pouze energie uvolòovaná z „uranu“ v jaderných elektrárnách není sluneèního pùvodu. Je to vlastnì zakonzervovaná energie dávno neexistujících jiných hvìzd. Zatím si neumíme pøedstavit jiný zpùsob øešení nedostatku zdrojù energie ne¾ napodobením termonukleárních reakcí, které probíhají ve Slunci (i v jiných hvìzdách). Bohu¾el, v souèasné dobì tuto energii umíme získat jen výbuchem vodíkových pum. Pouze zvládnutí øízených termonukleárních reakcí mù¾e zachránit naši civilizaci. Pokud se to nepodaøí, budou za takových sto let po dálnicích jezdit jen koòské povozy a naši potomci budou opìt svítit louèemi.


Mìsíc
Pùvod našeho vìrného prùvodce byl a¾ do nedávna záhadou. Mìsíc mohl vzniknout souèasnì se Zemí, mohl se odtrhnout od Zemì nebo mohl vzniknout zcela nezávisle na Zemi a naše planeta ho pak svojí gravitaèní pøita¾livostí zachytila. Ka¾dá z tìchto domnìnek o pùvodu našeho souputníka však mìla své slabiny. Pøi podrobnìjším rozboru neobstála ¾ádná. Jak tedy Mìsíc vznikl? Musíme se vrátit do dávné minulosti, kdy se formovala Sluneèní soustava. Nevíme, kolik planet naše hvìzda pùvodnì mìla. Nìkteré vznikající planety se toti¾ mohly z pøita¾livosti Slunce vymanit a nyní beznadìjnì bloudí kdesi ve vesmíru. Jedna z takových planet, veliká asi jako Mars, se však srazila se vznikající Zemí. Tato obrovská katastrofa pak vedla ke vzniku Mìsíce. Nìkteré úlomky vzniklé pøi srá¾ce se toti¾ bìhem asi pouhých sta let, ve vzdálenosti pøibli¾nì 100 000 km od Zemì, zformovaly a vytvoøily naši pøirozenou dru¾ici. Srá¾ka také zapøíèinila, ¾e se rotaèní osa Zemì vychýlila. Dnes svírá s rovinou obì¾né dráhy úhel kolem 23,5 stupnì. Jak se tento sklon projevuje? Tím, ¾e existují roèní období. Vzniklý Mìsíc byl tedy naší planetì více ne¾ tøikrát blí¾e ne¾ v souèasné dobì. Ta také rotovala podstatnì rychleji - den trval jen kolem 15 hodin. Mìsíc i v souèasné dobì svojí gravitaèní pøita¾livostí vyvolává tzv. slapy - napøíklad moøský pøíliv a odliv. Pøíliv a odliv nastává dvakrát za den.
Slapové pùsobení Mìsíce postupnì a brzdí rotaci naší planety. Ale proto¾e celkový moment hybnosti soustavy Zemì - Mìsíc zùstává zachován, Mìsíc se od nás souèasnì vzdaloval. V dnešní dobì je vzdálenost Mìsíce od Zemì asi 384 tisíc kilometrù a ka¾dý rok se naše dru¾ice od nás vzdálí asi o tøi centimetry. Toto vzdalování doká¾eme dokonce zmìøit! Oproti rozšíøené pøedstavì se Mìsíc také otáèí kolem své osy. Slapové pùsobení Zemì však v prùbìhu vìkù zpùsobilo, ¾e Mìsíc má tzv. vázanou rotaci - zdá se nám, jako kdyby se neotáèel, proto¾e nám ukazuje stále stejnou tváø. Mìsíc sehrál svoji roli i pøi rozvoji ¾ivota na naší planetì. Pravdìpodobnì má svùj podíl na tom, ¾e vùbec existujeme. ®ivot vznikl v pradávných moøích. Mohutný pøíliv vyvolávaný blízkým Mìsícem vedl k tomu, ¾e na pevninì vznikaly rùzné „lou¾e“, jejich¾ voda obsahovala ¾ivé organismy. Kdy¾ tyto lou¾e vyschly, organismy zahynuly. Tento proces se opakoval nesèíslnìkrát. Tolikrát, a¾ se stalo, ¾e nìkteré organismy dokázaly na souši nejen pøe¾ít, ale nakonec se na pevninì i rozšíøit. Bez Mìsíce by mo¾ná ¾ivot na souši neexistoval. Zdùraznìme slùvko mo¾ná. Pøíliv a odliv (mnohem menšího rozsahu) toti¾ zpùsobuje také Slunce. Snad by se ¾ivot na souši nakonec uchytil i bez Mìsíce, ale nevíme to urèitì.


Jupiter
Nejvìtší planetou Sluneèní soustavy je Jupiter, víceménì náhodou, ale pøípadnì nazvaný po nejvyšším bohovi starých Øímanù. Naši pøedkové této planetì øíkali Kralomoc. Jupiter je obrovská plynná koule, slo¾ená pøedevším z vodíku a hélia. Pravdìpodobnì má jakési tuhé jádro, veliké asi jako naše planeta. Jupiter je 318krát hmotnìjší ne¾ Zemì. Obrovská gravitaèní pøita¾livost této planety má podle našich souèasných pøedstav nesmírný a snad i rozhodující vliv na to, ¾e na naší planetì mù¾e existovat ¾ivot. Proè? Sluneèní soustava není tvoøena jen planetami, ale i jakýmsi „smetím“. Smetím, které má rozmìry i desítky èi stovky kilometrù. Tak napøíklad daleko za obì¾nou drahou poslední planety existují mo¾ná i bilióny kometárních jader. Èas od èasu se vlivem rùzných gravitaèních poruch nìkteré takové tìleso vydá smìrem ke Slunci. Na jeho dráhu mají vliv všechny planety. Stává se, ¾e nìjaké tìleso na nìkterou z planet dopadne. Mnohokrát dopadlo i na Zemi. Dopad takové hmotnìjší kosmické bomby na naši planetu má nepøedstavitelné katastrofální dùsledky. Na dlouhou dobu ovlivní pomìry na Zemi. Zvíøený prach (nebo voda, pokud tìleso dopadne do moøe) brání pronikání sluneèního svitu, naše planeta se na dlouhou dobu zatmí a ochladí. To má za následek zánik mnoha ¾ivých organismù. Jedna z teorií tvrdí, ¾e vyhynutí veleještìrù zavinil právì dopad menší komety. V dùsledku sní¾eného sluneèního svitu vyhynula øada rostlin a veleještìøi nakonec vymøeli hladem. Pøe¾ili však primitivní savci, kteøí byli velicí asi jako myši. Ano, tito tvoreèkové jsou našimi dávnými prapøedky! Proto¾e jim zmizela konkurence v podobì ještìrù, dokázali vzniklou mezeru zaplnit a rozšíøit se tak úspìšnì, ¾e z nìkterého zvíøecího prapøedka jsme nakonec vznikli my - lidé. Ale vra»me se k nejvìtší planetì naší Sluneèní soustavy. Její obrovská gravitaèní pøita¾livost toti¾ zpùsobuje, ¾e øadu tìles, která jsme pro jednoduchost nazvali kosmickým smetím, odchyluje z jejich dráhy tak, ¾e jen jejich nepatrná èást se nakonec srazí s naší Zemí. Kdyby Jupiteru nebylo, byla by naše planeta bombardována mnohem èastìji. Tak èasto, ¾e by na ni tøeba ¾ivot vùbec nebyl mo¾ný.


Mars
Mars je malá planeta. Pøed miliardami let mìl Mars velmi pøíznivé klima, tekly na nìm i øeky. A kde byla tekoucí voda, mohl vzniknout i ¾ivot. Podle jedné hypotézy ¾ivot vznikl nejprve na Marsu a odtud byl dopraven na Zemi. Jak? Mo¾ná jste i vy ji¾ nìkdy dr¾eli v ruce kámen, který pocházel z Marsu. Ani Mars toti¾ není ušetøen bombardování kosmickým smetím. A mnohokrát se stalo, ¾e dopad nìjakého tìlesa na planetu vymrštil úlomky, které se dostaly do kosmického prostoru a nìkteré po nìjaké dobì dopadly na Zemi. Tyto marsovské úlomky se nejsnadnìji hledají v Antarktidì. V nìkterých z nich byly dokonce nalezeny útvary, které pøipomínají zbytky prastarých ¾ivých organismù.

 

Komety
Komety jsou vlastnì obrovské zašpinìné snìhové koule, kterých i v naší dobì existují bilióny. Nacházejí se pøedevším za obì¾nou drahou nejvzdálenìjší planety - Pluta. V dávné minulosti (pøed miliardami let) létalo Sluneèní soustavou nepøedstavitelné mno¾ství komet. Mnoho z nich dopadlo i na naši planetu. Existuje teorie, podle které za vìtšinu vody na Zemi vdìèíme právì kometám. Komety mohly na Zemi dopravit i organické látky, které jsou nezbytné pro vznik a existenci ¾ivota.

 

Chemické prvky
Ve vesmíru, brzy po jeho vzniku nebyly ¾ádné jiné chemické prvky ne¾ vodík a hélium. Všechny ostatní chemické prvky, jako napøíklad kyslík, uhlík, mìï, ¾elezo a tøeba i zlato, vznikly a¾ ve hvìzdách. Nelze zde podrobnì popisovat vývoj vesmíru a postupný vznik chemických prvkù, proto jen struènì. Jakmile se z pùvodní hmoty vesmíru utvoøily první hvìzdy, zaèaly v nich probíhat termonukleární reakce. Vodík se postupnì mìnil v hélium. Po vyèerpání vodíku mohou v dostateènì hmotných hvìzdách termonukleární reakce pokraèovat a vznikat tak další chemické prvky, a¾ po ¾elezo. T쾚í prvky ne¾ ¾elezo, tedy tøeba zlato nebo uran, však vznikly a¾ pøi výbuchu nesmírnì hmotných hvìzd, tzv. supernov. Ve zlomcích vteøiny pøi gigantickém výbuchu hvìzdy-supernovy probìhly termonukleární reakce pøi teplotách nìkolika desítek miliard stupòù a hustotách deseti miliónkrát vìtších, ne¾ je hustota vody. Materiál hvìzdy - supernovy byl pøi výbuchu vyvr¾en rychlostí nìkolika tisíc kilometrù za vteøinu do okolního vesmíru. Takto se tedy chemické prvky dostaly do vesmíru. Proto mù¾eme v jistém smyslu tvrdit, ¾e jsme potomky hvìzd. Naše tìla se skládají pøedevším z chemických prvkù, které vznikly v dávno ji¾ neexistujících hvìzdách.

 

Machùv princip
Zamysleli jste se nìkdy nad tím, proè vùbec existuje setrvaènost? Proè se tøeba automobil pøi vypnutí motoru okam¾itì nezastaví? Odpovìï na tuto otázku jako první zformuloval fyzik a filozof Ernst Mach. Setrvaènost je podmínìna pøítomností a uspoøádáním všech tìles ve vesmíru. Kdy¾ neubrzdíte automobil a havarujete, je to sice vaše vina, ale na havárii se svým zpùsobem podílí i Slunce a všechny jeho planety a jakákoli hvìzda, a» u¾ ji mù¾ete pouhým okem vidìt, nebo ne.


Vìøíte na horoskopy?
Postavení planet v okam¾iku zrození kohokoli z nás nemá na náš ¾ivot absolutnì ¾ádný vliv. Není pro to ¾ádný reálný dùvod. Je pravda, ¾e horoskopy sestavoval i jistì geniální astronom J. Kepler (sestavil horoskop i pro Albrechta z Valdštejna). Ale kromì toho také napsal: Astrologie je opravdu bláznivá dcerka. Ale, milý Bo¾e, kde by byla bez své dcerky její matka, vysoce inteligentní astronomie? Platy matematikù jsou tak malé a dostávají je tak zøídka, ¾e by matka urèitì trpìla hladem, kdyby dcera nic nevydìlávala.
Souèasné pomìry jsou prakticky stejné jako za ¾ivota J. Keplera. Pokud horoskopy sledujete v rùzných novinách èi èasopisech, jde vlastnì o zábavu. Je stejnì neškodná, jako kdybyste vìøili tøeba na Krakonoše nebo Hejkala. Pokud však vydáte za jakýkoli horoskop nìjaké peníze, pak Pán Bùh s vámi. Je to stejné, jako kdybyste ty peníze vyhodili z okna. A je zcela lhostejné, zda nìjaký horoskop sestavil astrolog nebo tøeba poèítaè. Rùzní podvodníci se ji¾ ani nenamáhají „ruèním“ sestavováním horoskopù. Ostatnì na internetu si snadno sami najdete i programy pro sestavování horoskopù. S astrology lze souhlasit pouze v jednom. Ano, jsme souèástí vesmíru, vesmír nás ovlivnil a stále ovlivòuje. Avšak naprosto jinak, ne¾ astrologové tvrdí. A mnohem, mnohem zajímavìji. A u¾iteènìji.

Jiøí Kempný



Komentáøe
Poslední komentáø: 17.06.2009  16:58
 Datum
Jméno
Téma
 17.06.  16:58 her.vera Pro Janu Muroòovou
 16.06.  17:03 Jelena
 16.06.  15:11 Dùchodka :-)))
 16.06.  14:51 Jitka I.
 16.06.  13:45 Jana Muroòová
 16.06.  11:25 imraL Nemám rád horoskopy
 16.06.  11:10 jisuch53
 16.06.  09:59 Vesuvanka díky