|   | 
                      
						   | 
                      
						  
  | 
                      
						  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						
						 | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						 Chce nás Evropská unie ?
						
						 
						 | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Po roce 1989 se stala pro mnohé obèany tehdej¹ího
						Èeskoslovenska vidina co nejrychlej¹ího vstupu do
						spoleèenství svobodných státù a obèanù, známé
						"zpátky do Evropy", jakýmsi synonymem pro v¹estranné
						zlep¹ení ¾ivotních podmínek. Ale - znali obèané
						transformaèních zemí toto své "spoleèenství pøíkladù
						a vzorù" skuteènì dobøe? Nemìli o nìm pøíli¹
						velké iluze? Nechtìli se stát souèástí tehdej¹ích
						Evropských spoleèenství jen proto, ¾e o nìm málo vìdìli?
						A co hlavnì: chtìlo  toto spoleèenství  ,skuteènì
						vzít mezi sebe mladé demokratické státy
						s podstatnì ni¾¹ím stupnìm ekonomického a
						sociálního rozvoje? Chtìli to skuteènì politici i
						obèané Spoleèenství? Zdá se, ¾e v první
						polovinì devadesátých let se tato otázka mo¾ná
						odpovídala snadnìji ne¾ nyní, ale o politické vùli
						"Západu" otevøít se novým èlenùm nelze
						pochybovat. Dokládá to mj. i celá konstrukce pøístupového
						procesu a rozsah finanèních prostøedkù, které byly
						ji¾ od zaèátku 90.let k disposici
						transformujícím se zemím na jejich projekty a
						rozvojové programy; ov¹em v souladu
						s prioritami EU a jejich cíli pøi podpoøe
						modernizace  institucionálních
						a ekonomických struktur støední a východní Evropy.
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  V tìchto
						dnech, týdnech a mìsících, kdy se blí¾í do závìreèné
						etapy jednání o pøístupu k Evropské unii, kdy
						se zdá, ¾e obtí¾ný závod s èasem, s jednatøiceti
						pøeká¾kami, tj. negociaèními kapitolami, jakoby pøiná¹el
						stále  nároènìj¹í
						podmínky a bariéry. A zdá se, ¾e na obou stranách.
						Také podpora veøejnosti v nìkterých státech
						EU, zvlá¹tì v tìch, které  , bezprostøednì
						sousedí s budoucími èleny, není pøíli¹ vysoká. Nìkteøí
						lidé v kandidátských zemích  zaèínají
						pochybovat o smyslu celého úsilí o vstup do Evropské
						unie. Není to ale spí¹e  rozladìní ze
						ztráty iluzí, které si lidé o EU vytvoøili? Dvanáct
						let po zásadních spoleèenských zmìnách lidé  v kandidátských
						zemích uva¾ují  mnohem
						racionálnìji. A rychle zapomínají. Na mnohé vymo¾enosti
						demokracie, volnost cestování a nabídku trhu, si
						zvykli natolik, ¾e si ménì lámou hlavu s tím,
						jak to v¹echno politicky a institucionálnì zakotvit.
						I západní Evropa si na leccos zvykla a potenciální
						kandidáty vidí nejen v kontextu svobody a
						blahobytu, ale i mezinárodního zloèinu a ilegální
						imigrace. 
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Evropská
						unie je otevøenou organizací a nemù¾e jen tak ¾adatele
						odmítnout.  Jak
						vyplývá ze Smlouvy o Evropské unii ".kterýkoli
						evropský stát mù¾e po¾ádat o èlenství
						v Unii". Amsterodamská smlouva ji¾ ponìkud zpøísnila
						nároky na vstup, kdy¾ øíká, ¾e jen ten  evropský stát,
						který respektuje urèité zásady, mù¾e po¾ádat o
						èlenství v Unii. Tyto zásady zahrnují svobodu,
						demokracii, právní stát a respektování lidských
						práv a základních hodnot, dále respektování
						základních lidských práv, jak je zaji¹»uje
						Evropská úmluva o ochranì lidských práv a
						základních svobod z roku 1950. Souèástí zásad
						je ale i "respektování národní identity svých èlenských
						státù".
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Je vidìt, ¾e
						i v této, zdánlivì malé formulaèní zmìnì,
						se projevila urèitá opatrnost stávajících státù
						EU, aby noví èlenové (a zde bylo zjevné, ¾e poèet
						pøihlá¹ek pøekraèuje desítku) jasnì sdíleli
						stejné spoleèenské hodnoty a cíle. Podání pøihlá¹ky
						do EU bylo vìcí dobrovolného rozhodnutí Ale na druhé
						stranì rozhodnutí o vstupu do Unie, podmínky pøijetí
						a úpravy smluv na nich¾ je Unie zalo¾ena, jsou  také
						vìcí jednání a dohody mezi èlenskými státy EU  a státem ucházejícím
						se o èlenství. Tuto dohodu pak musí , v souladu
						s jejich ústavními pøedpisy, ratifikovat
						v¹echny smluvní státy. Pøístup k Evropské
						unii je proto pro ka¾dý nový èlenský stát slo¾itou
						zále¾itostí. Proto¾e stupeò integraèní spolupráce
						se v prùbìhu desetiletí, od roku 1952, neustále
						prohluboval a roz¹iøoval, zahrnuje desítky oblastí.
						V neposlední øadì,
						jde i o pøerozdìlování velkého objemu finanèních
						prostøedkù, kde by napø. v¹ichni souèasní kandidáti
						ze støední a východní Evropy podstatnì více z rozpoètu
						EU získávali ne¾ by do nìj vkládali. A to jsou peníze
						daòových poplatníkù pøedev¹ím ze stávajících
						zemí EU.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Urèitá obezøetnost stávajících
						státù EU pøi pøijímání nových èlenù  je na místì. A
						to tím spí¹e, kdy¾ veøejnost tam v posledních
						mìsících sly¹í nikoliv o pøijetí jedné èi dvou
						zemí, ale o tzv. Big bangu, tj. pomìrnì pravdìpodobném
						roz¹íøení EU a¾ o deset státù, nacházejících
						se  podstatnì
						pod ekonomickou úrovní prùmìru souèasné EU. Tyto
						zemì se té¾ musí vyrovnat s dìdictvím desítky
						let trvajícího "budování socialismu" jak v ekonomice,
						tak zejména ve vìdomí, 
						v celkové kultuøe øe¹ení problémù. Pøirozenì:
						kdyby byl na poøadu dne pouze vstup jediného kandidáta,
						napø. Èeské republiky, pak by to asi probìhlo
						podstatnì hladèeji a bez velkého vzru¹ení ve veøejnosti
						EU. Cílem roz¹íøení je v¹ak pro EU i posílení
						regionálního rozmìru stability a spolupráce. Je to
						nespornì silný motiv, chápou jej v¹ak lépe politické
						a hospodáøské elity ne¾ ¹iroká veøejnost. A to
						platí pro obì strany.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Evropská unie je otevøená novým
						èlenùm, ale souèasnì se nechce nechat procesem roz¹íøení
						sama zahltit. Tento postoj je pøirozený a svìdèí o
						tom, jak dùle¾itý je integraèní proces pro  stávající èleny
						EU. Vede i k urèité opatrnosti a snaze vymezit nároèná
						vstupní kritéria tak, aby ji¾ v okam¾iku vstupu
						byl nový èlen co mo¾ná nejlépe pøipraven a nenaru¹oval
						svou nezku¹eností komplexní integraèní spolupráci.
						Výrazem toho byla známá kodaòská kritéria pro
						vstup nových státù do EU. Evropská unie v¹ak v rámci
						pøedvstupního procesu dìlala a dìlá maximum proto,
						aby nové èleny na naplnìní tìchto kritérií co
						nejlépe pøipravovala vèetnì poskytování finanèních
						prostøedkù na u¾iteèné projekty. Souèástí toho
						jsou i pravidelná roèní hodnocení a rozsáhlá
						technická pomoc. V poslední dobì se do popøedí
						dostává podpora výstavby fungujících demokratických
						institucí.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Co¾ ale nemohl transformaèní
						proces v zemích støední a východní Evropy získat
						lep¹ího spojence a zakotvení právì dík pøípravì
						na vstup do EU? To co se nìkdy zdá, ¾e se dìlá
						"kvùli Bruselu", slou¾í primárnì zájmùm obèanù
						pøíslu¹né kandidátské zemì èi regionu. A co více:
						podstatnì to pøispívá ke kvalitì vlastního
						transformaèního procesu, zejména jeho institucionálnímu
						rámci. Pravda, zjednodu¹ení nìkterých procedur by
						mo¾ná nebylo na ¹kodu, ale jde o velké veøejné
						finanèní prostøedky, jejich¾ kontrola je nutná.
						Evropská unie není prostou mezinárodní organizací s jednoduchými
						cíli a jednoduchým vstupem, podmínìným jen placením
						pøíspìvkù.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Nároky, které na své budoucí
						èleny Evropská unie oprávnìnì klade, tìsnì souvisí
						i s dohodnutými cíli zúèastnìných èlenských
						státù, jak je vyjadøuje v závazné podobì
						Smlouva o Evropské unii 
						a Smlouva o zalo¾ení Evropského spoleèenství.  Jsou to právì tyto cíle, které èiní zaèlenìní do
						integraèní spolupráce v EU tak atraktivní pro
						ka¾dého obèana. Jsou to právì mnohé z tìchto
						cílù, které jsou pøedmìtem kritiky oponentù tzv.
						evropského sociálního modelu. Tøeba vidìt, ¾e tyto
						cíle nebude vùbec jednoduché v nároèných podmínkách
						globalizovaného konkurenèního prostøedí souèasného
						svìta realizovat Je tøeba se i aktivnì podílet se na
						modernizaci EU. Takové kandidáty chce EU za své
						budoucí èleny. I ona se nesnadno adaptuje na nové výzvy,
						ale proces bì¾í, soustøedìn kolem vnitøního trhu
						a hospodáøské a mìnové unie.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Pøipomeòme si klíèové cíle
						EU a uvìdomíme si, ¾e nároky na nové èleny jsou
						opodstatnìné. Patøí sem pøedev¹ím podpora
						ekonomického a sociálního pokroku, vysoká úroveò
						zamìstnanosti a dosahování vyvá¾eného a trvale udr¾itelného
						rozvoje. Zejména pak vytváøením prostoru bez vnitøních
						hranic, posilováním ekonomické a sociální soudr¾nosti
						a zavedením hospodáøské a mìnové unie, zahrnující
						jednotnou mìnu. K tomu pøistupuje provádìní
						spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky, vèetnì
						postupného vymezování obranné politiky, která by
						mohla vést ke spoleèné obranì. Dal¹í cílový
						komplex tvoøí dodr¾ování urèitých hodnot, které
						se ov¹em dotýkají jednotlivce bezprostøednì a ka¾dodennì
						a to je zachovávání a rozvíjení Unie jako prostoru  svobody, bezpeènosti
						a práva, ve kterém se sice zaruèuje volný pohyb
						osob, ale ve spojitosti s vhodnými opatøeními, týkajícími
						se kontroly na vnìj¹ích hranicích, pøistìhovalectví,
						práva azylu, pøedcházení a potírání zloèinnosti.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Jsou to ale právì  tyto cíle, které
						svými nároky èiní celý integraèní organizmus tak
						komplikovaný. Bez realizace cílù v praxi by tyto
						zùstávaly jen formální, tak øíkajíc na papíøe.
						A to si jistì nikdo nepøeje. Mnozí v EU se obávají,
						¾e pøíchodem velkého poètu nových èlenù v krátkém
						období by se funkènost integrace mohla sní¾it a i to
						je vede k obezøetnosti a nároènosti na pøipravující
						se kandidáty. Tato nároènost nìkdy mù¾e  vytváøet
						podhoubí i pro otázku, zda nás Evropská unie skuteènì
						chce? Rozhodnì nás nechce nepøipravené a i kdy¾  vstoupíme do EU
						v roce 2004, bude tøeba poèítat s tím, ¾e je¹tì
						potrvá, ne¾ se zdaøí i komplexní, faktické zaèlenìní
						do v¹ech integraèních struktur spolupráce. Pøipomeòme
						jen oblast fungování institucí, státní správy,
						soudnictví v kandidátských státech, Èeskou
						republiku nevyjímaje.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Nejlep¹í zpùsob, jak dosáhnout
						zvý¹ení zájmu veøejnosti v zemích EU na
						vstupu nových èlenù z "Východu" je právì prokázat,
						¾e pøínos  roz¹íøení nebude jednostranný, ¾e se tím zlep¹í naplòování
						øady shora uvedených cílù. Nebylo by dobré, kdyby
						se ukázalo, ¾e by vstupem nových kandidátù mohly být
						naopak nìkteré z dohodnutých cílù EU ohro¾eny;
						napø. liknavým pøístupem k plnìní závazkù v oblasti
						fungování institucí, jednotlivých politik èi
						tolerováním mezinárodního zloèinu nebo ilegálního
						pøeshranièního pohybu. Zde nestaèí jen politické
						deklarace vlád èi parlamentù, ale praktické kroky výkonných
						struktur na území nových èlenských státù. Je tøeba
						poèítat s tím, ¾e po vstupu do EU budou nìkdej¹í
						kandidáti muset v prvním období zvlá¹tì pøesvìdèivì
						prokazovat, ¾e své závazky doká¾í v praxi
						plnit a spolupracovat solidárnì s ostatními. Ta
						zemì, která to proká¾e,
						bude jistì v oèích veøejnosti "staré" EU  rychleji získávat
						autoritu bez ohledu na poèet obyvatel èi ekonomický
						rozmìr. V EU bude i vìt¹í ochota vycházet vstøíc
						jejím problémùm.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Jasná politická vùle EU pokud
						jde o pøijímání nových èlenù svìdèí o tom, ¾e
						si je veøejnost a zejména politicky myslící obèané
						zemí EU vìdomi pøínosu, které pro jejich zemì bude
						mít roz¹íøení nejen v ekonomické oblasti, ale
						i v posilování 
						regionu stability a rozvoje. V západní
						Evropì je vcelku shoda o tom, ¾e jen úspì¹ná
						transformace zemí støední a východní Evropy,
						zakotvení jejich obèanù v pluralitních demokraciích
						a fungujícím tr¾ním hospodáøství vytvoøí i pro
						západní èást Evropy, zvlá¹tì v podmínkách
						vnitøního trhu a otevøených vnitøních hranic,
						jistoty a sní¾í rizika pøípadných imigraèních
						vln obèanù, nespokojených s vývojem vlastních
						zemí. Vstup do Evropské unie nespornì vytváøí silný
						motiv pro obì strany na úspì¹nosti zakotvení  nových
						demokracií; je tøeba ale té¾ øíci, ¾e vstup do EU
						není automatickou zárukou úspì¹nosti a naplnìní
						shora uvedených cílù. Zodpovìdnost národních
						parlamentù, vlád, politických stran, podnikatelských
						a zamìstnaneckých svazù je mimoøádná a i proto EU
						sleduje naplòování politických kritérií pøístupu,
						které jsou ov¹em souèasnì i základními parametry
						fungování demokratického spoleèenství.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  Jak tedy odpovìdìt na shora
						polo¾enou otázku? Asi tak, ¾e si Evropská unie pøeje
						vstup nových èlenù, ale ne za jakoukoliv cenu, ne za
						cenu vlastního rozkolísání, znehybnìní v rozhodování
						a bez výrazné podpory veøejnosti, vèetnì zemìdìlcù.
						Politická vùle je jednoznaènì pozitivní, tam je zájem
						v¹ech zemí vcelku shodný. Jakmile se v¹ak pøejde do
						oblasti nákladù celého procesu a støetù zájmù,
						tam je situace slo¾itìj¹í. Je tøeba pøistupovat na
						kompromisy s vìdomím, ¾e i EU pova¾uje z dùvodu
						vy¹¹ích bezpeènostnì-politických zájmù pøístup  kandidátských
						zemí za stì¾ejní prioritu. To se v¹ak uskuteèòuje
						v mnohovrstevnatém procesu, zahrnujícím nejen
						svrchované státy, ale i rùzné specifické zájmové
						skupiny. Ti v¹ichni si za nìkolik desetiletí èlenství
						v ES/EU zvykli na urèité toky prostøedkù a
						pravidla fungování a nyní se obávají, ¾e by je
						mohli ztratit nebo se o nì budou muset dìlit s jinými,
						kteøí jsou je¹tì potøebnìj¹í a naplnìni mo¾ná
						je¹tì vìt¹ím oèekáváním. Ale i zde je tøeba
						vidìt, ¾e jakkoliv jsou pro souèasné státy EU
						ekonomická hlediska významná, stì¾ejní  pro  podporu roz¹íøení
						na stranì západní Evropy je dlouhodobì hledisko
						bezpeènostnì-strategické. Tj. podpora stabilnímu
						demokratickému politickému vývoji v zemích,
						které je¹tì pøed pomìrnì krátkou dobou stály na
						naprosto odli¹ných ekonomických a politických pozicích,
						ale které nyní sdílejí hodnoty a vytváøejí
						instituce, odpovídající hodnotám a cílùm obèanù
						existující Evropské unie.
						
						
						
  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						 Podklad k tomuto dokumentu vypracoval
						pan Jaroslav Jak¹,  
						Vysoká ¹kola ekonomická v Praze  a èlen Team
						Europe Czech Republic.
						
						
						  | 
                        | 
                    
                      |   | 
                      
						  
                      
  |   |