Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Magická hora Øíp

Není mo¾né pozorovat Øíp jen z okna vlaku, a tak jednoho dne vystoupím ve Vraòanech a pøesednu na motorový vláèek, který mì doveze do stanice Ctinìves. Po této trati jedu poprvé a pozoruji krajinu polí a luk, jí¾ dominuje osamìlý èedièový bratr Èeského støedohoøí, Øíp. Hora, vysoká 456 m nad moøem, vystupující náhle z roviny, opøedená povìstí o praotci Èechovi, se stala symbolem našeho národa. A není divu. Pøi pohledu na ni se zatají dech i nám.

Krajina hýøí rùznými odstíny zelených barev a nìkterá pole, kde obilí teprve zaèíná rùst, se mohou pochlubit naèervenalou barvou zemì. Úrodná a zdravá krajina, kde je dobøe i zvìøi. Svìdèí o tom nìkolik zajícù, srnek a ba¾antù, které spatøím bìhem jízdy. Svì¾e zelený Øíp je porostlý listnatým lesem, ale nebylo tomu tak v¾dy. Byl zalesnìn v 19. století,
pùvodnì byl bezlesý, podobnì jako støedohorské kopce na Lounsku.
Zdá se, ¾e ve Ctinìvsi vystoupili témìø všichni cestující, kteøí se vydávají po èervené znaèce k vrcholu Øípu - inu poutní místo. Cesta vede alejí starých hrušní a pokraèuje polní cestou. Nìkde nad námi zpívá skøivánek. Sluníèko svítí a na obloze mù¾eme pozorovat zajímavou
oblaènost - zejména na jihozápadì a na západì výrazné øasy, rozbíhající se do rùzných stran, vytváøející tak vìjíøe, které dodávají krajinì ještì vìtší malebnosti. Nad polem krou¾í kánì.

Z rostlin mì zaujme snìdek chocholiènatý se záøivì bílými kvìty, ro¾ec polní, jitrocel prostøední, rù¾ová vikev a modrý rozrazil perský. Tu a tam z trávy vykoukne ¾lutý kvìt kozí brady. Zaèíná kvést ¾lutý pryšec chvojka a v blízkosti úpatí hory na sebe upozorní jediná rostlina svými nápadnì ¾lutými kvìty - starèek pøímìtník. Vstupuji do lesa, v nìm¾ pøevládají duby. Cesta, vedoucí napøed po rovinì, lemovaný kvetoucím jahodníkem chlumním a maøinkou vonnou, se stáèí vpravo a zaèíná stoupat a mìní se v úzkou, kamenitou stezku. U¾ mi zbývá vystoupat posledních, dost obtí¾ných 500 m k vrcholu, ale za námahu to urèitì stojí.

Èediè, z nìho¾ je Øíp tvoøen, obsahuje více magnetovce, co¾ zpùsobuje odchýlení støelky kompasu. Ten však u sebe nemám, abych se o tom pøesvìdèila, ale vìøím tomu. Stezka mì dovedla k jednomu z nejkrásnìjších míst tìsnì pod vrcholem. Po jejích obou stranách jsou skalky s kvetoucí šalvìjí, mateøídouškou a lomikamenem. Ú¾asná scenérie, plná barev a vùní. Posadím se na kámen, oèarovaná kouzlem tohoto místa. V dálce se ozývá kukaèka a kolem mì poletují motýli, vìtšinou hnìdásci a menší ¾lutaví motýlci s èernými skvrnami (snad by to mohly být samièky nìkterého druhu ohniváèka). Obèas prolétne velký èmelák skalní, je èervený a má oran¾ový zadeèek. Objeví se i skvost z øíše broukù - zlatohlávek, jeho¾ krovky se na slunci kovovì zlatozelenì lesknou. Brouk pøi letu skuteènì bruèí. Døíve byli zlatohlávci v pøírodì dost bì¾ní, ale teï jsou bohu¾el vzácnìjší.

Rozhled do krajiny je mírnì zaclonìn oparem, ale i tak je pìkná vyhlídka na Støedohoøí. Je pøíjemné teplo. Po chvíli pokraèuji k vrcholu, kde jsou davy turistù nejen pìších, ale i cyklistù, kteøí tu poøádají okru¾ní jízdu. Místní restaurace nabízí obèerstvení a suvenýry. Rotunda svatého Jiøí na slunci témìø svítí. Je postavena ze svìtlé opuky. Obejdu ji zvenku, prohlédnu si místo, odkud pochází základní kámen Národního divadla a ještì vyhlídky k Mìlníku a k Praze.

Proto¾e sestup bývá obtí¾nìjší ne¾ výstup, zvolila jsem pro návrat prozaiètìjší panelovou cestu, vedoucí smìrem ke Krábèicím. Ale i zde se setkávám s krásnými skalkami u cesty a s koberci rozrazilù. U parkovištì odboèím vpravo a pohodlnou cestou na okraji lesa pøicházím k èervené znaèce, vedoucí k nádra¾í do Ctinìvsi. Ještì jedno posezení na vyhøátém kameni a pohledy na proslulou horu a okolní krajinu. Její krásou se shora kochá i nìkolik rogalistù. Nezbývá mi, ne¾ se rozlouèit s Øípem a vydat se na nádra¾í. A snad aby louèení nebylo tak smutné, pøelétne kolem otakárek fenyklový....
Jana Haasová
 
 
Další èlánky autorky:
Mannsteinùv kámen
Vzpomínáte na tento den?
Srpnová romance
Ovèín
Konec léta na Bøezinì
Bezejmenná rozhledna
Pod vrchem Boreè
Tøi duby
Hazmburk
V listopadu pod Milešovkou
Boreè v zimì
Vzdálený pomocník
Trojhora
Dubnový výlet
Na Kozích høbetech
Pod Koš»álovem


Komentáøe
Poslední komentáø: 19.05.2008  12:05
 Datum
Jméno
Téma
 19.05.  12:05 Vesuvanka Gabi-florce
 19.05.  11:37 Gabi-florka ...pro Janinku....
 18.05.  23:26 Vesuvanka v¹em milým ètenáøkám :-)))
 18.05.  15:53 Rù¾ena ... co mluví z du¹e
 18.05.  13:26 vasi.m
 18.05.  08:07 Bobo :-)))
 18.05.  08:05 wilma
 18.05.  00:36 Mila :-))
 18.05.  00:05 wiki