Moji pozornost již od dětství přitahují vulkány. Snad to způsobilo letmé setkání s Vesuvem v mých šesti letech, kdy jsem ho spatřila na staré černobílé pohlednici Neapolského zálivu, kterému dominoval strom s tvarem koruny, připomínající deštník. Vyptávala jsem se na strom a na zvláštní horu, která kouří. A tatínek mi vyprávěl o Vesuvu, a Pompejích
a také mi řekl, že ten strom je pinie - borovice, která roste v teplých oblastech kolem Středozemního moře...
Neapolský záliv mi tehdy učaroval a ve škole pak nejednou můj pohled zabloudil na nástěnné mapě do tohoto malebného koutu Itálie, který ožíval v mé mysli barvami i hudbou... Jak krásně mi tehdy zněly písně O sole mio, Krásná je Neapol, Vrať se do Sorrenta, zazníval hlas Enrico Carusa, sonáty Domenica Scarlattiho a hudba dalších slavných italských skladatelů. Začátkem června 1998 jsme se vydaly s dcerou za ohnivými horami na jih Itálie. Jako první jsme navštívili Vesuv.
Toužebně očekávaný Neapolský záliv je před námi. Slunce se pomalu blíží k západu a hladí Vesuv svými paprsky a dodává mu nafialovělý odstín. A pod ním září Neapol a pod Neapolí je temně modré moře. Na zálivem jasně modrá obloha bez jediného mráčku. Jsme fascinovány tímto pohledem a úžasnou barevností.
Projíždíme Torre del Greco, Vesuv se tyčí nad námi po levé straně. Zabočíme vlevo, auto šplhá úzkou uličkou mezi vysokými domy do kopce. Náhle jsou domy vystřídány bujnou vegetací, která tu vyrůstá mezi kameny a skalkami bizarních tvarů, kolem nichž se vine naše stoupající silnička. Ta pokračuje v serpentinách porostem pinií a dalších borovic.
Po chvíli je pásmo lesa vystřídáno opět žlutě kvetoucími keříky kručinek a dalšími rostlinami. a pak následuje království popelu a lávy, jímž vede cesta ke kráteru.
Protože je téměř sedm hodin večer, přístup ke kráteru je uzavřený. Vůbec nám to nevadí. Posadíme se na místě, odkud je nádherný výhled na Tyrhenské moře se skalnatým Sorrentským poloostrovem, ostrovy Capri, Ischia a Procida. Malebné zátoky moře s četnými moly. Vpravo je Neapol, pod námi Portici a Torre del Greco, vlevo jsou v dohledu Pompeje. Na severozápadě je skalnatý val Monte Somma (1132 m n.m.), který je zbytkem původní sopky, jejíž erupcí byly v roce 79 pohřbeny Pompeje, Herculaneum a Stabie. Mezi Monte Sommou a Vesuvem si povšimneme šedočerného proudu ztuhlé lávy z poslední erupce v roce 1944. Pomalu zapadající slunce zvolna tlumí tóny barev této úžasné scenérie.
Další pohledy patří tomu co je v naší blízkosti - lávě a životu na ní, který je velmi bohatý a barevný. Zelená, žlutá, růžová a fialová doslova tryskají z tlumenějších barev kamene. Zdejší láva s převažujícími odstíny červenavé až nafialovělé barvy se nazývá "lava rosa". Ještě než
se setmí, namaluji si obrázek pohledu na vrchol hory z tohoto místa a zaměřím se na rostliny, které zvolna šplhají nahoru. Vesuv. Kdyby dřímal ještě deset nebo dvacet let, byl by zelený i na vrcholu.
Přespíme v hotelu a druhý den jsme mezi prvními turisty, čekajícími na otevření vstupu ke kráteru. Pozorujeme stánkaře, kteří tu vykládají své zboží. Neodoláme, koupíme si několik pohledů, malou sbírku minerálů z Vesuvu a sošku Pompejanky z černé lávy. V 9 hodin se otevírají "brány Vesuvu", zaplatíme vstupné (tehdy činilo 1500 lir), pak se nás ujme
průvodce. S rozechvěním a s téměř nábožnou úctou nahlížíme do míst žhavého dechu hory. Ten však není příliš patrný. Jen horký vzduch a páry se tetelí nad puklinami lemovanými sírou. Při pohledu do kráteru, který je asi 150 m hluboký, se tají dech. Jeho stěny jsou místy téměř kolmé. Povšimly jsme si i osamělých rostlin uchycených na vnitřních stěnách.
Téměř u dna poletuje drobný bělavý motýlek. Pozorujeme ještěrku, vyhřívající se na kameni. Škoda, že se nedá obejít celý kráter, Zatímco se průvodce vrací pro další turisty, kterých přibývá, my tu zůstáváme a kocháme se zdejšími krásami a nasáváme jedinečnou atmosférou tohoto slavného místa. Žhavé sluneční paprsky dodávají "jiskru" barvám lávy a pod jejich doteky je i úplně jiný pohled na moře než včera.
Jen nerady se loučíme s Vesuvem, Jeho návštěva byla pro nás nezapomenutelným zážitkem. Ještě poslední pohledy na zlaté kručinky a fialově kvetoucí rostliny a před námi je cesta dál na jih, kde nás čekají další vulkány - Stromboli, Vulcano a Etna. Při návratu se zastavíme ještě v Pompejích.