Jak poznáte výjimečnou ženu Výjimečné ženě je asi pětadvacet. Je to takový roztomilý cápek plný humorných rozporů a nedokonalostí. Stanete-li se jejími hosty, přivítá vás mezi dveřmi s úsměvem, vyzuje vám boty a zatímco se tlačíte do pletených papučí, výjimečná žena sbalí vaše svršky a na dobu návštěvy je kamsi začaruje.
Nejprve musíte absolvovat prohlídku originálního dvoupatrového bytu, který ne náhodou připomíná zámek. Výjimečná žena potřebuje prostor. A nyní umně zpestřuje zdlouhavou prohlídku zámku vtipnými historkami. „Víte, co jsou tyhle malé flíčky? To je vosk. Když jsem po těchto schodech vedla první návštěvu, svítili jsme tu svíčkami, protože lustr nebyl ještě koupený. Poslední z pěti hostů měl devítky dioptrie a přerazil se hned na prvním schodě. Všech pět človíčků se jako domino poskládalo k zemi a vosk se rozprskl jako hvězdy při velkém třesku. Taková hromadná depilace.“
S poťouchlým výrazem výjimečná žena sleduje, jak se opatrně přidržujete zábradlí. Potom vyzkouší váš rychlý postřeh. „To zábradlí jsme natírali zhruba před hodinou.“
Po několikahodinové exkurzi si výjimečná žena, která je přirozeně i pečlivá hostitelka, všimne, že některému z vás kručí v břiše. „Nedáte si něco?“ zeptá se nevinně a vy jen zdvořile zaskomíráte. „Snad jen trochu vody.“
„Momentíček – zatím si odložte,“ opáčí výjimečná žena a zmizí v kuchyni.
Jste-li sami, bezbranně stojíte uprostřed pokoje a čekáte. Je-li vás víc, vzájemně na sebe kývete. „Co si máme odložit? – Sedneš si? – Počkáme?“ Diplomaté již podvacáté obdivují dokonalost Mánesovy napodobeniny.
Výjimečná žena se po blíže neurčené době vrací s plně naloženým pojízdným vozíkem – je to hostina pro karavanu, která se po čtrnácti dnech hladovění a žíznění vrátila z daleké cesty. „Nabídněte si,“ vyzve výjimečná žena s úsměvem. „Ale nedrobte, prosím, na tu krásnou podlahu, protože ačkoliv by se z ní dalo i jíst, byla by škoda znesvětit. – Ach, talířky jsem přinesla, ale zapomněla jsem na ubrousky.“ Dokonalá hostitelka se opět vzdálí.
Jeden z hostů, omámen přívětivou atmosférou, unaven prohlídkou velkolepého zámku, usedá na oslnivě bílou rohovou sedačku. Kdosi, kdo zná výjimečnou ženu déle než on, ho tichým komorním hlasem varuje: „Jestli neprojdeš dezinfenčním rámem, tak si nesedej.“
A to už mezi dveřmi stojí královna a barvitě líčí. „Tento gauč je jako kus utrženého mráčku z nebe, stejně nadýchaný, stejně nebesky bílý, je to charisma andělské čistoty, a proto se jí nikdy nedotýkáme městskou špínou, nalepenou na oblečení, které nosíme celý den.“ Viník zrudne a vstane. Ostatní si úlevně oddychnou – hlavně že oni se nedopustili stejného společenského prohřešku. „Ne, klidně si sedni,“ protiřečí si ale výjimečná žena a záhy vysvětlí. „Stačí, když si svlékneš ty kalhoty, co od rána vstřebávaly denní smog a prach. Ale je to požitek, vážně, pojďte se posadit všichni. Vždyť vás už musí bolet nohy, neříkejte, že ne. No tak pojďte, to byste mě vážně urazili, kdybyste se ani na chvilku neposadili. Kafíčko bude za minutku.“
Po chvilkovém zmatku a chichotání sedí všichni hosté ve spodním prádle na sedačce z obláčku. Je to trénink sebeovládání – nikde nic neukápnout, nenadrobit, neušpinit – a důvtipu – jak zamaskovat, co už je dokonáno? Utéct před přiznáním viny nemůžete, neboť svršky musí nejprve výjimečná žena odčarovat. Vytáhne je jak kouzelník z rukávu, stejně jako všechny ty dobroty, kterými vás po celou dobu návštěvy uctívala a vy ačkoliv jste ochutnali od každého jen kousek, nebudete až do zítřka do oběda schopni pozřít sousto. Pak vás výjimečná políbí na tvář a popřeje vám, ať se máte šeříkově, kaktusově, konvalinkově – záleží na tom, jak moc vás má ráda.
Když se – očištěni od všeho běžného – vracíte zpátky do denního prachu a smogu, potkáte možná přítele výjimečné ženy, jak se vrací domů. Ve výtahu si s ním však ruku nepodáte, neboť on má plno práce s botama, které si zul už ve výtahu a nyní s plnýma rukama cupitá po chodbě jen v ponožkách.
Výjimečné ženě je asi pětadvacet. Je to takový roztomilý cápek plný humorných rozporů a nedokonalostí. Stanete-li se jejími hosty, přivítá vás mezi dveřmi s úsměvem, vyzuje vám boty a zatímco se tlačíte do pletených papučí, výjimečná žena sbalí vaše svršky a na dobu návštěvy je kamsi začaruje.