aneb: Co se stane sedmého listopadu 2015 v Čechách? Něco podobného, jako se stalo 25. října 1917 v Rusku. Dobudeme Petrohrad.
Představujeme kluby
Důchodci jsou v podstatě velmi zaneprázdnění lidé a my, senioři, obzvlášť. Od každodenního shonu si chceme o víkendu odpočinout, ale aktivně. Plánujeme si netradiční zážitky a vskutku originální akce. Prvotní myšlenka, jak originálně strávit víkend uprostřed listopadu vznikla z nevinného přání podívat se do Ruska. „Nejlépe vlakem“, řekl Radim. „Po Transsibiřské magistrále – Moskva-Petrohrad-Vladivostok“. Brzy jsme však usoudili, že akce by to byla pro „našeho důchodce“ časově náročná a finančně hodně nákladná. „A není někde v Čechách Petrohrad?“ Otázala se Maruška a koukla se do mapy. Našla Petrohrad v Čechách mezi Prahou a Plzní. Maličká obec, kde (podle nás) nic není, jen psychiatrická léčebna, pár kopců s rotundou a nějaký rybník. Ani vlak tam nestaví. To nás, studenty-důchodce přece neodradí. Vždyť se učíme, jak máme být aktivní, abychom si uchovali tělesnou i duševní svěžest. To, že do Petrohradu nejezdí vlak a spojení je tam příšerné - nevadí. Tuto překážku zvládneme. Překonávání překážek k našemu životu patří.
Vypravíme se do této maličké obce vlakem – Pendolinem, přejedeme kousek autobusem, někde přesedneme, bude to jako po magistrále, ale s opačným směrem, ne na východ, nýbrž na západ.
„Který termín máme před sebou?“
Někdo řekl: „7. listopad – VŘSR!“ „Ohlásíme se na úřadě jako skupina studentů seniorů U3V s názvem Proměna a pojmeme to jako recesi k oslavě VŘSR“. Tak vnikl plán. Do Petrohradu přijdeme od severu - lesní stezkou, v rukou lampióny, abychom naplnili tradici. Spiklenecky nám půjdou vstříc místní gardy (starostka se svými lidmi), a společně se v předvečer posilníme opečenými špekáčky u pověstné rotundy. Sedmý listopad bude opět rozhodující.
Oslava Velké říjnové revoluce se dřív konala pravidelně 7. listopadu. Probíhala za tmy, osvětlena lampiony, které nesli promrzlí a zmodralí pionýři. Účast žáků základních škol byla povinná. Po slavnostních proslovech vždy následoval závěrečný ohňostroj.
Potřebujeme loď – křižník Auroru. Konstruktér se našel, sice až z Opavy, ale člověk zručný, šikovný a ochotný. Hned našemu záměru porozuměl a s výrobou ihned započal. Růžena vytvořila harmonogram úkolů a koloběh příprav se roztočil. Zjistit, jestli Petrohradem protéká řeka. Ne. Ale je tam rybník, to bude stačit. Zimní palác? Tím může být historický zámeček, ve kterém je dnes psychiatrická léčebna. Jak příhodné pro náš bláznivý nápad. Přijedeme a dobudeme Petrohrad. Ti se budou divit. U rybníka (když nemají řeku Něvu, co naděláme) jim předvedeme vzpomínkové pásmo – recitaci, tanec, zpěv, výstřel z Aurory, vojenské uniformy, které jsme vykoupili v prodejně Army v Opavě. „Zopakujte si historii a jdeme na věc!“ Kdo to zažil – vzpomene. Kdo to nezažil, nepochopí.
Myslíte si, že jsme vám prozradili celou strategii? Kdepak, naší strategií bude poznat odlehlý kout naší vlasti, kde žijí jistě dobří lidé, podívat se do léčebny psychicky nemocných, dozvědět se jak se tam baví důchodci. Navážeme kontakty, rozvineme spolupráci, vždyť ještě plánujeme sportovní olympijské hry seniorů a v pozadí toho ještě obohatíme svá poznání, budeme se těšit, (v našem věku velice vzácné). Vymýšlení, být v akci a radovat se je rovněž důležité. To už známe z předešlých činností, kdy se smějeme a bereme život s našimi bolavými koleny vesele.
V listopadu už bude asi velká zima. Abychom se zahřáli, výstřel z Aurory nám dá povel k tanci. Zatančíme medvědí tanec a Kája Gott nám k tomu zapěje známou píseň Ej uchněm. První námořník nás posilní stakanem vodky (domácí slivovicí), Lenin s Trockým přečtou dekrety přítomnému lidu, který na závěr již značně promrzlý společně s námi zařve „URÁ!“ a revoluce bude u konce. Pochodovou písní „Pochod rudých námořníků“ obsadíme Zimní palác – psychiatrickou léčebnu, kde už na nás budou čekat s obědem. Při oficiální návštěvě na radnici si převezmeme z rukou starostky klíč od Petrohradu, který jsme hrdě dobyli.
Na oslavu míru v odpoledních hodinách zapojíme místní obyvatele (členy nejrůznějších spolků: hasiče, zahrádkáře, možná přijdou i fotbalisté) do soutěží a her. S našimi novými přáteli se rozloučíme mazurkou na slova písně „Měla babka čtyři jabka“ a za zpěvu národních písní nasedneme do auta a vypravíme se domů, do Bruntálu.
O vánočních svátcích budeme vnoučatům vyprávět příběh o dobytí Petrohradu a jiné skvělé pohádky, které budou z naší vlastní dílny. Tak se bavíme my. A jak se bavíte vy?
Pokračování zítra: Dobyli jsme Petrohrad
aneb: „Říkali nám Růženky“.
