Jsme tři dámy ve zralém věku, v důchodovém věku a pravidelně se scházíme každý měsíc už deset let. Kavárny či restaurace měníme, neboť v našem malém městě není kavárna, která by se nám zamlouvala nebo kterou bychom si zamilovaly. Když už si některou oblíbíme, tak změní majitele nebo ji zavřou či vylepší interiér k našemu neprospěchu. Naše městečko totiž nemá kavárnu, která by nám padla do oka. Když už se tady nějaká objeví, má jen tři stolečky a žádnou intimitu. Tak jsme stále v očekávání a naději, že se ta naše nějakým zázrakem vylíhne. A my za ta léta našeho setkávání jsme navzájem dospěly k toleranci, ba možno říci k přátelství a porozumění. Při takové vstřícnosti si před Vánoci předáváme dárky. Ne nějaké honosné, spíše jen pro potěšení drobnůstky, pozornosti z lásky. 