Vzpomínka na výročí
Český ráj s městem Turnovem spojuje tradice brusičtví kamenů. Důkazem je zdejší uměleckoprůmyslová škola: od počátků s důrazem na materiály a výtvarné tendence, na tradici i úroveň profesorů a absolventů. Tím ovlivnila uměleckořemeslnou tvorbu po celém světě. Letos si Střední uměleckoprůmyslová škola+Vyšší odborná škola v Turnově připomíná 130. výročí svého trvání.
Historie-Obory
Kamenářské bratrstvo brusičství kraje zakládalo po roce 1860 firmy: potřebovalo odborníky. Roku 1884 byla proto v Turnově založena Odborná škola pro úpravu drahokamů a ředitelem ustanoven J. Malina. Poskytovala odborníky, technické novinky, přednášky, veřejnou kreslírnu. K prvnímu oboru Broušení drahých kamenů přibylo Zasazování kamenů, zanedlouho Rytí do drahokamů glyptika K. Zappa. Historismus, novorenesance, novobaroko, egypské, římské a orientální zlatnictví určovaly ráz výrobků. Tehdejší ředitel J. Mašek zajistil stavbu vlastní budovy školy. Převládla secese. Přišel mezinárodní ohlas: za šperky ve stylu art nouveau škola získala dvě zlaté medaile v St. Louis (1904).
Jako Státní odborná škola od roku 1918 navázala na předchozí úspěchy. Mezi válkami čerpala ze secese, kubismu, funkcionalismu, art deca. Z ojedinělé spolupráce brusičského, glyptického a zlatnického oddělení vznikaly šperky, rytiny, nádoby řezané z drahokamů a s klenoty. Obor Stříbrnictví ji rozšířil o svícny, mísy, poháry s plastickými kameny a rytinami, tepanými šperky. Ředitel Z. Juna za války otevřel obor Rytí kovů, profesoři začali shromažďovat kolekci nejlepších prací. Dvě Velké ceny z Výstavy dekorativních umění v Paříži (1925 a 1937), zrestaurování Svatostánku svatovítského pokladu (1934) škole zajistilo ohlas světový. Ředitel J. Bezemek školu uchránil od článku poválečné reorganizace, aby na školách nemělo umělecké řemeslo místo. Ze zaniklé královéhradecké školy nechal do turnovské převést Umělecké kovářtví a zámečnictví. A obor monokrystalů umožnil pěstovat-zpracovávat syntetické drahokamy pro vyspělé technologie.
Kresba a klasické grafické techniky mě vždy přitahovaly: rozhodla jsem se proto zkusit štěstí - na obor Rytectví kovů. Na talentovou zkoušku mě poslední rok na základce připravovala malířka D. Sokolová. Když mi třídní oznámil: "Talentovky jste udělala, važte si toho", věděla jsem, že si mám vážit pí. malířky a stejně tak sebe. Z asi stodvaceti uchazečů jsem totiž skončila šestnáctá. A semlelo-li se při studiu cokoli mezi námi a místními vrstevníky a mohli za to vždycky "ti ze šperkárny", byla jsem hrdá na to, že právě "ze špéry jsem".
Rozkvět - Věhlas
Šedesátá léta uč.sbor omladili absolventi VŠUP J. Prudič (pozdější ředitel), V. Bergmann, J. Marek. Šperky s granáty a hlavně granátový závěs pro expozici Československého pavilonu na Expo´58 v Bruselu - obržel Velkou cenu, byly v bruselském stylu. Pro nové vysoké školy zde vznikaly insignie s drahokamy a rytinami v křišťálu. Kulturní a sportovní ceny. Nejvýznamější zakázkou v historii školy byla kopie Svatováclavské koruny zlatníka J. Beldy st., stříbrníka K. Zouplny a brusiče V. Šonského-pro světovou výstavu v Montrealu (1967). Později také faksimile Korunovačního žezla a jablka (1979-1981, druhá 1992) či Kopie korunovačních klenotů Pražského Jezulátka pro španělskou Sevillu.
Od sedmdesátých let s nových profesory zesílil výtvarný záběr: výraznější barevností kamenů šperků, kovářství a brusičtví kamenů volnějším plastickým projevem. Nejlepší maturitní díla se systematicky archivovala. Začala spolupráce s geologickým ústavem v Praze. Ředitel M. Beran posílil vyučující o další absolventy VŠUP: zavedli metodiku talentových zkoušek, výstupy od klauzur po maturitní díla. Zejména stříbrník J. Chval, rytec kovů B. Šimánek, kovář P. Matouška, zlatník J. Prášil - ten se podílel na restaurování zlatých a stříbrných památek. To umožnilo založit při střední škole i vysoce odbornou výuku pro restaurování kovů.
Většina profesorů (z nichž mnozí jsou i absolventy této školy) mě učila. Na prvních praktickách po nás pp. Belda a Šonský chtěli "jemnou prácičku". Po odkrytí plátna na ponku, pod nímž čnělo cosi, před námi v plné kráse zazářila kopie Svatováclavské koruny! Dovolili nám dotýkat se, čistit ji k výstavě na Pražském hradě - nepopsatelný pocit. Při výročí školy 1974 jsme předváděly kolekci šperků našich spolužáků a tím stvrdily, že i ty zdánlivě nenositelné se nosit prostě dají.
Devadesátá léta
Při osvědčených postupech i nových vzdělávacích metodách rostl zájem o umělecká řemesla a tím i počet studentů. Dosavadní jedna třída-jeden ročník se rozšířily v pěti oborech na dva. Přibylo Umělecké odlévání. Školu vedli V. Žatečka (1990-2001), J. Mašek (2001-2009) a J. Rulcová (od 2009).
Po roce 2000 zahájila při SUPŠ výuku také Vyšší odborná škola - udělování akreditace studentům jejího oboru Konzervování a restaurování umělecko řemeslných děl z kovu (od 2004), rozšířené o restaurování minerálů a organolitů - bylo jejím završením. Odborností profesorů a mladých absolventů vznikala díla s abstrakní a předmětovou tématikou, plastika interiérová i exteriérová. Inspirace novou figurací i strukturalismem jsou precizní precizní, se smyslem pro detail i humor a nadsázku. V klasických technikách ušlechtilých kovů ve spojení s kameny se odrážejí všechny výtvarné směry. Oblíbené je zdobení historických zbraní. Navíc je třeba zvládnout grafiku počítačovou. Pomocí grantů z EU škola rekonstruovala původní secesní budovu s přilehlou přístavbou, inovovala dílny. Prostory jsou částečně veřejné - s galerií především maturitních díěl všech oborů. Ročníky mají exkurze, pracovní cesty, svoje trhy, módní přehlídky.
Výstavy - Prezentace
Nejzajímavější: výstava oborů celé existence školy v Obecním domě v Praze (2002), "Od secese k art deco" v Muzeu drahých kamenů Evropského centra zpracování drahokamů v Idar Obersteinu a Středisku německého zlatnictví v Hanau (2005) a v Goudě (2006) a v rozšířené verzi v Postparkasse ve Vídni (2008). Nejvzácnější série šperků a klenotů, prací profesorů a studentů od založení školy do půle minulého století v nové Klenotnici (od r. 2010) a kolekce "Turnovské stříbro" ke 125. výročí (2009) - obé v Muzeu českého ráje v Turnově. Výstava "Kov a šperk" v Senátu Parlamentu ČR v Praze (2012). Ve školní Klenotnici probíhají výstavy historických šperků, přibližujících historii školy a maturitních prací čerstvých absolventů.
Výsledky mezinárodních sympozií zlatníků ukazuje turnovské muzeum, sympozií studentů um.škol liberecké muzeum. V rámci projektu Partnerství škol Comenius škola spolupracuje se školami Belgie, Francie, Řecka, Italie, Litvy, Portugalska, Španělska. S Ministerstvem zahraničních věcí ČR v Egyptě: její pedagogové obnovují výuku tradičních technik, zasloužili se o první vzdělávací institut na Blízkém východě-Azza Fahmy Design Studio v Káhiře. Studenti realizovali práce k poctě turnovského mecenáše a rodáka B. J. Horáčka. Mnohá díla zdobí domácí a zahraniční prostory oficiální a soukromé, sady originálních šperků vlastní významné osobnosti. V rámci mezinárodní
Absolventy-Umělci byli a jsou: malíři J. Šerých, J. Jíra / z designérů J. Čapek / architektů P. Ševců / sochaři i medailéři J. Drahoňovský, A. Havelka, J. Prádler, Š. Klas / rytci V. Fajt, M. Ondráček / glyptici L. Havlas, J. Soukup / zlatníci J. Jaroš, B. Nepasická, A. Vávrová ad.
Studovala jsem s A. Habermannem z rodiny slavné kovářské rodiny, s bravurními rytci K. Pajtnerovou a Z. Brendlem. Pamatuji zlatníky M. Bergmanna, A. a J. Beldovi, Z. a M. Prudičovi, pokračujících v umělecké cestě otců, vynikající um. kováře A. Kašpara či J. Pfeifera. Někteří absolventi (z nás) se začali věnovat jiným oborům: P. Hannig (hudebník, producent), Richard Bergmann (textař, galerista), E. Petrů (dnes v ND).
Výročí 2014
V květnu tohoto roku Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Turnově oslavila 130. výročí od svého založení.
Oslava se srazem absolventů umožňovala zúčastnit se slavnostního zahájení. Po uvítání představitelů školy a města následovalo hudební vystoupení smíšeného pěveckého sboru Musica Fortuna. Přítomní ocenili hlavně prohlídku dílen, ateliérů, učeben, výstavních sálů školy - s průvodním slovem, aby se seznámili s novinkami i s pedagogy. Absolventi mohli individuálně projít známé prostory a potkat se se "svými" profesory. V Muzeu Českého ráje byla přístupná zmíněná stálá expozice prací studentů a pedagogů školy z první poloviny 20. století, navíc rozměrný obraz Pobití Sasů pod Hrubou Skálou (od M. Alše). Koupí předmětu či šperku studentských prací v prodejně muzea mnozí podpořili aktivity školy. Otevřena byla kolekce děl absolventů v turnovské Synagoze - ojedinělé skloubením krásného prostoru s ušlechtilými materiály a tvary. Slavnostním večerem s živou hudbou a módní přehlídkou v areálu Střelnice, kde se všichni absolventi i profesoři mohli setkat, oslavy vyvrcholily.
Letos jsem se pro nemoc oslav nezúčastnila. Před deseti lety ano: cestou na ranní vlak jsem dohnala pána s hůlkou. Když jsme čekali u křižovatky, zeptal se třaslavým hlasem: "Odkud že..." Odpověděla jsem: "Ze včerejších oslav Šperkárny. Nechcete pomoci?" Přísně se na mě podíval, pak vypjal hruď a důrazně odpověděl: "Já absolvoval v roce 1955, tak co mi vykáš?!" Rok jeho absolutoria je sice rokem mého narození, ale tykání bylo na místě - jsme přece oba absolventy světově proslulé "šperkařské" školy. Jsem na to hrdá!
Olga Szymanská
* * *
Zobrazit všechny články autorky